Po mém zhlédnutí prvního dílu jsem se ani nechtěla dívat na další. Přiznám se, že šanci jsem tomu dala ješttě následující díl, ale už od pohledu několika minut bylo jasné, že tenhle seriál asi nebude to pravé ořechové. Otázkou jen zůstává; kam se poděli kvalitní herci a režisér? Tohle rozhodně někdo pěkně zbabral. A to jsem se těšila, že možná dojde k něčemu lepšímu než onen film Mortal insruments: Město z kostí. Chyba...tohle je ještě 5x horší. Hercům nevěřím ani nos mezi očima a některé situace v seriálu byly až smešné. Asi už zbývá jen číst knihy a řídit se vlastní fantazií, dokud někdo nenatočí pořadný seriál, nebo film.
Tento seriál som zachytila ešte v čase jeho vysielania ale nevedela som sa k nemu odhodlať. Nie som z tých, čo vyrastali na Buffy a samotná Sarah Michelle Gellar mi sympatická nikdy nebola. Po prvej sérii oznámili zrušenie seriálu a brala som to tak, že za veľa asi nestál.
Opätovne som na tento seriál natrafila koncom minulého roku, keď som hľadala nejaký seriál, ktorý si pozriem. Osobne mám rada seriály s tematikou výmeny dvojčiat a recenzie na tejto stránke ma presvedčili, že to bude stáť za to.
Počas sledovania prvej časti som neverila, že tento seriál dopozerám. Sarah som jej dvojičky neverila, tá scéna na lodi bola fakt príšerná a aj dej prvej časti nestál za veľa. Avšak v recenziách písali, že sa to rozbehne....tak som to prekusla a pustila si ďalšiu časť a ďalšiu.
Neviem presne kedy - možno niečo pred polkou série som si uvedomila, že ma to fakt chytilo. Sarah hrala dvojičky čoraz viac presvedčivejšie a stále sa objavovali nové a nové nečakané zvraty.
Druhá polka seriálu bola o dosť lepšia. V tom čase som sa učila na štátnice a po naučení strany som si vždy pozrela 5 minút z Ringer, neskôr už len 2,5 minúty. A vždy v tých 5 minútach sa niečo dôležité udialo. V každej časti boli perfektné zvraty, ktoré vás nepustia a musíte si pozrieť ďalšiu a ďalšiu časť.
Teraz po skončení musím povedať, že naozaj ľutujem, že nebola aj ďalšia séria. Je pravda, že prvá polka bola možno pomalšia ale neskôr sa to dosť rozbehlo a bolo by fajn vedieť ako by to ďalej pokračovalo. Aspoň, že na konci sa Bridget dozvedela, že Siobhan žije, pretože si to zaslúžila zistiť. A my vidieť ako to zistí.
Nevím, proč jsem měla hodně dlouhou dobu zafixované, že The Big Bang Theory je How I Met Your Mother to samé v bleděmodrém. Každopádně to způsobilo, že jsem se Sheldonovi s Leonardem, Rajem a Howardem dlouho, dlouho vyhýbala, jelikož když jsem kdysi viděla jednu epizodu HIMYM, fakt mě to nezaujalo a já jsem si nemyslela, že by se to u TBBT mělo změnit. A nejspíš by to tak zůstalo i dodnes, ale jednou jsem byla lehce popostrčena ke zhlédnutí prvního dílu, pak druhého, a pak se to se mnou už vezlo. :) Big Bang mě bavil a baví neskutečně, přestože některé vtipky jsou poněkud levné a opakující se, a přestože kvalita posledních řad nejspíš poněkud klesla, ještě stále se to dá vyvážit tím zbytkem a tak se dobře pobavit, protože to je prostě oddechovka a pokud od toho člověk nečeká nic víc, zase tak zklamaný také být nemůže.
Historie Asie mě vždycky brala (společně s Egyptem, Řeckem a Římem a tak), tudíž jsem neváhala příliš dlouho a dala seriálu Marco Polo šanci. Stojí to za to. Marco se nám tu ze začátku představuje jako naivní mladíček, který si svou naivitu vlastně i celkem udrží dál. Ale byť se série jmenuje po něm, tak úplně o něj také nejde a funguje spíše jen jako pozorovatel. Celé to prostupují pletichy všech možných lidí, co se tam vyskytují, a vlastně se ani nedá pořádně odhadnout, kdo má v čem nakonec prsty a s kým to kdo táhne. Odhlédnu-li od seriálu jako příběhu, fakt musím zmínit výpravu a vůbec celý ten audiovizuál. Tvůrci si na tom dali opravdu záležet a snad už jenom kvůli prostředí a kostýmům se tohle dílo vyplatí vidět. Místy je to tedy trochu drsnější, s odsekáváním končetin apod. si tam moc servítky neberou, ale co – aspoň je to věrohodné.
Když jsem zjistila že J. Franco hraje v novém seriálu, bylo jasné, že se na něj(na ten seriál) musím podívat. A jakožto fanoušek historické módy jsem se zamilovala do atmosféry 70.let. Možná, že to někomu nesedne, ale myslím, že tento seriál rozhodně má budoucnost.
A už se těším na konec, kdy vyleze ze skříně jako stařík a řekne něco ve smyslu: Tak se po dvou minutách shledáváme :)
Arrowa jsem začala sledovat nejprve kvůli kamarádovi, poté, protože se mi líbil jeho způsob útoku -luk a šípy- a jeho spolupráci s Felicity a Johnem. Zajímavé byli střípky z jeho minulosti. První série zajímavá, druhá byla trochu protáhlejší a třetí se trochu komplikuje.. momentálně mám od Arrowa pauzu, takže nemohu říci jestli se to vyvíjí k dobrému nebo naopak.
Věřte tomu nebo ne, dokud jsem si nepustila Star Trek: The Original Series, kromě několika náhodných dílů v televizi (a ty by se vážně daly spočítat na prstech jedné ruky) jsem nikdy nic startrekovského neviděla. Žádný jiný seriál, žádný jiný film, ani jeden z těch nejnovějších. Uznávám, chvílemi jsem se cítila trochu zaostale a jako ignorant, protože jsem svým způsobem věděla, že jde o další kult.
Co mě ke zhlédnutí TOS vedlo, to zřejmě není podstatné a hlavně by to pochopilo asi jen minimum lidí. Nicméně k tomu došlo a já se nestydím přiznat, že se mi to vážně, vážně moc líbilo. A to i přesto, že si dokážu přiznat, že to bylo klišoidní až hrůza, některé díly působily jako přes kopírák a kolikrát se z potenciálního nebezpečí vyvinulo pouze nějaké nedorozumění, které šlo nakonec hezky vysvětlit.
A možná to se mi právě líbilo, možná z toho jsem byla nadšená. Že to nebylo o epických mezihvězdných bitvách, že to nebylo o super úžasných efektech (upřímně nedokážu pochopit ty, kteří prohlašují, že právě ty efekty byly katastrofální a jenom kvůli tomu to odsuzují… podívejte se na rok natočení, lidi), ale že to bylo o nějaké myšlence a že si z toho člověk dokázal odnést něco navíc, mimo milého pocitu a přetrvávajícího úsměvu na tváři.
Stovka (The 100) byl ze začátku zajímavý seriál, už jen proto, že vyhoštění puberťáci museli přežít na prakticky "Nové Zemi", bez veškerého vybavení na které byli zvyklí. Bylo již od začátku zřejmé, že nepřežijí všichni, ale myslím, že nechali umřít ty, kteří by mohli mít v seriálu důležité místo.
A místo nich zůstali někteří, kteří ani neví co dělat. Momentálně je na Zemi velké napětí, dobře, ale nevěřím, že to seriál zvládne dokonale vysvětlit... Hodně štěstí.
Jediný důvod proč nepřestávám sledovat Stovku, je to napětí, ale už by měli nějaké věci vysvětlit/vyřešit, jinak se v tom člověk ztratí.
Jestli je nějaký seriál, který můžu označit jako seriál mého dětství, nebyly to Kačeří příběhy, nebyla to Rychlá rota, nebyl to Datel Woody, nebyli to Pokémoni, byli to Tom a Jerry. Kvůli nim jsem ráno vstávala, kvůli nim jsem babičce večer přepínala její pořad, abych se já mohla dívat na tuhle dvojku. Je dost možné, že jsem neviděla všechny díly, stejně jako je možné, že jsem některé pozapomínala. Stejně ale nemohu jinak, než dát plné hodnocení. Je to dílko, na které se vždycky znovu ráda podívám, které pro mě něco znamená, je to pro mě návrat do dětství (a samozřejmě teď vůůůbec nemám peněženku s Tomem a Jerrym).
Pomalu na Toma a Jerryho učím svoje sourozence, protože si myslím, že to je kult, který by si mělo zažít každé dítě. Protože pokud je odmala vedené k tomu, aby dokázalo rozeznat, co je fikce a co je realita, co může zkoušet doma a co ne, jsem toho názoru, že absolutně nehrozí, aby z dítěte vyrostl násilník jen kvůli tomu, že zrovna vidělo, jak se Jerry pokusil vyhodit Toma do vzduchu. :) Nevšimla jsem si totiž, že bych měla nutkání honit lidi s pánvičkou, házet jim do čajových konvic dynamit, případně jim mezi prsty strkat sirky a pak je zapalovat… Nebo je přivírat do oken, honit je po kuchyňské lince, zavírat do mrazáku a pak do trouby, napichovat je na vidle… Nah, jenom proto, že se zrovna tohle vyskytlo v nějakém dětském seriálu, nemusí to nutně znamenat, že to dítě nějak ovlivní. To totiž dělá především výchova a vliv reálného okolí. ;)
Když jsem začala sledovat nové díly z roku 2005, přiznávám se, že mě v tu chvíli snad ani nenapadlo, že existují i nějaké starší. Netrvalo mi ale dlouho, abych to zjistila, a hned mi bylo jasné, že tohohle velikána musím někdy zdolat. Protože ačkoliv ani v nejmenším neodsuzuji ty, kteří mají v oblibě jen nové série a do těch starých se jim nechce (naopak to chápu; jakkoliv oblíbený seriál to může být, pořád jde o filmařinu starou několik desítek let, a to holt pro každého není), zároveň mi bylo jasné, že je to svým způsobem nutnost.
Ačkoliv mě lákalo pustit si nejprve od každé Doctorovy regenerace pár dílů, nakonec jsem to vzala hezky od začátku a momentálně se nacházím zhruba v polovině, tedy u Doctora, kterého ztvárnil Tom Baker. Nelituji toho pomalého postupu, jsem člověk, který si věci na přeskáčku nedokáže úplně vychutnat, pokud je předtím nikdy neznal (jinak jsem schopná například číst Harryho Pottera úplně na přeskáčku – třetí kapitola, dvacátá, první, patnáctá…), a to i když byly chvíle, které si o přeskočení vysloveně žádaly – například rekonstrukce u druhého Doctora, u těch jsem si myslela, že se jimi snad nikdy neprokoušu. Ale zároveň jsem věděla, že bych toho později litovala, takže jsem zatnula zuby a jela dál.
Klasické série mají svoje kouzlo a mě by ani nenapadlo je porovnávat s těmi novými. Tehdy holt byla jiná doba, je jasné, že techniky natáčení také byly jiné (ačkoliv uznávám, že u The Web Planet jsem poněkud trpěla…). Co ale zůstalo, to je příběh a náš milovaný Doctor a jeho TARDIS. Emoce jsou úplně stejné. Nadšení je stejné. Pokud odložíme stranou vizuální změnu po té filmařské stránce, naprosto není možné mít rád nové série a nemít rád ty klasické.









