Poslední názory

na které má tohle dílko navazovat, to nesahá ani po paty.

A já bych jich měla dost. Seriál zkouknut hned. Jsem z toho taková rozpačitá. Není to láska, ani zamilovanost možná zvláštní touha. Otec, Syn, trauma z dětství, tajemství. Chtěla bych víc, ale víc nebude. Skvěle hrané, pěkně natočené, herecké duo sedí. Otec Jaye( je pěkný chlap a má charisma). Zkuste se na seriál podívat a schválně jestli budete též zmatení ,chtít víc, nebo se naučíte mít rádi otázky.

Gumáky jsem nejen sledoval, ale od října 1994 až do března 1996 i pravidelně nahrával, dodnes jich mám 7 plných MC kazet! Gumácké televizní noviny, Gumeso, Gumazín a v nich plno vtipných scének a písní. Co mi trochu vadilo, že z desetiminutového dílu často zabíralo polovinu času Gumeso s rekapitulacemi již mnohokrát protočenými písněmi, namísto toho mohla být nová scénka. Líbila se mi např. píseň s novoročními předsevzetími pro rok 1996, nicméně nejlepší byla písnička gumáka Sládka při komunálních volbách 1994: "Zeman leze dírou, Klaus oknem, kdo nevolí nás, toho nakopnem". Geniální také byla opět Sládkova píseň Dr. Country: "Jo, náš doktor, to je myslitel, světa spasitel a vykupitel!" Na tuhle a ještě Kalvodovu "Činky, dýmka, kníry" mám zvlášť nostalgické vzpomínky, neboť má dávná tajná láska po mně často chtěla, abych jí tyto písně neustále zpíval. Za samotný pořad dávám 80% a pro vzpomínku na Kláru z Tuřan přidávám dalších 10%.

Toto anime je zajímavé. Co mi trvalo si zvyknout byla animace. Na tuto animaci si těžce zvykám, ale kvůli tomu nezavrhnu celé anime. Je zde více akce, napětí a ona hudba v tom je taky úžasná.

Postavy jsou na ránu, přesto patří mezi ty sympatické postavy. Až na hlavního záporáka. Toho jsem si vůbec neoblíbila. :D Ostatní chvíli na ránu, ale pak je zase člověk nejradši objímal, jak jsou dokonalé. :D

První řada má zajímavý rozjezd, i když je tam té akce méně. Nazvala bych to takovým slabším rozjezdem. I když díky tomu si Kei uvědomí, že jako Ajin až tak poklidný život nebude mít nikdy. Za to závěr té první řady je dost otevřený i napínavý. :)

Druhá řada je o něco více akčnější i zajímavější. Je skvělé, že zde kromě Keie má prostor Nakano či Izumi. I vývin charakteru některých postav je zde vidět, což se mi taky dost líbí. :D Závěr je dost otevřen a je otázka, zda bude nějaké pokračování či ne. Jestli nebude, byla by to škoda, ale i s tímto závěrem bych jsem se asi smířila. :D Tak se nechme překvapit, zda je to definitivní závěr či bude nějaké pokračování :)

Hlavním hrdinou je nízko postavený agent…už úvod popisku je varující, poprvé, co se uvádí „nízko“. Proč? Agent by snad stačil. Že to není ředitel FBI se přeci rychle dovíme. A takových rozporů je i v seriálu poměrně dost. Třeba, když náš hrdina Peter Sutherland objeví ve vlakové soupravě metra bombu a včasnou reakcí zachrání cestující, byť bomba vybuchla. Poté následuje dějový skok a zbrklé propojení s jeho otcem, který byl podezírán ze zrady. Proč skončí v místnosti pro tupce, se dozvíme jen prostřednictvím vysvětlení tajemnice prezidentky. Takže od počátku tvůrci v podstatě prozradí, oč tady jde a kdo bude obětní beránek. Za chvíli nato se pak odehrává zápletka, vedoucí až k samotné prezidentce, jejímž počátkem je zavraždění dvou bývalých agentů zrovna v době, kdy k nim přijede na návštěvu neteř Rose a z Petra se stává její bodyguard. V tu chvíli se kromě akce neustále řeší kompetence a jakými příkazy se má Peter řídit, zda FBI, nebo prezidentské kanceláře. Prostě to má vyvolat dojem větší konspirace. Akce s tím spojená není špatná, ale jde jen o standardní řemeslné provedení, byť Gabriel Basso se umí rvát. Ovšem i tady se najdou nedokonalosti, např. při skoku Rose z patra hotelu se použije hodně jednoduchý střih. Bohužel mi nesednul ani herecký casting (Robert Patrick aka Terminator T1000 je tu jen do počtu). Ale děj je konzistentní, akční, má spád a občas nějaké to překvapení, přičemž kamera včetně zvukového doprovodu umí vytvořit dobrou atmosféru. Nechybí ani zvrat, především na politické úrovni, který je ale v podstatě očekávaný, finále je pak nepřekvapivé. Když to shrnu, tak jde o dobré řemeslo, podané v zajetých kolejích, ale má spád a nenudí.

Nevěděla jsem, co přesně očekávat. Hodnocení je vysoké. A právem..
Skvělá animace, úžasná hudba, nádherný příběhy jednotlivých postav.

Animace jsou prostě skvost celého seriálu. Horní a dolní část města je bravurně vykreslena, ať už budovy, atmosféra, která tam panuje nebo postavy, které tam žijí.
Co se týče postav, každá má něco do sebe. Každá je charakter. Záporák je záporák, klaďas je klaďas. Nic mezi tím neexistuje. Každá postava jedná podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a vy to respektujete. Absolutně propadnete každé z nich. Každá vypráví svůj příběh a dohromady je to jako puzzle. Dostanete jeden nádherný, skvostný, napětí, akce, a emocí naplněný příběh.
Největší bomba na celém seriálu je rozhodně hudba. Skvěle doplňuje jednotlivé scény. Je vložena na správných místech a hlavně ve správnou dobu ten správný song. Enemy od Imagine dragons je prostě excelentní.
Netrpělivě těď budu čekat na další sérii a doufám, že bude stejně kvalitní jako tato.

Pocity mám z celého dokumentu smíšené. Celé je to sestaveno čistě z výpovědí. Výpovědi osob, kterým bylo ublíženo, svědků, blízkých, kamarádů, apod. Škoda, že nejsou doložené nějaké materiály, dokumenty nebo spisy. Hned by to na člověka působilo více reálně. Takhle to na člověka tolik nedolehne.

Někdy do třetí epizody to ještě šlo, je to správnou měrou šokující, občas i vtipné s trochou toho „poučení“ o historických souvislostech a o tom, jak to měly průkopnice za práva žen těžké, ale jakmile Joyce vydá první číslo svého časopisu, celé to nějak ztratí šťávu a připadalo mi to jen uměle natahované o mafii, sexuální harašení na pracovišti (byť obrácené) a já nevím co všechno a prostě mě to už nebavilo :-(

Na tento seriál jsem se zprvu docela těšil, jelikož dle obsahu vypadal zajímavě, bohužel zdání klame. Nakonec jsem Velvyslancovu dceru sledoval až do 130. dílu, tudíž do odjezdu Nare (kupodivu v tomto seriálu tvůrci nenechali hlavní postavu zemřít, což je u Tureckých dramat vzácná výjimka) a do zakončení linky s Gedizem, pak už ten zbytek nemělo cenu dokoukat. Jediná alespoň trochu sympatická a vtipná postava s vyřídilkou je Elvan, zato Sancar mi lezl na nervy, jak té prohnané Menekşe sežral lacinou fintu s těhotenstvím a že ji už dávno nevykopl z baráku. Nare věčně dělala drahoty, třebaže Sancara údajně stále milovala, nechtěla s ním být, pak zase chtěla a tak stále dokola. I Kavrukovo filozofování se časem omrzí a románek Yahya+Dudu mě nezajímal. Většinu dílů jsem spíš jen tak v rychlosti prolítl, u tohoto seriálu se to ani jinak nedá. Nejenže se vyloženě v každém dílu zdlouhavě béká (někdy dokonce i vícekrát za díl), což spíš dělá z dramatu muzikál, ale i scény s mluvenými pasážemi jsou zde strašně zdlouhavé, dialogy jsou zpracovány tak, že někdo řekne větu, pak je několik vteřin odmlka, během níž na sebe protagonisté mlčky čučí a teprve pak ten druhý odpoví. V každém 45-minutovém dílu je tím pádem souhrnně 10 - 15 minut čistého dialogu, což je pro mě coby diváka potrpící si na kvalitních dialozích utrpení. Ke všemu ten český dabing je dost mizerný, hlavně po stránce úpravy dialogů, každá třetí věta začíná hnusným pražským "hele", což mě neskutečně irituje. I počet dabérů je žalostný, Meissel kromě otce Nare daboval veškeré další starce a vlastně skoro kteroukoliv epizodní mužskou postavu starší padesáti let a i Halešová dabovala více hlavních rolí (kromě matky Gedize a Muge i Gülsiye). Možná kdybych nebyl netrpělivý a počkal si na slovenský dabing, třeba by požitek ze seriálu a i mé výsledné hodnocení bylo alespoň o chloupek vyšší, takhle tomu víc jak 30% nedám.

Výpravné fantasy s typickými asijskými prvky (létání apod.), povedenou zápletkou o přeměně duší mezi těly a efekty, dokáže zaujmout. Jen by seriál nesměl mít hodinové epizody, anebo by jich stačilo jen 8. V prvních dílech se toho ještě dost děje, hodně se kouzlí, ale pak se z toho částečně stává fraška, kde se uplatňuje více humor a děj se vleče. V posledních epizodách se děj opět vrátí do více magické atmosféry a epičtějšímu pojetí. V čem se asijská produkce vždy dokáže odlišit, jsou souboje. Tradice různých bojových umění se nezapřou a jsou ozdobou i tady. Jen jsem musel trochu přetrpět asijské herecké výrazivo a jejich vocalizádu. Seriál má vcelku dost trumfů na to, aby si své příznivce našel i mimo Asii, ale délka a asijský humor rozmělní děj místy do nezáživné polohy a to je škoda.