Kamarádka mi doporučila Hart of Dixie s tím že se už neodtrhnu. Obvykle mě seriály tohohle typu moc nebaví, ale už u prvního dílu jsem se do něj úpně vžila. Za jediný den jsem zkoukla skoro 10 dílů. Nejvíce se mi stejně líbí, že nenechávají nic nezodpovězeného. Obvykle se v seriálech tohohle typu objeví komplikace a ani ji nevyřeší. Tady naopak dořeší i ty nejmenší problémy. I když občas mě rozčílí chování Doctorky a mám chuť ji vlepit, na druhou stranu jí v tohle seriálu fakt zbožňuju. Rozhodně jestli uvažujete se na něj podívat neváhejte. Chytne všechny.
Od prvního dílu mě tenhle seriál zaujal. Hodně se mi líbí, že každá serie je k jinému tématu. Taky je dobře, že se nesnaží zaplétat příběh do nepřehledné motanice.
Seriál z pohledu obyčejného diváka se zdá jako naprosto obyčejný seriál bez nápadu na vyplnění prázdného vysílacího času. Upřímně chápu, že se česká seriálová tvorba nemůže vyrovnat západní seriálové tvorbě a já ani nic takového od GsRO nečekala. Navíc si nehodlám na internetu vytvářet drsnou, intelektuálně-rebelskou image kvůli tomu, že Gympl s.r.o. není úžasně inteligentní, že neposouvá hranice televizní tvorby někam dál, že nezmění náš pohled na svět a že nezobrazuje realisticky život studentů, musí minimálně okultně spálit logo televize Nova. Ani nevidím důvod hned kvůli tomu poslat tenhle seriál do černých čísel. Proč? Protože narozdíl od konkurenční Základky je to koukatelné a protože v kategorii českých seriálů posledních let se rozhodně jedná o nadprůměr. Taky proto, že je mi sympatický předem omezený počet dílů, díky kterému se z toho (snad) nestane další telenovela o sto dílech a dvaceti pokračováních. Protože to má celkem sympatické obsazení (Heřmánek, Šafránková),a že zcela subjektivních důvodů i proto, že kvůli několikaletému pobytu v zahraničí občas vidím ráda pohybující se obrázky, ve kterých hlavní hrdinové používají můj rodný jazyk.
EDIT----------------------------------------------
Po dvou viděných dílech druhé řady mám chuť srazit tomuhle seriálu hodnocení. Nevím, jestli došlo k přeobsazení scénáristů, ale tak masivní propad v kvalitě se jen tak nevidí. A zvlášť ne u seriálu, který byl od počátku pouze průměrným dílkem, a který tak nemohl padat z velkých výšin.
Uběhlo pár týdnů od finálové epizody a ve mně pořád přetrvává pocit, že je to strašná škoda. Už žádné další artefakty, žádná Petova posedlost jídlem, žádný nabručený Artie, racionální Myka ani hláškující Claudie. Už nikdy víc H. G. Wells, můj možná nejoblíbenější spisovatel z dětství transformovaný do jednoho z nejlepších ženských seriálových charakterů, který znám. Ach jo. Samozřejmě přijímám návrhy na to, čím tuhle díru zalepit, pár důstojných náhrad mám, ale zatím stále nic, co by pro mě bylo podobně vyváženou, sympatickou, vtipnou a chytrou oddechovou záležitostí.
Ano, tohle bude emotivních pár posledních slov, ale Warehouse si je zaslouží. Slibuji, že nebudu spoilerovat. Dobře, možná vykecám trochu o vývoji vztahu mezi Petem a Mykou, ale ono mi to prostě nedá. Byli jste varováni.
Základem pro to, aby se někdo do Skladiště mohl zamilovat, je přistoupit na jeho hru. Ano, je to seriál o tom, že na světě existují předměty (obvykle chytrým způsobem spjaté s někým významným), které mají speciální schopnosti, jež mohou (a zákonitě musí) dělat v našem obyčejném světě pěknou neplechu. A tak všechny tyhle věci posbíráme, částečně je zneutralizujeme a nacpeme je do jediného Skladiště. A to tak, že je vyskládáme na ty nejnestabilněji vypadající regály, odkud mohou neustále padat a interagovat jeden s druhým i s okolím. Ale sami je nepoužíváme, to nikdy, protože vždycky přinášejí i něco zlého. Vlastně je někdy používáme, ovšem jen k druhotným úkonům, jak jde o záchranu světa, tak jdou artefakty stranou a vše zůstává na lidech. Těch je dohromady asi šest, což je optimální počet, když ob víkend zachraňujete svět. Samozřejmě je třeba mít zdatného hackera, protože ačkoli jste oficiální odnož tajně služby (ta super-tajná), občas i triviální úkony pro vaše vedení představují velký problém.
A tak mohu pokračovat ještě dlouho a celkem bez efektu. Jakmile si připustíte fikčnost a přistoupíte na nehledání přílišné logiky, najdete spoustu skvělých a zábavných věcí. Věřte mi.
Velkých deviz má Warehouse totiž hned několik.
První jsou charaktery. Přestože se jedná o vskutku typickou skladbu postav postavenou především na opozicích typu muži/ženy, emoce/rozum, různá věková skladba atd., všichni jsou sympatičtí, lidští, vtipní a jejich motivace i životní osudy jsou nepřepálené a velmi snadno uvěřitelné. Dokonce i speciální schopnosti, které někteří z nich ovládají (Jinks dokáže rozpoznat lež, Pete má něco jako předtuchy) jsou jenom jemným dokreslením jejich lidských stránek, nic, co by z nich vytvářelo superhdinsko-výjimečné jedince. Především Claudii pak nelze nemilovat, spojuje v sobě dívčí roztomilost, všechny ty geek dovednosti a zároveň dokáže být neskutečně vtipná v kombinaci prakticky s kýmkoli. Ona je skutečným srdcem Skladiště a je fajn, že si to tvůrci uvědomili tak brzy a nechali jí patřičný prostor.
Z vedlejší postav musím znovu připomenout H. G. Wells, která se v průběhu seriálu neustále vrací a naprosto skvěle do týmu zapadá, ať už zrovna kope za ty hodné, nebo za ty zlé (její charakter je propracován natolik do hloubky, že o ní prakticky nikdy nemůžeme mluvit jako o záporákovi, ačkoli jistojistě patří k těm nejlepším, jací se ve skladišti kdy objevili). Jaime Murray tyhle silné, samostatné, složité a nečernobílé ženské charaktery zvládá prostě na jedničku.
Druhou hlavní devizou je celková vizáž. Prvních několik dílů mě ona steampunková stylizace trochu rušila, ale velmi rychle jsem si začala uvědomovat, jak je tahle celková ošuntělost a retro obyčejnost skvělým prostředkem k zakrytí laciné výpravy a efektů i k vybudování neobyčejné a originální televizní atmosféry. V kombinaci jak s tím obrovským množstvím zajímavých, vtipných i děsivých (ale vesměs perfektně vymyšlených) artefaktů, tak se zdatně propojenou kombinací lokálního supernatural vyšetřování, hlavní sezónní příběhové linky i osobních životů postav (které, sláva, nejsou propojeny s každým druhým případem), vytváří vyrovnanou,jednoduchou, zábavnou a neskutečně návykovou směs.
Úroveň jednotlivých sezón neklesá, spíše naopak. Druhá sezóna byla díky většímu prostoru pro Claudii a příchodu H. G. možná tou nejzábavnější vůbec, finále té třetí bylo takříkajíc dechvyrážející. Čtvrtá je příběhově mnohem rozpačitější, ale touhle dobou už musíte všechny a všechno ve Skladišti milovat a nějaké ty slabší zápletky snadno odpustíte.
Pátá sezóna nabídla důstojné zakončení (epizoda se španělskou telenovelou je určitě jedna z nejpovedenějších vůbec). Trochu zamrzí, že tu H. G. dostala jen minimum prostoru, stejně tak vskutku násilná proměna vztahu mezi Mykou a Petem. Nemůžu si pomoci, ale nic těm dvěma po těch letech takřka sourozeneckého vztahu nevěřím méně, než náhlý objev sdílených romantických citů. Především Myce, oproti chemii a zcela očividné vzájemné přitažlivosti, kterou měla s Helenou (a která byla nenásilně budována od druhé sezóny), je její náhlý přerod vztahu k Petovi pro mě pouze pokusem o klišoidní naplnění všech diváckých očekávání.
Ach jo, vždyť finále mohou docela dobře fungovat i bez romantických kýčů. Skladiště by bylo skvělým příkladem, dlouho jsem takhle emotivní rozloučení se seriálem nezažila. Nebýt takový cynik, snad by mi i slza ukápla.
Loučení s něčím, k čemu máte takřka citový vztah, nestojí za nic, tak ještě štěstí, že se ke Skladišti vlastně mohu kdykoli vrátit.
Tak to tu ešte nebolo. Dostávať SMS od tvojho budúceho ja ? Každý by chcel zmeniť minulosť pre lepšiu budúcnosť. Epizódy sú krátke vtipné a človek sa pri nich nenudí. Za tých pár minút vám doprajú úžitku, ktorý nebudete mať ani po niektorých 50 min. seriáloch.
Mladšiu verziu som si obľúbila. Prvá séria bola zaujímavá, ale ta druhá už strácala na kvalite. Myslela som si, že to bude čím ďalej tým lepšie, no opak je pravdou. :(
Bavila jsem se dobře. Pilot byl sice nejlepší epizodou, ale seriál si kvalitu udržel po celou dobu. Rozhodně perfektní oddychovka na konec jara a sezóny, dokázala jsem u toho vypnout, ponořit se do děje (pokud se tomu tak dá říkat) a dobře se bavit, i když jsem se nesmála tolik, jako u jiných komedií.
Na tento seriál jsem se těšila dlouho. No, spíš jsem byla zvědavá. Bála jsem se, abych nebyla zklamaná, ale nic takového nepřišlo. Dobré vtípky se objevily v každém díle. U některých jsem se smála víc, u některých méně, ale seriál celou dobu nepostrádal přítomnost takového toho příjemného optimizmu, který se z obrazovky přenáší na diváka. Tzv. i když jsem se zrovna nesmála, pořád jsem byla v dobré náladě a měla jsem na tváři takový ten nenápadný úsměv, který si ani neuvědomujete.
Herecké obsazení je výborné. Z hlavní šestice hned čtyři herce hodně můžu. Nejlepší mi zde přijde Kate, která je úžasná potvůrka se skvělými hláškami. I když nejvíc perlí James Van Der Beek, za kterého jsem taky hodně ráda. Jeho role je podobná Jamesovi z Apt23, jen s lepšími hláškami (a celkově scénářem).
Příběh je docela typický pro komedii o partě přátel, nic, co byste neznali z dřívějška. Stejně tak typizace postav je klasická sitcomová. Nejsem si jistá, jestli si to seriál sám o sobě uvědomuje a proto tam byla ta mírně kýčovitá titulní sekvence, kde byly postavy představeny, jestli si tak vlastně seriál utahoval sám ze sebe :)
Friends with Better Lives rozhodně doporučuju, občas se zasmějete, dialogy nejsou nejhůř napsané a herci potěší. Brzké zrušení si rozhodně nezasloužil, pár let mohl na obrazovkách vydržet. Natožpak neodvysílání celé série, je to škoda, mohli jsme se dočkat třeba i další svatby.
Nezhodnotím to tak, jak to tady někteří berou po sériích, protože seriálů je plno, sérií a dílů taky, a tak mi to všechno už splývá dohromady...
V mém okolí bylo pár lidí, kteří na to koukali, ale já byla lenoch a nějak se mi nechtělo. Až jednou o prázdninách jsem využila příležitosti, když jsem zjistila, že sestřenka má na disku asi první 3 série. Než jsem došla ke sledování, uběhla poměrně dlouhá doba, jak u mě bývá zvykem. Ale je fakt, že když jsem koukala, jela jsem pak díl po díle, i když pořád to bylo tak trochu z recese. Nebudu lhát a tvrdit, že mě to nechytlo, chytlo. Ale stále jsem to brala jako srandu, i když kamarádku ze mě braly trochu mory...:D
Stále na seriál koukám, ale nadšení už je dávno pryč. Hlavní postava Eleny je pro mě nesnesitelná, neustálé zabíjení a následné oživování postav už mě taky přestalo bavit, a tak už na to koukám spíše z povinnosti. Uvidíme, co vymáčknou z další série, i když je konec hodně zajímavý, z mé strany už to není jako u jiných seriálů, kdy jsem si řekla "Sakra, do toho září/října to nevydržím!".
PS: jedna perlička na závěr - když jsem kopírovala na flešku něco spolužačce, měla tam docela objemnou složku "Vampire diaries", když jsem se jí ptala, jestli tam má fakt všechny díly, vylezlo z ní jen "Nee, jen ty, kde je Ian nahý!" (A to je prosím spolužačka z VŠ, žila jsem v domnění, že tento seriál je spíš pro náctileté, ale aspoň vidím, že na tom nejsem zas tak špatně. :D)
První díl byl fajn, vtáhl rychle do děje, splácání všech možných postav dohromady mi nijak nevadilo, je to jen fikce. Bohužel to začíná mít hluchá místa, kdy jen přemýšlím, jestli ty bláboly vydržím ještě chvilku, či to vypnu. Tak zatím tomu dávám ještě šanci, snad se ten děj někam pohne.
Přijde mi, že HBO točí jen jeden typ komedií. Na to, jak jim dramata jdou na výbornou, je to s půlhodinovkami o poznání horší. Nebo možná jen nejsem cílový divák, nevím. Každopádně jsem se nebavila, spíše naopak, trpěla jsem.
Hlavní hrdina je průměrný Angličan, který hledá v Americe svou pravou lásku. Pravděpodobně ho někdo v dětství praštil tvrdě do hlavy, jelikož tenhle nerdský obr přehlíží všechny normální holky a myslí si, že sbalí nějakou modelku. Někdo by ho měl pořádně proplesknout, aby se vzpamatoval, protože takovýhle člověk prostě neumí zaujmout. A to nemluvím o vzhledu. Mnohem horší je jeho chování. Díky bohu, že jsem nikdy nemusela poslouchat balící řečičky zoufalého chlapa. Jeho styl svádění opravdu pozvedává obočí, spíš se i divím, že ho nikdo nezmlátil. Kudy chodí, tam svými řečmi uráží, je to vrchol nevkusu. Navíc jeho chování je tak trapné a nepřirozené, že jsem při sledování neměla relax, ale byla jsem v křeči a bylo mi trapně za něj.
Nevím, co je to za módu, stavět humor na trapnosti. Komedie by měla mít základ ve kvalitním scénáři a talentovaných pisálcích, kteří dokáží vymyslet pro své postavy geniální hlášky. Nemělo by to být o tom, že se divák bude posmívat hrdinovi za to, jaký je to loser. Mně to tedy vtipné rozhodně nepřijde. Nevím, nakolik byl Stuart ztělesněním "normálního" chlapa, pokud je ale většina pánů stejných, tak jsem opravdu moc ráda, že jsem našla takového, který zrovna vybočuje.
Díky bohu, že to zařízli hned po první sérii. Jediným pozitivem, které můžu k Hello Ladies říct, je to, že oproti Enlightened (nejhoršímu seriálu, co jsem kdy viděla) se kvalita zvedla. Ale pořád je to bída s nouzí.









