Poslední názory

Ocitáme se v příběhu ve stejném stavu, jako hlavní hrdinka, nevíme nic. Tento zajímavý koncept umožňuje divákovi hledat "pravdu" společně s ní. Z tohoto úhlu pohledu vynikající myšlenka a dokonce i provedení.
Poněkud problematické je obsazení, osobně mi chvíli trvalo, než jsem si na postavy zvykl. Podobně "nízkorozpočtové" mi připadalo i celé provedení, kromě několika efektů to je v podstatě komorní záležitost. Na druhou stranu to přidává celému příběhu jistou intimnost a i intenzitu.
Kdo má rád krváky si neužije (moc), kdo má rád detektivky říznuté sci-fi naopak ano.

Na ukázku z Mo Dao Zu Shi jsem asi před rokem narazil na youtubu. V té době mi ale nezbylo nic jiného než si povzdechnout, protože do překladu čínského anime se nikdo dvakrát nehrnul. Jaké bylo proto mé překvapení, když jsem zjistil, že je anime nejen přeložené (a že druhá řada je na spadnutí), ale že na motivy novely vznikla i dorama.

Vím, že se mnou nebudou mnozí souhlasit, ale za sebe musím říct, že se mi velice líbí směr, jakým se čínská produkce poslední dobou snaží kráčet. Jak se v rámci restrikcí snaží vybalancovat jednotlivé příběhy a vytěžit z nich maximum. Jistě by bylo více než zajímavé sledovat vztah dvou hlavních protagonistů se vším, s čím přišla předloha, ale právě ona neexplicitnost tomu v mých očích dodává něco více. Stejně tak jako Guardian, či s jistými výhradami i C.S.I., tak i The Untamed přichází se vztahy, které překračují vymezené škatulky a tvoří své vlastní universum. Divákovi tak nezbývá nic jiného než Wei Yingovi a Lan Zhanovi fandit, protože to co jim nedopřál jeden život, zvládnout v životě jiném. Jiné postavy to štěstí sice neměly, ale i jejich osudy měly v příběhu své místo.

Výlet do minulosti byl na můj vkus až příliš dlouhý a zabíral v příběhu až moc místa, ale dokázal barvitě vykreslit charaktery postav a vztahy mezi nimi. Věřím, že jsem nebyl sám, kdo si přál urychlit celý flashback, a pokračovat v příběhu po oněch 16 letech, ale asijská mentalita je prostě taková a bez tragiky to zkrátka nešlo.

Velkým plusem vedle dobře napsaného scénáře, oku lahodící vizuální stránce a působivého hudebního doprovodu, byly dobře zahrané nejen hlavní postavy. Musím zde tak jen a jen souhlasit s tím, že Wei Wuxian a Lan Wangji zde vypadali, jako by přímo vykročily z knižní předlohy.

Jak se příběh blížil ke konci, tak jsem jen v očekávání trnul, jak to se všemi dopadne. A po doznění závěrečných titulků musím jen uznale pokývat hlavou. The Untamed o celou jednu délku předčil i mnou v loňském roce vychvalovaného Guardina, a tak mu zaslouženě přísluší plných 100%.

Už od prvního dílu mi bylo jasné, že Last Empress bude úplně jiným seriálem, než za jakým jsem jej při čtení shrnutí považoval. Pletichaření, politikaření a honba za mocí zde prostě hrály první housle. Romantika a komedie byly upozaděny, ale to mi nevadilo, i tak jsem byl totiž zvědavý na celkové vyznění příběhu. Považuji proto za paradoxní fakt, že v průběhu sledování mi postupně začala právě ona odlehčenost v podobě romanticko-komediální linky připadat nepatřičná (byť jsem od Last Empress v počátcích očekával spíše něco takového). Některé situace zde byly vyřešeny elegantněji, jiné už méně. Bohužel jsem se ke konci příběhu neubránil pocitu jistého přetahování se mezi jednotlivými postavami a tím pádem i natahování celého příběhu. Jang NaRa i Choi Jin Hyuk patří mezi mé oblíbené herce a rád jsem je viděl hrát v jednom seriálu, bohužel společných scén měli nemnoho a jejich vztah vyzněl naprázdno. Celkově mi připadá, že celý seriál jaksi vyšuměl do ztracena ještě před svým koncem. Řemeslně je Last Empress zvládnuta velmi dobře – hudba, kostýmy či kamera – ale příběhově mi to, hlavně ke konci, úplně nesedlo – 60%

Tento seriál jsem očekávala se smíšenými pocity, vzhledem k tomu, že Castle je můj nejoblíbenější seriál. Trošku jsem se obávala, aby to zaměřením nesklouzlo k němu, ale už první díl mě přesvědčil o opaku. Je to postavené na zcela jiném základě, i když i tady hraje velkou roli výborný výkon Nathana Filliona ve všech dílech. Velmi dobře mu ovšem sekundují i ostatní herci. Každá epizoda se skládá z různých drobnějších policejních zásahů doplněných většinou závěrečným velkým. Spojujícím prvkem jsou postavy tří nováčků a tří školících důstojníků, seržanta Greye a kapitánky Andersenové. Do rodin postav zabíhá seriál spíše jen okrajově, hlavní je opravdu policejní práce a především to, jak ji nováčkové dokáží zvládnout. Co mě překvapilo nemile, je oslovování nováčků jejich školícími důstojníky. V první sérii je pouze jeden vyloženě na sebe navazující dvojdíl. Pokud bych hledala, co mají seriál Castle a The Rookie společného, tak je to rozhodně Fillionova proříznutá pusa, a to jak v humorném, tak (a to tady mnohem častěji) ve vážném kontextu. Dokáže vymluvit a rozmluvit kdekomu kdeco, dokonce i sebevraždu. Protože bude i druhá série, jsem zvědavá, jakým směrem se bude seriál ubírat dál. A byla bych ráda, kdyby šel tím směrem, kterým začal.

Hodnotím pouze po shlédnutí Pilotu, který jsem nebyla téměř s to dokoukat. Příliš surové a drsné scénky, které sice přidávají na autenticitě, ale dívat se na to, alespoň z mé strany, nedá. Seriál vystihuje zcela přesně dnešní problematiku některých náctiletých a jako náctileté se mi tento seriál vskutku příčí. Musím však uznat, že Zendaya předvedla skvělý výkon, netušila bych, že z té mladičké disney hvězdičky bude takový talent.
Konečná scénka a celkově konec Pilotu byl asi nejlepší, už už jsem si říkala, že dám seriálu šanci, ale asi bych nemohla věnovat čas těm téměř hodinovým dílům s takovým nechutenstvím.

70 %

Seriál dle mého gusta ... klasika na relax, nemusí se moc přemýšlet a zlo bude nakonec potrestáno. Co díl, to nový kriminální případ, vskutku každý není o teroristech. Sympatické obsazení, děj pěkně "odsejpá", jen Jubal Valentine (Jeremy Sisto) na můj vkus zbytečně moc řve :D

Původně jsem neměla chuť seriál ani vyzkoušet. Ale po prvotních reakcích ostatních jsem mu dala šanci. A jsem za to ráda. Již první díl avizuje, jakým stylem se bude celý seriál ubíhat. Tvůrci se nebojí ukázat realitu drog a alkoholu, naopak to ještě podtrhují. Zároveň to může být i varováním. Věnují se patřičně i světu depresí a dalších psychickým problémům, které v dnešním světě trápí mnoho lidí. A to zpětně uznávám, že se jim povedlo.
Stejně tak musím pochválit i zaměření na sexualitu. O té se v seriálu mluví velmi otevřeně a divák si uvědomí, že dnes už není jen černobílý svět, ale celá škála.
Každá postava má svůj něčím poničený životní příběh, který se nám postupně rozuzluje. Styl jakým je nám to na začátku dílu je velmi dobře provedený. Na to jsem se snad z kždého dílu těšila nejvíce.
Za mě mohu celý seriál jen doporučit. Buď vás zaujme na první shlédnutí a nebo to jednoduše není váš šálek kávy.

"Maybe people are nostalgic about high school 'cause it's, like, the last time in their life that they get to dream."

Untouchable Lovers je seriálem, který mě ani přes svojí délku (na čínské poměry se ale jedná o klasický formát) nezačal nudit. Největší zatěžkávací zkouškou mého odhodlání pokračovat ve sledování byl příběhový a charakterový veletoč, který nastal přechodem z 16. na 17. epizodu. Liu Chuxiu jsem měl moc rád, proto jsem si div nerval vlasy, když jsem viděl, co z ní, v rámci tak oblíbené „ztráty paměti“, udělali. Zaťal jsem ale zuby a pokračoval ve sledování, protože jsem byl přeci jen zvědavý, co se bude dít dále, a příběh se netočil jen kolem hlavních dvou protagonistů, ale dokázal pojmout větší množství vedlejších postav. I ty měly své zajímavé příběhy a posunovaly děj neustále dopředu. Politické taktizování střídala romantická a komediální stránka a díly vesele ubíhaly.
To, co na asijských seriálech a filmech obdivuji je i vizuální stránka věci, v případě Untouchable Lovers ale musím hodit zpátečku. Kostýmy a hlavně účesy mě neoslovily ani po zhlédnutí posledního dílu. Interiéry a exteriéry byly líbivé a hudba standardně kvalitní, ale za kostýmy dávám palec dolů.
Poté, co seriál dospěl ke svému konci, musím ocenit fakt, že scénáristé celý příběh kompletně neutopili v krvi, jak s oblibou a často dělávají. Untouchable Lovers si tak plně zaslouží silných 70%.

1. série - 70%
Seveřené to prostě umějí. Trochu mě nejdříve odrazovala délka první série, přeci jen 20 dílů je hodně. Nakonec to uteklo rychleji, než bych čekal. Pomalé tempo, hodně zvratů a sympatické postavy (za mě nejoblíbenější - Meyer a Hartmann). Jen to finále mi přišlo trochu nedotažené a ve vzduchu zůstalo viset spousta otázek. Kvůli tomu nižší hodnocení, než by si seriál zasloužil.

2. série - 80%
Ze začátku jsem se bál, protože téma teroristů mi moc nesedlo, ale nakonec se v tom ukázalo něco víc. Opět pomalé tempo, gradující napětí a ke konci fakt netušíte, jak to dopadne. Vraha jsem si tipl pár dílů před koncem a i když to vypadalo, že jsem se mýlil, naštěstí jsem měl pravdu. To potěšilo.

1. série - 80%
Zendayu jsem doposud bral jako holku jen pro disneyovské filmy pro rodiny s dětmi, ale po tomto seriálu mě přesvědčila, že skutečně hrát umí a zamiloval jsem si ji. V jejím výrazu je cosi přitažlivého. Ale k seriálu. Stále se to ve mě míchá a nevím, zda jsem byl spokojen. Taková drsnější a temnější obdoba seriálu 13 Reasons Why. Příběh se nebojí mluvit o sexualitě zcela otevřeně. Ano, chápeme, co tím tvůrce chtěl říci - děcka to mají občas těžké a proto se uchylují k věcem, které jim život buď zjednodušší nebo zlepší. Jo, dneska bych už dítě být fakt nechtěl. Zajímavé zpracování. Konec neuzavřený, ale druhá sérka je potvrzena, tak uvidíme, kam to nakonec bude směřovat. Nemohu říci, že by si mě seriál nedokázal zaháčkovat, i když u některých scén jsem měl chuť sledování ukončit.