Ačkoliv se jedná o jedno z těch známějších děl Astrid Lindgrenové, mě tento seriál příliš nenadchl. Je to sice milé, poetické a idylické prožívání dětství na švédském venkově v meziválečném období let 1928-29, ovšem trochu rozvitějších příhod je tu pramálo, snad jen zápletka s ševcem a pěkný vánoční díl trochu vyčnívají. Jinak časem na většinu děje zapomenete. Děcka jsou víc otravná než sympatická a chybí nějaké to poukázání na morální hodnoty a sociální poměry, jako třeba v Margyt. Rovněž zde postrádám výraznější charaktery. Ve výsledku je největší devízou tohoto seriálu z dnešního pohledu již historický aspekt, jako třeba svážení sena, jednocení řepy nebo oslavy slunovratu, to už dnešní parchanti závislí na mobilech, tabletech a počítačových střílečkách zaručeně neznají. Samozřejmě v porovnání se současnou tvorbou pro děti a mládež poplatnou progresivnímu EU molochu (tzn. plné multikulti a duhobarevné propagandy) je tohle ještě vysoce nadprůměrné, proto pod 60% nedám.

Ačkoliv oceňuji snahu slovenských tvůrců přiblížit se, nebo dokonce vyrovnat populárním španělským mysteriózním krimi seriálům, bohužel se to ve výsledku minulo účinkem. Je to ale škoda, neboť hlavní dějová linka ohledně záhadných vražd vesměs mladých venkovanek podstoupivších interrupci, pátrání po vrahovi a postupné rozplétání souvislostí je na středoevropské poměry kupodivu na poměrně slušné úrovni. Divák nemá šanci jednoznačně uhodnout, kdo je vrah a když už má téměř jasno, na scéně se rázem objeví věrohodnější podezřelý. V tomto směru je scénář propracovaný i se všemi postupně odhalenými tajemstvími. Co ovšem velmi kazí požitek a vyvolává rušivý element je přítomnost těch dvou dementních četníků. Jednak povětšinou jejich vyloženě trapné eskapády nemají žádnou souvislost s hlavním případem a jsou do děje zakomponovány účelně, pro rádoby humorné pasáže a když už se nějak podílejí na odhalování vraha, tak všechno totálně pohnojí. Zde by bohatě postačila ta trocha humoru v podání uštěpačných a ironií hýřících dialogů mezi detektivem Martonem a strážmistrem Černým. Nebýt těch četníků, udělil bych 60%, nicméně když vezmu v potaz, že kvůli nim jsem vždy musel polovinu každého dílu přeskakovat, vychází mi z toho podprůměrných 40%.

Při čekání na další díly When the Phone Rings jsem hledala něco, čím bych zmírnila absťák a tento seriál nezklamal. Je podobného ražení, ale s jiným nápadem, postupně odkrývá tajemství, hlavní dvojice funguje a překvapuje.

Kdyby mi někdo před 3 měsíci řekl, že SCK bude v pořadí druhý turecký seriál, na který budu koukat, tak tomu nebudu věřit.
První z tureckých seriálů byla Zasněná láska a to už jsem si říkala, že lepší tureckou telenovelu vidět nemůžu.
Ale tohle teda bylo něco. Hande Ercel je nádherná, skvělá herečka, které jsou emoce vidět v očích. Kerem Bursin, sexy hlas a komediální talent. Neskutečná chemie mezi Edou a Sarkanem se hned tak nevidí. Je poznat, že mezi hlavním párem byla láska i ve skutečnosti. To je prostě vidět z gest, pohledů, doteků.
Bylo to krásné, romantické, smutné i veselé a komické. Přesně to splnilo to, co jsem od toho očekávala. Vedlejší postavy byly také skvělé, Aydan, Seyfi, Melo i Ayfer. A také malá Kiraz moc pěkně zahraná postava.
Teď už jen čekat, až Láska zaklepe na dveře ❤️.

Na tenhle seriál jsem narazila úplnou náhodou, když jsem při přepínání televize sem tam zahlédla kousek nějaké epizody a nevypadalo to vůbec špatně, takže když jsem pak zjistila, že si po registraci můžu na Prima+ pustit všechny díly zdarma od začátku, neváhala jsem a dala jsem Hrdinovi šanci :-) A páni, jsem z něj fakt nadšená. Připomíná mi devadesátkové vtipné akčňáky typu Smrtonosná zbraň, Mizerové nebo Tango a Cash, kde hlavní detektiv svými neortodoxními metodami nekonečně deptá svého nadřízeného. Obzvlášť v pilotu, kde poručík Hrdina nakráčí mezi pašeráky kradeného zboží, aby je upozornil, že na ně za chvíli udeří policie :-) Celý seriál se nese v duchu vtipného nadhledu s hlavním hrdinou, který následuje svůj instinkt a nijak si u toho neláme hlavu oficiálními postupy (až občas působí nezranitelně podobně jako Mel Gibson nebo Bruce Willis) a ještě si neváhá dělat sem tam legraci ze svého nadřízeného (kterému jen tak mimochodem neustále parkuje na vyhrazeném místě a klidně si pod falešnou záminkou půjčí jeho zbrusu nové auto, aby ho použil jako návnadu pro pyromana, co podpaluje na sídlišti offroady :-). K tomu nechybí špičkování s ústřední ženskou hrdinkou v podobě státní zástupkyně (a bývalé Miss :-) a sem tam i nějaký ten přešlap či chybička, zkrátka seriál Hrdina se velice příjemně nebere vážně a přiznám se, že jsem vůbec nečekala, že se u toho budu tak dobře bavit a někdy se i nahlas chechtat :-) Honza Nedbal je v hlavní úloze skvělý a ve svém příjemně civilním herectví doslova k zulíbání (třeba když usadí majora Říhu, který zpochybňuje pokus o napadení ženy v nočním klubu s tím, že se možná s útočníkem jen špatně pochopili: „No jistě, vždyť ona si za to vlastně mohla sama.“ :-). Za mě tedy milé překvapení, u kterého si určitě nenechám ujít i případnou další sérii (a s chutí si dám repete oblíbených epizod).

Ne, že by seriál byl katastrofa, to by nesměl vzniknout čtvrtý díl. Jistě i zde platí klasický scénář, uplatňovaný u amerických katastrofických filmů let 60. a 70. Seznámení s postavami, nástin situace, postupné objevování se problémů. První tři epizody budují napětí, ukazují problémy v komunikaci s politiky...prostě vše, co jsme viděli, jen v takovém norském hávu a hlavně u nás za humny, málokdo jezdí na Aljašku, takže když tam bouchne sopka, je to takové jiné, ale na Kanárské ostrovy? Tam přeci jen, je to trochu blíž. Bohužel čtvrtá epizoda, kdy dojde k vyvrcholení, vše zazdí nelogickým chováním hlavních postav, ale i těch vedlejších, prostě jim nedržíte palce, ale chcete je lisknout, aby se konečně vzpamatovali, čekáte, jestli konečně umřou... za mě to čtvrtý díl zabil a moje hodnocení, tím kleslo o dost dolů.

Docela zajímavé téma a zpracování. Ovšem naprostá posedlost autorů sexem hlavního hrdiny vede k tak absurdním situacím že zbitý jako prase, několik hodin po smrti své dávné lásky šuká jako krtek s další hvězdou. Nejsem puritán, ale fakt fuj.
Doplňuji svůj názor: Od 4. epizody je to totální hrůza, autoři zřejmě pod vlivem a to co jsem psal nahoře se jeví jako romantická zápletka. 😜

Přiznám se, že tohle mi teda vůbec nesedlo. Tvůrci seriál definují jako komedii/sitcom/krimi, ale podle mě tam není ani ťuk z žádného z těchhle žánrů. Je to jen neskutečně povídací cosi, co vlastně není ani vtipné a údajné vyšetřovací zápletce je z celých osmi epizod věnováno tak maximálně deset minut (takže ani tímhle není seriál zajímavý). Chápu záměr tvůrců soustředit se na cílovou skupinu diváků starší generace, příp. snažit se vštípit mladým, že důchodci ještě nejsou na odpis, ale upřímně řečeno ani to se jim v tomhle případě moc nepovedlo, protože hlavní hrdina je ve své roli „špiona“ úplně zoufalý, všechno zkazí nebo vůbec nechápe, takže rozhodně nemá divákovi čím imponovat (a není to ani dostatečně vtipné, aby to vyvážil aspoň třeba tímhle). V průběhu mě několikrát napadlo, jestli nejde o reklamní spot na řetězec domovů důchodců, jak tam bylo všechno dokonalé a růžové (logicky pak v takovém prostředí nelze vyšetřovat cokoli nekalého či negativního). Seriál je plný planého tlachání a jakési snahy hlavního protagonisty najít smysl života v pozdním věku po smrti manželky, a i když si cením, že nadhazuje třeba téma Alzheimera, nechával mě naprosto chladnou a nebýt toho, že jsem si ho pustila jako kulisu s patlání cukroví, určitě bych ho nedokoukala, protože to byla strašně ublábolená nuda bez nějaké skutečné zápletky hodné toho slova :-(

Úžasná paní Maiselová (The Marvelous Mrs. Maisel) je zářivým příkladem seriálové elegance, která kombinuje úžasnou výpravu, brilantní scénář a vynikající herecké výkony. Seriál sleduje osudy Miriam "Midge" Maiselové, ženy z 50. let minulého století, která po nečekaném rozpadu manželství objeví svůj komediální talent a vydává se na cestu, která jí změní život.

Seriál začíná v idylickém světě vyšší střední třídy, kde Midge (Rachel Brosnahan) plní roli dokonalé manželky a matky. Když však zjistí, že ji manžel opustil, její život se zhroutí - jen aby se vzápětí znovu postavila na nohy. Midge objevuje svůj talent pro stand - up komedii, což ji zavádí do světa plného kouzel i tvrdých lekcí.

Na její cestě ji podporuje manažerka Susie Myersonová (Alex Borstein), jejíž drsný humor a pragmatický přístup tvoří perfektní kontrast k Midgeinu optimismu. Vedlejší postavy jako Midgein excebtrický otec Abe (Tony Shalhoub) a matka Rose (Marin Hinkle) přinášejí příběhu další úroveň komediálních a dramatických prvků.

Silné stránky seriálu:
Seriál exceluje především ve stand - up číslech, která jsou chytrá, vtipná a dokonale načasovaná. Rachel Brosnahan se s rolí Midge zcela sžila - její výkon je okouzlující, energický a plný emocí. Také Alex Borstein jako Susie znovu dokazuje, že je mistrem v suchém humoru a sarkasmu.

Výprava a kostýmy jsou samy o sobě uměleckým dílem - od dobových interiérů po nádherné outfity Midge. Seriál také poutavě zobrazuje emancipaci žen v době, kdy se od nich očekávalo, že budou pouze doma.

Kritika:
Navzdory skvělému zpracování má seriál své slabší momenty. Třetí série, zaměřená na turné s jazzovým zpěvákem, místy ztrácí tempo a ne vždy přináší tolik emocí či humoru jako série ostatní. Dále je zde občasný problém s opakováním dějových linií - Midgeina kariéra se několikrát ocitá ve stejných krizích, což může působit repetitivně.

Postavy jsou brilantní, ale některé vedlejší linie (například milostné vztahy Midge)nejsou vždy plně využity. Finální série se sice snaží příběh uzavřít, ale někteří diváci mohou mít pocit, že chybí větší emocionální dopad.

Závěr:
Úžasná paní Maiselová je seriálem, který dokáže diváky rozesmát, okouzlit a někdy i dojmout. S fantastickým hereckým obsazením, vtipným scénářem a dechberoucí výpravou jde o dílo, které si zaslouží své místo mezi nejlepšími seriály poslední dekády. I přes drobné nedostatky zůstává Maiselová zábavnou a inspirativní podívanou, kterou si stojí za to užít od začátku do konce.
Hodnocení: 80%

Když koukám na takový druh filmů, vždy mám strach, aby se taková doba nikdy nevrátila. Pocit bezmocnosti, ponížení, jen čekat a bojovat o každý dech života. Je to velmi zajímavý a poutavý příběh o osudu dvou lidí, kteří každý den viděli peklo, hrůzu ve všech očích, strach .... a jejich jedinou motivací bylo za každou cenu přežít v podmínkách, které jsou i po téměř osmdesáti letech absolutně nepředstavitelné. V každé situaci člověk hledá jakoukoliv útěchu, vlídné slovo nebo objetí, nechce to vše prožívat sám, chce se vymanit z veškerého násilí a pomoci dalším nevinným lidem. I v takovýchto chvílích je láska k druhému člověku potřebná, láska k životu, svobodě, láska ke všemu co budeme ctít a milovat.