Poslední názory

Musím priznať, že Skins som ta tak trochu obávala a začala ho pozerať s malou dušičkou. Predsa len spôsob života/ zábavy 3 generácii mladých ľudí je trochu odlišný od toho môjho. Očakávala som čokoľvek, len nie to čo som dostala a bola som tým príjemne prekvapená.

Skins neukazuje mladých tak ako v iných seriáloch, kde neustále riešia vzťahy medzi sebou, čo si na seba dať, kto s kým a rôzne ďalšie zákernosti. Skins ponúka tak trochu kontroverzný, ale za to realistický pohľad na mládež. Príbeh a dej nie je nijak zložitý. Ukazuje svet mladých taký aký je. Žiadne 90210 či Gossip Girl nehrozí. Na prvý pohľad sa môže zdať, akoby títo mladí ľudia nemali iné starosti ako drogy, nikdy nekončiace party či sex. No stačí trochu nakuknúť pod pokrievku a ukáže sa, že pravda môže byť aj niekde inde. Problémy postáv sú reálne a ľahko sa dajú nájsť medzi bežnými ľuďmi. Či už ide o pocit osamelosti, vnútorné problémy, rôzne tajomstvá, hľadanie vlastného miesta či snaha o začlenenie sa. Dospievanie nie je vždy prechádzkou ružovým sadom a skôr predstavuje tŕnistú cestu k nájdeniu seba samého. A o tom je Skins. Ukazuje práve tie pekné chvíle plné šťastia a radosti ale aj tie tienisté a nepekné stránky dospievania. Ukazuje svet mladých taký aký je. Vykresľuje tú vnútornú krehkosť a zraniteľnosť postáv, aj keď sa na vonok môžu tváriť sebaisto.

Postavy tak ako dej pôsobia skutočne a človeka si rýchlo získajú. Každý z nich má nejaký problém, aj keď sa tak na prvý pohľad nemusí zdať. Každý z nich nosí pred svetom masku, pod ktorou skrýva vlastné tajomstvá a odhalí ju len najlepším priateľom. Každá z generácii je niečím jedinečná a iná od tých ostatných. Nik nie je rovnaký, každú z generácii tak tvoria zmesi rôznych charakterov. Postavy so svojimi problémami sú človeku blízke. Riešia sa síce vzťahy ale to všetko na pozadí iných závažnejších vecí ako som už písala.

Mali sme tu 6 sérií, v ktorých sa nám predstavili tri rôzne generácie. A potom poslednú 7 sériu, kde sa vrátili 3 postavy typické pre svoje generácie. Bol to síce trochu zvláštny pohľad na ne, pretože boli niekde inde ako na konci svojich generácii. Ale nik neostáva rovnaký, každý sa mení. Udalosti, ktoré sa odohrali a veci, ktoré prežili ich síce ovplyvnili a zmenili. No aj tak si dokázali ponechať znaky svojich starých charakterov. Najväčšiu zmenu bolo však badať u Effy, tá bola úplne iná.

Skins sa na niť nehrá, nič neprikrášľuje. Je realistický a práve tým si dokáže získať ľudí. Ukazuje tienisté ale aj svetlé známky života mladých ľudí. Taký aký je. Možno nie je všade rovnaký ako tu, ale určite v menších obdobách sa dá nájsť všade. Niekomu však nemusí tak úplne sadnúť, treba mu však dať šancu a potom môže z neho byť zaujímavý a kvalitný seriál.

1. Séria - Seriál som viacmenej začal sledovať len kvôli Davidovi Tennantovi. Osemdielne vyšetrovanie vraždy malého chlapca.Vždy je dobré na britskej tvorbe to , že vedia vymyslieť niečo zaujímavé a čiastočne originálne.Ale táto prvá séria mala niektoré časti trochu moc preťahované čiže to občas nudilo. 1. Séria 70%

2. Séria - Prišla nová séria a s ňou aj prišlo zlepšenie 80%

Výborná kriminálka. Zase něco jiného než je to ostatní. Moc se mi líbí pohledy do minulé doby, hudba která navodí atmosféru, a nejlepší je to jak se vždy objeví oběť na konci jako by děkovala za dopadení jejího vraha. Lilly Rushová je fajn holka která neměla moc hezké dětství, ale v práci jí to jde moc dobře. Celá parta se perfektně doplňuje a to je na tom osvěžující.

Colombo, no jo náš detektiv Colombo. Bože jako děcko jsem s mámou na tenhle seriál hleděla s otevřenou pusou a hádala se kdo je vrah. Ségra ho miluje já už teda její nadšení nesdílím. Je to klasika kdyby to dávali v telce a nic jiného rozumného by tam nebyla asi bych se na to koukla znova. Je to prostě klasika.

Seriál je originální a napínavý. To je asi to hlavní, co by měl seriál mít.
Protože už probíhá pátá série, díky mnoha zvratům a zápletkám jsem to seriálu tak zamotaná, že u poloviny postav, co se tam neobjevují pravidelně, už nemám tušení, kdo to je.
Na druhou stranu, všechny ty zápletky nás drží v křesle, většinou s otevřenou pusou. Je jen málo seriálů, o kterých v páté sérii můžeme říct, že vlastně nevíme, o čem to je.
PLL si zakládá na komunikaci s diváky. Je tam více informací kdesi v pozadí, které čekají většinou jen na to, než je někdo odhalí. Přímo na to, abych sledovala tvary skvrn nejsem, ale věřím, že spoustu nadšenců může bavit to, že se díky seriálů stávají detektivy a dostanou se přímo do děje.
Docela se mi líbí oblečení postav, na kterém si očividně hodně zakládají. Nejprve sem tomu nemohla přijít na chuť, ale nakonec mě to oblékání baví.
Jak už bylo někde zmíněno, je to trochu přehnané, možná málo realistické, ale seriál člověka tak dokáže pohltit, že je vím to nakonec jedno.

O tom, co je to MMA, jsem do pilotu neměla ponětí. Jediné, co jsem věděla, bylo, kdo je Nick Jonas (OK, to zrovna není moc k chlubení:-). Důvodem pro sledování Kingdom tak byl jenom poster, který mě nalákal na tvrdé chlapy, pořádné bitky, žádné sladké řečičky, no prostě něco ve stylu Banshee nebo Sons of Anarchy.

A o čem seriál vlastně je? Pokud byste čekali, že o MMA, tak to byste čekali marně. MMA je sice přítomno, ale v podstatě slouží spíš jenom jako kulisa, na které se odehrávají životní příběhy šampiona Alveyho Kuliny a jeho rodiny. A že jeho rodina, není jen tak typická rodina, asi nikoho nepřekvapí. Alvey se tak musí vypořádat nejen se svými dvěma syny Natem a Jayem, přítelkyní Lisou, novým chráněncem Ryanem, který je shodou okolností Lisin bývalý přítel, a se svou manželkou Christinou, ale i s krachující tělocvičnou a ústupem ze světel ramp.

Pro změnu je příjemné zase jednou vidět, že hlavní postavy řeší peníze. Provoz tělocvičny není zadarmo, klienti neplatí, rozvod se může prodražit, drogy taky něco stojí a kde na to všechno vzít?

Tempo seriálu je po celou dobu poměrně pomalé, někdy se mi zdá, že až příliš, a ani příběhově se toho tady zase tak moc nestane. Tvůrcům jde o něco jiného, než o bitky, rány nebo šrámy z ringu, jde jim především o bitky, se kterými se musí hlavní postavy popasovat mimo tělocvičnu. Všechny postavy během seriálu procházejí určitým vývojem. Žádná z nich není černobílá, což už tedy v dnešní době ani moc nejde. Je to spíš tak, že začínají s určitým odstínem šedi a končí s úplně jiným odstínem šedi. A v tom tkví podle mě největší síla seriálu. Nikdy nevíte, jak se, kdo zachová. Takže u mě po pilotu oblíbené postavy (Alvey, Ryan) byly hodně rychle vystřídány jinými (Jay, Lisa), jen ten Nate zůstal po celou dobu neutrální. Obzvlášť Jaye musím zmínit ještě jednou, je totiž fakt zajímavé sledovat, jak se z totálního magora stane jedna z nejsympatičtějších postav seriálu.

Seriál se naštěstí vyhnul dramatickým milostným trojúhelníkům plným vyhrocených vztahů. Tady to všechno působí tak nějak plynule, realisticky, že občas určité změny ani nestihnete zaregistrovat a že vám to ani nepřijde nijak zvláštní. Líbí se mi, že hlavní ženské postavy nejsou v tomhle drsném prostředí brány jako něco méněcenného, jenom jako příjemný doplněk bez vlastního názoru. Jak Lisa, tak Christina ničím takovým nejsou. Do budoucna doufám, že Lisa nakope Alveymu pořádně zadek.

Takže pokud máte rádi dysfunkční rodinky, nevadí vám trochu krve a jiných tekutin a neholdujete rychlému tempu, tak byste Kingdom neměli minout, protože za to stojí.

Díky mé současné posedlosti retro seriály jsem objevila A Place to Call Home, nenápadný australský klenot. K seriálu jsem přistupovala s nedůvěrou, protože co si budeme povídat, australské historické seriály určitě nepatří k televizní špičce. A i když děj je poměrně předvídatelný, některé zápletky jsou jedno velké klišé, všechny nedostatky jaksi blednou vedle faktu, že se nemůžu dočkat nového dílu. Je to zkrátka silnější než já:-)

Aristokracie, služebnictvo, tradice, moderní svět, dozvuky války, velká očekávání. A Place to Call Home se musí vypořádat s dobou, kdy se všechno tohle mísí a mění. Střet tradičního (reprezentovaného Elizabeth či Olivií) a nového (Anna, Gino) to je téma, které se seriálem nese celou dobu. Všichni hrdinové (i ti zákeřní) mi přirostli k srdci a chtěla bych se alespoň jednou ocitnout na Ash Park.

Děj seriálu se soustředí na Sarah, zdravotní sestru, která se po dlouhé době vrací z Evropy zpět do Austrálie. Při cestě domů se seznámí s bohatou rodinou Blightů a to předurčí její další osud. A ačkoliv je Sarah bezpochyby hlavní hrdinkou, ani ostatní postavy nezůstávají pozadu a taky mají co říct. Taková Olivie a James, to je mazec:-) nebo Elizabeth, která se snaží za každou cenu udržet dobré jméno rodiny. Nesmím zapomenout ani na sympaťáka Jacka a černou ovci rodiny Carolyn.

Seriál určitě není určen pro někoho, kdo nemá rád vztahové seriály říznuté telenovelou. Schválně píšu telenovelou, protože ony ty příběhy člověku občas připadají přestřelené. Takže by bylo lehké napsat, že seriál A Place to Call Home je nádherná vizuální podívaná plná krásných šatů, účesů, aut a australské krajiny prošpikovaná srdceryvnými příběhy, jenže on je něco víc, je plný optimismu, lehkosti, barev, a to mě na něm baví.

Na Partners jsem narazila teprve nedávno, když jsem hledala seriál, který by splňoval následující požadavky: byl nenáročný, milý a pokud možno neměl moc dílů. Partners jsou přesně tím seriálem, který tohle všechno nabízí.

Partners patří mezi slabší komedie, dá se na něj dívat, dá se u něj občas i zasmát, ale po skončení dílu si nevzpomenete, o čem to bylo. Bohužel koncept "objeví se problém, Joe zmatkuje, Louis na sebe strhává veškerou pozornost, problém vyřešen" se po pár dílech omrzel. Škoda, že seriál nevěnoval větší pozornost i Wyattovi a Ally. Po dějové stránce tedy Partners nejsou nijak originální – jako všude se i tady řeší vztahy, vztahy a vztahy. Neoriginalita by mi nevadila, pokud by měl seriál něco navíc, nějakou jiskru, prostě něco. Jenže to něco tady zoufale chybí a tvůrci se to snaží nahnat umělým smíchem v pozadí, který se snad ozývá po každé větě. Až jsem měla chvílemi pocit, že se mám snad smát úplně všemu od úvodních až po závěrečné titulky.

Postavy jsou sympatické. Není tady nikdo, kdo by mi vyloženě vadil. Nejvíc prostoru si pro sebe krade Louis, který ale až příliš často sklouzává z kategorie výstřední vtipálek do kategorie karikatury. Joe je takový ten kluk od vedle, který náhodou natrefil na sexy holku a který nemůže uvěřit, že by i ta holka o něj měla zájem. Asi nejradši jsem ale měla Wyatta. On je s tím svých nechápavým kukučem prostě k sežrání:-) Naopak za drzou sexy sekretářku mi bylo chvílemi až stydno.

Taky se mi líbí úvodní titulky. Společně s písničkou od Imagine Dragons působí tak optimisticky.

Partners není úplně špatný seriál, ale taky to není nic, co bych musela vidět víckrát. Je to zkrátka oddychový seriál, který nenabízí víc, než musí.

Seriál,který je české výroby tak jsou tam jisté nepřesnosti. Což ovšem nevadí v podání dvojce hrdinů v podání L.Vaculíka, kterého můžu, a Zuzky Norisové.
Co je ovšemna tomto seriálu to nejlepší, je námět a scénář psaný Arnoštem Vašíčkem.
Já se na tento seriál zásadně nedívám v noci a sama:)

Konečne niečo pozerateľné zo slovenska po dlhšom čase.Niektoré vtipy sú fakt podarené .Aj keď komediálny seriál by mal byť vtipnejší.Možno s menšou stopážov by to bolo lepšie.