Hodně citlivě a edukovaně zpracované téma poruchy příjmu potravy. Stephen Fry jako bonus. Již poněkolikáté nechápu rozhodovací procesy Netflixu ohledně toho, který seriál bude mít pokračování a který ne.
Tak Vám nevím, viděl ten Kotek Clarkson farm nebo ne ?? :) Na české poměry vcelku hezký ucelený počin, hodnoceno po první epizodě. Rozhodně to není tak vtipné jako "originál", ale dá se. Kotek je sám o sobě příjemný a sympatický, takže věřím, že si své diváky farma najde. Jsem zvědavá jakým směrem se to vydá.
House of Guinness je velice zajímaví počin. S charizmatickými herci. Intrikářská rodinka co, ale chce udržet sourozence pospolu. "Takové bohatství by neměla mít jedna rodina natož jeden člověk " což shrnuje celý seriál. Jsem zvědavá jestli dostane druhou řadu, za mne by si jí House of Guinness zasloužil.
Snažím se být fakt objektivní (koukam na CZ, EN, AUS, USA verze) a dokonce spíš potlačovat sympatie k naší verzi (protože všichni asi víme, jak dopadá srovnání Survivor ČR&SK vs. Survivor US a ostatni), ale čím dál víc mi vychází CZ zpracování fakt nedostižně epické :D
Ani tak nehodnotím soutěžící a vývoj hry, i když to je taky v s2 výborné, jako spíš to ostatní. Prostředí hradu Křivoklát, veškeré scenérie z okolí a hlavně - scénář, kostýmy a Vojta Kotek s Mikšem. Mně ze začátku ten hype okolo V.K. lezl na nervy, ale co naplat, když on opravdu JE TREFA DO ČERNÝHO. Strašně se mi líbí, že to jeho provázení je dílem moderatorství, ale mnohem víc ROLE poťouchlého, sarkastického a sympaticky temného hradního pána. Takovou kombinaci moderatorství a herecké role jsem u těch několika ostatních verzí neviděla, a myslím, že to dodává téhle verzi strašnou šťávu.
Opravdu mě neskutečně baví sledovat každý záběr, protože to je pastva pro oči.
A málem bych zapomněla na hudbu! Ta je také úžasná, jak ta instrumentální, tak různé cover verze známých písní. Zvláště při loučení vyřazených hráčů krásné doplňuje emoce.
Nezbývá než doufat, že se podaří držet tuhle laťku stejně vysoko i nadále! Budu se na to těšit;)
Nejsem fanynka fotbalu, ani Beckhama, přesto mi bylo řečeno, že by se mi to i tak mohlo líbit, že se tyhle dokumenty točí de facto právě pro takovou cílovou skupinu (plus to má jen 4 epizody a hodilo se mi to do výzvy :-). Jenže ve výsledku tam na mě toho fotbalu bylo přece jen trochu moc a tyhle pasáže mě nebavily (za mě mohla být stopáž celé minisérie klidně poloviční), sice jsem se dozvěděla pár zajímavostí a například mi hlava úplně nebrala (a připadalo mi to nefér), jak fanoušci dramatizovali tu červenou kartu na mistrovství světa, kdy přece nikdy nikdo nemohl stoprocentně říct, že kdyby Beckham hrál, že by s Argentinou neprohráli, a drželo je to několik neuvěřitelných let, to jsem si říkala: vždyť je to jenom pitomá hra, proboha, a takhle někoho veřejně šikanovat a hnusně se k němu chovat mi přišlo přehnané. Ale tak to jsou asi celkově fotbaloví fanoušci a rowdies – i z těch záběrů, kde se hystericky radovali nebo naopak plakali kvůli prohře, mi přišli prostě divní. Beckhamův táta byl taky dost extrémně zažraný do fotbalu a nutil syna hrát. A úplně jsem nepochopila ten náznak s Beckhamovou přepečlivou pořádkumilovností (zdá se, že kompulzivně obsedantní poruchy jsou teď v kurzu). Nicméně seriál jako takový mi přišel hodně idealizovaný (ty první epizody tolik ne, ale druhá polovina určitě) a přeslazený, jakože se Beckhamovic snažili vypadat za každou cenu jako správňáci a ideální manželský pár (vlastně tam o nich nepadlo jediné negativum), no zkrátka propagačka, kterou jsem jim ani náhodou nespolkla.
Díky ragelly jsem věděla do čeho jdu - čarodějnice, nadpřirozeno, kouzla... byla jsem ráda, protože někdy mě "nadpřirozené zvraty" spíše odradí. Zde ale ne. Na Francii slušný kousek - dějově, obsazením i vizuálně. Jen těch vražd mohlo být o krapet méně. A že jich bylo, skoro každý to nějakým způsobem schytal. Ani u pozdravu jste si nebyli jisti, jestli dotyční přežijí. Celkově dosti brutální ale nevadilo, jsem už otupělá :D Herci mi sedli, hlavní postava byl typický francouzský hajzlík, který uměl zranit (a to doslova) i ty nejbližší. Bavil. Vraždy, zrady, vztahy,... pořád někde něco, což bylo jen dobře, udrželo to mou pozornost. Pohodovka na víkend, u které bych i zůstala. Už se vidím, jak se ke druhé sérii budu roky přemlouvat. Za mě zbytečné natahování.
Filmy o vetřelcích mám nejradši ty první, klasické. Ty novodobé, kde se filozofuje a moralizuje, už mě moc nebraly (z drsných devadesátkových akčňáků se to posunulo jinam a nemá to už zkrátka takové grády, plus se všechno časem okouká, takže dva tři filmy ok, ale osm?), nicméně na seriál jsem byla i tak zvědavá, a kdybych to měla nějak stručně charakterizovat, je seriál tak trochu kombinací obojího. Kromě klasického vetřelce přidali tvůrci spoustu dalších potvor a byli celkem kreativní (hodně inteligentní „chobotnice“ s bulvou, která se vždycky nasáčkovala do oka oběti, byla slušně creepy, zvlášť v té ovci :-). Měla jsem ale dojem, že mnohem víc než příšery z vesmíru, seriál řeší lidskou nesmrtelnost přenesením vědomí do androidního těla, kterou na ostrově odříznutém od světa testují na dětech trpících nevyléčitelnými nemocemi a trochu divný miliardář si tam hraje na Petra Pana. Jako myšlenka a dějová linka to bylo zajímavé a ze začátku mě to bavilo mnohem víc než dějová linka s vetřelcem, který zcela v rozporu s předchozí filmovou předlohou bezhlavě vraždí všechno, co se pohne, jen aby vytvořil řádnou krvavou lázeň :-(. Na druhou stranu kvituju tribute scénu s vetřelcem a výtahem :-). Každopádně u dětí, jejichž vědomí přenesli, jaksi opomněli věnovat pozornost třeba i povaze a psychologickému profilu svých testovacích subjektů, takže duševně vyšinutý robot pak byl děsivější než celý vetřelec, po kterém je seriál pojmenovaný a u kterého divák tak nějak podvědomě očekává, že bude hrát prim. Celkově to bylo koukatelné a vydržela jsem až do konce, ale přišlo mi to až moc překombinované, jakože hrozně moc různých věcí splácaných v jednom. Za mě tedy něco, co jsem viděla, ale za chvíli zapomenu.
Given je špatným příkladem hudebního anime. Buďme upřímní, kromě hlavní písničky odehrané v devátém díle (z jedenácti), tam těch písniček zase tak moc není. Co ale anime ztrácí v rovině hudby, nebo animace, stoprocentně dohání v charakteru postav, vývoji vztahů a příběhu. Romantika a pocity, které postavy prožívají, jsou pozvolné, dobře vysvětlené a uvěřitelné. Člověk má pocit, že postavy chápe, soucítí s nimi a váží si jich. Navíc se anime vyhýbá klasickým klišé tématiky BL a není to jen samý fanservis. Protože příběh nemá žádného záporáka, pro kterého bych měla slabost (i když na to na první dobrou vypadal Hiiragi), mojí velkou láskou v tomhle anime je Haruki, protože to je přesně ten typ chlapa/kamaráda, kterýho chcete mít v životě, nebo taky Uenoyama, protože mi připomněl ten zápal pro hudbu, který jsem kdysi měla taky. Navíc hlavní čtveřice coby hudební skupina fakt funguje, a je velmi zajímavé sledovat věkově i zájmově odlišné osobnosti, jak spolu fungují. No a samozřejmě, pak tu je ta devátá epizoda, ten koncert, ta skvělá písnička, která všem vyrazila dech, a následná scéna s polibkem. Prostě chvíle, která anime přidala velké plus! Rozhodně bych si přála víc takových anime.
Celkem fajn švédský "detektivní" příběh z devatenáctého stolení, kde se nejenom prolíná téma vraždy, ale také způsobu života místních a nově nastoleného řáduze strany nově příchozího pastora, který se ne všem zamlouvá. Zatím po prvním díle spokojenost, uvidíme co dál.
Zajímavý pohled do života slavného toreadora, jehož cesta se protne s obyčejným taxikářem, který se učí na právníka. Nemá to takový drive, aby to utáhlo více než těchto šest epizod, takže to bohatě stačilo. Vlastně to je milé, občas lehce vtipné, ale hlavně mě bavilo sledovat, jak si oba dva budují vztah. Co začalo obyčejnou cestou v taxíku, skončilo vlastně zajímavě.