Poslední názory

Anna zo Zeleného domu patrí ku klasikám môjho detstva a nedám na predlohu dopustiť. Toto spracovanie ma príjemne prekvapilo svojou inovatívnosťou, originálnosťou. Na začiatku najmä veľmi drsným poňatím života siroty a akceptáciu (či skôr neakceptáciu) jej adopcie. Asi najobľúbenejšou časťou pre mňa ostáva tá, ktorú si zrejme všetci budeme pamätať ako "I am not ready to be a woman!!!" - také príjemné a súčasne drsné, práve poňatie dospievania je vidno primálo.

Obsadenie dostatočne sedelo na predlohu a zároveň dávalo priestor ísť smerom, o ktorý sa snažila show. Postavy boli trojrozmerné, každá sa správala racionálne vrámci svojho charakteru, každá umožnila divákovi cítiť empatiu k nej i jej činom. Obzvlášť vývoj Marilly je fenomenálny (ako i práca, ktorý odvádza herečka).

Toto všetko už len dotvára krásny vizuál, hudba (úvodná pieseň, oh!) a zaujímavé vedľajšie línie.

Mám len dve výčitky (popíšem abstrakne, aby som nič nespoilerovala):
1) Možno až zbytočne veľmi sa seriál zaoberal LGBT témami - nie že by mi prekážali úplne, ale napr. jedna postava pokojne mohla stereotypy búrať tým, že je chlapcom iným, ako ostatní, ale je to v poriadku - nie sme všetci rovnaký. Tak by to podľa mňa pridalo rozmanitosti a reálnosti ešte viac, ako súčasný stav. (Iné som však zbožňovala, napr. bohémsky svet mesta).
2) cestovateľská dejová línia bola podľa mňa úplne zbytočná a kazil mi pohľad na zvyšok sveta seriálu - teda rurálnu kanadskú komunitu.

Od sledování mě zpočátku odrazovala španělština. Nejsem moc zvyklá se dívat v jiném jazyce než v angličtině. Ovšem stačilo pár dílů, abych si jazyk i celý seriál zamilovala.

1 série: Naprostá jízda čiré geniality. Když už si divák myslí, že každou chvíli sklapne past a hlavní hrdinové budou nahraní, zjistíme, že Profesor je vlastně připravený naprosto na cokoliv. Občas mě štvalo rozhodování a chování některých postav, ale to by potom vše probíhalo moc hladce. Nejvíce ze židle mě zvedala postava Artura Romana, který měl akorát plnou hubu keců. Já být na jejich místě, tak ho už asi dávno odstřelím. 100%

2 série: Skvělé pokračování rozjeté loupeže státní tiskárny peněz a cenin. Je pravda, že už mi to přišlo trochu natahované. Ovšem nedá se říci, že by měl seriál hluchá místa. Na to, že každý díl trval v průměru asi 50 minut, utíkaly jako voda.
Série nabídla spoustu dalších skvělých zvratů, momentů při kterých mi běhal mráz po zádech (jako když Profesor s Berlínem zpívali Bella Ciao) a také spoustu smutných scén, u kterých mi ukápla slzička. 90%

3 série: Příběh byl krásně ukončen, a přesto jsme se dočkali dalšího pokračování. Na jednu stranu jsem se obávala, protože jsem si nebyla jistá, jestli seriál může nabídnout ještě něco nového. Na druhou stranu jsem ráda, protože mě velmi zajímalo, co se s hlavními postavami stalo a na jakou loupež se vrhnou tentokrát.
Přišlo mi, že ve třetí sérii vsadili tvůrci spíše na hrubou sílu (výbuchy a přestřelky), než na geniální promyšlení celé loupeže. Což ve výsledku s ohledem na příběh vlastně dávalo smysl. Nicméně mi občas jejich plán přišel hrozně chaotický a improvizovaný a některé věci se opakovaly. I tak ale šlo o parádní jízdu, na kterou prostě musíte koukat až do konce. Jak řekl Profesor: "Tohle už není loupež, tohle je válka." 80%

4 série: Tvůrci si připravili emocionální horskou dráhu. Chvíli jsem se smála, pak brečela, následně jsem napětím skoro ani nedýchala a v neposlední řadě jsem se nezapomněla pořádně rozčílit nad chováním a stupiditou některých postav. Velmi se mi líbily flasbacky a to, jak postupně poodkrývaly minulost a zranitelnou stránku hlavních hrdinů. Musím říct, že mi několikrát ukáplo pár slz (aneb jsem brečela jak malé dítě). Tato série mi naprosto zlomila srdíčko. 80%

Nejvíce se mi líbily první dvě série. Genialita celého plánu a loupeže. A pokračování se už se tomu nemohlo rovnat. Nicméně i tak šlo pořád o skvělou podívanou, kterou prostě musíte vidět až do konce a u které zapomenete dýchat.

(Hodnoceno po 1. sérii.)

Do Avenue 5 jsem šla s minimálními očekáváními. Ani trailer nijak zvlášť nezaujal. A čím dál více mi přijde, že jsou to právě takové seriály, které si nakonec oblíbím.

Jedna z věcí, která mě obecně na seriálech (a vlastně i filmech) štve, je když nějaké technické aspekty nedávají smysl a jako bonus na takových nesmyslech tvůrci postaví celou zápletku. Ale tady mi to kupodivu tolik nevadí. Protože o tom ten seriál není. Hned v první epizodě dojde k vychýlení z kurzu a říkala jsem si, že zbytek série postavy stráví řešením tohoto problému. Well, yes, but actually no. Protože ta loď je plná pitomců. A s každou další epizodou roste jak absurdita situace, tak i celková vtipnost. Kdyby se věci, které se udály za těch 9 dílů tady, staly v nějakém jiném seriálu, asi nad tím nevěřícně kroutím hlavou a seriál vypínám. Ale tady to, že nic nefunguje, vlastně funguje naprosto dokonale a s každým dalším dílem si říkám, co se asi stane. Většinou se netrefím. A zvrat ve finále je třešnička na pomyslném dortu.

S čím jsem měla možná větší problém jsou však postavy. Každá epizoda má 30 minut a hned v pilotu jsou nám předhozeny snad všechny postavy, které se v seriálu objeví, a já v nich měla totální guláš. Kdo je kdo, kdo se zná s kým atd. Přehled o postavách a vztazích se naštěstí v průběhu série vyjasnil. Ale k postavám samotným. Mnoho z nich jsem v prvních pár dílech chtěla zabít. Především Judda (ve kterém pokaždé, když si nasadí tmavé brýle, vidím Jacka Blacka :D) a Karen, u které je to však součástí její osobnosti. V průběhu naštěstí úroveň otravnosti u mnoha postav výrazně klesne (ano, i u Hermana) a dokonce si je oblíbím. Mnoho postav, jak se brzy ukáže, nemá absolutní ponětí, jak se vypořádat s nastalou situací (a kolikrát je zřejmá i absence selského rozumu) a pokud jim budete fandit, ať všechno úspěšně zvládnou, asi vás seriál mnohdy bude frustrovat. Pokud se však smíříte s tím, že jejich šance na návrat v rozumné době jsou nízké (a kolikrát si za to oni můžou sami), tak se budete královsky bavit.

Seriál má dost specifický humor, který nesedne každému. U některých scén (spíše ze začátku) i hraničil s trapností, kde jsem spíše protáčela oči. Ovšem je zde hned několik scén, kde seriál z humoru přeskočí do drsné reality lidí v podstatě uvězněných na lodi uprostřed vesmíru a diváka skoro mrazí v zádech. Konkrétně tady mě napadá část s přechodovou komoru (anglicky airlock), kde si člověk říká, že pasažéři reagují naprosto nesmyslně a absurdně, ale v porovnání s různými reakcemi na momentální situaci je celá scéna až mrazivě realistická.

Nejspíš chápu, proč jsou na Avenue 5 tak různorodé názory. Já mám asi to štěstí, že se mi seriál svým humorem trefil do vkusu a celou dobu jsem se bavila. Pokud jste však viděli první díl a stále jste na vážkách, doporučuju zkusit ještě další dva či tři. Za mě jsou hlavním plusem postavy a jejich interakce a ty potřebují trochu času se pořádně rozjet.



PS. Ve skutečnosti nedělám ve VFX. To znamená Visual Effects mimochodem.

Je dobře, že jsem tenhle seriál vzala jako maraton, protože jinak bych celé dny přemýšlela co se vlastně stalo. Od začátku do konce, nevíte jak celá tragédie proběhla. Byla jsem do děje neustále vtáhnutá, nic jsem nedokázala předvídat. Každou scénou z minulosti, si říkáte jak k tomu mohlo dojít? Co se stalo? Kdy a kde se vše změnilo. Díky tomu jste neustále ve střehu a čekáte další úsek z minulosti. Doporučuji zkouknout najednou.Od začátku do konce budete přikovaný k monitoru, nebo obrazovce. Mám ráda nepředvídatelné seriály a taky jsem opravdu neměla ani ponětí jak se to celé vyvine.

Nevím jestli to bude mít další sérii, a ani nevím zda bych jí chtěla. Ano bylo by zajímavé vědět, co se stane po procesu, ale na druhou stranu, možná je lepší nevědět.

Pokiaľ viem, tento seriál vznikol ako osveta vonkajšiemu svetu, že Mormoni to majú v hlave a vo vzťahoch v poriadku. Nuž, nepresvedčili ma. Bohužiaľ, ani kvalita nie je bohvieaká, takže som ledva dopozerala prvú časť.

Toto je vážne výborný počin. Britský počin stojaci na zaujímavých a hlavne vynikajúco zahraných postavách (Jeden z najlepších castingov typovo na postavy). Zbehne to ako voda. Aj keď je pravda, že druhá séria už bola trochu slabšia, ale aj tak stále skvelo spravená, aj keď už viac predvídateľná. Za mňa jednoznačne spokonosť.

Secondhand Embarrassment: The Series. Těch chvil, kdy se hlavní postava chová jako totální pako, rochní se ve vlastních dialogových i fyzických trapasech, je v každé epizodě hodně. Chvil, kdy je kvůli byť jen letmému kontaktu s kolemjdoucí kráskou ochoten hodit libovolný počet přátel pod autobus, je bohužel ještě více. Seriál mi potvrdil, že mě Merchantovo fyzické herectví baví, ale jeho Stuarta jsem chtěl zabít stejně často jako jsem ho litoval.

1. série - 90% - Zvraty na hraně diváckého udýchání, zdánlivě rutinní studijní či pracovní prostředí podané nejatraktivnějším možným způsobem a galerie úžasných (Annalise, Wes, Bonnie, Rebecca) nebo alespoň dostatečně prokreslených a tím pádem zábavných (Frank, Connor, Laurel, Asher) charakterů. Za tým Shondalandu tentokrát v první tvůrčí linii kope Peter Nowalk a znovu tak mění můj žánrový pohled. Soudních dramat nebo detektivních thrillerů tu už byly tuny, ale aby někdo dokázal řezat veškerá očekávání na kousky, to se tak často nestává. Absolutní hodnocení proto vražedníkům utíká jen o fous, protože období před samotným odhalením těsně vyhrává nad obdobím po něm. Přesto má Keating Five nakročeno hodně sebevědomě. Dusno, které mezi charaktery zákonitě musí houstnout čím dál rychleji, cítím už teď.

2. série - 90% - V podzimní části vyhrocenější a drtivější než loni, v té jarní pak dýchavičnější než loni. Jsou případy, kdy se úspěšný koncept povede zopakovat (nehledě na to, že uspět podruhé s tím samým bez toho, aby se hladové publikum začalo nudit, je v dnešní době úkol téměř nemožný) a tvůrci, kteří s takovou oblibou hází hlavním hrdinům do cesty oběti, zločiny, krev a zradu, to přesto dokázali. Viola Davis hraje na hraně lidských možností, zbývající hlavní postavy tvoří čím dál kompaktnější celek a v kombinaci s postupně se odkrývajícím tajemstvím jedné noci se jedná o pravou definici seriálu, kde je týdenní čekání na další epizodu krutým divákovým mučením. Je proto škoda, že jarní část se více než jako důstojné pokračování prezentuje jako prostor pro odkrytí důležitých otazníků z dávnější minulosti, ale v kombinaci s emocionální mučivostí děje se pořád jedná spíše o vadu kosmetickou než o shození celého počinu. Do tohoto víru událostí zkrátka a dobře nejde nespadnout.

3. série - 80% - Sezóna, která měla našlápnuto k absolutnímu hodnocení, nakonec zůstává tou slabší. Ale než že by přímo byla o onen chlup slabší, v ní jen gradují některé scenáristické neduhy, které se seriálu drží již delší dobu. Napětí přitom neustupuje ani o chlup, podzimní část tradičně trhá nervy každou scénou a pointa klíčového twistu je tak šikovná, že se jí z poslední televizní doby nemůže rovnat vůbec nic. Navíc spolehliví hráči jako Charlie Weber nebo Karla Souza dostávají herecký materiál, který jim pomáhá k tomu, aby se bez zrnka studu zařadili po bok i nadále nepřekonatelné Violy. To jen způsob, jakým se celý letošní rébus rozřeší, mi nedává spát. Už během loňského roku jsem si občas připadal, že tvůrci v nejkrajnějších chvílích používají hlavní postavy ne jako živoucí charaktery, ale jen jako prostředek k vyprávění. Protože je divák dosavadními zvraty čím dál otrlejší, je tak čím dál složitější přijít s novým šokem. Právě finále pak podle mě trpí tím, že je v rámci co největšího překvapení odpovídáno na otázky, které mě téměř nezajímají a na ty klíčové otazníky přicházejí odpovědi z míst, kde bych je nehledal a ani hledat nechtěl. Chci ale věřit, že se nejedná o trvalý jev a snížení hodnocení je tak jen dočasné.

4. série - 70% - Jakkoli se herci mohou snahou přetrhnout a vydolují emoce i z rozporuplných linek (Lahey senior, protahovaná záhada kolem Wese, vyloženě nepodařený crossover), dojmy zase o chlup klesají. Ta neměnná premisa, kdy podzimní část nastolí sto a jednu otázku, aby část jarní odpověděla maximálně na polovinu a místo toho začala vršit další, je pro dramaticky-právnický žánr poněkud rozčilující. Může za to samozřejmě fakt, že některé linky (Michaela, Bonnie) se nevyvíjí tak, jak bych chtěl a ani tak, jak by mi přišlo logické, ale na to, že scénáristé nadále používají pár charakterů jen jako figurky a vždy jim půjde víc o zvraty než o celkové dojmy, jsem si už musel zvyknout dávno. Je to hra. Hra, která balancovala na hranici dokonalosti a mrzí mě, že mě každým rokem méně baví ji dál hrát.

5. série - 70% - Extra silný start a v závěru najednou pocit, že jarní část sezony byla opět smutně navíc a i na ploše sedmi epizod podivně protahovaná. A já se bohužel nemohu zbavit pocitu, že seriál už nejspíš navždy ustrnul v pozici mistrně gradované podívané, která ve finále nabídne odpovědi na něco, na co se nikdo neptal, případně zdánlivě bezvýchodné situace vyřeší deus ex machinou, která klidně mohla dorazit kdykoli předtím. Je to hrozná škoda, protože Bonnie, Annalise nebo Frank jsou pořád prvotřídní a v nejvyhrocenějších momentech za ně i tentokrát mám tendenci dýchat, ale posun dopředu pomocí překotných epizod nebo vztahových kroků tam či zpět mi ani tentokrát ke spokojenosti nestačí.

6. série - 60% - To nejslabší hodnocení za celou existenci seriálu neznamená, že by poslední sezóna byla za každou cenu nejhorší. Snad jen moje trpělivost už došla a způsob, jakým se scénáristé v čele s Petem Nowalkem rozhodli řešit zbylé otazníky, mě na samém konci slušně otrávil. A bez spoilerů se mi to vysvětlit nepovede. Hodně mě mrzí skutečnost, že na každou záhadu, i tu nejrafinovaněji vystavěnou, existuje dost podobná odpověď. Pokud v raných časech bylo univerzálním heslem "It's always Wes!", v těch pozdějších by to bylo "It's always Castillos!" - a ani bych nemusel moc přehánět. Nápad, že v pozadí všeho zločinného dění bude vždy stát někdo z Laureliny rodiny, považuji přinejmenším za nešťastný. To, že se důležitá rozhodnutí dějí mimo záběr a klíčovými osobami se stávají charaktery, které potkáváme div ne poprvé, je už ale bezmála katastrofa. Ještě víc mě pak mrzí dlouhodobé falešné vábení na něco, co nikdy nepřijde. Právě Nowalk v rozhovoru před začátkem vysílání poslední řady explicitně vzkázal, že na všechny otázky, které jsme kdy jako hladoví diváci měli, dostaneme odpověď. Jaké tedy bylo moje překvapení, když ten samý člověk těsně po skončení seriálu adresuje shodou okolností přesně ty otazníky, které vždy trápily i mě (co se stalo s Laurelinou matkou, jakou roli v tom sehrála sama Laurel a co měly znamenat občasné narážky na její celoživotní psychický stav) s prohlášením, že některé věci si diváci určitě domyslí sami. Což o to, svoje teorie samozřejmě všichni máme, ale u počinu, který si vždy zakládal na důmyslném pointování příběhu a na důležitostí i té sebemenší stopy, je takový přístup zbytečným krokem zpět. Samotné finále ve mně vzbudilo spoustu emocí, jak těch pozitivních (loučení Connora s Oliverem mi vehnalo do očí slušnou dávku slz stejně jako snad každý větší proslov, ať už soudní nebo pohřební), tak i těch negativních (rozhodnutí nechat zemřít dvě moje oblíbené postavy kvůli tomu, aby mohlo jít téměř o citaci jiného díla). Možná vyčítám něco, co bylo ve Vraždách přítomno už delší dobu, zkrátka jsem jen čekal, že na samém konci půjde seriál naproti svým divákům nejenom v prázdných slovech, ale i v opravdovosti zážitku. Na druhou stranu pokud v posledních letech existovala show, která důkladně roztáčela mozkové závity na téma teorií a vztahů, byla to právě ta o legendární Annalise.

Tak sa stalo, že s týmto seriálom som začala kvôli Seriálovej výzve a prvú sériu som si pozrela už ani neviem koľkokrát, lebo nemá jedinej chyby. Od postáv, po skvele vystavaný dej. Je to síce sci-fi, ale to sci-fi je kulisa, na popredí ktorej sa odohráva premyslený dej. Prekvapivé momenty, fungujúca chémia medzi postavami, odhalenie, súboje... Všetkého tam bolo presne toľko koľko bolo treba.
A tak som sa tešila na druhú sériu a tá ma sklamala ako málo čo. Niektoré seriály mali aspoň tú slušnosť, že ich úroveň klesala postupne. Toto bolo rýchle a bolestné. Milión postáv a žiadna, ktorá by mi prirástla k srdcu (ešte aj Poe je úplne mimo), asi do toho kecala nejaká feministka, lebo je tam strašne veľa žien, ktoré sú samozrejme neporaziteľné, v prvej sérii zabudli na homosexuálny pár, tak pridali aj ten. A súboje sú na smiech. Chytanie zbrane vo výskoku a so saltom... to už je na čo? A v podstate všetky súboje sú len na efekt. A Kovacs úplne bez charizmy. Ja som v podstate čakala na akúkoľvek spomienku alebo postavu z prvej série. O nejakom deji nemôže byť ani reč.
Hodnotenie dávam 100%, lebo pre mňa Altered Carbon zostáva seriálom, ktorý má jednu dokonalú sériu. Túto druhú idem vytesniť.

Širé moře je seriál přesně podle mého gusta - atraktivní a svým způsobem klaustrofobní prostředí uzavřené obrovské lodi, jež je od začátku prokletá, mrtvoly se kupí, ze skříně padá jeden kostlivec za druhým a jeden zvrat střídá další. Několik dní jsem se vždy těšil od rána v práci, jak se večer přesunu do poválečných let a budu se učit další španělská slovíčka. Druhá série posunula detektivní žánr do pořádné duchařiny, napětím už ani nedýchám.