Temné jako blázen, s dokonalou úvodní znělkou a hlavně opravdu úchylně-strašidelnými exteriéry.............Tahle dvojka fízlů prochází neuvěřitelnými proměnami a nebýt přemrštělých filozofických keců, bylo by to opravdu dokonalé.
Znáte filmový Marvel? Ten plný barev, efektů a scénáře přeplněného akcí a hláškama? Tak na ten zapomeňte, vlastně nic z toho se nekoná. Marvel se totiž rozhodl dobít svět Netflixu něčím úplně jiným.
Vítejte ve světě Daredevila, kde je vše temné a depresivní. Ve světě, kde se toho moc neděje a když už se koná, tak akce není přeplněná efekty a hrdinové netrousí jednu hlášku za druhou. Pro mě osobně bylo docela náročně přesedlat z toho filmového světa do toho seriálového a i to je možná důvod, proč jsem odešel lehce zklamaný.
Rozhodně však nemůžu říct ani slovo proti obsazení. Charlie Cox byl sympaťák už v Boardwalk Empire a jeho Daredevil je skvělý, Deborah Ann Woll je taková kočka, že by mohla být jediným důvodem proč někdy uvidím True Blood a Elden Henson je super vedlejší postavou už od dob Butterfly Effect. Posledním důležitým hráčem je tak Vincent D'Onofrio, který si s postavou Fiska taky poradil slušně. A vlastně byl úplně přesně sednoucím padouchem pro první pomalou a temnou sérii. Navíc musím pochválit ty secvičené souboje a závěr, kdy si to rozdá Daredevil s Fiskem.
I přes pár drobností má Daredevil nakročeno k barevnější a akčnější budoucnosti. Už jen fakt, že do druhé série zavítá Elektra a Punisher jsou dostatečným lákadlem a já si ho určitě najdu. Jen nebudu odškrtávat nedočkavě dny v kalendáři.
Co si budeme nalhávat, extrémně oslavné názory po první sérii jsem tak úplně nechápal, ale Daredevil mi ukázal zač je toho loket. Druhá série je o poznání lepší a hlavní zásluhu na tom má dvojice Punisher & Elektra, kteří tomu dodali opravdu šmrnc. Díky tomu musel trochu do pozadí ustoupit hlavní záporák. Tentokrát jsem opravdu nemohl přestat sledovat a byl jsem zvědavý na to, co se bude dít dál. Jistě, opět se tam najde pár věcí, které člověk otravují (neustále morální dilema, Matt a jeho jednání s přáteli, neschopní protivníci, kteří jen sledují, jak jejich boss dostává na prdel, čas na to pokecat si s umírající láskou), ale na štěstí jich není moc a dají se akceptovat. Nyní už se můžu s chutí pustit do dalšího kousku, který si Netflix připravil (Jessica Jones) a polehku se těšit na uzavření jejich původního plánu na Defenders. Pochybuji o tom, že by druhá série měla být konečnou a tak doufám, že se s Punisherem i Elektrou ještě shledáme...
Druhá série byla hodně slušná, ale třetí se vrací snad ještě v lepší formě a vůbec nevadí, že v ní chybí Punisher či Elektra. Úplně totiž stačí, že se na scénu vrátí Wilson Fisk. No a agent Poindexter aka Will-be-Bullseye taky nebyl špatným přírůstkem do týmu. Teď už jen nezbývá než doufat, že rok 2018 opravdu nebude tak temný pro spolupráci Marvel/Netflix a Daredevil se dočká zaslouženého prodloužení. Přeci nechtějí ukončit něco, co takhle šlape.
Jsem ráda, že se v přemíře seriálů s tématikou upírů a vlkodlaků našel seriál, jehož hlavní hrdinka nespadá ani do jedné kategorie.
Zalíbil se mi nápad, že zpočátku Bo vůbec netuší, co je zač a postupně je, společně s ní, divák zasvěcen do tajů fae kolonie. Během první série jsme se tak dozvěděli, že Bo je sukuba, která se živí sexuální energií, fae kolonie se dělí na světlé a temné a každý fae si musí vybrat stranu (Musí?). Hned od začátku první série jsem si velmi oblíbila Kenzi, která se stala nejlepší kamarádkou Bo. Bez jejích hlášek by byl seriál velmi ochuzen. :) No a samozřejmě ani v tomhle seriálu nesmí chybět milostný trojúhelník. V tomhle ohledu jsem spíše fandila Dysonovi.
Následovala druhá série, která nám dala tušit, že Bo nebude úplně obyčejnou fae (No jistě, vždyť je to hlavní hrdinka, ty trubko!). Vše směřovalo k boji s Garudou, díky němuž jsem si oblíbila Vexe.
Následovala třetí série, která pro mě celý seriál osvěžila. Rozhodně to bylo tím, že do seriálu přibyla postava Tamsin, která se záhy stala mou nejoblíbenější. Ona je opravdu badass a myslím si, že v tomhle jí nemůže konkurovat ani Bo. Každopádně díky ní jsme odhalili další střípky ze života Bo. Závěr série zajímavý, protože poprvé byl jedním z nepřátel obyčejný člověk.
Jak byly první tři série poměrně předvídatelné, tak čtvrtá se tomuto konceptu docela vyhnula. Líbilo se mi, jak se tvůrci popasovali s dočasným zmizením Bo i jejím návratem. Následovalo otravné období Una Mens a Rainera, který, jak se záhy ukázalo, nebyl největší problém party. Ale konečně se začal hlásit o slovo otec Bo, což byl ten pravý problém. V této situaci se navíc z milostného trojúhelníku stal čtyřúhelník. :) Na závěr série jsem zůstala koukat s otevřenou pusou, protože jsem nevěřila, že bychom přišli o jednu z hlavních postav.
Pátá série pro mě byla díky absenci jedné z hlavních postav trochu horší. Ale potěšilo mě zařazení starořecké mytologie do děje. V této sérii jsme se dozvěděli vše o minulosti Bo, poznali jsme jejího otce a vše směřovalo ke konci celého seriálu. Líbilo se mi, že Bo celý seriál sváděla svůj vnitřní boj mezi dobrem a zlem a v poslední epizodě tento boj vygradoval. Ale jelikož to byla poslední epizoda celého seriálu, tak jsem čekala alespoň dvouhodinové finále. A popravdě smrt další hlavní postavy mě vyloženě naštvala!
Celkově je ale seriál hodně povedený, protože srší napětím, akcí a hlavně humorem. Ty humorné epizody jsou mé nejoblíbenější (hlavně proto, že z drsných hrdinů se mohou stát malá děcka). :) S klidným svědomím tak mohu prohlásit, že mi Lost Girl bude chybět.
Je mi jasné, že si zadělávám na malé lynčování, ale mě se to prostě nelíbilo. Nepřišlo mi to vtipný, spíš hloupý a otravný. Původně jsem to přičítala nízkému věku (ehm, cca 13), ale ani když jsem tomu dala o deset let později šanci, se to nijak nezlepšilo. Ani sám Atkinsom mi není sympatický. Za mě prostě ne.
Na druhou stranu oceňuju jeho umění rozesmát davy diváků, aniž by pronesl slovo. Za to má ode mě trochu smířlivější hodnocení.
Po třech epizodách končím, protože průměrná kvalita z pilotu šla dolů a já nemám čas sledovat šestaosmdesátý další seriál. Pětaosmdesát jich stačí.
V případě Supergirl se hodí srovnání s Arrowem a Flashem, neboť jde o produkt stejné producentské dílny. Díky tomu můžeme najít mezi seriály i spoustu podobností. Ony ty podobnosti částečně vycházejí ze základních bodů superhrdinského příběhu (rozvrácená rodina hlavního hrdiny, idiotský sidekick, sidekick génius, sidekick svalovec...). Jenže Supergirl jde v tomhle představování klasických charakterů ještě dál. Seriál totiž jede na dramatickém konceptu šedesátkových a sedmdesátkových komiksů.
Ve zkratce - každý díl jiný záporák, který je často až lidsky znetvořený, nikdo neví, odkud se vzal, o jeho síle se spíš mluví, než ji ukazuje, když pak dojde na akci, je to spíš o siláckém mluvení než o souboji. Výbavu mají technologicky na úrovni tak sto let za současným stavem a nikomu nepřijde divné, kde ji vzali, kdo ji zaplatil a proč při tom objemu investovaných peněz prostě nenasedli na letadlo a neodletěli dožít na Bahamy. Postavy se vrhají do akce ani instiktivně, ani plánovaně, spíš naprosto zbrkle a bez rozmyslu. Motivace postav je minimální, pokud je vůbec nějaká, jde o obligátní "jsi můj nepřítel, musím tě zničit" případně "zabils mi někoho blízkého, musím ti to oplatit". Vážně, je to strašně jednoduchý seriál.
Postavy samotné jsou také děsně ploché, až to bolí. Nejvíc tomu vládne Cat Grant, ve které se tvůrci asi spletli, protože dělá seriálu víc škody než užitku. I když se Calista Flockhart snaží, nepatří tam (IMHO by si zasloužila vlastní seriál). Z Melissy Benoist pak udělali čtrnáctiletou holku, která se oblíká snad nejhůř v komiksové historii, to, co udělali z Jimmyho Olsena... no nechme to být. Seriál obsadil v podstatě stejné typy postav jako ve Flashi/Arrowovi, Winn je kopírka Cisca (i když Cisco si aspoň na nic moc nehraje a je to takový pubertální případ, Winn oproti tomu... nic moc). Hank Henshaw je druhý Diggle (a ne, tohle není rasistický, ti dva jsou si podobní, mají stejný hlas a dokonce i hrají stejně). No a to je pak korunované Alex Danversovou (aka Thea Queen II), jejíž hlavní příběhovou náplní (a že jí je), je oscilovat mezi stavy Miluju ségru/Bojím se o ségru/Nenávidím ségru/Jsem tu pro ségru/Kryju ségru/Vyčítám ségře/cokoliv jinýho ohledně ségry, hlavně když to bude naprosto nedůležitý a moje postava se nebude muset nijak jinak projevovat.
Ach jo. To jsme to dopracovali. Neříkám, že to nikoho nezaujme. Očividně se do seriálu hodně investovalo, jenže kvalitní seriál není jen o značce a tricích. Příběh je tady osekán na minimum a podobně jako ony šedesátkové komiksy se hodí spíš jen do sbírky. Na pravidelné sledování jsou zde mnohem kvalitnější, záživnější a zábavnější kousky.
Hrozně hrozně hrozně dobrý seriál.
Všichni se mění a vyvíjejí ve svoje budoucí charaktery. Nádherné záběry New Yorku. Zaměření na Gordona díky čemuž to má celé nádech noir detektivky.
Penguin je naprosto dokonalý, obsazení je úžasné. Dokáže tak hrozně dobře zahrát slizkou podlézavost i konečně nalezenou moc!
Bruce je prostě boží! Malej know-it-all šprtík, kterého si prostě zamilujete a jeho správňácky vztah s Alfredem je vážně dojemný.
Catwoman je rozkošná a Riddler je sympatický ňouma.
Prostě skvělý seriál plný nepředvídatelných zvratů.
...nebo ne? Pro mě určitě, jiný podobný seriál fakt neznám. Rozhodně originální zpracování, flashbacky do minulosti jsou perfektně zpracované, a (nejen) díky tomu jsou zajímavé a originální případy, dále sympatická vyšetřovací parta...
Jistě i zde se objeví nějaké to klišé, nebo já osobně jsem se pozastavil nad tím, jak si vyslýchaní pamatují věci z doby před 20 lety naprosto podrobně (já si nepamatuju včerejší oběd).
Ale to jsou detaily, Cold Case má neskutečné charisma a téměř žádné nedostatky. Případ uzavřen.
Arrow mě po básnění mých přátel zklamal.
Prostě Amerika. Krásní správní hrdinové. Hlavní ženská hrdinka je tak čistá duše, že se člověku chce zaplakat. Předvídatelné plot twisty.
Zábavný seriál, ale nic hlubšího. Nevím zda vůbec má smysl ho dokoukávat.
Breaking Bad bylo bez debaty skvělé. Ale jedna věc mě na něm vždycky trápila a to značná americká utahanost. Díly kde se celou dobu nic neděje. Proto mi trvalo dlouhou dobu ho dokoukat.
Better Call Saul jakoby se poučilo a vyzobalo to nejlepší z Breaking Bad a už od začátku to má úžasný spád.
Příběh výborně graduje, Saul je ze začátku vážně jenom pouhý směšný právníček a postupně se blíží ke své "zářné" budoucnosti. Dávám 90% jen proto, že se nechci přechválit v půlce první série, možná se časem vrátím a dám 100%.
Dceři jsou dva. Klubík sleduje a baví ji pořád. Když už má koukat na telku, tak se uklidňuju tím, že tohle ji aspoň něco naučí. I když se to nezdá.
Dcera si hodně obohatila slovní zásobu, učí se počítat, pozná tvary. Naučila se tam věci, do kterých jsem se s ní ještě ani nepustila.
Mně to leze na mozek, zpívám si ty jejich songy, i když nechci. Nelíbí se mi některé reakce v ději. Celkově jsem bohužel schopná se bavit třeba hodinu o tom, co mi jako dospělákovi na tom seriálu přijde divné. Jakože myš vlastní psa. Ale to je taková diagnóza :D
Celkově hodnotím velmi pozitivně.









