Lovci duchů

Sam: Igonorovali jsme největší stopu. Tebe!
Dean: Já nechi bejt stopa.

(Dean, Sam a Bobby se baví u Impaly o Deanově vyléčení z nemoci duchů.)
Sam: Mimochodem, jak se cítíš?
Dean: Fajn.
Bobby: Určitě, Deane? Protože tenhle podnik může být pořádně děsivý.
Dean: Jsem v pohodě. Chceš si jít zalovit? Půjdu. Zabiju cokoliv.
Bobby: No ten je rozkošnej.

Sam: Je to nemoc duchů.
Dean: Nemoc duchů?
Sam: Jo.
Dean: Ale ne.
Sam: Jo.
Dean: A to ani nevím co to je.

Dean: Co to děláme?!
Sammy: Pronásledujeme ducha.
Dean: Ducha, přesně. Kdo to dělá?
Sammy: My.
Dean: My? Správně. A proto Same, proto naše životy stojí za houby. Vždyť se na nás podívej. My lovíme příšery?! Co to sakra je?! Když lidi normálně vidí příšeru, tak zdrhaj. Ale my ne... ne, ne, ne. My hledáme věci, co nás chtějí zabít. Nebo sežrat! Víš, kdo tohle dělá? Šílenci! My jsme cvoci! Víš, a pak je tady to hnusný jídlo z bistra, zablešený motelový pokoje a taky ta servírka s divnou vyrážkou z toho motorestu. Kdo chce takový život, Same? No? Vážně? Fakt se ti líbí být se mnou na osm hodin denně zalezlej v autě? Každičký den? To asi ne! Moc rychle řídím, poslouchám pět stejných alb neustále dokola a k tomu si zpívám. Jsem otravnej. Vím to. A ty, ty seš plynatej! Sníš půlku burita a už vypouštíš jedy!
Dean: Končím s tím. Končím s příšerama a pekelnými psy, nemocí ducha a s tou zatracenou apokalypsou. Padám. Kašlu na to. Končím.

Sammy: Co to děláš? To byl náš hotel.
Dean: Same, nebudu odbočovat doleva v protisměru. Nejsem sebevrah.

Sammy: Proč vlastně čekáš tady?
Dean: Náš pokoj je ve třetím patře. Je to... Je to vysoko.

Sammy: Potřebuju krýt záda a ty jsi to jediný, co mám. Jdeš dovnitř, Deane.
Dean: Tohle si vzít nemůžu. Mohlo by to vystřelit. Hlasuju pro baterku.

(Sammy vysvětluje Deanovi, kdo může chytnout nemoc ducha a proč se jí nakazil zrovna on.)
Sammy: Všechny oběti byly jistým způsobem prevíti.
Dean: Takže ty mi říkáš, že jsem prevít?
Sammy: Ne, ne, ne.