Poslední názory

Gabriel Byrne předvádí na plátně neuvěřitelný věci a ostatní herci mu zdatně sekundují. Pozorovat, jak se Paul vypořádává se svými pacienty a společně s tím také se svými vlastními problémy, které každý týden řeší se svou terapeutkou a kamarádkou Ginou, mě prostě šíleně baví. V každé sérii si člověk najde oblíbenou postavu, pacienta, do jehož emocí se nejvíce vžije a jehož osudy ho nejvíce zasáhnou. V první sérii to pro mě byla gymnastka Sophie, dívka se sebevražednými sklony, v druhé sérii mě nejvíce zaujala vysokoškolačka April, která se dozvěděla, že má rakovinu a hledala způsob, jak se svou nemocí bojovat. In Treatment je jedním z mála seriálů, který mě opravdu odzbrojil svou opravdovostí a tím, kolik emocí ve vás vyvolá jeho sledování. Skvělá dvacetiminutová konverzačka, která se vám dostane do hlavy a donutí vás přemýšlet. Jo a kdybych si někdy měla vybrat terapeuta, chtěla bych, aby byl jako Paul.

Ted, Barney, Robin, Lilly a Marshall. Tahle parta mi opravdu přirostla k srdci a strašně mě bavilo sledovat Tedovu strastiplnou cestu, kterou musel podstoupit, než se mu podařilo najít tu pravou. První série mě neskutečně bavily a byly doby, kdy jsem byla schopná celou sérku sfouknout za dva dny. Ke konci se to ale bohužel dost pokazilo, jak už to tak často u seriálů bývá a já se začala těšit, až to všechno dojde do zdárného konce. Je to škoda, kdyby měl seriál o tři série méně, byl by rozhodně jednou z nejlepších věcí, jaké jsem kdy viděla. Díky fantastickému rozjezdu je pro mě ale HIMYM stejně pořád srdcovkou.

Ve Veronice Mars si každý najde své. Nejedná se o tupou zábavu pro stupidní pubertální holčičky, ale o jeden z nejinteligentnějších seriálů pro teens. Milovníky drama jistě potěší momenty, při kterých vám bude běhat mráz po zádech a zvraty, které nečekáte, na fanoušky romantiky zde zase čeká komplikovaná love story. Pokud to nevzdáte po prvních epizodách, kdy vám nejspíš bude VM připadat jen jako další ničím výjimečný seriál pro puberťáky, dočkáte se chytrého a brutálně návykového seriálového počinu. Sice už nějakou tu dobu nejsem úplně cílová skupina, ale Veronica Mars mě stále strašně baví. Dejte ji šanci a myslím, že vás nezklame.

Perfektní. Zpočátku trochu rozčarování, ale seriál si mě postupně dostal. Líbí se mi námět, v každém díle jiná "příšerka", se svým originálním charakterem. Spojení humoru (vtipných dialogů), nadpřirozena, velmi pěkné dějové (romantické) linky, sympatičtí herci. Baví mě to čím dál víc a 4. řada vypadá zatím opravdu moc dobře. Pro mě nejsympatičtější dvojka Rosalee a Monroe, jednoznažně. (Mj. jejich vánočně vyzdobený dům mě dostal:D).. Doporučuji

1. série: Je na pytel, když o něčem slyšíte/čtete superlativy. Pak čekáte něco mimořádnýho. Tak u mě dopadl tenhle seriál. První polovina tomu nasvědčovala. Děj odsejpal, napětí střídaly zvraty a... dost. Po desátém dílu najednou začali černí být černí a bílí byli prostě bílí. Až na jednu výjimku - a tou byl Sa Woo - muž, který přešel na temnou stranu síly. :^) Ten mě bavil. Pořád se to v něm pralo, aby si nakonec vybral, tak jak si vybral. No a ten konec... jeho napovídání textem písničky si mohli odpustit.
A ještě jedna věc, docela mi ze začátku vadilo, jak moc se základní osa podobala svému předchůdci. Tedy Time Between Dog and Wolf. Chtělo to něco trochu originálnějšího. (80%)

2. série: Vážení přátelé, ne. Asi byla chyba se na dvojku IRIS tolik těšit. Ze začátku se to rozjelo docela dobře. Prvních deset dílů nasadilo laťku docela vysoko, ovšem druhá půlka ji snižovala a snižovala, až už skoro nebyla vidět. Od cca patnáctého dílu mě to přestávalo bavit a nezachránil to ani Jang Hyuk. A ten konec, ten mě tedy dožral. Taky nechápu, proč po skvělém začátku udělali z Lee Da-hae uslzenou agentku, která se nezmůže vůbec na nic. Natož pak na akci a veškerý její skvělý výkon jde do kopru stejně jako celý seriál. Tohle se Korejcům tedy moc nepovedlo a repríza u mě rozhodně nehrozí. (50%)

Jak já se na tohle těšila. Scénáristky Hong, skvělé obsazení, duchové... Začátek pohoda, ale nějak mi postupem času hlavní hrdinka přišla jak lehce retardovaná. Ale pořád jsem to zvládala. Až přišel šestý díl s vojákem a jeho psem. A ten mě zničil. Přes to, co se tam stalo, jsem se nedokázala přenést a nevím, jestli to ještě někdy dokoukám. Můj první a zatím jediný nedokoukaný korejský seriál. EDIT po více než dvou letech. Teprve teď jsem se k seriálu vrátila a začala tam, kde jsem skončila. Nebyl dokonalý, ale koukatelný rozhodně. A navíc se mi už dlouho nestalo, abych se celý poslední díl culila jako pako

Co k tomu říct? Další ze seriálů, které si nejenom vypálím, ale budou mít napořád místo na mém "japonském" externím disku. Miluju seriály, které ukazují Zemi vycházejícího slunce takovou jaká je. A to je přesně tenhle případ. Když si k tomu přidám ještě oranžové moře a neskutečně nádherný podzim, tak musím jít na maximum.
Příběh vypráví o dvou sourozeneckých párech, které jsou tak rozdílné... V obou figuruje starší bratr a mladší sestra. Zatímco jeden z bratrů by se pro tu svoji (no vlastně nejenom tu svoji) rozkrájel. Ten druhý si představuje, že jeho mladší sestřička je na světě proto, aby on měl pohodlný život.
Všechny postavy jsou zahrané skvěle, ale jedna trčí. Ta kterou hraje Goro Inagaki, ten chlap je tak odporný, že až na něho jednou narazím jako na kladného hrdinu, tak budu mít velký problém mu uvěřit.

Sezóna třetí

Tak pro mě je Romance naprosto výjimečná záležitost. Co se týká vztahů se vším, co k nim patří, tak to bylo snad to nejotevřenější, co jsem zatím v korejských seriálech viděla. To bylo tak krásně dospělé, že jsem se musela sem tam štípnout, jestli se mi to jenom nezdá. Kolem pátého dílu jsem, pravda, měla docela krizi, protože mi Wan připadal spíš jako stalker, než zamilovaný kluk. Neuměla jsem si představit, co se tam ještě může v dalších jedenácti dílech dít a bála se nudy. Ale pochybnosti naštěstí trvaly jenom malou chvilku a já si pak tenhle netradiční seriál užívala plnými doušky. Ze začátku jsem byla zvědavá, jak to bude klapat Kim So-yeon a Sung-joonovi a musím říct, že byli skvělí. Prostě TO tam bylo. To, co So-yeon předváděla bylo neskutečné. Od naprosté pipky k chladné obchodnici a zase zpátky k zamilované holce, z které naivita stříká snad všemi póry... Já si budu muset pustit kousek IRIS, abych se ujistila, že to vážně byla jedna a ta samá osoba. No a Sung-joon, to je kapitola sama pro sebe. To, že umí hrát pouhým výrazem tváře, dokázal už v Gu Family Book a tady to potvrdil. Nemusel mluvit, stačilo se na něho jenom podívat. Když si k tomu přidáte tři další páry, spoustu krásných myšlenek a dialogů, tak nutně musíte mít pocit, že je ten seriál o prostě o vás.
-----

Sezóna druhá

Tři sezóny INR jedu pozpátku. Začala jsem překladem trojky a teď jsem zkoukla dvojku (série mají stejný motiv, ale úplně jiné příběhy). Nevím, která z těch dvou se mi líbila víc. A ono je to jedno. Dvojku jsme si pouštěly s kamarádkou v rámci bruntálského maratónu. A neměly jsme absolutně žádný problém dávat naráz klidně i tři a víc dílů. Žádná hluchá místa. Spousta romantiky a ještě víc humoru. Smály jsme se nahlas a byly chvíle, kdy už jsme se ani smát nemohly (devátý díl, opilá kamarádka a kuřata umírající v Peru jsou nezapomenutelné). Diváka, který zná korejskou tvorbu, překvapí jak dospělé a otevřené tyhle série jsou. Sledující má pocit, že by se k hrdinkám mohl klidně hned přidat, jak mu jejich hovory o partnerech a sexu přijdou důvěrně známé. Určitě by se tu dalo leccos vytknout, ale já už si nic takového nepamatuju. Každá vzpomínka na tenhle seriál mi vykouzlí na tváři úsměv a votomtoje.

House mě hrozně baví. Ten jeho věčně mrzutý a sarkastický přístup k pacientům je komický.
Například rozhovor s pacientkou:
"Doktore kolik mi zbývá času?"
"Deset..."
"Deset čeho?"
"Devět..." :D

Obdivuji scénáristy, protože vymýšlet pořád originální a tak geniální scénáře je něco úžasnýho. Každý díl jiná choroba, jiná diagnóza a jiný pacient, ale i ty vztahy mezi doktory zapletené v příběhu opravdu nutí koukat dál.

Jediné, co mi tam tak trochu nedává smysl je to, že House neustále bere hromady Vicodinu a je pořád vcajku. :D

Ale jinak skvělej seriál. Doporučuji..

První dva díly to byla prostě fantazie. Ale nezklamal mě v podstatě žádný. Akorát té mystiky tam bylo čím dál tím míň. Vystřídala ji realita, příprava na japonsko-korejské války na sklonku šestnáctého století. Většina lidí je okouzlena tátou gumiho, já taky, ale daleko důležitější byl pro mě Gon. Jeho postava toho moc nenamluví a přitom mu vidíte až do hlavy. Dokonalá práce s mimikou tváře. Lee Seung-gi je prostě megastar. No a Suzy... viděla jsem ji poprvé a líbila se mi moc. Žádná porcelánová panenka. Prostě normální holka a při tom půvabná i bez tun mejkapu. Jinak dokonalá hudba, výprava a práce kamery (a ajťáků) v té mystické části. Až na ty rychlé přesuny obou lišáků, to jsem měla co dělat, abych se nezačala smát...