Nenápadný žánrový diadém mluví s výrazným jamajským přízvukem a vsází na řezavou atmosféru ulic chudého světa.
Ostrov bez spravedlnosti
Tahle země se pro natáčení podobných seriálů a filmů doslova narodila! Někdo si při vyslovení jména Jamajka možná vybaví Kokosy na ledu nebo Boba Marleyho v marihuanovém obláčku, ale to rozhodně neznamená, že je v ostrovním státu snadný život. Pro turisty je tam možná relativně bezpečno, ale i tak se jedná o zemi s pátou nejhorší kriminalitou na světě, kde se v chudinských slumech a mimo dohled pouličních kamer ztrácejí lidé, ať už vinou drogových gangů nebo téměř nedotknutelné policie. I v úhoru ale může vykvést trvalka pozoruhodné barvy, jako je spisovatel a scenárista Marlon James, držitel Man Bookerovy ceny. A tahle limitka z originální produkce HBO je jeho prvním seriálovým příspěvkem.
Proč právě on?
Jamesova matka byla policistka, jeho otec právník, on sám nakonec utekl ze země vinou tamějších násilností vůči gayům. Všechno z toho pak nějakým způsobem souvisí i s jeho vyprávěním o londýnské strážkyni zákona Millie-Jean Blackové s tváří Tamary Lawrance, která se po vyhazovu ze Scotland Yardu vrací zpátky do bezútěšných zapařených ulic rodného Kingstonu a vstupuje do řad jamajských vyšetřovatelů.
Kdesi v rozžhaveném městě zmizel chlapec. Nejde ho najít. Navíc je potřeba pomoci Milliině sestře... která o pomoc nestojí. Od nočních barů až po plantáže na kopcích, všude čekají jenom překážky a příliš nápomocný není ani její nový parťák Curtis. Jenže mladá detektivka musí vydržet. A pak se její vyšetřování zkříží s jiným případem, který přivedl do srdce Jamajky jejího bývalého kolegu z Yardu Luka Holborna...
Britský seriál, kde nenajdete mnoho víl, ale o ztracené chlapce v něm rozhodně není nouze.
Seriál velšského tvůrce Dafa Jamese pojednává o Gabrielovi (Sion Daniel Young) a Andym (Fra Fee), gay páru, který chce zpečetit dlouholetý vztah adopcí dítěte. Začínají tak dle očekávání trnitou cestu setkáním se sociální pracovnicí Jackie (Elizabeth Berrington), která je odhodlaná Gabrielovi a Andymu pomoct i přesto, že si nikdo ze zúčastněných nemůže být jistý úspěchem na konci strastiplné pouti... a to nejen kvůli sexuální orientaci budoucích rodičů.
Nezapomeňte si kapesníčky
V ulicích Cardiffu najdete Neverland, útočiště pro všechny, kteří hledají únik. Právě zde nejčastěji potkáte Gabriela, který prostřednictvím svých představení přenáší na diváky kousek magična jako drag queen. Za oslnivými vystoupeními a pompézními kostýmy se ale skrývá minulost, na kterou se Gabriel už roky pokouší zapomenout. Gabriel proto svůj život tak trochu počítá od okamžiku, kdy se v jeho světě objevil Andy, díky němuž poprvé okusil milující náruč. To už je osm let, a tak je nanejvýš logické, že se rozhodnou pro adopci. Při zkoumání Gabrielovy schopnosti být rodičem se ale za pomoci flashbacků odkrývají stará traumata, která vedla až k těžké závislosti. Všem těmhle démonům z minulosti musí Gabriel čelit, aby dokázal přesvědčit nejen úřady, ale hlavně sám sebe, že je doopravdy schopen výchovy sedmiletého Jakea a že z něj bude báječný táta. A třebaže se může zdát, že tenhle seriál prvoplánově ždímá emoce na těžkých tématech, těšte se také na fantastický humor, který v kombinaci se skvělým zpracováním a hereckými výkony vytváří seriálovou plavbu, na niž budete ještě dlouho vzpomínat.
Multitalentovaný tvůrce
Jméno Dafa Jamese jste možná doposud nikdy neslyšeli, pročež se může zdát, že je nováčkem na uměleckém poli, ale není tomu tak. Pravda, v rámci filmové a televizní tvorby teprve pomalu proráží. Na divadelním poli už je ale dávno jako doma, což mu vysloužilo i cenu Total Theatre Award za hudbu a divadlo udílenou na Fringe Festivalu v Edinburghu, největším festivalu performativního umění na světě.
Napsal několik her včetně divadelní adaptace povídek Roalda Dahla. Mimo to je scenáristou, skladatelem, překladatelem, performerem, ale také akademickým badatelem, kdy ve všech svých oblastech zájmu pokrývá nejen televizní a seriálovou tvorbu, ale také prkna znamenající svět a rádio. Jeho dílo ale i přes multižánrový rozsah spojuje několik témat, ať už se jedná o oslavu queer tematiky a hlasu menšin, rodiny nebo Walesu. A pokud by se vám zdálo, že O vílách a ztracených chlapcích působí nečekaně věrohodně, blahopřeji k výbornému postřehu. Daf James psal třídílnou minisérii dle zkušeností z osobního života a ze vztahu se svým manželem.
Po úspěchu Dámského gambitu byl šachový svět dlouho bez výrazného zástupce na obrazovkách, až přišel Rematch (Odveta). Tento seriál ukazuje, že šachy nejsou jen klidným sportem, ale i dramatem, kde se setkávají ambice, rivalita a osobní démoni.
Silné stránky seriálu:
Seriál exceluje v propojení šachového prostředí s napínavým příběhem o osobním růstu, rivalitě a překonávání překážek. Hlavní postava (výjimečně ztvárněná charismatickým hercem) zaujme od prvního tahu - její boj o místo mezi šachovou elitou rezonuje s divákem na emocionální úrovni.
Šachové partie jsou prezentovány s napětím hodným akčních scén. Díky skvělé kameře a soundtracku se z klidné hry stává vzrušující podívaná, která připomíná nejlepší momenty Dámského gambitu. Tvůrci navíc pečlivě pracovali na věrnosti šachové terminologie a strategie, což ocení zejména fanoušci hry.
Výprava je precizní, ať už jde o šachové turnaje, tréninkové scény nebo pohledy do života hráčů. Seriál také bravurně zobrazuje tlak, kterému čelí šachisté - od očekávání veřejnosti až po boj s vlastní nejistotou.
Kritika:
Ačkoli je Rematch velmi povedený, má i své slabší momenty. Tempo vyprávění je místy kolísavé - některé epizody jsou dynamické a strhující, zatímco jiné působí jako zbytečné zpomalení příběhu. Vedlejší postavy, ač zajímavé, nedostávají vždy dostatek prostoru, což by mohlo některé příběhové linky obohatit.
Někteří diváci by také mohli vnímat seriál, jako příliš zaměřený na šachové detaily, což může být náročnější pro ty, kteří se v této oblasti neorientují.
Závěr:
Rematch je mistrovským tahem pro fanoušky šachu i kvalitního dramatu. Dokáže diváky vtáhnout do hry a nabídnout příběh plný napětí, emocí a osobních vítězství. Ačkoli má své drobné nedostatky, zůstává jedním z nejlepších seriálů z šachového prostředí a skvělým následovníkem Dámského gambitu. Pokud milujete šachy nebo hledáte inspirativní příběh, Rematch rozhodně stojí za zhlédnutí.
Hodnocení: 90%
Seriálová adaptace filmu Velmi nebezpečné známosti z roku 1999 nese na svých bedrech nelehký úkol - navázat na kultovní status předlohy, která zanechala v divácích silný dojem. Výsledek je sice daleko od perfektního, ale zároveň se nejde o úplný propadák, ačkoliv se druhé série možná nedočkáme.
Silné stránky seriálu:
Seriál dokáže místy vykouzlit atmosféru původního filmu - díky ostrým dialogům, manipulacím mezi postavami a pokusům o odvážné momenty. Postavy sice nedosahují charismatu Sarah Michelle Gellar, Ryana Phillippea či Reese Whitersponn, ale casting se snaží přinést nové tváře, které vnášejí do děje vlastní energii.
Vizualita a moderní stylizace seriálu jsou dalším plusem. Estetika odpovídá současným trendům a přizpůsobuje známý příběh dnešní generaci, což může oslovit mladší diváky, kteří původní film neznají. Konec navíc ponechává prostor pro další vývoj, což dává naději na rozšíření příběhu v případě pokračování.
Kritika:
Jako velký fanoušek filmu jsem k seriálu přistupoval s obavami, a bohužel některé se potvrdily. Seriál místy postrádá hloubku a sofistikovanost originálu, což bylo jedním z jeho nejsilnějších rysů. Dějové linie se někdy jeví příliš povrchní, manipulace mezi postavami nepůsobí tak rafinovaně a některé zvraty spíš předvídatelně než šokujícím dojmem.
Dalším problémem je nevyvážené tempo - některé epizody dokáží vtáhnout, zatímco jiné působí jako pouhé vyplnění prázdného prostoru. Absence ikonického soundtracku, který byl pro film klíčový, je dalším mínusem, protože hudba zde spíš slouží jako kulisa než jako nástroj pro zdůraznění emocí a atmosféry.
Závěrem:
Cruel Intentions se pokouší aktualizovat nadčasové téma intrik a touhy po moci pro současné publikum, ale ne vždy se mu to daří. Přesto nabízí slušnou zábavu pro fanoušky originálu i nové diváky. Pro milovníky filmu z roku 1999 jde spíš o nostalgickou připomínku než plnohodnotný návrat ke kořenům. Pokud vás původní snímek zaujal, určitě stojí za to seriálu dát šanci - jen nesmíte očekávat stejný dopad jako tehdy.
Hodnocení: 70%
Partička vyvrhelů dostala za úkol chránit planetu. Díky Jamesi Gunnovi za nimi ale zůstává jen zkáza.
Ne že by seriálový Penguin nedělal studiím DC hromadu radosti, ale je třeba myslet i jinými směry. Ostatně už příští rok začne nová kapitola této značky pod názvem DC Universe (DCU), a to příchodem nového hraného Supermana. Režírovat jej bude nový komodor DC filmů a seriálů James Gunn. A ten samý chlapík, který u Marvelů udělal díru do světa zásluhou Strážců Galaxie, se rozhodl rozcvičit s pomocí brutální animované DC mely s nabroušeným svérázným smyslem pro humor a s hromadou příšer, které vypadly přímo ze špatných snů.
Stvořeno pro stvůry
Kdo sleduje Gunnovu práci, ví, že tenhle pan všudezdejší v minulosti pracoval i na Sebevražedném oddílu, z nějž jako spin-off vzešel vřele přijatý seriál Peacemaker. Creature Commandos, v komiksovém světě známí od počátku 80. let, jsou pak pro změnu nepřímým pokračováním Peacemakera. Jen tentokrát ve středu nestojí John Cena, nýbrž animovaná Amanda Waller, která dle nařízení Kongresu už nesmí ohrožovat lidské životy. Proto složila novou úderku... z monster.
Pod vedením generála Flaga se tak objeví například mytologická čarodějka Kirké, vodní žena Dr. Nina Mazurská, Eric Frankenstein i s Nevěstou, zářivě kostlivý Dr. Fosfor, bojový android G. I. Robot, útočná Lasice či Gunnem zcela nově vytvořená balkánská princezna Ilana Rostovič. Zkrátka vybraná sestava. Protože někdo ten náš bláznivý svět plný magorů chránit musí a princové na bílém koni zrovna nejsou na skladě. Dětské oči ale před touto hrubozrnnou zábavou raději chraňte. Práce partičky ze speciální věznice Belle Reve je skutečně určena jen dospělým.
Komu z řady zájemců prodá Lisa "Phoebe" Kudrow vilku skrývající nejedno tajemství z minulosti?
Nejnabušenější streamovací služba umí propadáky i trháky. Úsměvná i napínavá novinka přitom patří spíše do té druhé skupiny, třebaže se z ní nestane žádný ledoborec diváckých žebříčků. Představuje jak svět prodejců nemovitostí v Los Angeles, tak i tři velmi odlišné a vzájemně soupeřící rodiny s touhou uzmout zdánlivě bezchybnou rezidenci. Jedná se ale opravdu o dům snů, nebo spíše o noční můru s trávníčkem sekaným nakrátko? O humor není v No Good Deed nouze, ale stejně tak v seriálové pokroutce visí ve vzduchu i několik temnějších témat. Prostě navrch huj, vespod fuj.
Hvězda Přátel primárním lákadlem
Známých tváří se v tomto situačně i konverzačně žertujícím kousku najde hned několik a nejzářivější je bezesporu Lisa Kudrow. Ta se slušně osvědčila už v několika projektech z dílny Netflixu (Jednotky vesmírného nasazení, Na pohodu), čímž prokázala, že na ni fanoušci slyší i dvacet let po konci Přátel. Po boku jí pak stojí přední americký komik Ray Romano, známý díky mnoho let běžícímu sitcomu Raymonda má každý rád. Nemalou posilou je rovněž Luke Wilson. A ještě jedno jméno by mělo zaznít. Tvůrkyní a scenáristkou celého projektu se stala zkušená Liz Feldman, jež na Netflixu slavila obrovský úspěch s počinem Smrt nás spojí, jenž se dočkal hned tří velebených řad. Se žánry žonglující komediální dramata jí tedy nejsou cizí, a co do stylu humoru je Navrch huj z hodně příbuzného kraje. Míchat legraci, nebezpečí, cirkulárku a podivná tajemství zajímavě napsaných postav se zkrátka jeví jako výtečný nápad. Oddechový program na zkrácení dlouhé chvíle při čekání na Vánoce je jasný.
Od Mikuláše letos dostaneme špionskou lahůdku, která povolala dva z nejvýraznějších britských charakterních herců, Keiru Knightley a Bena Whishawa, aby se o Vánocích vykoupali v krvi zlosynů.
Ačkoliv se Černá holubice (v originále Black Doves) odehrává ve vánočním Londýně, a hraje v ní Keira Knightley, žádnou Lásku nebeskou nečekejte. Naopak. Snad nikdy v životě Keira nekopala tak vysoko a nestřílela nepřítele tak chladnokrevně - a to si s Tonym Scottem blahé paměti užila násilí v jejich společném akčňáku Domino. Dnes devětatřicetiletá herečka ztvárňuje v napínavém šestidílném příběhu na první pohled obyčejnou matku a manželku Helen.
Nenápadná brunetka je ale posledních deset let ceněnou špiónkou tajemné organizace jménem Černá holubice. Vynáší především informace, které se Reed (Sarah Lancashire) proto povolá eso es, zabijáka a milovníka šampaňského jménem Sam (Ben Whishaw), který má Helen ochránit před případnými útoky. Ony dva pojí minulost, přátelství a nyní také touha vyšetřit, co se to děje, proč někdo zabil Jasona, a jestli náhodou někde nebují nějaké to spiknutí. A k tomu - svátky na krku!
Pomstychtivá Keira
Pro Keiru Knightley je akční thriller netradiční volba, více ji vídáváme v kostýmních či rovnou historických dramatech. Role tvrdé a zároveň citlivé ženy, toužící na jedné straně po pomstě a na straně druhé po bezpečí svých dětí, herečce nicméně imponovala, a poměrně náročné natáčení se jí zamlouvalo: "Byla to skutečně obrovská zábava, všechny ty souboje a bitky. A moc jsem si užívala všechny lekce z odlišných bojových umění, kterými jsem díky tomu prošla." Projekt se jí nicméně zalíbil už ve fázi vývoje, jelikož se rozhodla stát jeho výkonnou producentkou, což prozatím ve své kariéře učinila pouze v případě animovaného biografického snímku Charlotte.
Krvavé vánoční hody
Tvůrcem adrenalinové Černé holubice je Joe Barton, mimo jiné showrunner Projektu Lazarus a scenárista akční komedie Jednotka všedního nasazení. Produkce se ujali zkušení profesionálové Jane Featherstone (Černobyl, Tohle bude bolet) a Chris Fry (Kaos). "Tenhle seriál jsem začal psát o vánočních svátcích, posilňoval jsem se krůtími sendviči a zapomenutými lahvemi smetanového likéru," vzpomínal sám Barton na chvíle, kdy mu příběh o špionce vznikal pod rukama. Velkým tahákem jsou ale také jména režisérů, kterými se stali Alex Gabassi (Koruna) a Lisa Gunning (Napětí). A Netflix napínavé novince věří. Ještě před premiérou přislíbil druhou řadu.
Adaptace Pulitzerovou cenou oceněného románu Anthonyho Doerra All the Light We Cannot See je emotivním zážitkem, který osloví jak milovníky literární předlohy, tak nováčky. Příběh slepé dívky Marie - Laure a německého vojáka Wernera v době druhé světové války je dojemnou sondou do lidskosti, odvahy a síly přežít i v těch nejtemnějších časech.
Silné stránky seriálu:
Minisérie exceluje ve své vizuální a emocionální stránce. Každý záběr je pečlivě komponován a vizuální styl vytváří dokonalou kombinaci melancholie a naděje. Výjimečnou práci odvádí i herecké obsazení . Aria Mia Loberti v roli Marie - Laure přináší neuvěřitelnou autenticitu, a to i přesto, že jde o její první hereckou zkušenost. Louis Hofmann jako Werner pak zobrazuje morální dilemata mladého vojáka s jemností a hloubkou, která rezonuje dlouho po skončení série.
Dalším velkým plusem je hudební doprovod, který podtrhuje emoce bez toho, aby se stal příliš dominantním. Příběh je vyprávěn s citem a úctou k původnímu materiálu, přičemž režie dokáže zachovat balanc mezi dramatem a lyrickou krásou.
Kritika:
Navzdory svým silným stránkám se minisérie nevyhne drobným nedostatkům. Tempo je místy nevyvážené - některé scény se zdají být zbytečně natažené, zatímco jiným by slušelo více prostoru. Složitost příběhu může být pro diváky, kteří neznají knižní předlohu, občas matoucí, zvláště při přeskakování mezi různými časovými liniemi.
Kromě toho někteří diváci mohou považovat emocionální zpracování za příliš vypočítané a některé momenty za příliš stylizované, což může oslabit přirozený dopad příběhu.
Závěrem:
All the Light We Cannot See je krásná a dojemná minisérie, která si zaslouží vysoké hodnocení díky své vizuální estetice, silným hereckým výkonům a věrnosti tématům knihy. I přes drobné nedostatky zůstává příběhem, který vás přiměje přemýšlet o odvaze, naději a propojení lidských osudů v těch nejtemnějších dobách. Pokud hledáte dílo, které vás emocionálně zasáhne a donutí zastavit se nad krásou i tragédií lidské existence, tato minisérie rozhodně stojí za zhlédnutí.
Hodnocení: 90%
Gi-Hun je zpět na palubovce děsivé arény. Pořadatelé nebezpečných her nasbírali další stovky zbídačených soutěžících, z nichž přežít může jenom jeden. Takhle se slaví Vánoce v Koreji!
Největší streamovací platforma Netflix poskytuje bohaté množství prostoru tvůrcům z Jižní Koreje. Každý měsíc na něm mají premiéry nové a nové seriály, nejčastěji zařaditelné do žánru romantických dramat nebo krimi. A přestože se kolem nich utvořila už poměrně silná fanouškovská základna, ještě žádný se nestal takovým fenoménem jako Hra na oliheň.
Hned od prvních chvil, kdy měl seriál v září roku 2021 premiéru, na sebe dystopický thriller strhával pozornost po celém světě a brzy se stal nejúspěšnějším startem na Netflixu, když překonal do té doby vládnoucí Bridgertonovy.
Fanoušci se nechali fascinovat zvrácenou hrou, která postaví 456 hráčů do klání v podobě korejských dětských radovánek, modifikovaných do zvráceného krvavého gore masakru. Poslední zůstává a odnáší si ohromný ranec peněz. Stejně jako Netflix sám - nedlouho po skončení první série jeho CEO oznámil nejen pokračování, ale i vedlejší projekty jako třeba skutečnou reality show, inspirovanou seriálem - bez střílení a krve, samozřejmě. A je fér dodat, že ta úplně neuspěla. Byla to nuda. Zato druhá sezóna Squid Game udělá díru do světa zcela bez debat.
Battle Royale
Koncept Hry na oliheň spadá do subžánru, kterému se říká Battle Royale a především ve východní Asii je velmi oblíbený. Jeho úspěch nastartoval stejnojmenný japonský román, a hlavně jeho filmová adaptace. Žánr spočívá v naturalisticky krvavé podívané, ve které se do sebe soutěžící v drsné "deathmatch" hře pouští natvrdo a ve stylu "last man standing". Gladiátorský koncept je samozřejmě starší, Japonci a Korejci mu však v tomto století věnují obzvláštní pozornost. A protlačil se i na západ ve forme Hunger Games.
Zpátky na hracím poli
Jedny z prvních obrázků z druhé řady ukázal Netflix stylově, když si lehce vystřelil z tehdy probíhajících olympijských her v Paříži. V upoutávce se atleti připravovali na dráhu ve své soutěži. Ovšem tento závod výstřelem nezačínal, ale spíše končil. I podruhé se dočkáme krvavých verzí dětských her - a uvidíme i nové. Do dějiště "olihňové hry" se tři roky po událostech z první řady vrací Gi-hun, přeživší vítěz jejího posledního kola, díky čemuž si ze zlatého prasátka odnesl cenu v podobě závratných 45,6 miliard wonů (zhruba 770 milionů korun). Tentokrát však nejde hrát pro peníze. Naopak, ty používá k tomu, aby se dostal na kobylku pořadatelům cynického klání, znuděným zámožným mužům, kteří si krvavou podívanou krátí pozlacenou nudu a nedostatek vzrušení. "Máš rád sázení na koníčky, že? Vy lidé jste koně na dostizích," zjistí Gi-Hun v závěru od organizátora hry, tajemného muže v masce, kterému se říká Front Man.
Hlouběji do nitra králičí nory
Právě Front Man bude novým Gi-Hunovým hlavním protivníkem a jednou z nejdůležitějších postav seriálu. Tvůrci představí více z jeho historie - přerod policisty, účastníka a vítěze hry v muže, který bez mrknutí oka nechává popravit stovky lidí, přitom přirovnávají k příběhu Anakina Skywalkera/Dartha Vadera ze Star Wars. Očekávanou změnou prošel ovšem také Gi-hun, hráč s číslem 456. Z lehkomyslného muže, který si snaží držet svůj optimismus, bude mnohem více odhodlaný hrdina, který jde tvrdě za svým cílem. Muž, uvnitř nějž se něco zlomilo, viděl příliš mnoho špatností na to, aby se mohl vrátit ke svému původnímu životu a k zábleskům štěstí, které si ani neuvědomoval, že má. Jeho postava je podle jeho hereckého představitele Jeong-jae Leeho inspirovaná korejským rčením "Svědomí, které nevede k akci, nefunguje správně".
Třikrát a dost
Pod celou podívanou bude znovu podepsaný showrunner, scenárista i režisér v jedné osobě Dong-hyeok Hwang. Ten si za první epizodu veleúspěšného crossoveru hororové akce se sociálním dramatem odnesl cenu Emmy v kategorii věnované nejlepším režisérům - a to jako vůbec první asijský tvůrce v historii. A podle jeho slov nás brzy čeká i řada třetí, která by měla na obrazovky Neflixu vstoupit už v příštím roce. Zároveň bude představovat závěr tohoto působivého příběhu. A já budu čekat na českou verzi. Taková slepá bába, schovávaná, chodí pešek okolo. Honzo, vstávej nebo podlaha je láva by si také zasloužily trochu toho drastického lesku.
Oliheň v hollywoodském hávu
Přestože původní korejská Hra na oliheň počítá se závěrem v třetí řadě, "univerzum" kolem ní pravděpodobně poroste. Nakonec, takový hit Netflix nemůže jenom tak pustit. Jednou z posledních a největších spekulací pak je zapojení slavného režiséra Davida Finchera, který by měl vytvořit buď seriál z prostředí ďábelských her, nebo rovnou celovečerní snímek.
Kdyby nejslavnější kolumbijský spisovatel Gabriel García Márquez v roce 1967 neuvedl do knihkupectví svůj nejznámější literární počin, pravděpodobně by o několik dekád později západní popkulturu neovládlo fantasy. Postmodernistický žánr a umělecký směr "magický realismus" otevřel mainstreamovým čtenářům novou cestu k mýtům, folkloru, nadpřirozenu a snění nad věcmi, které nemusejí být logické či opravdové, a přesto vyvolávají zvědavost a touhu.
Úvod jeho nejslavnějšího díla a globálního bestselleru s multigeneračním přesahem jej napadl v roce 1965, když byl s rodinou na dovolené v Acapulcu. Otočil tehdy auto, požádal manželku, aby se postarala o rodinu, odjel domů a dalších osmnáct měsíců psal horečně stránku za stránkou. Částečnou inspirací mu přitom při vyprávění byly kolumbijské dějiny, případně novinářské zážitky, primárně ale vycházel ze vzpomínek svých prarodičů, kteří zažili kolumbijskou "tisícidenní" občanskou válku. A slovutná fiktivní vesnice Macondo je do jisté míry odrazem města Aracataca, kde trávil svoje dětství.
Jednou bude i led
V Macondu, kde se občas dějí zázraky a kam jednou za dlouhou dobu přicházejí s létajícími koberci cikáni vedení čarovným prorokem Melquíadem, žijí Buendíové, sedm generací políbeného a prokletého rodu. A být jen na Márquezovi, nikdy by se hlavní hrdinové jeho výjimečné rodinné ságy nedostali filmařům do ruky. Po celý život se bránil audiovizuálnímu zpracování. Nevěřil, že by někdo dokázal celou epopej stlačit do pár desítek kinematografických minut, a seriálový svět tehdy nebyl na rodinu Buendíů ani zdaleka připraven. V roce 2014 každopádně Márquez zemřel a jeho rodina už na prodej práv nahlížela výrazně pragmatičtěji. V roce 2019 pak klání o žádanou látku vyhrál Netflix. I ten se ale musel sklonit před požadavky správců spisovatelovy pozůstalosti. Od počátku bylo jasně dáno, že natáčení musí probíhat v Kolumbii, s kolumbijskými herci a ve španělštině. A nakonec z regionu latinské Ameriky vzešel i režisérský tandem, který však napovídá, že si Netflix rozhodně pohlídal stravitelnost seriálu pro západní diváky.
Zatímco medellínská režisérka Laura Mora Ortega už předplatitelům rudého N v minulosti představila pozoruhodný mystery seriál Zelená hranice, její osvědčený kolega Alex García López, původem z Argentiny, se podílel třeba i na projektech Star Wars: Akolytka, Misfits: Zmetci, Utopia, Daredevil nebo Kovboj Bebop: Lovec odměn.
Jak je již známo, diváci Netflixu mají možnost zhlédnout i nový celovečerní snímek Pedro Páramo, natočený dle knihy mexického spisovatele Juana Rulfa. Tato sbírka povídek, jež u nás vyšla pod názvem Llano v plamenech, taktéž posloužila Márquezovi jako jeden z důležitých inspiračních zdrojů. A proč má film tak nízké hodnocení? Není extra divácky přívětivý. Jedná se o velmi hutné náročné artové psychologické drama, zaměřené na smrt a lidské zlo, navíc nahodile přeskakující v čase, a tím pádem vyžadující značnou pozornost. Jeho poetičnost, vizualita a magická atmosféra ale rozhodně stojí za to.
Projekt pro tisíce rukou
Během castingu, svolaného v polovině roku 2022, se o pětadvacet ústředních rolí ucházelo 10 000 zájemců. Jen 30% z obsazených partů přitom tvoří profesionální herci, které navíc doprovází na 20 000 komparsistů. Samo natáčení Sto roků samoty pak probíhalo od května do prosince 2023, pochopitelně v Kolumbii, a to v departementech La Guajira, Magdalena, Cesar, Cundinamarca a Tolima. Macondo přitom vyrostlo nedaleko města Alvarado a na jeho stavbě se podílelo přes tisíc dělníků. Bylo totiž třeba vybudovat (a postupně rozvíjet) hned čtyři varianty Maconda, aby odpovídalo podobě osídlení v souladu s postupujícím dějem. Nábytek byl vykoupen z místních starožitnictví a o tvorbu látek, dekorací a doplňků se postarali lokální umělci.









