Červený trpaslík

(Lister leží na posteli a čte si kočičí knihu.)
toustovač: (k Listerovi): Dal by sis toust?
Lister: Ee.
toustovač: Dobrý, teplý, křupavý toustík.
Lister: Ee.
toustovač: Takže ty teda nechceš toust?
Lister: Ne.
toustovač: A co vdolek?
Lister: Nechci.
toustovač: Víš, kdy jsi měl naposledy toust? Před jedenácti dny, v 11:36, v úterý třetího, dvě várky.
Lister: Pššt.
toustovač: Tak na co si pořizuješ toustovač s umělou inteligencí, když nemáš rád tousty?
Lister: Já mám rád tousty.
toustovač: Ale je to moje práce. Tohle je kruté, strašně kruté.
Lister: Ale já jsem zaneprázdněnej.
toustovač: Ale nejsi zaneprázdněnej chroupáním toustů.
Lister: Já žádnej nechci.
toustovač: Smyslem mé existence je udělat ti teplý, namazaný, výtečný toust. Když žádný nechceš, moje existence nemá žádný smysl. Toustuju, tedy jsem.

Kocour: Uáá, myslím, že budu muset jít dělat něco tajného. (Drží se za břicho a odchází.) Pozor, jídlo zdrhá.

Kocour: (drží se za břicho) Uuuu, tohle je můj konec. Jsem urybovanej k smrti.

Lister: Mohli by tě vyléčit, za tu dobu věda určitě udělala pokroky.
Rimmer: Jo, vsadím se, že s léčbou smrti začali hned, jak jsme opustili Zemi. Ordinace jsou nejspíš narvané mrtvými. (paroduje) Tak pane Jonsone, tohle berte 3x denně, brzy budete zase žít. Carol, další mrtvolu prosím.
Lister: Ale mohli by.
Rimmer: Ano Listere, mohli by, kdyby Země nevybuchla.
Lister: Nebo ji neovládli mravenci.
Rimmer: To budeš ve svém živlu, jestli bude vládnout hmyz. Konečně dostaneš slušnou práci.
Lister: Jo jo.
Rimmer: Snad se dostaneš i do vlády.
Lister: Ano ano.
Rimmer: Možná se uchytíš dokonce jako manekýn.

Kocour: Jak vypadám? (tahá z kapsy zrcátko) Vypadám dobře. Nebuď tak skromnej, vypadáš líp než dobře, vypadáš nebezpečně. (udělá otočku a tancuje chodbou) Jé střežte se. Hele, co to? (kouká na zeď) Á, to je můj stín. Hej, dokonce i můj stín vypadá hezky. Já vypadám pěkně, stín vypadá pěkně, parádní dvojka. Oba jsme z zulíbání. (pokyne rukou) Parťku tudy. Ne, tudy. (dál tancuje chodbou)
Rimmer: (k Listerovi) Listere, zpomal trochu. Poslouchej mě.
(Kocour přitancuje před Listera a Rimmera. Koukají se na sebe.)
Kocour: Oou, a sakra, radši se trochu zvětším.
(Kocour dá ruce, jako kdyby vystrkoval drápy, a syčí. Lister a Rimmer utečou.)
Kocour: Á, báli se mě. Byl jsem hrůzostrašný. Ííí, já a můj stín. (odtancuje pryč)

Lister: (k Rimmerovi) Stejně je to celý postavený na hlavu. Jediný důvod, proč nedali údržbu servisním robotům je ten, že jsou líp sehraný než my.

(Kocour bere do rukou knížku.)
Kocour: Hele, co to je?
Lister: To jsem našel v Petersenově ubikaci. Jsou tam fakt kuriozity. Věděl jsi například, že v sedmdesátkách ve Švédsku zavinil dvacet procent všech dopravních nehod los?
Kocour: Los?
Lister: To je hustý, co?
Kocour: No když jsou tak blbí, že jim dovolej řídit, tak co čekaj?
Lister: Ne, ty losi neříděj.
Kocour: Říkal jsi, že jo.
Lister: Ne, neříděj, jen způsobujou nehody.
Kocour: Jakože blbnou v autě a rozptylujou řidiče? To je šílenství. Proč je vůbec berou do auťáku? Ať šlapou, mají nohy.
Lister: Ne, neseděj v autě s parohama vystrčenejma ven. Jsou na silnicích. Vometaj se tam, přebíhaj přes cestu a způsobujou nehody.
Kocour: Jako že se nerozhlédnou?
Lister: Přesně.
Kocour: Nepřecházej na přechodu pro chodce?
Lister: Přesně.
Kocour: Nedávaj bacha, jestli svítí červenej nebo zelenej panáček? Jasně že ne, jsou to losi! Ježiši, ty Švéďáci, chtěli by toho moc.
(...)
(Rimmer opakuje na zkoušku.)
Rimmer: Otázka na tvořivé myšlení, ty mi nikdy nešly.
Lister: Tak sem s ní, jen do mě.
Rimmer: Je rok 1971 a jeden Švéd nabourá do stromu. Co způsobilo nehodu? Žádný zdravotní problém, žádná závada na autě.
Lister: Jo, takže Švéďák narazí do stromu. Co způsobilo nehodu? Odpověď je vzadu, že jo?
Rimmer: Ano.
Lister: Ták. To je fakticky těžký. Člověk musí být děsná bedna, aby takovouhle otázku rozluštil. Víš co? Já bych tipoval losa.
Rimmer: Losa? Chachacha.
Lister: Jo, byl na silnici, řidič strhnul volant, aby se vyhnul.
Rimmer: Zbláznil ses? Jak by to mohl být (podívá se do výsledků) je to los.
Lister: Někdy je život krásnej. (Odejde.)
(Přichází Kryton.)
Kryton: Á pane, mám vám připomenut, že máte deset minut do zkoušky.
Rimmer: Á, Krytone, otázka na tvořivé myšlení. Zrovna jsem ji sám vyřešil. Je rok 71, jeden Švéd najede do stromu, co nehodu způsobilo?
Kryton: Byl to los, pane. Strhnul volant a narazil.
(Kryton odchází.)
Rimmer: Je to ve mně? Jak jsi na to přišel?
(Přichází Kocour.)
Kocour: Na co?
Rimmer: Něco pro tebe mám. Otázka na tvořivé myšlení.
Kocour: Topořivé co?
Rimmer: Á, já věděl, že je na tebe spoleh. Co tu nehodu způsobilo?
Kocour: (vyděšeně) Jakou nehodu?
Rimmer: Né, to je jen otázka, víš? Jsi připraven? Je rok 71. Jeden ...
Kocour: Byl to Švéďák?
Rimmer: Ano.
Kocour: Los.
(Rimmer rezignovaný pohled.)
Kocour: Byl to los. Řidič strhnul volant a bouchnul to do stromu. Ten los je mimochodem na silnici, neřídí auto.
Rimmer: Co si to nalhávám, nikdy tu zkoušku neudělám, to je tak nefér.

Rimmer: Jsi svůj vlastní táta.
Lister: A proto nemůžu dostávat přáníčka ke dni otců?

Lister: Už jste byli na pokoji?
Rimmer: Na jakém pokoji?
Lister: Ten můj fakt nemá chybičku. Mám vodní postel ve tvaru kytary potaženou leopardí kůží.
Kocour: Jo? To bys měl vidět moji skříň. Je tak velká, že zasahuje do několika časových pásem. Když jsou u košil tři hodiny, tak ponožky mají sedm ráno.

Rimmer: Ve které jsme době?
Holly: No... To se dá určit dost těžko, ale z dostupných dat usuzuju že se nacházíme někde v době kolem... Oběda. Možná že už bude půl jedné!
Rimmer: Jaká je to historická doba ty slepice? Vyřítí se ne nás Čingischán a jeho barbarské hordy támhle z poza kopce? Nebo masožraví dinosauři jako vystřižení ze Spielberga? Který je rok?
Holly: No... nato abych ho určila přesně bych potřebovala víc údajů.
Rimmer: Třeba?
Holly: Hodil by se letošní kalendář.

Lister: Dallas, není to to město, kde zabili toho americkýho krále?
Rimmer: Žej Ef Keje.
Lister: Ne, to byl John něco... Ne Jeff Key.
Rimmer: J. F. K. a ne Jeff Key ty troubo. Jako to letiště, učili jsme se o něm ve škole.
Lister: Jak může někdo po letišti pojmenovat svoje dítě!?

Kocour: O, máš pravdu! Fakt není mrtvej, dlužím ti dvacku!

Kryton: Pane, několik stručných poznámek: 1. Nejste kvalifikovaný mechanik a proto, když mně přeříznete vejpůl, zrušíte platnost mé záruky. 2. Nesvěřil bych vám ani otevření sardinek, byť by byly bez víčka!

Rimmer: Ještě ráno jsi mi říkal, že jsem rakovinej polyp na řiti lidstva!
Lister: Ale z hecu, fakt žertovně, přátelsky, láskyplně.

Lister. Chceš říct, že lítám tři miliony let ve vesmíru a ona čeká moje dítě?
Rimmer: Ber to tak, že jsi ve finále.

Lister: Jdu si udělat kafe. (odstrčí se na židli a narazí do nábytku).
Rimmer: Jak chceš, týrání nábytku. Všechno si znamenám. (zapisuje hlášení)

Rimmer: Každý problém má řešení. Problém: Tvůj druh vyhynul. Řešení: Udělej si nový.

Rimmer: A přečtou si, že jsi hvězda vlastní fňukonovely. Už se ani neobtěžuješ udělat si šálek čaje a sušenky si máčíš v akvárku, já tě viděl.
Lister: Koukal jsem na bednu.
Rimmer: Je ti jedno kam to strkáš hlavně, že je vlhká a vláčná.
Lister: Hele Rimmre dej mi pokoj, mám depku a navíc ted´ máčím opatrně. Kouknu na levo, na pravo, zrcátko, blinkr namočím.

Kryton: A řekněte, jste silný jedinec, který chce slyšet celou pravdu v její nemilosrdné nahotě, či patříte k těm slabším, co dávají přednost blahé nevědomosti o té hrůze, před níž stojíte?
Rimmer: Nevědomost, vždy a všude.
Kryton: (zvesela) Blahopřeji, pane! Váš zdravotní stav je jedna báseň. Nashledanou příště.

Lister: Tak už víš, jak se odsaď dostaneme, Hole?
Holly: Jo, něco bych měl, Dave. Veškerý čas jsem strávil hledáním skulinky ve vězeňském řádu a přišel jsem na něco, co ti umožní odkroutit si celé ty dva roky během pouhých čtrnácti týdnů.
Lister: To je paráda, co mám udělat?
Holly: Stát se psem.
Lister: Psem?
Holly: Ano. Podle mé databáze je rok psa sedmkrát kratší než rok lidský. Matematika tohoto plánu je bezchybná.

Starý Lister: Ahoj, Dave. Tohle jsem já. Tedy ty. Chci říct, že já jsem ty. Tohle seš ty ve věku 171 let. Vím, že to seš ty, protože když jsem byl v tvým věku, viděl jsem se ve svým věku ... jak ti říkám ... co se ti teď chystám říct. A ty si to taky řekneš ... až budeš já.
Rimmer: Díky bohu, že jsi z toho ještě nezblbnul.

Kocour: (Zpívá) To kotě prtě šlo do stáze. Ou! To kotě prtě šlo spát. Ou. Jé, jdeme mé šatičky.
Lister: Ježiš, co to děláš?
Kocour: Cos mi řek, fešáku?
Lister: Já, já, řek, řek sem, aby sis vzal pár maličkostí, bez kterejch se neobejdeš.
Kocour: Přesně! Tak si beru jen tohle. Tenhleten a dalších deset stojanů. Čím míň, tím dřív!

Lister: Holly, co je to s tebou? Ty máš přece IQ 6000, nebo ne?
Holly: Koukni, letíme rychleji, než je rychlost světla. Což mimochodem znamená, že vidíme něco, čím už jsme proletěli. I když mám IQ 6000, padá na mě splín a je mi blbě.

Lister: Chystám se do stáze. Holly ti to neřek?
Rimmer: Do stáze? A k čemu?
Lister: Holly povídal, ať tam jdem, dokud poletíme rychlostí světla a mě napadlo, proč tam nezůstat než doletíme na Zem.
Rimmer: Na Zem? Ta je vzdálená tři miliony let! Tak dlouho sám nevydržím, budu z toho na hlavu. (Začne si upravovat svůj včelí úl) Holly, koukni, mrzí mě to, nechtěl jsem být hrubý. Mohl bych tě poprosit o svoje vlasy? (Žádná odpověď) Pěkně prosím, prstíčkem hrabu.

Rimmer: Jak můj otec říkával: „Čerstvý krátký sestřih a nablýskané holinky a zvládneš všechno na světe.“ Což prohlásil pár minut před tou nešťastnou sebevraždou.