Keďže som celkovo fanúšikom príbehov z Westeros od GRR Martina, poznala som i tento.

Čo je skvelé:
+ hudba
+ skvelé obsadenie, až sa mi tomu nechce veriť
+ na tak krátky príbeh sa každá postava pomerne zaujímavo vykreslila
+ témy, myšlienky, analýza kto je vlastne rytierom a čo to znamená
+ krásne vizuály
+ chémia medzi postavami
+ vtip a tanečná scéna
+ chaos boja
+ a jeho nevyhnutné následky


Čo by mohlo byť lepšie:
- na začiatku na vytŕhali z deja rôzne animálne tráviace zvuky, neskôr som si však uvedomila, že značia nervozitu u postáv, čo ich prítomnosť zjemnilo

V první sérii docela fajn seriál, který se točí okolo 30 stříbrných. Kdo je všechny získá bude nepřemožitelný atd. Obzvláště je fajn chemie mezi ústřední trojicí. Ale druhá řada... Ta to docela podělala. Je toho nějak moc najednou, obzvlášť mě se*e postava Merche, která dostává větší prostor. Škoda, že se to v druhé sérii všechno tak rozsypalo jako domeček z karet. A ten konec... To bylo tak dementní.

No, co k tomu napsat. Četla jsem celou knižní sérii a ten seriál je ... nevím, jsem z toho zklamaná. Asi je lepší do toho jít bez hledání podobnosti s knihou - kromě jmen, tam toho moc podobného nevidím. A co se týče hereckých výkonů - mladší verze Kay je mnohem lepší než ta starší ... Kidman a její plastový obličej, u Jamie Lee Curtis je vidět nejvíc výstřih. Ostatní asi zázraky se scénářem neudělají. Přemýšlím co z toho Cornwellová má, že to pustila ven. Dala jsem 40% - Rosy McEwen za mladší Kay a asi i vzhledem k náklonosti k celé knižní sérii.

Už to nie je ten starý dobrý Frasier. Stará partia chýbala a tá nová je slabá a prvoplánova. Naviac bavili epizódy kde sa objavil niekto z pôvodného seriálu, ale aj to bolo len z čistej nostalgie.
Keby to bol nový seriál a nie pokračovanie legendy po rokoch, tak by som si povedala, že celkom fajn a pozerateľný seriál, ale takto poviem len , že to vzniknúť nemuselo

Do téhle minisérie jsem šel docela s velkým očekáváním a už předem jsem si to srovnával s Mr Bates vs The Post Office. Čekal jsem totiž podobný příběh a dopad, a nepletl jsem se.

Obyčejní lidé jsou postaveni do hrozných situací, protože ten kdo má na něco dohlížet se přestal nebo nechce koukat. A samozřejmě to nejhorší na to je, že tohle vše se stalo a pořád se kolem nás děje (žiji v UK, tak se mě to dotýká o něco blíž). A ano, tohle rozhodně otevře oči. Tahle minisérie může za to, že už se nebudu chtít jít koupat do moře a vůbec ne do řeky.

Je to další z těch případů, kdy kroutíte hlavou a říkáte si, jak to to možné? Jak jim tohle může procházet? Kdo kdy slyšel o tom, že seberegulace je skvělý nápad? Jak je možné, že to okamžitě není trestáno a napraveno? Zloduchem je opět britská vláda, i když tentokrát v tom rozhodně není sama.

Stejně jako u Mr. Bates jsem rozhorčený nad tím, že tohle je skutečná situace kolem nás. Jediná věc, která mi možná neseděla, bylo prolamování čtvrté stěny, podle mě by to mělo stejný dopad i bez toho. I tak jsem si jistý tím, že to pro mě bude jeden z nejsilnějších televizních zážitků roku 2026.

Nový seriál od tvůrkyně Derry Girls, opět zasazený do Irska a i s odkazy na samotné Derry Girls. V obsazení se najde i jedna z hereček, ale jinak je to jiná parta a jiný příběh.

Tentokrát sledujeme trojici žen ve kolem čtyřicítky, které náhle zjistí, že jejich kamarádka ze školy zemřela. Vydají se tedy na pohřeb a tím spustí divokou jízdu plnou nečekaných zvratů.

Je to hodně divný a jiný, ale vlastně to docela funguje a bavilo mě to sledovat, dobře k tomu ladil zvláštní mix na soundtracku. Celá záhada se na konci rozmotala až překvapivě jednoduše. Pokračování bych asi nepotřeboval, ale jako jednohubka to bylo fajn.

Přiznám se bez mučení, že Yellowstone mě nebavil kvůli pošahaným vztahům v té jejich rodině a vůbec, ale kamarádka mě přemluvila, ať dám šanci prequelu s Harrisonem Fordem a Helen Mirren, a ano, rozhodně to bylo lepší a sledování mě bavilo. Líbila se mi hlavně dějová linka v Africe se Spencerem, jen v té druhé sérii bylo už dost otravné, že vlastně všechny epizody cestovali a museli s Alex čelit až nereálnému množství protivenství (a to nemluvím o tom konci, kterým to podle mě úplně zkazili). Harrison Ford a hlavně Helen Mirren byli skvělí, indiánská linka zajímavá, i když jsem úplně nepochopila souvislost s hlavní zápletkou, a padouch Timothy Dalton mi přišel trochu moc, ale jinak slušné, koukatelné.

Je to hodně ulítlé, ale kupodivu mě to nějakým kouzlem vtáhlo a pohltilo, takže jsem celý seriál zkoukla během dvou dnů. Rachel Weisz v roli vysokoškolské profesorky tvůrčího psaní, které se hroutí život, je skvělá a pořád je to nádherná ženská (klobouk dolů). Leo Woodall z Prime Target jí v roli nově příchozího mladého profesora slušně sekunduje, a byť je to celé vážně hodně přitažené za vlasy, u sledování jsem se bavila a chechtala jsem se ironii, které jsou tam od začátku do konce tuny. Prapodivné, až vyšinuté dílko, ale vlastně zábavné.

Uf, tak na to, jak všude na webu pěli na tenhle seriál chválu a hlásali, že mu kritici na Rotten Tomatoes dali 100% hodnocení (viz třeba Netflixer), to byl za mě slušný brak. Taková druhořadá kanadská produkce, víte, jako takové ty nízkorozpočtové romantické filmy s ne příliš dobrými hereckými výkony, na které člověk kouká při žehlení, nebo když nechce moc přemýšlet. Navíc je to i dějem spíš pro teenagery soudě podle těch zápletek s úvodním táborákem/mejdanem a problémů s prvními láskami, o milostném trojúhelníku, kdy se hlavní hrdinka nemůže rozhodnout mezi dvěma chlapci ani nemluvě, takže vlastně nejsem ani úplně cílovka. Jenže filmy mají necelé dvě hodiny a tohohle je osm pětačtyřicetiminutových epizod, takže nějakých šest hodin :-( A taky tam na můj vkus bylo moc málo bruslení. Nejlepší z celého seriálu tak byla nejmladší ze sester Rusových, která měla aspoň sem tam nějakou hlášku.

Úvod sice plní funkci nezbytné charakterizace postav, ale jeho trestuhodně pomalé tempo spolehlivě zabíjí jakýkoli divácký zájem. Ústřední motiv je sice představen okamžitě, avšak bez kontextu působí zmateně a odtažitě. Největší přešlap přichází v podobě explicitní sexuální scény, která místo prohloubení psychologie postav připomíná lacinou snahu o splnění ideologické kvóty. Nucená provokace nahrazuje vkus i logiku a výsledkem je trapná póza místo autenticity. Děj sice občas nabídne zajímavý záblesk, ale utahané tempo a přemíra retrospektiv ho neúprosně dusí. Tvůrci se topí ve vlastních ambicích, zatímco křečovitě odškrtávají položky z progresivního seznamu od BLM po LGBT, jako by se báli, že bez nich ztratí moderní kredit. Tato ideová mechanika však rozbíjí soudržnost vyprávění a proměňuje potenciální drama v karikaturu sebe sama. Ani akční sekvence nezachrání celkový dojem. Jsou krátké, sterilní a bez skutečného dopadu. Finále, které by mělo vyvrcholit napětím, se vleče v unylé setrvačnosti a místo katarze přináší jen únavu. Série se sice snaží o návrat k původnímu motivu, ale přetížení dějem a nejasná struktura ji srážejí zpět do průměru. Výsledkem je ambiciózní, ale stylisticky rozklížený celek, který se snaží být současný, ale končí jako učebnicový příklad, jak ideologie dokáže pohltit příběh. Zůstává po něm jen pachuť promarněného času a vzpomínka na dobu, kdy špionážní drama umělo být napínavé bez moralistických poznámek.