Romantické scény jsou často nenápadité a nedotažené kloudnými a delšími dialogy, působí někdy (nebo spíše často/většinou) nepřesvědčivě a strojeně. Průměr až slabší průměr toho žánru pokud jde o Turecké seriály. Celkem těžko snesitelné a iritující scény kde se dvě celkem důležité postavy často pitvoří a přehrávají, hlavně mi vadí to zvukové podání. Sestřih romantických scén: forumwarez.czautohits.com/sest-ihy-romantickych-film-a-serial-romanticke-sest-ihy-t48725.html

Finská miniserie o čtyřech rovinách - té nejdůležitější - 1) vedení hybridní války Rusáky, 2) politické, 3) akční a 4) patriotické.

Ad 1 - Ukazuje známý krymský (2014) scénář, použitý pro okupaci jiného suveréního státu, zdokonalený léty zkušeností, bezohlednosti a vytírání si recta mezinárodním právem.

Blitzkrieg zelených mužíčků, kteří obsadí finský poloostrov Hanko v uniformách, zaměnitelných se standardními uniformami finské armády, je provázený dezinformační kampaní. Rusáci sice nejsou jako útočníci označeni přímo, ale je nepochybné, kdo za útokem stojí. Žoldácké vojsko (à la "Wagnerova armáda") je řízené rusáckými veliteli, někteří okupační vojáci komunikují v ruštině a elementární úvaha říká, kdo jiný by to mohl být. Okupace je deklarována jako mírumilovný proces pronájmu poloostrova, jednotky, které se brání, jsou obviňovány z válečných zločinů (kterých se údajně dopouštějí tím, že se brání - jedná se o typickou ukázku záměny/otočení příčinných souvislostí). Opakuji: je to ukázka hybridní války, jakou Rusáci neustále trénují a zdokonalují.

Ad 2 - Pokračující přizdisráčství části politických elit (jako důsledek politiky, označované celosvětově jako "finlandisaci" - pokračování "Paasikiviho doktríny" po prosrané válce s Rusáky).

Informační zmatek, konspirační teorie ovlivněné/způsobené kampaní okupantů, nabídka vojenské pomoci (sic!) od Rusáků, podceňování až opomíjení hrozby, kolaborace elit maskovaná chcimírstvím, americké zájmy v tochomoří a osobní zájem na vysvobození vnuka US kongresu, vedou k nátlaku na neeskalaci konfliktu (de facto ustoupení požadavkům okupantů), bezzubá a nejednotná EU slovně vyjadřující podporu bez nabídky akce, NATO, neaktivující článek 5, protože oficielně není jasné kdo je útočník a jaké má konkrétní záměry. Měli bychom měli mít pro agresory a teroristy předposrané pochopení a opatrně s nimi vyjednávat, místo toho, abychom je nemilosrdně eradikovali?

Presidentka (ve Finsku s téměř královskými pravomocemi v době války) se musí složitě rozhodnout, zvážit civilní a osobní oběti včetně smrti lidských štítů (mírumilovní soudruzi Palestinci jsou patrně vzorem), likvidaci(!) kolaborujícího premiera a přijmout osobní odpovědnost za přijatá rozhodnutí.

Ad 3 - Standardní akčňárna z vojenského prostředí, zobrazující protagonisty, z nichž mnozí selhávají (patrně myšleno jako varování typu "takto ne"). Individuální přístup k situaci se projevuje jak u vojáků, tak u civilní populace. Kdo je s námi a kdo proti nám? Můžeme se spolehnout na exekutivu a silové složky státu, že budou hájit naše zájmy?

Ad 4 - Druhá polovina series finale je narvaná finským patriotismem a patetismem. Je to otravné, ale pochopitelné - mladá země s pouze cca stoletou(!) historií potřebuje integrační faktor pro populaci - společný nepřítel a glorifikace hrdinů (nejlépe post mortem) funguje.

To ale nic nemění na faktu, že je Evropa (zejména malé severské země) smrtelně ohrožena expanzivními Rusáky.

Kohout je výbornej spisovatel, tema emigrace z ČSSR zpracoval skvěle na téměř 800 stranách předlohy (vřele doporučuji přečíst). Nevím, jestli byl spokojený s adaptací (na které scénáristicky participoval), ale já s ní spokojený nejsem. Možná jsem čekal něco jako Kunderovu filmovou Nesnesitelnou lehkost bytí. (Btw., přes její kvalitu a úspěšnost byl Kundera po jejím zhlédnutí natolik znechucený, že zakázal adaptovat veškeré jeho dílo! )

Jenže Kohout není na světovém levelu existencionalisty Kundery a navíc se serializovaný Konec velkých prázdnin (de facto tvořený 6 televizními filmy) nevymanil z neduhů, charakteristických pro československé televizní inscenace přelomu 80. a 90. let.

Ano, reálie jsou téměř bez chyby (bodejť by ne pouhých 7 let po převratu) - včetně detailů šedivých pasů do "Jugošky", "CDPéček", zabezpečení a ostraze hranic, signalizace nástražných systémů, sbírání pasů, mechanismů v utečeneckých táborech a "správnost" výhodných výpovědí... Stejně tak je dobře vystižený utečenecký šok a adaptační krize, různé motivy k emigraci, sny, iluze a desiluze, selhání a návraty a odpovědnost za sebe samotného jako zásadní rozdíl oproti "pečovatelskému sociku", jako cena za vyšší míru svobody.

Jenže - když je to jako celek scénáristicky nezvládnuté, některé herecké výkony jsou na úrovni ochotnického divadla, postavy jsou vylíčeny povrchně a schematicky, nevhodný střih dělá místo záměrem psychologicky působících scén šedou nudu, tak je to smutné.

Nepopírám záslužnost zpracování tematu a pokus, přiblížit dobu nepamětníkům (jen a jen proto hodnotím přehnanými 50%), ale oproti knize se to k mé lítosti výrazně nepovedlo.

Takže píšu to bezprostředně po shlédnutí posledního dílu.

Začátek takový vlažný rozjezd.
S přibývajícími vraždami rostlo napětí a teorie, kdo vraždí.

V 5.dílu jsem si myslela, že vrah je jasný.
Jenže poslední díl mi odkryl úplnou pravdu a teda smekám.

Opravdu dobré finále po dlouhé době.

Za celek dávám slušných 70%. Poslední epizoda si zaslouží 80%.

První díl a druhý díl vypadal, že to bude převyprávěný příběh Pýchy a předsudku pohledem Mary, ale nakonec si Mary vybrala svůj úplně nový příběh. Vlastně ty první dva díly byly takové pomrkávání, hele, jak jsme to zakomponovali, ale dobře, je to rozjezd, při kterém máme přijít na to proč je Mary jiná. Spíš se mi tedy zdá, že trpí syndromem zavrženého dítěte, ale pojmenovávat to nemusíme. Mírné provázání je tu přes služebnou, která si Mary oblíbila, je to stejná herečka, která hrála Mary v Pýše a předsudku z roku 1995.
Další díly se pak zvrhnout v jemnou romantiku ve stylu Austernové, takže pohádka dopadne "dobře". A o to tady jde především. Je to to, co to má být a dost dobře zahrané.

Opravdu, ti avízovaní kamarádi z anotace. Tam vlastně jenom řeknou, že je to šokovalo a vyřídilo a nevědí, co si myslet a jsou zmatení. Tak na to by jste přišli sami. Nějak postrádám důvod, proč tohle natočili. Kdyby se opravdu chtěli víc ponořit do svých pocitů a být tak nějak upřímní, jak jim to změnilo nebo nezměnilo život, co cítí atd. Ale tady je to opravdu jenom v rovině: Koukejte se na tu senzaci, my jsme se s ním kamarádili a nic jsme nevěděli.

Tak tohle mi vážně nesedlo. To bylo hrozně překombinovaný, tmavý a nevěrohodný. Jediný co mi sedlo, bylo herecký obsazení. Já ty knihy četla a dost se mi líbily, tady byly splácaný příběhy horem dolem. V třetím díle už vlastně nevíte, co původně vyšetřovali. Bere se to hrozně vážně, všechno je tak zásadní a plný patosu. Mrzí mě to, ale mě to nebavilo.

Před nějakými 10 až 15 lety jsem patřil mezi ty, kteří nedočkavě hltali každý další příběh alkoholem nasáklého detektiva Harryho Holea. A už tenkrát jsem si říkal, že bych to chtěl vidět s seriálové verzi. (Vím, že byl i film, ale ten mě minul, protože reakce nebyly zázračné)

Na tohle zpracování jsem byl docela zvědav a Netflix je samozřejmě pohodlnost, když přijde na sledování. Představitel hlavního hrdiny Tobias Santelmann mi není povědomý, ale do role Harryho mi seděl. Největším lákadlem mezi obsazením byl bezesporu Joel Kinnaman, který si slizského Toma zahrál s chutí (jen nevím, jestli příběhu něco přidala změna jeho orientace).

Vždy když jde o nějakou sérii, tak mi přijde škoda, že se nezačíná od začátku příběhu, Pentagram je až pátá kniha, ale docela to tady chápu. Děj bavil a zjistil jsem, že už jsem knihy trochu zapomněl, tak čekalo pár překvapení i na mě. Akce dobrá, dostatek temnoty k tomu, hudba výborná. Spokojenost tedy velká a jsem zvědav, kterak bude Harryho příběh na Netflixu pokračovat.

Další velmi dobrá minisérie od Russella T. Daviese. Myslím, že měl slušný ohlas v době vydání, ale podívat se na něj pár let po vydání má ještě možná o něco mrazivější dopad. Takový seriálovější Black Mirror.

Strašidelně reálný vývoj situací sledovaný očima jedné progresivní britské rodinky. Postavy se chovají tak, jak by od nich člověk očekával a vždycky myslí hlavně na sebe a rozhodně nejsou černobílé.

Obsazeno skvěle, ale o tom v takovýhle případech nikdy není pochyb. Je to mrazivá až depresivní podívaná a populistická postava Vivienne Rook je v dnešní době nepříjemně povědomá, každá země má svou verzi.

Skvělé anime, plné fajn postav, které vám zkrátka přirostou k srdci, přestože jejich práce je poněkud pochybná. Některé postavy příjdou, některé odejdou....Ale všichni nakonec měli v Nočním zátahu své místo a snažili se udělat svět lepším. Jestli se jim to povedlo nebo ne to je na každém z nás posoudit. Ale tak či tak to byla fajn cesta. Škoda, že nebude pokračovat, ale závěr je prostě závěr a tak to má být.