No... Těžké sousto. Určitě je zajímavě točit takové seriály a ukazovat, co se dělo. Sonda do myšlení takového člověka je celkově originální a zaujme, ale celkové naladění seriálu mi přišlo, jako kdyby se ho snažilo hájit a nějak jsme se nemohl zbavit dojmu, že to nebylo úplně neutrální. Ale zase to na druhou stranu nebylo jen házení špíny, takže co už. Evan Peters rozhodně odvedl dobrou práci, i když možná byl až příliš psycho, což si z jiných dokumentů a článku o samotném Jeffreym nemyslím, ten asi nebyl tak okatě divný. Celkově ale zvláštní seriál, možná bych více ocenil dokumentární formu než tuhle adaptaci jeho život.
Zajímavá otázka je, co tenhle seriál způsobí. Jak píšu, on tu není vyloženě špiněný a sice není ani ospravedlňovaný, ale v seriálu pro mě měla postava Jeffreyho spíš náboj někoho, kdo shání pochopení. Popravdě, když jsem zahlédl na internetu pár komentářů, jako že dělal dobře, že si to ty b*zny zasloužily, a že je Dahmer hustý apod., tak jsem se zděsil a říkám si, jestli je zrovna od Murphyho, který pořád vytahuje queer korektnost, takový seriál chtěný a pro společnost potřebný. Protože hodně lidí Jeffreyho vnímá pozitivně a jako vzor nebo prostě jen jako hustého týpka. To nechápu... Ale zase asi nechci vztahovat na seriál lidskou hloupost.
Samotný seriál byl trošku podivný, od začátku mi přišel hrozně nudný. Až příliš hrál na atmosféru a nic víc z toho nebylo. Sice se objevovaly vraždy a různé zločinné praktiky, ale bylo to hodně utahané a nemůžu nutně říct, že by to bylo efektní. Taky vyprávění tak nějak retrospektivně tomu nenahrávalo. Ale tak jeho život byl až na ty zločiny dost obyčejný, tak nic víc nejde čekat. Zase lepší než nějaká předynamizovaná akční řežba v Hollywoodském stylu.
Inu, tohle byla taková blbůstka, která sice asi nedosahuje kvalit běžného Walking Dead, ale nezaslouží si být nutně srovnávaný, protože je to zase něco nového. Formát antalogických epizod nabízí zajímavý pohled na téma a možnost pracovat s postavami, ale naopak je na nic, že jsou epizody krátké a často mohou být o ničem, nebo nemají pokračování, i když by to nějaké chtělo. Zajímavý byl návrat ke starým postavím, ale jsem rád, že to bylo jen výjimečně, protože zaměřit na staré postavy celý seriál by bylo spíš kontraproduktivní. Bohužel ale některé nové postavy taky nebyly nijak zajímavé a dobré, takže to bylo takové buď a nebo. Docela mě překvapilo experimentování s různými žánry, od téměř komedie až po nějaké "Všechno nejhorší". Jediná konstanta jsou naši staří dobří mrtví. Alespoň jejich kvalita se udržela a docela hezky se rozvíjí universum a to, jak různí lidé pracují s apokalypsou.
Přestože je tenhle seriál šíleně naivní a skoro o ničem, tak to je přesně můj styl, takže jsem se dobře bavil a dynamické vtahy mezi španělskou omladinou mě velice těšily. Všemu nahrává mystická atmosféra a kouzla, která nemusí, ale mohou být skutečná. I když je hlavní postava taková nesympatická a postupně se stává dost arogantní královničkou, tak jsme ji sledoval zaujatě a čekal, co z ní zase vypadne. Úplně sice nesdílím její záměry a cíle, celkově mi to vše přijde malicherné a trvám si na tom, že se v seriálu nic nestalo... Ale docela rád bych viděl nějakou další sérii, kde by vše pokračovalo, nebo se i dokončilo. A hlavně chci vidět více kouzel, protože ta to drží nad vodou. Ostatní postavy jsou totiž takové nic moc a chybí tam nějaký výrazný dějový prvek. Ale celkově jsou prostředí a nálady příjemné.
Tahle minisérie, která je ve skutečnosti dost dlouhou, hutnou a náročnou kronikou, mě popravdě zase tolik nebavila. Dynamika a celkové tempo bylo šnečí, romantika přetékala, a i když se objevovaly nějaké peripetie, tak to vždy bylo až příliš sladké, nudné a o ničem. Sice je hezké, že seriál mapuje pár let vztahu mezi oběma protagonisty, ale někdy má tendence padat do kýčových liebesbriefů, které zanechávají v racionálním člověku pachuť. Zoe Saldana navíc není žádná mega kráska, které by tahle role sedla. Asi jsem ovlivněný Strážci galaxie, ale pro mě je to silná žena, bojovnice, která má na víc, než jen romanticky soužít s chlapem. A i ten v tom vztahu vyloženě trpěl a někdy jsem měl chuť mu poradit, aby honem rychle utekl zpátky do Itálie. Takže ve výsledku se to dalo, seriál jsem dokoukal, ale znovu bych si to už nedal a popravdě mě nenapadá situace, ve které bych na tohle koukal s chutí, protože ani deštivé nedělní odpoledne není tak utahané, aby mě tohle uspokojilo.
tahle soutěž je rozhodně v nějaké míře originální, i když jsme už podobný koncept zahlédl v nějaké staré zrušení show... Mně osobně se to úplně nelíbilo, není to můj žánr, ale musím uznat, že když pominu nějaká fejková dobrodružství jako vykrádaní banky apod., tak mě hrozně bavily ty osobní vztahy mezi aktéry a samozřejmě jsem rád zkoumal, kdo že asi bude ten agent. A nejlepší na tom je, že agent první série byl chytrý a docela dlouho nedával nic najevo, zatímco jsem jako divák po přečtení anotace očekával, že tam od prvního dne bude vše okatě sabotovat a tak. Ono velkou roli hrálo i to, že se soutěžící rozdělili na pomyslnou skupinu hrdinů, co dávají najevo, že agenti nejsou, a dělají vše řádně a hezky, druhá skupina pak ale na potvory, co hrají, že jsou agenti, aby pro ně lidi hlasovali a vypadli. Bohužel tenhle koncept hlasování se mi nelíbil, že vypadne vždy ten, kdo zodpoví nejméně otázek dobře. V prvních kolech to rozhodně bylo jen o náhodě... Ale musím uznat, že až do konce mě agent mátl a netipl jsem ho správně, takže účel to asi splnilo. :)
Tohle italské překvapení je tedy opravdu zajímavé... ne že by to bylo nějak příliš originální, filmů s psychárnou najdeme desítky, nedobrovolná nebo nějaká vynucená hospitalizace se pak vyskytne taky v několika filmech a seriálech, takže v tomhle ohledu to nic nového není, ale přesto je to pro diváka natolik zajímavé a nevšední, že to zaujme. Hlavní hrdina je na jednu stranu sympatický a vyvolává soucit, na druhou stranu se někdy chová jak blb a taky si za to víceméně může sám. No, a kdo to tak v životě nemá...
Prostředí psychárny bylo takové znepokojivě obyčejné, žádný luxus, žádná díra. Pokoj pro šest lidí se sice zdá příšerný a mix spolupacientů je šílený, ale vytváří nějaký komplexní obraz toho, koho můžeme potkat, a s čím se kdo může potýkat. Kluk v kómatu, téměř vrah, mentální pobožný blázínek, agresivní autista a queer agresor. Zajímavá kombinace, která se postupně stává docela sympatickou. Trošku na pěst je ta romance s holkou odvedle, která komplikuje vztahy, ale asi je to nutné zlo. Nicméně i díky tomu má hlavní hrdina velký vývoj ve svém chování a vnímání světa.
Celkově je to takový hezký skromný seriál, který pracuje s tím, že každý může být lepší, než se zdá a má na víc, než by si myslel. Vztahy mezi pacienty a zdravotníky, k tomu rodiči a lidmi zvenčí - je to velmi komplexní a i člověk, co se s ničím psychickým nepotýká, se něco přiučí. Mně se to rozhodně líbilo.
jako obrovský fanoušek GoT mám tak nějak morální povinnost vnímat pozirivně i Rod draka, nicméně tenhle seriál bych miloval tak či tak. Je totiž naprosto úžasný. Ať už nádherný vizuál, super děj, tak i celkově časové zasazení. Sice jsem si moc přál seriál o dobytí, ale Tanec s draky je nakonec ta nejlepší volba. Draci, Targaryeni, dosud neviděné rody, místa a hrady... Vše navíc obohacené novou energií a novým pohledem na věc. Sice je trošku na škodu, že děj znám podle knih, ale to jsem u GoT znal víceméně taky. Navíc scénáristé se snaží nejasné a laxně popsané události obohacovat a dělat zajímavější, přestože dodržují kánon, takže to je naprosto úžasné.
Co se týče postav, tak casting byl nakonec také parádní, sice mi moc nesedí představitel Daemona, ale postupně jsem si na něj zvykl. Naopak Rhaenyra byla úžasná, ať už mladá nebo stará, od samotného začátku. Milly Alcock odvedla úžasnou práci a představila nám komplexní rebelský charakter, přesně jako z knižní předlohy. Emma D'Arcy (která je v osobním životě tak trošku divná) zase ukázala krásně jemnou a vyspělou Rhaenyru, její vztah k rodině a jakousi umírněnost. Alicent taky parádní, přestože je asi lidskou přirozeností ji nenávidět, stejně jako celou její famílii. Ostatní postavy byly dobré, takže spíš ani nemám koho pomluvit. Samotné ztvárnění postav pak odpovídalo nějakým mým představím z četby a celkového světa.
Co se týče draků, tak jsme rád, že se jich snažili ukázat co nejvíc, ale nestrhávali na ně zbytečnou pozornost. Vyskytly se epizody, kde draci v podstatě nebyli, případně se objevili jen v několika málo scénách. Vlastně nikdo ještě draky nějak příliš nezneužil a je vidět, že Targaryeni si draků váží a využívají je jen v opravdu nutných chvílích, což se mi jako obraz jejich kultury líbí. Zbytek Západozemí je taky hezky zpracovaný - Bouřlivý konec, Náplavomarka apod., soustředění na jiné rody, než bylo v GoT je nejen zajímavější, ale pěkně to rozvíjí celý fikční svět.
Opravdu se těším na všechny další série, a to hlavně po finále. Časové skoky, kterých bylo opravdu požehnaně, seriál ustál na výbornou a teď už se to víceméně ustálí. Starost mi dělá jen částečné nedodržení věku postav, ale uvidíme, jak si s tím poradí. Jen tak dál, přeji minimálně šest sérií. :3
Naprosto nechápu, že lidem není trapné hodnotit seriál, který se teprve točí a navíc ještě psát názor???
Procenta dávám jen z důvodu, že je systém vyžaduje.
Shrnu to asi jen do par slov, protoze vic si to rozhodne nezaslouzi. Pro me utrpeni se na to dodivat. Nebyt nemocny a nedelat si maraton, tak bych to ani nedokoukal. Ono uz melo byt pro me varovani, kdyz jsem zhlidnul par mesicu zpet prvni dil a dal jsem nepokracoval. No co uz, jak rikam nemoc, to cloveku snizi IQ.
1. SÉRIE
Dickinson byla láska hned po první epizodě. Poezii Emily Dickinson mám moc ráda, takže jsem byla na seriálovou adaptaci jejího života velmi zvědavá - a ačkoli většinou nebývám příznivce moderních zpracování, sem mi to neskutečně sedlo. Bavila mě každá epizoda, kreativita tvůrců se nezapře - už jen to, jak je do každého dílu zakomponována jedna z autorčiných básní a jak se od nich odvíjí příběh! Geniální koncept. Komedie se střídá s dramatem a za mě to je jeden z letošních nejlepších seriálových objevů.









