První série: 75%
Druhá série: 80%
Třetí série: 90%
Čtvrtá série: 75%
Pátá série: 80%
Šestá série: 80%
Sedmá série: 75%
Osmá série: 65%
Devátá řada: 70%
Jak to říct upřímně... Červený trpaslík mě nikdy nezaujal natolik, abych ho hledal v programu nebo ho snad sháněl po kamarádech. Až když jsem dlouho neměl co dělat a bylo mimo seriálovou sezónu, rozhodl jsem se ho přece jen zkouknout. Dokonce jsem si ho sehnal s dabingem, což je věc, kterou bych jindy neudělal, ale dabing Trpaslíka se prý svojí kvalitou dá přirovnat k Simpsonům... Není to lepší ani horší, jde to svojí cestou. To musím i uznat. Jeden díl jsem viděl v originále a jeden s dabingem a pokaždé jsem se zasmál něčemu jinému.
Červený trpaslík je skvělá podívaná. Mírně přeceňovaný seriál, který sází na jednoduchý humor a dobře (i když prvoplánově) rozvržené vtipy. Kvalita má dokonce vzestupný směr, krom posledních dvou řad, přičemž osmá už byla na hranici průměru. Mrzelo mě to, ale je to tak.
Trpaslík trpí všemi neduhy sitcomů. Umělý smích kazí značnou část vtipů a naprosto nehrající herci, kteří tráví polovinu času tím, že se smějí vlastním vtipům, by mohli zapnout o něco víc. Musím říct, že herci, ačkoli hrát moc neumí, jsou zřejmě sami o sobě dost velcí sympaťáci a vlastně moc hrát nepotřebují. A to, že tu jsou (působí) víceméně sami za sebe, je nakonec jen plus. Všechny herce (krom krásné Kochanski, která ale neměla charisma) si jde oblíbit.
Je to zkrátka v pohodě seriál, dokonce celkem návykový, když už ho máte doma. Vadí mi jen situace, kdy herci předvádí: "Těď řeknu hlášku, všichni se připravte." Pak pronese text, který je očividně recitace scénáře, a následuje pauza pro aplaus. Právě tento proces mě zbavuje možnosti užít si ten vtip samotný. Výsledek je, že se u Trpaslía často usmívám, ale málokdy směju. Je to trochu škoda, ale nemůžu si pomoct.
Červený trpaslík se stal kultem oprávněně. Mě sice nijak zvlášť nedostal, ale přesto ho uznávám a mám docela rád. Poté, co jsem si po dlouhé době pustil seriál znovu, dokonce přidám na hodnocení z 70% na 80%.
Mám rád seriály z lékařského prostředí, ale žádný jiný který jsem viděl se nevyrovná dr. Houseovi. Je to fakt super seriál. Hugh Laurie co ho hraje skutečně výborný herec. Hlášky dr. House jsou skutečně exkluzivní a když se to ještě doplní skvělým českým dabingem je to skutečně seriál k pohledání. Zkrátka a dobře dr. House je seriál, který mě pohltil. Stal jsem se na něm závislí tak, jak je House zavislí na vicodinu.
Tak tenhle seriál jsem jako malej harant miloval. Překvapivě vynikající efekty, úchvatná úvodní znělka od Svobody a můj oblíbenec děda Drchlík. To vše mě pravidelně donucovalo o víkendu brzo ráno vstávat, což se normálně nepovedlo ani mámě...
Já mám prostě takovéhle záhadné věcičky ráda. A když se k tomu přidá magie, mladá nezkušená čarodějnice, dvě potrhlé tetičky-čarodějnice, zakletý kocour s myšlenkou ovládnout svět a k tomu neuvěřitelná dobrodružství, tak to nemůže být nic jiného než Sabrina, mladá čarodějnice!
Je to starý seriál. No a co? Pořád je skvělý a honička kočky a myši jsou věčné. Prostě a jednoduše: Klasika je klasika
Čupr seriál. Proč ho ale s oblibou dávají (dávali) tak pozdě večer. Člověk se pak bojí! :-) Je to suprově vymyšlený seriál a zdá se mi, že já bych se svým instinktem moc neobstála. Jen jednou jsem trefila všechny. Jinak pan Frakes, který to uvádí, mě vždycky nadchne tím svým upířím úsměvem.
Velmi zajímavý seriál. Je první, který jsem viděla takhle den za dnem a je to podle mě velmi šikovně vymyšlené. Jasně, je trochu přitažené za vlasy, že se těm cca 50ti osobám, které se tam vyskytují, pořád dějí nové a nové a nové věci jako třeba krádež peněz, vážná dopravní nehoda, nalezení ztraceného příbuzného,... Je pravda, že jinak by to asi byla nuda, ale tohle je taky trochu zvláštní. Když se nato ale na druhou stranu podívá někdo tak, že tohle se stalo jedné rodině a tohle se stalo tady, tak už je to lepší.
Tak tenhle seriál jsem sledovala s chutí. Jasně, bylo to ulítlé, praštěné, pochybuji že reálné, ale je to jen seriál, ne? Tady se nabízí otázka, zda jsou např. Čarodějky nebo Lovci pokladů reálné/í. Každopádně se mi to líbilo.
Jo, taky jsem na ně koukala (cca 15 dílů), ale pak už mi to fakt přišlo dost přitažený za vlasy. Digimon (jakási nepovedená napodobenina skvělých pokémonů) byl nejdřív roztomilá koule, pak už to začínalo mít tvar, pak e t zvětšilo a tak dále, a pak se to zase opakovalo. Proti pokémonů mi to přišlo dost bez nápadů...
Teď je mi bezmála 14 a pořád se mi Pokémoni hrozně líbí. Né, že bych kvůli nim vstávala v půl sedmé ráno (nebo ještě dřív) jako kdysi, ale pořád mi připadá zajímavé vytvořit "zvířata", která vlastně svévolně pobíhají (skáčou, létají, plavou...) po světě, mají své zvláštní schopnosti i slabosti, velikost i povahu a dokonce i zaměření (pro ty, kteří neznají: oheň, voda, boj, hmyz, elektrika, kámen, atd.) . Jasně, lidé i pokémoni jsou "nezničitelní", jinými slovy: můžete do nich pražit blesky nebo připéct plameny, ale až na ožehlé vlasy jsou v pořádku. Já mám prostě pokémony ráda a navždy budou mít místo u mě v srdci.









