Krimi série netradičně pojatá z pohledu hlavní neslyšící hrdinky, která umí odezírat ze rtů a je pro tuto svoji dovednost přibrána k vyšetřování, které se snaží zabránit plánované loupeži fikaného gangu, jež policii dlouho úspěšně uniká. Sice jsem od začátku nad Alison lamentovala, že se vůbec neřídí tím, k čemu ji policie nabádá, tedy aby se nezaplétala do vyšetřování (a někdy byla nebetyčně naivní nebo hloupě všetečná), ale ve výsledku je to napínavé, mladý hacker Liam je fešák a chemie mezi ním a Alison fungovala na jedničku a jejich hovory jsou krásně syrově upřímné. Zápletka a vzájemné interakce se s každou epizodou víc a víc zašmodrchávají, a byť bych si konec uměla představit i jinak, bylo to napínavé, poměrně reálné (líbilo se mi, že jsou v seriálu zdůrazněny problémy neslyšících, nad kterými se většina populace ani nemusí zamýšlet) a sledování mě bavilo, takže spokojenost. A líbilo se mi i to, že odezírání ze rtů tvůrci připodobňovali ke kódování, protože spousta slabik zní podobně, takže i titulky sluchových vjemů Alison jsou nejdřív jakoby nesmyslné shluky písmen, a až pak jsou postupně rozkódovány, to mi přišlo jako hezký detail (a sledování seriálu v angličtině s anglickými titulky pro neslyšící bylo už jen třešničkou na dortu :-).

Anime je v hlavní řadě komedie, která sleduje dva nájemné vrahy, jak začnou pečovat a malou holčičku, která se nemá kam vrátit, a která jim od základu změní život. Miri je kouzelný capart, neustále se jenom usmívá a nikdo jí nedokáže nic odmítnout. A už vůbec ne Kazuki, který o rodinu přišel, nebo Rei, jehož rodina má pouze neosobní vztahy. Téhle zvláštní rodince prostě nejde nefandit. Seriál má krásnou kresbu, super hudbu a moc pěkný vývoj postav, navíc ukončený příběh, což miluju! Mojí nejoblíbenější postavou je rozhodně Rei, ale to je asi jasný - delší vlasy do culíčku, pohnutá minulost a trochu fanservisu při cvičení, to taky miluju :) Navíc klasické představení rodičovských rolí v domácnosti, kdy Kazuki dělá všechny domácí práce, a Rei jenom paří videohry, a přitom je ten zábavnější, jak známá písnička. K tomu Miri, což je skvěle napsaný charakter, řekla bych, že režie o chování dětí rozhodně něco ví, protože mi všechny děti přišli hodně uvěřitelné. Narozdíl od Spy x Family, se kterým se anime dost porovnává, což úplně nechápu. Kromě toho, že jde o nepravděpodobnou rodinku, je podle mě obojí úplně jiné. S tímhle anime jsem prostě a jednoduše velice spokojená.

Ve výsledku zápletka nenabídne nic překvapivého (resp. vrahem je přesně ten, o kom jsem si to myslela celou dobu), ale natočené je to dobře, tvůrci zdařile budují napětí a občas svádí diváka na scestí, aby pochyboval úplně o všem. Líbilo se mi, že pracovali s naprosto běžnými situacemi, kdy si uvědomíte, že jít sama samotinká na procházku lesem se sousedem, který byl podezřelý z vraždy, může být trochu adrenalin (nebo s takovým člověkem vyjet do dvacátého patra rozestavěného baráku bez zábradlí a tam mu odpovídat na hodně všetečné otázky týkající se důvěry), takže jako ano, seriál si bez problémů udržel moji pozornost, byť jsem dost často skřípala zuby nad naivitou nebo čirou hloupostí (čtěte: impulzivností) hlavní hrdinky. Za mě tedy slušný psychologický thriller, který měl i pár dobrých plot twistů (a milion možných scénářů vývoje, které jsem postupně zavrhovala :-).

Takový seniorský Dva a půl chlapa, upřímně Douglase v roli obstarožního záletníka jsem moc nemusela, ale bavil mě jeho producentský kamarád Alan Arkin a jeho jedovaté poznámky a postřehy. Celkově bych asi doporučovala koukat na seriál v mladším věku, jinak hrozí, že na vás z toho padne slušná deprese (aneb rakovina na každém kroku). Nebyla to vyložená ztráta času, ale zároveň ani nic, co bych si s chutí pouštěla znovu, osobně mi tam asi nejvíc vadil onen "záchodový" humor a obšournictví, to zkrátka není můj šálek kávy.

Anime bylo jednu dobu tak známé, že fanoušci tvořili téměř kult, obzvláště ti, kteří psali yaoi fanfikce. Přestože se anime tváří jako sportovní, hlavní myšlenkou vůbec není ukázat něco o plavání. Hlavní je fanservis, síla přátelství a zase fanservis. Takže, co na tom, že tým, jehož nejnovější člen na začátku vůbec neuměl plavat, vyhrál okresní kolo ve štafetě, že? Důležité přece je, že jde o příběh kamarádů, kteří jsou sladší než plody katemfe, a kteří společně překonají všechny překážky! Bohužel, typický příklad sportovních anime. Sledování mě docela bavilo, ale rozhodně nemám jakékoli tendence se podívat na další dvě série nebo nedej bože filmy. A hlavně ten ending už nechci nikdy vidět! Touhle "Iwatobi Swim Club" sérií bych tuhle kapitolu uzavřela.

Přišlo to z ničeho nic, ale za mě je Mix Tape jedna z nejlepších minisérií roku 2025. Proč?

Je to skvěle obsazené. Jim Sturgess mě baví snad pokaždé, když ho někde vidím a i když jsem Teresu Pamer už roky nikdy neviděl, tak si ji pořád pamatuji z více než dekádu starého I Am Number Four. A jako hlavní dvojice mi spolu skvěle fungovali. Ale snad ještě víc pro mě fungovaly jejich mladší verze. Vykreslení atmosféry v dělnické třídě koncem 80. let v anglickém Sheffieldu bylo skvělé i díky nim a jejich výkonům.

Vážně jsem si užil sledování, užil jsem si hudbu a bavilo mě sledovat oživení první lásky. Té opravdové, která se neměla šanci pořádně rozvinout, ale pořád tam někde vzadu byla. Vlastně nemám co vytýkat, bylo to všechno tak akorát a být to zasazené třeba o dekádu později, tak by to na diváky mého věku mohlo mít ještě větší emocionální dopad.

V prvních epizodách jsem Martinu Pechlátovi úplně nevěřila roli jakéhosi nabručeného vysloužilého kriminalisty, který se živí coby soukromé očko, i když se ho snažili namaskovat jako důchodce v pletené vestě ála Columbo, protože prostě pořád vypadá trochu jakou ňouma, v lepším případě jako laskavý gentleman. Naštěstí v průběhu seriálu už v tomhle směru tvůrci tolik netlačili na pilu a pro mě se z toho stala příjemná detektivka na všední dny večer. Některé případy byly i celkem originální a bavila mě i osobní zápletka s tím, jak se hlavní hrdina snaží dát do kupy vztah se svým dospělým synem, protože má srdeční vadu a hrozí, že už tu dlouho nebude. Vtipné prvky zajišťuje amatérský ajťák a automechanik Hong (asistentka Lucie Polišenská mi až tak vtipná nepřišla) a občas i drsná mladá kriminalistka, která má pifku na jeho syna. Celkově hodnotím Zločin na dobré cestě jako pohodový, nenáročný seriál, který si bez problémů zvládal udržet moji pozornost a na který jsem ráda koukala.

První série mě celkem bavila, případ vývojáře PC her obviněného z vraždy manželky a jejího milence byl celkem originální, stejně jako celá ta záležitost s tím, že hlavní hrdina dostane šanci vrátit se k práci obhájce po návratu z odvykačky, když mu soudkyně přidělí kompletní agendu jiného obhájce, který byl zabit. V každé epizodě byl nějaký vedlejší případ, u kterého Mickey Haller přišel občas s hodně vtipným řešením, jak klienta osvobodit (jako například když nezletilou dceru kamaráda zažalovala majitelka obchodu kvůli posprejované zdi, tak z toho udělal vlastně virál, a ještě pak chtěl po žalobkyni tantiémy za autorská práva :-). Jinak Advokát z Lincolnu se celý seriál i jeho hlavní hrdina jmenuje proto, že dřív vykonával praxi z auta a pořád se mu nejlíp přemýšlí a pracuje za jízdy, takže coby řidičku zaměstná jednu ze svých dřívějších klientek. Každopádně druhá série už byla o dost slabší a hlavní případ s Mickeyho přítelkyní, která je obžalovaná z vraždy developera, s nímž měla spory kvůli své restauraci, mě moc nebavil, takže jsem to dokoukala už jen jako kulisu k jiným činnostem a do třetí série jsem se už vůbec nepouštěla.

Za mě nejlepší k-drama co jsem viděla . Nejspíš to bude i tím, že mám hodně ráda Yoo Gonga, ale sedli mi i ostatní herci. Hlavně na mě ale hodně zapůsobil příběh a je mi jedno, že někdo říká, že to bylo pomalé a o ničem, pro mě to mělo myšlenku a hloubku. Výborná bromance, nechyběl humor a skvělý soundtrack. Hodně jsem si pobrečela a taky jsem to už hodněkrát viděla a určitě ne naposledy.

Mimozemšťan Harry je příjemná zábava, a i když už pozdější série nejsou tak neotřelé a trochu jim docházel dech, tak budu na seriál vzpomínat v dobrém.

Seriál stojí a padá na herectví Alana Tudyka, a i když ho zbytek obsazení perfektně doplňuje a všichni působí přirozeně, tak je to právě on, jehož grimasy a pitvoření jsou k nezaplacení. Sice se to navenek tváří jako drama se sci-fi zápletkou, ale stěžejním prvkem je humor a Harryho poznávání nové planety. Později se to víceméně přemění do maloměstského dramatu, kde se Harry odsouvá z výsluní. Vydržel jsem až do konce, ale na začátku jsem se bavil nejlépe.