Zatraceně fajn seriál, díky kterému jsme se opět vrátili do Západozemí. Když to vezmu kolem a kolem , díky tomu více komornějšímu stylu jsem si tu upřímně užil více než třeba Rod draka (a to jsem zatím viděl jen první sérii). Ser Duncan Veliký je fajn postavou a chemie mezi ním a "panošem" Eggem mi příjde skvělá. Těším se na druhou sérii.

30% + 10% za mamku

Brockmire byl vážně hodně jiný seriálový zážitek než jsem normálně zvyklý, ale pořád jsem věřil, že to bude dobrý, když jsem viděl ty zahraniční recenze. Odcházím od seriálu rozporuplný.

Je to hodně bez zábran, přeci jen hlavní hrdina je funkční alkoholik, který si užívá náhodných známostí a vypadá to, že jeho jedinou ambicí je pracovat kolem baseballu.

Jim Brockmire během seriálu prošel velkou změnou. Upřímně jsem dvě série čekal na to, kdy přijde jeho cesta k vykoupení a tím pádem pro mě byla nejlepší třetí řada, která fungovala. Závěrečná čtvrtá už jen dovolila tvůrcům se rozloučit a nahlédnout do budoucnosti.

Výkonný producent a režisér úvodních dílů Guy Ritchie dal už svým jménem jasně najevo, jaký tón celý projekt ponese. Jeho rukopis je nezaměnitelný. Energický střih, ironický humor, dravé tempo a vizuální styl, který připomíná jeho filmové adaptace Sherlocka Holmese. Jenže tentokrát je slavný detektiv ještě mladší, nezkušenější a možná i impulzivnější. Ritchie svými úvodními epizodami nastavil směr, ale jakmile předal otěže dalším režisérům, seriál začal dýchat vlastním tempem. Každá další část se postupně atmosféricky proměňuje. Zpočátku působí jako akční jízda plná nadsázky, bleskových střihů a efektních zpomalených záběrů, postupně se však mění v napínavé drama, které kupodivu dokáže i překvapit. Z původní chaotičnosti se z toho stává emocionální příběh, kde nejde jen o akci, ale i o charakter. Přesto seriál nikdy neztrácí tempo, tudíž neexistuje hluché místo a žádná scéna nepůsobí uměle nataženě. Tvůrci vsadili na dynamiku a vizuální atraktivitu, takže si na své přijdou spíš fanoušci akčního pojetí než milovníci klasických detektivních dedukcí. Tohle není Holmes s dýmkou a houslemi, ale moderní, popcornová jízda, která se bere s nadhledem a sebevědomím. Ohledně jeho typické pokrývky hlavy se tu, ale přesto malý vtípek objevuje. Výprava a kostýmy zaslouží uznání. Ceněný smysl pro detail je patrný v každém záběru. Stylová atmosféra viktoriánského Londýna působí uvěřitelně a zároveň filmově atraktivně. Srovnání se snímkem *Young Sherlock Holmes* (1985) se přímo nabízí, ale tato série se spíš jeví jako předstupeň k Ritchieho vlastní filmové verze z roku 2009 a nutno říct, že vcelku s rouškou fantazie obstojně.

zatial celkom slaby rozbeh, nic zazivne alebo napinave

Nečekala jsem příliš a trochu jsem se bála té němčiny, ale zvědavost nakonec zvítězila, a ještě že tak :-). Byla to kupodivu sranda (nejvtipnější je první polovina seriálu, například chytání anarchisty na královském plese či „A za trest s námi nepojedeš na Titanic.“), hlavní dvojice je sympatická, paleta nápadníků náležitě praštěná a zápletka kupodivu občas i překvapivá a nečekaná (třeba ta prasata coby řešení všech problémů). Sledování mě bavilo, je to taková příjemná oddychovka, na kterou se ráda v budoucnu někdy kouknu znovu.

Na seriál jsem narazila náhodou, ale chytl mě tak, že jsem s nadšením hltala jednu sérii za druhou. Soukromé očko Strike je totiž takový sympatický méďa a už od pilotu je k sežrání – ona i samotná potkávačka s jeho budoucí parťačkou Robin, kdy ji srazí ze schodů a málem jí zláme vaz, když se po hádce žene za svojí bývalkou, je poměrně originální. Nemluvě o tom, že Cormoran s jistou hladinkou alkoholu v krvi má tendenci sdělovat světu očividné skutečnosti jako: „Jsem se malinko vylil.“ nebo „Jsem trochu smutný.“ a u toho koulet kukadly jako drak Mrak Lidušky Patočkové :-). Každá série je věnovaná jednomu případu, resp. knižní předloze Roberta Galbraitha alias J. K. Rowlingové, a za mě zatím nejslabší byl asi Hedvábník čili druhá série ze spisovatelského prostředí, ale jinak mě bavily všechny případy, o osobní rovině hlavních hrdinů a jejich postupném sbližování ani nemluvě. Strikovo působení v armádě a to, jak se pere se svým hendikepem, včetně zvláštních rodinných vztahů a rozháraného dětství s matkou, která byla rockovou groupie, mi přišlo zajímavé a realisticky lidské a líbilo se mi, že i Robin má nějaké svoje démony a traumata z minulosti, protože to působí realističtěji a může pak být Cormoranovi rovnocenným parťákem (občas se sice chová v případech pitomě a zbytečně se dostává do nebezpečných situací, ale aspoň si můžete u obrazovky zanadávat :-). Nejvíc ale zbožňuju novou asistentku Pat z posledních dvou sérií a především její interakci se Strikem, kdy ho neváhá trochu vychovávat (například aby poděkoval, když od ní něco chce) a celkově k němu mít připomínky, což ho občas slušně vytáčí (u spousty jejich dialogů jsem neodolala a musela je přidat k seriálu do hlášek :-). Mimochodem není nad to nadchnout pro nově objevený seriál i kamarádku, abyste si mohly psát vtipné postřehy a společně se chechtat Strikovým kocovinám a romantické neobratnosti :-). Snad bude další série brzy, když knižní předloha vyšla v roce 2025 :-)

Upřímně jsem nečekala, že seriál bude tak temný, bohatě podle mě stačila už zápletka s krasobruslařkou, která se po úrazu snaží vrátit zpátky na vrchol. Tvůrci seriálu ale přidali linku s psychickými problémy a matkou maniakálně posedlou úspěchem vlastních dcer, kdy je bičuje k tréninkům a výkonům doslova na krev (protože má například zrovna maniakální ataku) a pro hnusné slovíčko či zraňující větu nechodí daleko, navíc je tam i jistá rivalita mezi sestrami, které dělají stejný sport, no prostě slušná nálož, se kterou se musí hlavní hrdinka vyrovnávat (o nedostatku peněz ani nemluvě). Příběh mě okamžitě pohltil a napjatě jsem sledovala každou epizodu, co bude dál. Občas jsem pravda skřípala zuby nad tím, jakou blbost to Kat vyvádí, ale beru, že je jí asi dvacet nebo tak, takže má na nějaké ty mladické blázniviny nárok. Celkově mě seriál bavil a je myslím škoda, že zůstalo jen u jedné série.

Co může udělat jedna myš? (No... Kdo viděl Hon na myš, tak ví, že dost, ale v tomto případě je to trochu jinak a není to ani zdaleka tak vtipné. :D ) V době, kdy jsem viděl pilot tohoto seriálu jsem se díval na seriál Midnight Mass a první díl mě úplně uzemnil a říkal jsem si: "To byl jeden z nejlepších pilotních dílů, co jsem v tomhle roce viděl." Ale okamžitě to trumfnul Pluribus. Líbí se mi, jak to skáče mezi sci-fi utopií v prvním díle, aby to ve druhém k tomu přidalo kritiku bohaté současné společnosti... Už od první epizody mě seriál chytil a až do konce nepustil. Je to šílené, hodně creepy a všeobecně zatraceně fajn podívaná. (Viz třeba třetí epizoda se supermarketem, či třeba čtvrtá: "Carol, prosím." Kdo ví...) Začne to čím dál tím víc nabývat na obrátkách a z některých věcí budete opravdu překvapeni.
Zatím je to na 90%. Možná to trumfne druhá série, pokud bude, ale kdo ví...

Vždy mě překvapuje, jak může scénáristům projít tak nedomyšlená výstavba příběhu.
První díl je výborně rozehraný a stojí za zhlédnutí, druhý díl ještě ujde, od třetího dílu to začíná jít z kopce. Postavy mění nelogicky svou povahu, vedlejší témata jako rodinné vztahy a osobní problémy jsou nezajímavé. Celá ta zápletka s MI5 je nejasná a plná klišé. V ději přibývá rozporů a trhlin.
Nejvíc mě ale vytočil závěr, nicméně typický pro britské seriály a vůbec mainstreamovou produkci.
Společnost a politika sice může být prohnilá, ale běda, abychom se vzbouřili a udělali snad nějakou revoluci. To by bylo opravdu špatné a stejně by to skončilo zle, to nesmíme dopustit, fuj fuj. Ale tak zase penízky si sami nakonec vezmeme, to zase ne že ne a ostatní, ať se v tom nespravedlivém systému plácají dál. Jen to musí být ty "správné" penízky, ne ty zlé, co nám nabízí zlý revolucionář. Ať žije Daniel nebo jak se jmenoval, nakonec jediná sympatická postava. Dokonce i tomu Morganovi jsem zpětně fandil více než té hlavní blbce.