Seriál jsem sledovala docela ráda. Sice to není ten typ, co bych musela vidět milionkrát, ale takhle po ránu třeba o víkendu to bylo fajn. Nicméně me dostaly nové řady o 11 let později. Seriál končil tím, že Grace čekala dítě s Leem a nakonec se k sobě vrátili. Ale navazující série začíná o 11 let později, kde je Grace opět sama. To bych pochopila, prostě vztah nevydržel. Ale kam se podělo to dítě? Nikde o něm nepadla ani zmínka. Takže za mě tyto nové série ani nesledovat.

Tento seriál jsem chtěla vidět, ale spíše jsem si ho dala na seznam, chci vidět. Lákalo mě to, přesto nedozrál ten správný čas na to, se podívat. Až do teď. A musím říci byl to úžasný maratón, který jsem si na tento seriál i film dala. Nemělo to rozhodně chybu.

Některé postavy jsem si oblíbila hned, některé tedy o něco později a některé třeba vůbec. Skvělé hlášky, scény, ale i doják. Hudba přitom je k nezaplacení. I když musím uznat, že se mi to o něco více začalo líbit až od té třetí řady. Kdy to bylo více tajemné a už ne takové oťukávání, seznamování a taková ta teen romantika. Ale bez těch prvních dvou řadách by to nemělo zase smysl. Prostě seriál, který si člověk zamiluje. Takže si někdy v budoucnu velice ráda zase dál opáčko.

Je mi líto, ale asi mám radši filmového Reachera. Čert vem Toma Cruise, ale měla jsem dojem, že tenhle chlapík má být inteligentní a skvělý vyšetřovatel, jakože i trochu stratég, vždycky dva kroky napřed, jenže tady v seriálu je tak nekonzistentní, až to prostě bolí - v jednu chvíli přijde s dedukcí ostrou jak od Sherlocka Holmese (a to navíc hlavně ze začátku, s postupem epizod jako by jeho IQ klesalo) a vzápětí se pustí do rvačky jako tupá hora svalů bez mozku :-( A někde v půlce dokonce i poté, co sám prohlásí, že ví, že je to bohapustá provokace, stejně toho chlapa praští, jako by se neuměl ovládat a byl spíš Hulk než disciplinovaný ex-vojenský vyšetřovatel :-( Navíc děj je tak neuvěřitelně rozvleklý a mnohdy až béčkový (jako když se Roscoe vrhne Reacherovi do sprchy) a pachatel a motivy jasné zhruba někde od druhého dílu, že mě nakonec všechny ty silácké kecy (a překvapivé množství jich padlo i od policistky Roscoe) nebavilo po pěti a půl epizodě sledovat ani u žehlení, a to je co říct (a upřímně, kdyby Reacher ještě jednou řekl, že toho krmiva pro krávy je nějak zatraceně hodně, asi bych si prohnala hlavu kulí). Tvůrci podle mě přestřelili stopáž a měli to zhustit do míň epizod a dát tomu větší šťávu a lepší tempo. Omlouvám se všem zarytým knižním fanouškům, kteří konečně dostali chlapa jako horu, ale mě prostě seriálový Reacher nesedl.

Nejsem úplně fanda Marvelovek (připadám si na ně jaksi „stará“ a prostě nechápu, co je na nich tak skvělého, vtipného a cool), ale dlouhá chvíle s chřipkou mě přivedla i k tomuhle „experimentu“ a musím říct, že po počáteční ukecané rozvláčnosti se to celkem slušně rozeběhlo a docela mě to i bavilo, jen ten konec byl zas typicky marvelovsky otevřený, aby dojná kráva mohla pokračovat. Příjemným překvapením byl Owen Wilson, jinak mě ale ty jejich šmodrchance s několika simultánními vesmíry a tokem času moc neberou. 80% dávám proto, že jsem vydržela koukat navzdory tomu, že je to Marvel :-)

Tak tohle bylo hodně praštěné, ale vlastně celkem vtipné, když přistoupíte na hru tvůrců. Seriál se v průběhu odvolává i na různé jiné seriály a žánry (například z právnických seriálů si dělali prču na plné pecky) a je to hodně přehnané a ulítlé (Adam Sandler by si přišel na své), ale jako nenáročná oddychovka to je koukatelné.

Oceňuju snahu tvůrců o vytvoření ryzí japonské atmosféry, což se jim hádám celkem povedlo, ale jinak mi přišel seriál strašně zdlouhavý, nezáživný a naprosto otevřeným koncem to podle mě totálně zabili a já vypínala televizi s pocitem, že jsem právě naprosto zbytečně promarnila osm hodin svého života :-(
Jako ze začátku to bylo celkem dobré, Jakeovi se podaří dostat místo jako první zahraniční novinář v japonském deníku, chvíli zápolí s předsudky, byrokracií a japonským systémem, kdy články prochází jistou cenzurou, ale pak to celé prostě tak nějak vyšumí do ztracena, žádný z „případů“ se nijak nevyřeší (ani praktiky s úvěry, ani probublávající spory v jakuze) a já měla dojem, že jde vlastně jen o nezáživné vyprávění Amíka, co si užívá v Tokyu sex, drogy a alkohol, ale jeho historky nikam nevedou a nemají žádnou pointu (byť možná vychází z jakéhosi životopisu).

Podle popisu a traileru jsem si myslela, že to bude jen o autistickém Samovi, ale seriál se věnuje komplet jeho celé rodině a upřímně je dost těžké si jednotlivé postavy nezamilovat. Mým největším oblíbencem byl jednoznačně Evan a hned po něm Samova mladší sestra Casey, ta ho docela slušně stírala a škádlila, ale zároveň ho i chránila. Nečekejte žádnou řachandu, u které se budete smíchy popadat za břicho, spíš příjemnou vztahovku okořeněnou o téma autismu a toho, jak tahle porucha ovlivňuje život celé rodiny. Povedené, i když konec mohl být za mě trochu reálnější (protože Antarktida je fakt úlet), nicméně stejně mě to bavilo a času prokoukaného na čtyři série nelituju :-)

Seriál, ktorý vznikne raz za dlhé roky a ešte dlho ostáva rezonovať v mysli diváka. Symbolika každej scény, aj tej najsurovejšej, je až dychberúca. Plasticky vyobrazené hlavné aj vedľajšie postavy, ktoré majú výrazný vplyv na posúvanie deja a na výpovednú hodnotu celého, majstrovsky zvládnutého seriálu. Hviezdne obsadenie skvele doplnené o mladú generáciu kvalitných hercov, nie idolov. Prelínanie perspektívy detí s flashbackmi života rodičov je zvládnuté na úrovni, podfarbené dokonale zvolenou zvukovou stopou, naplnenou sugestívnym soundtrackom. Z celého seriálu sršia emócie, ale nie také, ktoré diváka citovo vydierajú, len mu pripomínajú jeho ľudskú podstatu. Zvolený extrémny prístup cez nadľudské schopnosti jednotlivcov predkladá divákovi obraz obrovských sociálnych tlakov a rozporov. No, a na veľkú dieru, veľká záplata. Moderná spoločnosť, kde sa budovanie kvalitných sociálnych väzieb mení na budovanie kariéry a postavenia, zabúda na dôležitosť výchovy detí pod rôznymi výhovorkami. Toto dielko je ako ľadová sprcha. Zobrazuje, aké je dôležité vychovávať, dávať lásku a hlavne chrániť deti a tým zachrániť aj celú budúcnosť rodiny, ak ju stále považujeme za základ spoločnosti. Latka bola nastavená vysoko. Klobúk dolu!

Na tento seriál jsem měla zálusk už hodně dlouho. Ale nestala ta správná chvíle si to pustit. Tedy až do teď. A musím říci, že toho nelituju.

Knižní předlohu jsem nečetla, ale po shlédnutí seriálu dost o tom uvažuju, že si knihy seženu. Líbí se mi, že každá série pojednává o jiném teroristickém útoku. Z těch čtyř řadách - dějových linek - se mi nejvíce líbila ta třetí série. Ta mě nejvíce nadchla, zaujala a bavila nejvíce. A když to mohu porovnat, tak nejméně mně zase bavila ta druhá řada. Ale celkově to na mě udělalo dost velký dojem.

Postavy jsou své a některé zaujmou hned, některé až později. Přesto každá z nich je občas na ránu. Ale kdo ne, že? Určitě se jednou zase k tomuto seriálu ráda vrátím a pustím si ho celé od začátku.

Mně se seriál Iveta líbil moc. Jednak mám ráda slovenštinu a moc se mi líbilo, že v seriálu hutorili (krásná vzpomínka na paní Rothovou). Co mě ale nejvíc bavilo, byly okamžiky, kdy seriál se začínal ubírat takovým sladkobolným směrem a v tom okamžiku do toho autoři takzvaně hodili vidle a dali tam takovou absurditu, že člověk žasl, jak tohle může někdo vymyslet. Byl to seriál, u kterého jsem se nahlas zasmála (což se mi často nestává). Bavily mě i skvělé herecké výkony, podle mě Zuzana Maurery byla neskutečná.