Poslední názory

Avengers Assemble jsou příkladem křišťálově čistého průměru, na Ultimate Spider-mana koukám rád, ale tohle je prostě špatný. Duo Hulk a Red HUlk by mohlo být zábavné, ale zbytek to prostě zabíjí. To, jak se tady snaží prezentovat Jen, je na ránu pěstí, zdejší A-Bomb je něco nesnesitelně otravnýho, ještě tak Skaar se dá. Navíc ty neustálé změny ořezu a "found footage" tomu taky nepřidají.

Ravenswood jsem začala sledovat jako první seriál vůbec, dokonce i před PLL(ano jsem divná:)) a tak se mi zdálo, že je dobrý, těšila jsem se na nové epizody, ale postupem času mi to nedávalo smysl.
Mrzí mě, že to ale tak rychle ukončily a nedali nám nějaký pořádný konec. Doufám, že to nebudou plést do PLL, protože mít v PLL ještě duchy, no to by bylo :D

Když jsem zjisitila, že je i Pretty dirty secrets, myslela jsem si, že to bude alespoň něco na způsob Ravenswoodu, normální délka epizody. Ale nakonec to byly jen 2-3 minutové "epizody", které nám měli pomoct v odhalení -A. Mně to teda nijak nepomohlo. Ale podívejte se na to :)

Kdyby jednotlivé epizody byly delší, nebo by jich bylo víc, bylo by to lepší. Jinak se mi líbí, že nám ukázali Kola, ale v podstatě jsem se dozvěděli to stejné co v normálním TO

Stejně tak jako mnoho jiných jsem tomuto seriálu mnoho šancí nedávala - po přečtení úvodního příběhu, jsem si spíš pomyslela něco o nutkání tvůrců být za každou cenu originální a po pravdě takový dojem jsem měla i po prvním dílu. Ale pustila jsem si další a další a další...a už se nemůžu dočkat pokračování. Seriál dokáže vždy překvapit přesně v místě, kde si myslíte, že dál už se nemusíte dívat, boří zažitá klišé a s divákem jedná na rovinu - např. hlavní hrdina má po náročném tréninku svalovou horečku atd.
Co mě tolik neuchvátilo, jsou písně. Texty sice originální a vtipné, ale že bych si je pamatovala déle než skončí, říct nemůžu. Tím spíš smekám před herci, jejichž pěvecké výkony jsou vynikající a neméně tak herecké.
Milou třešničkou na dortu, která se doufám v budoucnu stane pravidelností, jsou netradiční hvězdní hosté - Ricky Gervais a Weird Al se svých mini rolí chopili s přístupem sobě vlastním, tedy naprosto zapadajícím do konceptu seriálu.
Sečteno, podtrženo - originální, vtipné a chytré, a doufám, že tak nezůstane pouze u této minisérie.

Tenhle seriál se kolem mě omotal svýma neviditelnýma rukama. Příběh nejen o spoustě krvavého násilí, kterého bylo dostatek, ale také o přátelství a lásce. Tak (trochu) rozdvojená osobnost - Nyu, která se o sebe neuměla postarat a Lucy, která byla vražedkyní - byla přímo fascinující postavou v tomto úchvatném příběhu. Láska, která se v ní celou dobu skrývala, mě chytila za srdce. Ty vzpomínky na minulost byly opravdu dost obohacující pro seriál a ukazovaly hloubku, která by bez nich v seriálu chyběla a byla dost postrádána. Konec mne div nerozbrečel.

Seriál mne naprosto ohromil svým vznešeným násilným půvabem. Každá postava v příběhu mě skutečně zaujala a já si stále přála dozvědět se víc a víc o jejím životě. Mou oblíbenkyní se stala krásná Akame. Hrozně mě mrzelo (a ještě mrzí), že seriál měl tak málo dílů, kéž by jich bylo víc. Protože na tento seriál bych snad vydržela koukat pořád. Ovšem dalo se trochu očekávat konec, když většina postav byla zabita. Ale přesto nemohu seriálu vytknout vůbec nic.

The Fall se sice rozjíždí pomaleji a ani v dalších dílech není nějaké strhující tempo, ale když si na to zvyknete, můžete se těšit na docela temnou a s přibývajícími díly čím dál napínavější psychologickou kriminálku. Síla seriálu je právě v tomhle napětí a hlavně v propracovanosti jednotlivých postav.
Hlavním bodem příběhu je takový "souboj na dálku" mezi dvěma hodně inteligentními lidmi - charismatickým sériovým vrahem Paulem Spectorem (musím se přiznat, že výjimečně jsem trochu fandil jemu) a vyšetřovatelkou Stellou Gibson.

První řada (75%) - trochu pomalejší rozjezd, čím dál větší napětí a skvělé finále
Druhá řada (80%) - teprve tady začíná ten pravý strhující hon

Tak jsem se ne pár dílů koukl a popravdě mě to docela chytlo, ale nebudu předbíhat.

Seriál nebudu srovnávat s komiksovou předlohou Hellblazer a to hned z několika důvodů:

1. komiks by měl navodit jiné vnímání díla jako film či seriál (je to podobné jako srovnávat film a knihu, kde pracuje lidská empatie, fantazie...naprosto jinak.

2. U komiksů by měla hrát prim z hlediska textových částí hláškovost (toto se povedlo podle mne snad jen u iron-mana 1,2; u Avangers a docela u Thora 1). Zde to moc nefunguje, i když se o to seriál snaží, jen je to občas trochu teatrální, občas trapné a jen málokdy vtipné.

3. Komiks funguje naprosto jinak z hlediska vyprávění příběhu. Pokud se objeví něco, co je v souvislosti s jiným komiksem či jiným dílem téhož komiksu, tak je to tam dané, aby si člověk ty souvislosti mohl doplnit. Zde mi děj připadá chaotický, točený jakoby přes koleno, narychlo...kdyby seriál byl pojat jinak, např. že by začínal tam, kde John C. začíná praktikovat své "umění", asi by se mi to líbilo víc.

ALE, pokud tohle všechno přehlédnu, tak jsem docela nadšen, zejména hlavním představitelem, který jakoby z oka vypadl tomu komiksovému, jen by mohl být trochu sprostější a pak by to bylo dokonalé. Keanu mě ve filmu nudil, byl moc mimo ligu (i když mám tohoto herce velmi rád), zde je to ok a baví mě to.

Jen mi tam prostě vadí, že některé okamžiky, některé věty a hlášky, některé výjevy vytvářející dojmy by měly být prostě jinak.

Zatím dávám 70%, určitě se ale ještě vyjádřím, jak to na mě působí dál.

Řekla bych, že mě to celkem chytlo. Už je to nějakou dobu co jsem seriál viděla, ale měla jsem ho ráda. Zase taková trochu změna. Sice ty dětičky bych proliskala, ale to je už jiná věc. Mě se takové seriály líbí