Poslední názory

Jakožto marod sleduji "Gibbsíka", jak já tomu říkám, už 2.týden a jsem v půlce 1.serie (nejedu od začátku).
Dabéři si vážně umí udělat srandu ze slovních spojení a jmen.
Ku příkladu "Paloma Renóza", nebo "kardiovaskulární zdraví", což je opravdu zajímavý obrat.
O "nevhodné" dabérce Abby (a ředitele) ani nemluvím. Zvyk je zvyk..:(
Dabing "ztřešněné agentky od detektoru lži" se jim taky moc nevyvedl, má až moc vážný hlas.
Mimoto se to moooc pěkně sleduje, je to klasika!♥

Jsem byl na návštěvě, dávali zrovna tuto kokotinu, no hned jsem věděl, že je to český a to jsem ani neznal herce.

Seriál, který jsem objevila díky televizi Prima před pár lety a doslova jsem si tuhle rodinku zamilovala a bylo mou povinností shlédnout všechny předchozí řady a pak trpělivě čekat na další řady, trošku mě mrzí, že seriál skončil, ale jak se říká, je lepší skončit v tom nejlepším.
The Middle je jeden z mála sitcomů na které jsem kdy koukala, každý ze členů průměrné rodinky má něco, čím si vás získá, i když se Sue jsem měla z počátku hodně velký problém. Pokud bych měla říct, kdo je můj oblíbenec … to říct nemůžu, protože to prostě nejde. Frankie – matka, která má spoustu věcí na háku a ve spoustě věcech se s ní dokážu ztotožnit, její hlášky mě baví a asi vždycky bavit budou, to stejné se dá říct o nejstarším synáčkovi Axlovi, který je takový ten typický lenivý floutek, který má věčně plno keců, ale ty kecy prostě baví. Mike, je prostě Mike, milovník flanelových košil si získal mé srdce a samozřejmě Brick věčný čtenář a věčný podivín a Sue – to je kapitola sama pro sebe!!!
Jak nejsem milovník českého dabingu, tak si troufám říct, že tentokrát se vyvedl a dost často si tuhle lehce disfunkční rodinku pouštím pořád dokola. Mnohokrát jsem u toho seriálu brečela smíchy a navždy bude patřit k mým oblíbeným seriálům. Po celých devět let si to udrželo kvalitu a to je dnes hodně velká vzácnost!

A nelíbí se mi obsazení roztomilé Anny Friel a nelíbí se mi její jméno v tomto :-). A nelíbí se mi syrovější náhled na podsvětí Londýna, co zkousnu v "Ritchieovkách", tady ne. Vydržela jsem první dva díly, pak hodila svou fintu, když váhám, zda pokračovat, a mrkla na kousek posledního dílu, to rozhodlo. To se raději podesáté podívám na Pushing daisies, když už jsem si díky Anně vzpomněla na oblíbený pohádkový seriál :-).

Když jsem viděla trailer na seriál Light as a Feather první co mě napadlo, bylo to, že to bude takový mix Pretty Little Liars a Charmed, což jsem se ani moc nespletla. První epizoda nám představí hlavní hrdinky, které posedávají na hřbitově za svitu svíčky a chystají se vyprávět si strašidelné historky, jenže mezi sebe vzaly novou holku, která jim připraví pěknou polízanici.

Jestli je to horor seriál, to se teprve ukáže, protože v první epizodě jsme toho zatím moc neviděli. Holky jsou celkem sympatické a samozřejmě se dočkáme klasických klišé středoškolských problémů, ale to se dá očekávat. Naprosto neobvyklá stopáž, která mě osobně naprosto vyhovuje, protože je to dobře našlápnuté a člověk se vyloženě těší na druhý díl, nejsou tam hluchá místa, u kterých by se divák nudil a to seriálu rozhodně prospívá.
Trochu jsem v tom prvním díle postrádala větší tajemno, ale věřím, že v dalších dílech se toho dočkáme víc a že se objeví i slušná dávka krve.

Ale tak přiznejme si to. Není slečny, která nemá ráda nějakou tu nenáročnou oddechovku při obědě, kde největší drama je pěkný chlap :)

Seriál není nějaký extra originální, každopádně pěkně utíká a nenudí, humorné scény jsou často povedené a musím dát velké plus postavě Jacqueline, která vystupuje s řádnou "grácií".

Stoprocetně dámský seriál, ale jako relax nemám nic proti :).

Nejen že téma "space race" je retrospektivně extrémně zajímavé, ale pohled ze strany manželek, jejichž hlavním úkolem bylo své manžely podporovat a reprezentovat je prostě skvělý.

Každá žena je něčím specifická, v závěru se člověk dokáže vžít do každého charakteru alespoň trochu. Díly utíkají raz dva, nechybí humor i pořádné drama.

Za mě perfektní podívaná :)

Extra poutavý začátek plný potenciálu a působivý konec, který porazí na kolena všechny slabochy na silná finále. Jen mezi tím je všeho trochu moc. Barev, změn nálad, nápadů, ale než bych obdivoval originalitu a jednotlivé vstupy do nových vizí, připadají mi na mysl jednotlivé předobrazy a více či méně ochotně se přehrabuji v tom, jak se nejlépe inspirovat Matrixem, Klubem rváčů, Mechanickým pomerančem nebo třeba Mr. Robotem. I přes trochu na sílu hnané, ale přesto obdivuhodné žánrové rozkročení zůstává vše v jádru na rovině hlavní dvojice. Páru roztřesených porouchaných dušiček, které díky jako vždy přesné Emmě a k mému nemalému šoku i dokonalému Hillovi nechávají diváka zas a znova žasnout a fandit, ať se někde v tajemném mozkovém zákrutu skrývá tajemství, jak smutek a beznaděj zahnat a (vy)léčit. Bohužel jakmile se začne příliš dlouho mluvit o celém výzkumném projektu, Theroux je nucen hrát karikaturu a dává se prostor Gretě nebo Azumi, vyhodí mě to okamžitě ze sedla. Chápu, že tvůrci mají v hodně nadsazené látce plné velkých vědeckých slov a filozofických parafrází tendenci být v klidnějších vodách trochu poťouchlí, ale vůbec to nefunguje a návrat do hlubin původního konceptu mi pak pokaždé trvá dlouhé minuty. Za uklidňující vědomí, že i přes spoustu poct a zatáček je Maniac v první vlně o záchraně v místech, kde ji člověk nečeká, ale zaokrouhlím hodnocení nahoru. Takových jistot totiž není nikdy dost.

Rekordně rychle vyvařený kult. Svého času se nedalo otřít o kulatý nesmysl bez toho, aby nezačaly létat narážky na Laviho, aby za pár měsíců přesně tak rychle ustaly a z Vyšehradu se místo klasiky stalo upatlaný nevzhledný patvar. Nedokážu pochopit, jak na čtyři svižné díly, které umí skrz Štáfkova nevymáchaná ústa na první dobrou trefit každé okřídlené fotbalové klišé posledních let či klidně dekád, připadne ve zbytku tolik čistého odpadu, kdy je mi za kompletní herecký i tvůrčí ansámbl plně trapně.

Poctivých 80 za jeden z nejpozitivnějších večerníčků staré školy plný optimismu, překvapivých nápadů a skvělého dabingu. A když už mě po ústředním capartovi pojmenovali, zaslouží si i těch zbývajících 20.