Občas ze zvědavosti mrknu i na něco z produkce jiných zemí, než mainstreamových USA/Velká Británie, a Olympo se ukázalo jako dobrá volba. Lákalo mě sportovní prostředí a v tomhle ohledu seriál rozhodně splnil očekávání. Nechybí rivalita mezi hlavními představiteli, tréninky a snaha být nejlepší, přičemž na pozadí se postupně odhaluje tajemství s dopingem a velice lukrativním sponzorem. Za mě by tam klidně mohlo být méně sexuálních scén, protože mi nepřišlo mi, že by to s tématem až tak souviselo, ale jinak to bylo dobré, postavy sympatické, spektrum sportů široké, děj je dostatečně napínavý a objeví se i nějaký ten plot twist. Za mě tedy spokojenost, rozhodně jsem neměla problém udržet pozornost a byla jsem zvědavá, jak to celé dopadne a co se bude dít dál. Snad se dočkáme i druhé série.

Nebudu lhát, k seriálu jsem se dostal jenom proto, že v něm hlavní roli hraje Rashida Jones a neublížilo ani to, že ho do svého repertoáru zařadil Apple. Myslel jsem si, že zaručeně půjde o další hit, ale tentokrát to nějak neklaplo.

Něco tomu prostě chybělo. Na začátku to začalo docela slušně a čekal jsem, jaká tajemství vyplavou na povrch. Jenže postupem času jsem si říkal, že podobné téma (etická otázka existence robota) už jsem určitě někde viděl a nejspíš i lépe zpracované a víceméně na setrvačnost jsem se blížil ke konci. Zrušení po jedné řadě nemůže překvapit, i když tam berlička k pokračování byla.

Na tenhle seriál mě přivedly upoutávky na ČT a musím říct, že splnil, co sliboval. Krásně vykresluje totalitní společnost, kde jsou lidi svým osobním skóre nuceni k žádoucímu chování (např. se zdravě stravovat a hýbat, abyste neměli nadváhu, ale třeba i práskat nežádoucí chování ostatních), zkrátka taková dost drsná a výmluvná kombinace 1984 a Číny. Bavilo mě sledovat osudy rodiny dříve prominentního Pietera Hendrikse i postupné odkrývání korupce (ano, přestože by všichni měli mít rovný přístup, někteří mají jistá privilegia a výjimky), přičemž nejvíc jsem si oblíbila lehce autistickou Luz a její dějovou linku s regulátorem Simonsem. Ve druhé sérii pak bylo skvěle ukázáno, jak snadno může diktátorovi stoupnout moc do hlavy – za tuhle psychologickou hru ode mě tvůrci získali další procenta navíc. Jinak byť byly občas některé ze sester na ránu, protože se chovaly jako hloupé nány (a myslely si, že se na to nepřijde), celkově mě seriál bavil a byl napínavý od začátku do konce (nenechte se odradit pomalejším rozjezdem, napětí a odhalení budou postupně gradovat :-)

Po dvou dílech těžko soudit, ale úplně mi to nesedlo. Vtipné to není, příběhově je to slabší a postava, kterou tu hraje Glen Powell, jehož mám celkem jako herce rád, je nesympatická. A to je pak těžké mít k němu sympatie. Obávám se, že šest dílů bude zbytečně natahované, ale na druhou stranu jako odreagovačka to fungovalo celkem dobře.

Tomuhle nic nechybí.Za mě naprostá pecka.

První série mě celkem bavila, i když dost často zahrnovala takový ten dětský humor (koneckonců i mimozemšťan Harry se skoro celou sérii přetahoval se starostovic klukem). Druhá série byla asi nejslabší a přišlo mi, že tvůrci de facto opakují spoustu věcí z jedničky, ale i tak jsem vytrvala, protože postava Harryho, který se snaží zapadnout mezi lidi na malém městě, aby mohl splnit svoji misi, a je přesvědčený o nadřazenosti a vyšší inteligenci své rasy, přestože v reálu má dost velké problémy s každodennostmi, je hodně vtipná a chvílemi až roztomilá, navíc kromě Harryho mě bavily i ostatní postavy a jejich osudy – smolařka D’Arcy, zástupkyně šerifa, starosta podpantoflák apod. Zápletka s šediváky a únosy lidí v závěru seriálu pak byla i poměrně napínavá. Takže ve výsledku byl Resident Alien zábava, která je občas i vtipná (občas i dost), zkrátka taková příjemná oddychovka, u které se pobavíte a dost pravděpodobně dostanete chuť na pizzu nebo pie, které Harry pokutuje na kila :-)

Jako asi to není natočené úplně špatně, ale přiznám se, že mi nesedla ani jedna z hlavních postav. Černý navíc machroval jako detektivové v devadesátkových akčních filmech, jenže v českém prostředí a kontextu to na mě působilo jako pěst na oko a nějak jsem mu toho drsňáka prostě nevěřila. Po dvou epizodách jsem to vzdala, protože mě to zkrátka nebavilo a příběh si neuměl udržet moji pozornost.

Tohle bylo naprosto šokující překvapení. Australské seriály tak nějak projdou pod radarem, ale už jsem párkrát narazil na klenot stojí za sledování. A mezi nimi se Upright bude řadit na pomyslný vrchol.

Hlavní roli hraje Tim Minchin, který seriál i napsal, a hraje postavu Luckyho, což není zrovna sympaťák na první pohled. Osud ho svede dohromady s mladou a nespoutanou Meg, kterou hraje Milly Alcock a šílená jízda plná překvapení může začít.

Celá cesta napříč krásnou Austrálií je divoká a od začátku až do konce nezastaví. První série je neskutečně přirozená pecka a má takové vyvrcholení, že jsem si nedovedl ani představit pokračování. To po několika letech přišlo a i když trochu zaostávalo v porovnání s první řadou, tak pořád stálo za sledování.

Čirou náhodou jsem na tenhle pořad narazil při hledání dalšího sledování na BBC iPlayeru. Moderátorem pořadu je Rob "Bryn" Brydon, což mi nálakalo a Rob v průběhu pořadu nezklamal.

Několik soutěžících se nechá zavřít do autobusu a slepě cestují Evropou. Neví, kde jsou, ale cílem hry je to zjistit a tak mají vždy několik nápověd nebo výzev. Na závěr musí na mapě označit, kde jsou a ten kdo je nejdál od místa, kde skutečně jsou vypadává.

Bavil jsem se a vlastně to byl jeden z mála soutěžních pořadů, který bych si rád sám vyzkoušel. Všeobecný rozhled a orientace v mapách je vše, co je třeba. Navíc jsem rád za vítěze, protože ve finále to byl i můj favorit.

Vliv tradiční čínského divadla a mytologie na soudobou seriálovou tvorbu, je hluboký a mnohovrstevnatý. Tento seriál, adaptace románu A Record of a Mortal’s Journey to Immortality od Wang Yu, kombinuje prvky čínské lidové mytologie, filosofie a dramatických konvencí tradičního divadla.

- Seriál čerpá z taoistické a buddhistické mytologie, kde postavy usilují o "ascenzi k nesmrtelnosti" prostřednictvím kultivace duchovní energie (qi). To odráží tradiční čínské představy o dosažení nadpřirozených schopností skrze sebezdokonalování.

- Hlavní hrdina Han Li je typickým "obyčejným člověkem", který překonává překážky skrze vytrvalost a moudrost, nikoliv díky předurčení (jak jsme naučeni z naší kultury!). Tento archetyp je častý v čínských lidových příbězích a mytologii, kde zdánlivě nenápadní hrdinové dosahují velkolepých cílů

- Záporák praktikuje zakázané techniky, reprezentuje temné síly, které často vystupují v čínské mytologii jako narušitelé přírodní harmonie.

- Symbolika a vizuální styl: Tradiční čínské divadlo (jako Pekingská opera) klade důraz na symbolické kostýmy, masky a gesta. V The Immortal Ascension jsou bojové scény choreografovány s elegancí, jež připomíná divadelní pohybovou stylizaci a kostýmy odrážejí historické a mytologické inspirace.

- Seriál používá epický formát s mnoha postavami a vedlejšími zápletkami, což je charakteristické pro tradiční čínské romány a divadelní hry. Příběh se vyvíjí lineárně, s důrazem na morální a filosofické dialogy, jež evokují divadelní monology (čínské).

- Na rozdíl od západních příběhů, kde je dobro a zlo často jasně odděleno, čínská mytologie a divadlo častěji zobrazují světy, kde morálka je relativní až ambivalentní. Hrdinovy cíle jsou sobecké a jeho metody pragmatické, což odráží taoistický koncept "cesty" jako neutrální síly.

- Jsou implementovány prvky wuxia, kde se postavy spoléhají na bojová umění a čest. Choreografie bojových scén upřednostňuje preciznost, což je dědictvím tradičního divadla, kde bojové sekvence jsou formou uměleckého vyjádření.

- Žánr xianxia se vyvinul z čínské mytologie a je ústřední pro seriál. Prvky "kultivace", "duchovní síly" a "boje s démony" jsou přímo inspirovány taoistickými a buddhistickými legendami.

- V seriálu jsou použité taoistické koncepty jako "Dao" (cesta) a "Wu Wei" (nekonání), stejně jako buddhistické ideje osvícení a karmy. Cesta hrdiny je allegorií pro hledání harmonie s vesmírem, což je ústřední téma v čínské filosofii.

- Tradiční čínské divadlo často zobrazuje/akcentuje konflikty mezi individuem a společností, odráží sociální hierarchii a rodinné vazby - hrdina opouští svou rodinu, aby vstoupil do světa kultivace, což reflektuje konflikt mezi povinností a osobním růstem.

- Produkční tým seriálu použil historicky přesné kostýmy a lokace, jež evokují prostředí tradičního čínského divadla. Některé lokace asociují taoistické kláštery z čínských legend.

Seriál je mimořádně dobře natočaný, plně respektuje čínské kulturní kořeny, a proto není určený pro mainstream. S touto výhradou jej doporučuji.