Tento seriál mě nalákal na podívanou od mého oblíbence Guillerma del Tora.
Bohužel se má očekávání nenaplnila.
Guillermo jen celý seriál zaštiťuje a každý díl má svého režiséra.
Tato věc je hodně znát i na kvalitě jednotlivých epizod.
Našlo se pár dílů, které mě bavily, ale pak tu byli díly, které jsem vyloženě přetrpěla.
Herecké obsazení nebylo špatné.
Snad se u příští řady a dalších kuriozit kvalita posune výše.
Z celkové série mám rozporuplné pocity, proto mé nízké hodnocení.
Když jsem narazila na toto anime, tak jsem si pořádně nedokázala představit, o čem to tak zhruba může být. Nějak dozrál čas a já si to pustila. A tím, že jsem měla nejspíš nějaká očekávání, tak jsem z toho spíše tak nějak zklamaná. :)
První řadu dějově jsem pochopila zhruba až od půlky. Zpočátku jsem byla zmatená poměrně dost, a nechápala o co tu kráčí. Přesto onen konec víc zaujal a sledování mě bavilo o něco více.
Druhá řada byla co se děje týče o něco více lepší, než ta první. Přišlo mi tu více akce a nebylo to tak nudné či suché. Ale celkově to není špatné anime. Je zajímavé, ale asi ne zcela pro každého.
Ohledně postav, tam není vyloženě nikdo, kdo by mi nějak vadil. Každý má něco v sobě, co se mi líbí i nelíbí. Mělo by být i pokračování. Takže pokud bude, určitě se na třetí řadu podívám. Ale celkově mi stačí toto anime vidět jen jednou. :)
Zajímavý dokument, který do větší hloubky rozkrývá to, co zaznamenal každý sportovní fanoušek - tedy korupční skandály ve fotbale.
Začíná se vzestupem Seppa Blattera do funkce ředitele FIFA a pak už to začne odkrývat jeden problém za druhým a že se jich podařilo nashromáždit dostatek. Vždy mě dokáže fascinovat, jak si někteří myslí, že jsou nedotknutelní a jak jim nevadí lhát v rozhovorech na kameru. Oceňuji Netflix, že to nenatočil jednostranně a podařilo se mu získat rozhovory se samotným Blatterem a dalšími, kteří jsou do těchto skandálů namočeni. Jak bylo řečeno v dokumentu, tak problém FIFA je v tom, že se nechce změnit. Ano, Blatter byl odstraněn, ale nahradil ho Infantito - člověk, který si užívá posedávání v loži s Putinem a katarskými šejky. To vážně není cesta ven ve snaze se očistit a jsem zvědav, kdy vyplave další skandál a tím nemyslím debakl, kterým je pořadání Mistrovství v Kataru.
Tohle byl dobrý nápad, byť Andor trochu narušuje kánon Star Wars. Tentokrát se na to jde, jako v Rogue One, bez světelných mečů, ale temněji a přes „duši“ hlavní postavy Andora, kterého výborně ztvárnil Diego Luna. Když pak skončila třetí epizoda, tak jsem si říkal, že to dokonce může být ještě lepší než film. Obzvlášť, když se objeví Stellan Skarsgård a seriál dává dostatek prostoru k intrikám a morálním úvahám, humor tady moc nehledejte. Je dokonce trochu zábavné sledovat, že i tady je „veselejší robůtek“, ale jen aby divák nezapomněl, že se dívá na Hvězdné války. Už z traileru jsem cítil skvělý feeling, ale pořád jsem ještě nevěřil, že postava Andora může být až tak zajímavá. Může a je, tvůrcům mohu jen zatleskat. Zajímavé je i to, že příběh je zpracovaný jako odysea Andora, jenž pomůže rebelům, pak se ocitne ve vězení, poté z něj uprchne a vrací se domů. Dalším kladem seriálu je důraz na vizuál. kdy je vše zpracované "analogově" a tady jsem si uvědomil, jak pořád mají tradiční filmařské postupy svou kvalitu a v přímém souboji s digitálem mají občas i navrch (mimochodem v hudbě je to také tak). Ale prostor nemá jen Andor a rebelové, tentokrát i lidé z opačné strany barikády, reprezentující mocenský řád. I tady jsou zajímavé postavy se svými motivacemi a vytváří to správné napětí, byť k tomu dochází postupně. Tudíž v trochu pomalejším tempu se odkrývá zjištění, že tady není nikdo vyloženě kladným hrdinou a nakonec to jsou různé pohnutky, které nás donutí se chovat, jak uznáme za vhodné. Tím je Andor výjimečný, poutavý a hlavní postava nepotřebuje mít za pasem světelný meč.
Na toto anime jsem se dívat nechtěla. Nevím čeho přesně, ale měla jsem obavy, že mě to nechytí a bude to propadák. Ale nakonec jsem strašně ráda, že jsem se do tohoto anime pustila. Je to naprosto úžasné anime, kde vás čeká jeden zvrat za druhým a vy koukáte s otevřenou pusou, jak nevíte co říct. :D
První řadě si oblíbíte dá se říci každého, i ke konci první řady přijdete tak nějak na chuť Levimu, kterého chcete praštit za jeho chování vůči ostatním. Ale postupně se zjišťuje pravda a vše, jak je. A pak nastane chvíle, kdy ho chcete obejmout a jste radostí bez sebe. :D
Je to hodně epické, emocionální, přesto úžasné. Uznávám, že když jsem začala sledovat čtvrtou řadu, tak jsem zpočátku byla dost mimo a zmatená. Nic mi tam mysl nedávalo, ale postupně se odkryjí všechny karty a postupně se vše začíná chápat. Ohledně postav, na ty postupně nevíte, co si o nich máte myslet. V jednu chvíli je chcete sami vlastníma rukama zabít, ale pak jste zase rádi, že tam jsou živí. :D Takové rozpolcené pocity. :D
Mangu jsem ještě nečetla, ale už teď se těším na poslední část čtvrté řady, kde jsem na ten závěr opravdu zvědavá, i když už teď vím, že se závěru netěším, protože toto skvělé anime skončí. Ale rozhodně se jednou k tomuto anime zase vrátím. :)
Halo byla docela očekávaná novinka, protože byl seriál založen na velmi úspěšné hře. Já vím, že ta hra existuje, ale nikdy jsem ji nehrál a tak jsem nevěděl, co od toho mám očekávat. A tím pádem z toho pro mě vylezlo docela zajímavé sci-fi, s několika slušnými akčními sekvencemi. Nedokážu říct jak moc je to povedená či nepovedená adaptace hry, ale věřím tomu, že si seriál můžete užít i bez toho.
Pablo Schreiber v hlavní roli je sympaťák a doktorka v podání Nataschy McElhone, má taky slušný vývoj. Jen je škoda, že tam je pár hluchých míst, kdy to vypadá, že se nic neděje a vedlejší linka s Kwan, jejíž směřování není dostatečně zajímavé. Závěr samozřejmě nahrává pokračování a já jsem vcelku zvědav na to, co přijde. Navíc vzhledem k tomu, že těch dobrých sci-fi opravdu není mnoho, tak může i Halo zaujmout.
U druhé řady jsem se bavil asi tak stejně jako u té první. Akce byla dobrá, jen by jí klidně mohlo být i více. Závěr byl slušně našlápnutý a byl bych býval zvědav na to, jak to bude pokračovat. To už se bohužel nedozvíme, protože se Halo zařadí mezi ty seriály, které s frustrujícím pocitem skončí otevřeně.
Přiběh je situovaný do rozděleného světa, postiženého většinovou neplodností žen. Podstatná část US se změní v totalitní dystopickou společnost s uspořádáním, které integruje náboženské a náckovské prvky do podoby kultu/teokratické společnosti. Vše bezohledně podřizuje hlavnímu cíli - upevnění moci nových elit a plození další generace. Sousední progresivisticky pojatá Kanada, je s US v poloválečném stavu a je cílem uprchlíků. Z plodných amerických žen se stávají otrokyně, bezprávné inkubátory dětí, které po porodu odevzdávají k výchově administrativně určeným "rodičům", tvořenými elitami. Jedna z nich se systému vzepře...
Handmaid's Tale trpí neduhy většiny soudobých seriálů, ale viděl jsem hodně mnohem horších "adaptací" románů. Seriál je plný klišé, nelogických počinů protagonistů, vaty, je zatížený současnými ismy (hemží se to v něm lesbičkami, silnými ženami, inteligentními a eticky silnými černoškami, zlými a blbými mačistickými heterosexuálními bělochy...) a tunami emocí, s každou další řadou je vyčerpanější/méně sledovatelný, ale - s pozoruhodným citem a věrohodností popisuje některé opomíjené jevy, charakteristické pro totalitní společnost (přidávám 10% k hodnocení). Tím se vymyká většinové tvorbě, protože (patrně bezděčně) popisuje několik archetypů, které pamatuji z éry bolševika a které se v současnosti začínají znovu projevovat/dostávat příležitost:
1) Parazité (manželky velitelů) - jedinci, kteří se identifikují se systémem, aniž by vládli skutečnou mocí. Vyvíjeli se současně se systémem, ale v pohodlném postavení, kde jim postupně a bez zásluh postupně přibývala práva a majetek (relativně vůči zbytku ženské populace). Postupně v nich vzniká víra ve správnost změn, posouvají se jim morální kriteria a vidění sebe samotných. Jakkoli nelidské počiny/zákony bezvýhradně akceptují, řídí se jimi (a postupují podle nich), vůči rules z minulosti trpí selektivní slepotou - jednoduše je vymazaly z mysli. Ve skutečnosti parazitují na systému, ale aniž by si to připouštěly. Za bolševika takto fungovaly příslušníci nižších elit - funkcionáři KSČ a pod.
2) Otroci a poddaní - většinová společnost, která drží hubu a krok. Pokud se jim stane újma, tak ji vždy přičítají konkrétnímu viníkovi nebo situaci, ale nikdy ne systému. Analogií za bolševika je většinová populace, občas nadávající v hospodách, ale pilně volící, chodící na oslavy 1. máje, vyvěšující při oslavách vlajky SSSR z vlastních oken - zkrátka držící hubu a krok.
3) Vykonavatelé - výkonná represivní složka státu, v seriálu zastoupená "očima". Za bolševika všechny složky, spadající pod ministerstvo vnitra a čístečně pod ministerstvo obrany.
4) Vládci - v seriálu velitelé, malá "věrchuška", disponující téměř absolutní mocí nad životy a osudy státu a jeho občanů, vytvářející a dle potřeby měnící ideologické základy systému.
5) Disent - protagonista seriálu, June Osborne (Offred/Ofjoseph) s její zarputilostí a nezlomností, část emigrantů v Kanadě, skutečné ozbrojené hnutí odporu v US, exulantská vláda a nakonec i bandy zločinců v Chicagu tvoří různorodou protisílu systému, stejně, jako tomu bylo (je) ve skutečném Irsku (Sinn Féin a teroristi z IRA). U nás byl za bolševika daleko bezzubější také (Charta, Mašínové...)
6) Fanatici - TETA LÝDIE JE NAPROSTO VĚRNĚ ZOBRAZENÝ MIMOŘÁDNĚ NEBEZPEČNÝ ARCHETYP. "Laskavá teta", ochotná ve jménu "vyššího dobra" maximální krutosti. Blbá jako patník, ale neochvějně věrná ideologii, plačící nad osudem svěřenkyň, které sama týrá. Plačící tehdy, když ony neplní jejich úlohu v systému, když žijí v rozporu s novodobou vírou/ideologií a účelem. Tak blbá, že je snadno "citově" manipulovatelná, ale manipulátor se nesmí dopustit chybného odhadu (nebo počinu), protože se ze "soucitné tety" umí jako mávnutím proutku stát krutá a bezcitně trestající blockleiterin koncentráčnického typu.
Takovéto komunistické svině (obou pohlaví) si z minulosti pamatuju, s několika jsem se v temných dobách střetl. Byli to ti nejnebezpečnější jedinci, se kterými mohl mít člověk něco do činění. S normálním, alespoň trochu pragmatickým člověkem se dá vyjednávat. Je možné logicky argumentovat, uplácet nebo vydírat (jak to často dělají různé tajné služby), vždy se dá najít platforma, na které se dá dojít do cíle, nebo se mu alespoň přiblížit. S fanatikem to nejde (tedy s někým, kdo v něco - v cokoliv - neochvějně věří a bojuje za to). V jedné chvíli zmáčkne tlačítko, nebo spoušť (ať již ve skutečném, nebo přeneseném slova smyslu) a je vymalováno, nebo vyjednávajícího napráší někomu, kdo se o důsledky postará. Čím více je společnost totalitní (ne formálně, ale věcně), tím hůře může dopadnout střet s fanatikem.
Dnešní doba začíná vykazovat mnohé znaky, které ukazují, že se společnost postupně a nenápadně vydává tímto směrem. Krize přispívají k progresi. V seriálu je to krize plodnosti, v současném světě hodnotová, utečenecká a energetická + akcelerující stimulanty (woke@spol). Upozorňuju, že tety Lýdie jsou mezi námi, jenom čekají na new age, na svou proměnu a příležitost!
Z pohledu varování před budoucností, ke které bohužel máme obstojně našlápnuto, je seriál skvělým počinem/upozorněním - přes to, že jeho hlavní poselství o dnešní době vzniklo jako nezamýšlený (spíše nežádoucí) side effect tvorby a přes to, že se nejedná o žádné veledílo.
Comment je napsaný po zhlédnutí pěti řad. Mimochodem, rituály, zobrazené v seriálu a v mnoha minulých a současných režimech by si zasloužily porovnání a zhodnocení.
Lekárske seriály sú moja srdcová záležitosť. Tento u mňa prevalcoval predchodcov, lebo je trochu iný. Nie som schopná si vybrať 1-2 obľúbené postavy, lebo sú všetky napísané parádne, reálne a so všetkými chybami, ktoré ľudia majú. Nezameriava sa len na jednu oblasť medicíny, ale na všetky od pohotovosti až po psychiatriu. Oproti ostatným seriálom sa mi páči, že je kritický voči klasickým stereotypom vyskytujúcim sa v amerických seriáloch. Nevnucujú jedinú správnu odpoveď, na problém sa pozerajú s viacerých uhlov. Zaregistrovali "Black Lives Matter", ale pripomenuli iné menšiny, ktoré majú podstatne horšie postavenie v spoločnosti napr. Indiánov, poukázali aj na to, že aj Afroameričan si radšej vyberie Afroameričanku a rozíde sa so ženou kvôli farbe pleti, členovia LGBTI+ komunity tam nie sú členovia LGBTI+ komunity, ale úplne normálni ľudia s identickými radosťami a starosťami ako ostatní.
Ten, kto má rád filmy Tima Burtona bude mať rád aj tento seriál. Zaujímavý dej, napínavá zápletka, typický čierny humor a skvelý výber hercov. No a už tradične geniálne vizuálne dielo je doplnené geniálnou hudbou (aj) od Dannyho Elfmana.
Motherland je britský komediální seriál a k tomu patří i to, že je místy tak cringy, že to bolí. Přesto však dokáže zaujmout a bavil mě sledovat.
Postavy mohou být vaši sousedi od vedle, kteří opravdu řeší každodenní problémy. Jde o opravdu nesourodou skupinu, která má společnou jen jednu věc - jejich děti spolu chodí do školy.
Ideální na nenáročné sledování, protože se tady neodehrávají žádná velká dramata a vše je podávané se snahou o vyvolání úsměvu.









