Kdo zná "Fluffy" Iglesiase, stand-up komika, ten si nemůže nechat tohle dílko ujít. Humor, při kterém každé druhé slovo není F-word, ale naopak, si skoro laskavým způsobem dokáže dělat legraci jak z ostatních, tak i sám ze sebe.
Totéž přímo teče z tohoto seriálu. Naprosto schématické postavičky, naprosto schématické kulisy, ale o to příjemnější pokoukání. A opravdu vtipné vtipy, dokonce i na Ameriku.
Kdybych byl nostalgik (a já jsem), tak by mi to atmosférou připomnělo starou Sabrinu, malou čarodějnici, tu s papundeklovými budovami a tak trochu otravným smíchem publika.
Pokud chcete se jen tak pobavit, nehledáte hluboké myšlenky ani temné záludnosti, pak Mr.Iglesias je tu pro vás.
Původní dílo vzniklo již v roce 1967 a o dva roky později i anime, který je černobílý a je možné nalézt. Původní autor je Tezuka Osamu, která má na svém seznamu Astro Boye, Black Jacka, Princess Knight a tak dále.
Tenhle Remake je hodně povedený, příběh sleduje dva lidi, Hyakkimaru který chce zpět své tělo, proto bojuje s démony a Dororo což je zloděj. Pro mě se jedná o nejlepší anime začátkem roku 2019, mělo to silnou atmosféru, krásně boje a nádherný příběh. Démoni byli v celku drsní a děsivý, ale především to bylo o lidech a jejich sobectví.
Tak toto se mi hoooodně líbilo. Kdo stejně jako já miluje všechny teen věci od stylu 13 reasons why až po Riverdale, určitě si oblíbí i toto. Je milé se dívat i na jiné národnosti, než jen ty americké, jejichž seriály jsou dneska úplně všude populární a Češi vesměs už nic jiného ani nevyhledávají a přitom ti Španělové jsou tak koukatelní a talentovaní. Zápletka není vskutku nic nového, ale musím říct, že až do konce opravdu netušíte, kdo za vraždou hlavní hrdinky Mariny stojí.
Krásné prostředí, pohlední herci, pěkný románský jazyk.. je toho víc, co vám zpříjemní tuto podívanou. Doporučuji spíše pro cílovou skupinu.
Wow, tak takové vyznění bych nečekal. Seriál, který u mě začal jako "šílený život americké mládeže" nakonec skončil jako opravdu pěkné a inspirativní dílo. Naturalismus a reálnost celého seriálu, která je, i díky rozhovorům herců na konci a poselství a kampaně se seriálem spojeným, skutečně hmatatelná, nás nutí se zamyslet nad dvěma hlavními otázkami. Za prvé "Doopravdy to takhle na světě vypadá a zažívají lidé takové věci?", a za druhé "Co bychom udělali jinak, jak jsme se chovali sami, jsme opravdu tak odlišní?". Doopravdy neuvěřitelné, jak se dokážeme na seriál dívat skrz prsty, protože je o drogách, sexu, násilí, o spratcích a blbých rozhodnutích, ale zároveň, když se trošku otevřeme, zjistíme, že kdo takové rozhodnutí někdy neudělal? Kdo nebyl někdy spratek, neudělal hloupost, neudělal něco fakt zábavného a šíleného, něco špatného a krutého... A to je vyznění seriálu Euphoria, které nás učí toleranci, laskavosti, slitování, zamyšlení, a i když to je samozřejmě produkt penězchtivých scénáristů, přeci jen přináší něco reálného, co nás nutí se zamyslet nad vlastní životní cestou a empaticky přemýšlet o životních cestách ostatních, nejen postav seriálu, ale třeba i lidí, kolem nás.
Sorry, natahuju, ale fakt mě to oslovilo, nicméně konec filosofování. Postavy 10/10, skvělý výběr, skvěle zahráno - sympatické i nesympatické, ale i těm největším zmetkům obdiv za herectví. Děj trošku přehrocený, ale ukázat na malém prostoru osmi dílů tolik osudů chce oběti v podobě potlačení nudných dějů. Druhá série? Super. Morální kontext a politická korektnost? Na max, ale rozhodně ne do očí bijící, velmi mile implicitně naservírované. Pochopte Euphorii a pochopíte principy moderního světa a tolerance. Nepochopte ji a koukáte na škvár se zfetovanýma děckama. Tím nechci nikoho odsuzovat, každý má vkus a někomu psychologické drama nemusí být po chuti, ale minimálně to vážně chce hlubší sondu do toho poselství, protože to je drsnější než Glee, ale stále mnohem jemnější obraz reálného světa.
Tyler Labine a jeho seriálová kletba je už legendou. Mad Love je jeden ze seriálů, které zmasakrovala, a musím říct, že je to jeden z těch, které si to zasloužily míň.
Když jsem seriál před lety poprvé zkusila, brala jsem ho s rezervou. I když jsem celou čtveřici znala, Biggs moje očekávání dost snižoval. Dneska už má reputaci trochu lepší, ale tehdy to byl ten herec, který měl jedinou výraznější roli v Prcičkách, a žil ze slávy této série. Role, které dostával, byly jen pitomosti jako ten film o buranovi na univerzitě, kde se člověk moc vtipných vtipů nedočkal. Jeho účast tedy moc neslibovala. Má očekávání se ale nenaplnila, sitcom to byl perfektní.
Všichni to známe. Když si najdeme novou známost, musíme se smířit s tím, že nám do života vstoupí i jeho/její přátelé (koncept, který mi spíš připomíná Coupling než HIMYM). Jenže to, že s nimi dobře vycházíme my, neznamená, že je vyhráno. V tomhle seriálu spolu naprosto nevychází jeho a její nejlepší přátelé. Při prvním sledování jsem měla pocit, že Connie a Larry hlavní dvojici naprosto zastiňují. Jejich neustále pošťuchování, které nevyhnutelně musí skončit láskou, patří mezi nejvýraznější rysy seriálu. A protože vtipy nejsou ohrané, nýbrž velmi originální, je seriál jízda, kterou si dobře užijete. Nicméně při dalších kolech si uvědomíte, že ani hlavní dvojice není nudná. Jen by ti dva zastínili prostě každého. Mad Love měl opravdu nakročeno k tomu, že bude tím sitcomem, odkud se opakují hlášky i po letech od všech postav, ne jen od jedné, která má komediální protekci u scénáristů, což je vždycky dobré znamení.
Bohužel Labinova kletba zase řádila a seriál boj o prodloužení prohrál. Těch 10 % dávám dolů, protože ten konec opravdu mohl být lepší. Finále první řady skoro vždycky může být finále celého seriálu (Jak už ho stanice prodlouží jednou, neruší se jim ho tak snadno.) a scénáristi mohli odejít lépe. Jeden cliffhanger a jedna nuda, to není dobré skóre.
Né, že by seriál nebyl dobrý, ale dívat se tolik sezón na divnoagentku Carrie už začíná lézt na nervy. Je to klasický příklad kdy chcou z úspěšného seriálu vytřískat víc než to jde. První tři řady byly opravdu dobré, ale po té se strhla pozornost pouze na Claire Danes, která hraje Carrie asi dobře, ale já už se na její ztrápený obličej ani nemohu koukat. Slušel by tomuto seriálu důstojný konec, než to donekonečna natahovat. Myslím , že dost bylo Carrie!!
Pilotní díl mě až tak nenadchnul. Až příliš se soustředil na Hughieho, takového trochu nerda a loosera, který se zaplete do světa superhrdinů a to dost brutálním způsobem. To zní trochu klišoidně. A až na jednu scénu, která byla skvěle zpracována (nechci spoilerovat, tak řeknu jen, že to byla ta, kdy Hughie poprvé potkal sperhrdinu A-traina) mě to zas až tak nezaujalo. Jenže pak sem si pustil další díl. A další. A další. Příběh získal na spádu, objevily se nové skvěle napsané vedlejší postavy (Frenchie a MM). Líbilo se mi, že je hodně prostoru věnováno i "záporákům", které se naučíte milovat. A to i tehdy, když nemají přímou souvislost s hlavní dějovou linkou. Třeba všechny scény s Deepem jsou výborné. Homelander (místní verze Supermana) je opravdu sociopat k pohledání a můj favorit mezi všemi seriálovými záporáky. Je tu hodně opravdu "silných" a překvapivých scén. Má to takový drsný zemitý styl, opačný než všechny uhlazené seriály o hrdinech. Jsem hodně rád, že natočili zase něco zcela odlišného od ostatní, řekl bych i v poslední době stagnující, americké seriálové tvorby.
Právě jsem dokoukala poslední díl poslední řady a je tady ten zkroušený pocit, že je po všem... Čtvrtá řada byla nemilosrdně krátká, rychlá a občas mě přiváděla trochu do rozpaků. Nenechala jsem však všechny ty ne vždy hezké pocity, které ve mě vyvolala vyhrát a na hodnocení jsem neubrala. Nechápu, tak jako vždy, co mi tak dlouho trvalo se na seriál podívat, ale vše potřebuje svůj čas a nelituji, protože jsem se opravdu každý den těšila na Lucifera a kolektiv. :D
Bude mi chybět a budu si jej nadále připomínat, jeho úsměv, humor a rozpustilosti.
Vždy mě přitahoval a zajímal svět "za oponou" a musím říct, že se mi tohle ztvárnění zamlouvá. Pán pekla je vážně klasa. :) A opravdu s ním není nuda, protože jsem se opravdu nasmála.
Musím také vyzdvihnout, že jeho postřehy v oblasti pocitů, emocí a komunikace s lidmi, především díky terapiím s Lindou jsem využívala ke svému vlastnímu prospěchu, takže díky moc Bohu, za tento seriál. :D :D :D Sorry, Lucy :D
Vřele doporučuji :)
P.S. Už jsem obeznámena, že bude pátá řada a svět je zase zelenější! :D <3
Taková průměrná oddechovka na vypnutí, kterou zhltnete jako malinu. Neurazí, nenadchne, sem tam rozesměje.
Viděla jsem hned několik dílů, moc jsem chtěla, aby mě to bavilo, ale nelíbí se mi to vůbec a nedokážu si vysvětlit, jak může v roce 2019 vzniknout taková prázdná, povrchní a stereotypní blbost. Všechno absolutně předvídatelné a jedno klišé za druhým (od vizuálu, přes postavy, dějové linky, až po hudbu). Co má být vtipné, je napsáno a podáno bez chemie, jako kdyby hráli roboti. Neumí do toho dostat komedii, jen následují /špatný/ scénář. Všichni jsou přehnaně krásní a neustále upravení, se zaměstnáními, životy a problémy, se kterými se jejich vrstevníci v opravdovém světě prostě nemůžou ztotožnit. Všichni jsou sebestřední, rozmazlení a povrchní a celkově víc kreatury než lidi, jejich problémy by se daly vyřešit, kdyby zapojili trochu mozku a empatie v mezilidských vztazích. Nemám nic proti odpočinkovým žánrům, ale tohle je horší než nejhloupější telenovala, protože se to snaží tvářit, že to je něco víc. Dialogy otřesné, publiku se vše do posledního detailu doslovně vysvětluje a jsou tam nesrovnalosti.
Myslela jsem si, že se tento seriál nemůže nikomu líbit a tak jsem si s překvapením pročetla komentáře, které jsou konkrétně na topseriálech víceméně pozitivní. Ráda bych pochopila, co mi uniká, co je na tom dobrého nebo alespoň ne špatného. Rozhodně se nechci s nikým hádat a vnucovat svůj názor, ale muselo to ven.









