Poslední názory

Po shlédnutí prvního dílu jsem se vrhla na další dva,pak už bylo po půlnoci a v pět vstávám do práce...no a tak jsem si vzala PC tam,abych mohla jet dál,protože tenhle seriálek mě chytnul.Něco příjemného,vtipného a hlavní hrdinka se mi hrozně moc líbí,fakt že jo :)
Manžel mi do oka nepadl,ale nemůžu mít prostě všechno.
Jinak velký palec nahoru :)

Switched at Birth je prostě srdcovka a jsem hrozně ráda, že jsem ten seriál kdysi objevila :) Dost mne mrzí, že už skončil, na druhou stranu, finále to mělo super :)
Ještě bych tu ráda vyzdvihla, že seriál je bezva i potom, co se dořeší velké téma výměny (kdy už to nebude v centru dění), což je tak nějak do druhé série nejpozději, pokud si dobře pamatuji; scénáristi, či kdo vymýšlel děj sérií, fakt odvedli dobrou práci, a v každé sérii se dějí zajímavé věci.
Je to jediný "rodinný seriál ze života", který jsem kdy byla schopna sledovat, a souhlasím s tím, že rozhodně to není jen pro náctileté, byť se seriál hodně točí kolem nich. Během celého seriálu různé postavy různě ztrácely i získávaly mé sympatie, dá se říct, že vždy tak po půlce série se mou oblíbenou postavou stal někdo jiný. A to je dobře, protože to ukazuje na super napsané charaktery, kdy každý si chvíli prožívá dobré i špatné chvíle.
Další plus za mne bylo to, že jako jeden z mála amerických seriálů měl náctileté herce odpovídající jejich protějškům v postavách. Krom herečky Daphne tu prakticky nezahlédnete, aby šestnáctiletého na střední hrál někdo, komu je ve skutečnosti 28, a působí to jak pěst na oko (což prostě mi pořád přijde jako standard většiny amerických seriálů ze střední).
No a samozřejmě největší výhoda na seriálu je svět neslyšících, opravdu neslyšící herci, a spousta super konverzací ve znakovém jazyce - po koukání na seriál má člověk celkem tendence se někam chtít přihlásit na kurz znakového jazyka :) Hodně to taky změní vnímání na to, jak dosud člověk na neslyšící pohlížel, pokud se s nimi předtím nesetkal, a vlastně vůbec netušil, jak jejich svět funguje.

Knižky od L.M. Montgomeryovej som čítala ešte ako dieťa a veľmi sa mi páčili. Filmové a seriálové remaky ma zase až tak veľmi nebrali. Preto som bola veľmi milo prekvapená a nadšená touto adaptáciou.

Väčšine vadí to, že Anna veľa rozpráva, ale ona taká má byť (a úprimne, mne sa to veľa nezdalo - to bude mnou).

Predstaviteľke rola sadla, tak ako aj zvyšku osadenstva. Pekné prostredie, príroda, historické rekvizity, hudba, scenár. Medzi postavami sa krásne ukazuje ich vzťah (hlavne sa mi páči to mierne, ešte detské iskrenie medzi ňou a Gilbertom).
Je v tom veľký kus emócie, ktorá vás proste vtiahne.

Zobrazuje dievča, jej každodenné strasti dospievania. (pre mňa najvtipnejšia časť, keď "sa stala ženou" a jej monológ o tom, aké je to nespravodlivé, ona nie je pripravená a zistenie že to je for years and every month :D)


Pre romantické duše.

V první epizodě se nově příchozí vědec ptá kolegyně, jestli je místní šerif hodný nebo zlý. Ona odpoví, že to nikdo neví. On sám později řekne, že je obojím, že je vším, že je všemi šerify, co kdy byli. A přesně v takovémto duchu se nese celý seriál. Nikdo není čitelný. Každý má svá tajemství... zvrácená a krvavá. Díky známým tvářím se pro mě Fortitude stal něčím výjimečným, přesně ten typ, který vyhledávám. Seriál rozhodně nesedne každému, i já měla zpočátku smíšené pocity a chvíli trvalo zvyknout si na prostředí, postavy a jejich zvyky. Každý díl byl ale tak zvláštní a záhadný, že jsem se nedokázala odtrhnout. A jestli první série byla lehounce přitažená za vlasy vším tím tajemnem, druhá je ještě větší lahůdkou. První hodnotím 80%, druhou 85% a nedočkavě vyhlížím pokračování!

K seriálu TB jsem se vlastně dostala úplnou náhodou. Skončili totiž Upíří deníky, které mi doporučila kamarádka, a v mém srdíčku bylo najednou prázdné místo. Ano, mám rozkoukáno mnoho seriálů, ale nejsou tam upíři a tak jsem hledala a hledala, až jsem našla.
Ze začátku jsem se zarazila. Hlavní představitelka má mrtvé rodiče, bratra, černou kamarádku a věděla jsem, že nás čeká i milostný trojúhelník, to jsou snad Upíří deníky, akorát vyměnili postavy. Ach, jak já jsem se pletla. Tyto dva seriály nemají totiž vůbec nic společného, takže se nenechte zmást. Ale to nemyslím ve špatném slova smyslu, TB se stal totiž mým zamilovaným seriálem a kombinace politiky, krve, sexu a upírů je to moje pravé ořechové.
Je tedy pravda, že ze začátku jsem byla v mírném (no možná trošku větším) šoku a chtěla jsem seriál vzdát, ale naštěstí byla má zvědavost větší a já vydržela. První 2 série ještě nebyly přesně pro mě a „záporačku“ druhé sérii ze srdce nenávidím, ale od třetí série jsem byla pohlcená. A čtvrtou sérii jsem již hltala tak, že jsem nestíhala dělat ani věci do práce. No, znáte to.  Čtvrtá a pátá série se řadí mezi mé nejoblíbenější, i když pátou sérii mnoho lidí pomlouvá. Největším zklamáním se ovšem stala série 7.

Spoiler:
Finále seriálu bylo tak strašně plnoplánované až to bolelo. Smrt hlavní postavy byla jasná od doby, co řekl, že si nevezme lék. Úplně jsem cítila, jak nám chtějí autoři udělat takový ten WTF moment, ale tímhle to zazdili. Ani na minutu mě už pak nenapadlo, že by ho někdo vyléčil. Na to už jsem viděla moc seriálu a prostě jsem věděla, že autor má potřebu hlavní postavu zabít. A celkový konec byl pak takový moc "kytičkovo-sluníčkovo-duhový". Vždyť to je TB, kde je sakra krev a sex? Ještě, že to zachraňuje Pam a Eric

Postavy:
Ze začátku seriálu jsem měla problém, že tam nebyli žádný krasavci, nad kterými bych si občas vzdychla. To se samozřejmě změnilo, když Pam ostřihala Erica a já našla svoji "hvězdu." Eric se stal naprosto dokonalou postavou, jeho humor a styl jsem milovala a dodával seriálu šťávu. Hned poté jsem si oblíbila Pam. Sarkastická blondýnka bez citů, tedy kromě těch k Ericovi, byla naprosto dokonalá postava a mnohokrát jsem se u ní zasmála. „Připomínáš mi Marii.“ „Jako pannu Marii?“ „Ne, jednu kurvu z mého bordelu...“
A nebudeme si nic nalhávat, měla jsem ráda scény, když byl Eric po boku Sookie. On byl tak roztomilej, že jsem ani nevěděla, že takový level roztomilosti existuje.
Taky jsem si hodně oblíbila Jasona. Jak moc mě štval v prvních dvou sériích, tak moc se pak stal mým miláčkem.
Naopak hlavní postavy (Bill a Sookie) nikdy nebyly moji oblíbenci. Respektovala jsem je, ale to je tak vše. Nemám ráda věčně se litující postavy, co na sebe berou utrpení celého světa, což Bill byl, hlavně ke konci a Sookie nebyla pozadu. Ale i tak byla Sookie svá a občas mi jí bylo ohromně líto a to hlavně tehdy, když přišla o Alcida. To byl dle mého partner, s kterým měla na konci zůstat.

Nakonec bych dodala, že celý seriál kazí již zmíněná 7. série, jinak bych mu dala 100procent. Protože krev, sex, upíři a politika...;)

Hned ze začátku vás to vtáhne do příběhu, žádný dlouhý úvod. Postavy jsou uvěřitelné, i když znáte historii, tak jste zvědavi, jakou taktikou toho všeho dosáhli. Vložené komentáře historiků a dalších odborníků často přeruší sled příběhu, ale na druhou stranu vám více osvětlí situaci. Jediné mínus shledávám v tom, že často se opakuje již nejméně jednou popsaná situace, pouze jinými slovy.

Misfits jsou jedním z těch seriálů, na který určitě hodně dlouho nezapomenu. Ať už jde o originální premisu, nebo aspoň o originální pojetí celého superhrdinství, které je po tunách MCU a DCU filmů a seriálů osvěžující, nebo třeba o jedinečný... slovník postav. :)

Poprvé jsem seriál viděla před několika lety, tuším že ani nebyly odvysílané všechny série, a zabalila jsem to po druhé sezóně s tím, že bez Nathana to nebude ono. Nyní na podruhé jsem shlédla komplet seriál (hlavně teda kvůli Gilgunovi, kterého jsem v roli upíra Cassidyho v Preacherovi naprosto zbožňovala :D).

Co můžu jednoznačně říct je, že první tři série jsou perfektní. Originální postavy, dobrý děj, sci-fi, to je můj šálek čaje. Hodně velkým plus je, že i samotné schopnosti postav nejsou nějak náhodně rozdávané, ale jejich podstata vychází z mentality jejich uživatelů, čímž nám dává nahlédnout hluboko do duše a postavy dostávají nový rozměr.

Jak už jsem psala, nestává se z toho automaticky superhrdinský seriál plný zachraňování měst/států/světů, ale Misfits se stále drží v komunitním centru a děj se točí okolo hlavních hrdinů a dalších lidí, kteří vstupují do jejich životů. Zní to jako nuda? Nicméně právě díky všelijakým až nepředstavitelným superschopnostem se z toho stává parádní podívaná.

Postavy jsou to, na čem celý seriál stojí. A v našem případě na hlavní pětici, která skoro celá vydržela do konce třetí série. Nejvýraznější byl asi Nathan, kterému jsem sice měla chuť pokaždé když otevřel tlamu jednu vrazit, ale stejně si nešlo ho neoblíbit. Další skvělou postavou je Simon. A hlavně to, jak se za celou dobu změnil. Za to tvůrcům tleskám (a představiteli Iwanu Rheonovi taky, tady jsem se do něj zamilovala tak, jak jsem ho jako Ramseyho v GoT nesnášela :D).

Misfits jsou povětšinou komedie, kolikrát mě od smíchu bolela bránice, ale taky umí zvážnět. Obzvláště při zabíjení postav. A to hlavně hlavních. Finále třetí série pro mě bylo jedno z těch nejdepresivnějších, které v seriálech znám. Celá třetí série byla laděná trošku depresivněji, hlavně ze strany Alishy a Simona a jejich vztahu. (Není nic horšího, když víte, že to skončí špatně, ale stejně koukáte dál...)

Pak přišla čtvrtá série a hromada nových postav. Po původních Misfits zbyl Curtis, později ani ten ne, a místo toho dostáváme novou bandu zmetků, nového probačního a nové schopnosti. Bohužel už se nedaří udržet tu skvělou atmosféru jakou měly první tři série, postavy mezi sebou nemají žádnou chemii a později si uvědomuju, že už koukám jen abych to celé dojela. A doufám, že Misfits neklesnou ještě níž.

Na druhou stranu pátá série začínala docela slibně. Tady konkrétně se mi líbilo postupné rozdělení dějových linek a nápad podpůrné skupiny pro lidi se schopnostmi a říkala jsem si, že seriál neskončí úplně hrozně... Ale finále to zazdilo. Ať už to měl na starosti kdokoliv, totálně projel možnost kvalitního zakončení seriálu. Atmosféra tatam, míso originálního přístupu k postavám a situacím zbyl akorát tak trapný děj, trapné všechno, slabý závěr, prostě takové nic, na co chcete co nejrychleji zapomenout. Achjo.

Shrnuto podtrženo, první tři série určitě povinnost (pokud jste ochotni skousnout mluvu a nestydatost postav), ve čtvrté a páté sérii by měli pokračovat jen ti, kterým se seriál líbí sám o sobě a ne jen kvůli postavám, a pokud budete pokračovat, možná úplně přeskočte finále páté série.

Nakonec ale dávám 80%, i když za to finále bych nejradši někoho nakopala do zadku, a asi si znova sjedu první tři řady pro napravení nálady...

PS. Úvodní znělka je úžasná :)

Tohle je tak dobrej seriál, že snad ani nevím, co bych k němu vlastně napsal. Snad jen Sheldon je občas až tak šílenej, že se divím lidem kolem něj, že už ho dávno nepohřbili zaživa. Samozřejmě po devíti řadách je to i o tom, že už se tam najde i nějaká ta vata a některé postavy už se opravdu hodně změnily, ale obecně je to furt naprostej luxus.

Konečně po dlouhé době seriál, který baví mě i moji čtyřletou dceru :)

1. Tom Ellis. Treba iný dôvod ?
ale ak áno, tak
2. Miranda Hart. Doesnt ring a bell? Change it.

Vtipný britský seriál, ktorý si vymyslela a zahrala skvelá komička Miranda Hart. Má krátku stopáž, takže sa nebudete nudiť (nie, budete sa smiať).

Možno po prvých minútach budete pozerať, či to BBC myslí vážne alebo je to prvý apríl, ale dajte tomu šancu. Po skončení budete plakať, že to nebude pokračovať.

Miranda si zo seba robí srandu, hanbu a ešte viac hanby, čo vytvára kopu vtipných momentov. Málo ktorý seriál dokáže vytvoriť toľko vtipných scén a neklesnúť na kvalite. Vrelo odporúčam.