Poslední názory

Úžasný seriál, vážně skvělý. Moc se mi líbilo, jak všichni drží při sobě jako patra ať se děje co se děje. Mickey je vážně úžasná postava a hned jsem si ho zamilovala. Dlouho se mi nestalo, že bych jeden seriál sfoukla tak rychle a najednou jako tenhle. Každý díl byl dokonalý a končil uzavřením podfuku, na kterém na začátku začaly. Dalo by se koukat nezávisle na sobě, ale pak by tam chyběl takový ten celkový děj, který se odehrává spolu s těmi podfuky. Stojí za to se podívat. (Ten konec jsem čekala, nemohlo to skončit tak jak to vypadalo, takže jo Benny byl skvělý.)

Skvělý začátek seriálu, skvělý konec seriálu. Hodně se mi líbilo, jak pojmenovali první a poslední epizodu. (The con is on, The con is off)
Prostě dokonalost!

Seriál, může někoho pobavit s pěknými mladými herci. Ale celková úroveň mně moc nenadchla. Seriál mě vůbec nevtáhl do děje a tak jsem ho s krátkými díly skoukl na počkání bez nějakých emocí. Pro srovnání takový Spinning out je úplně někde jinde - tedy o hodně, hodně výš.

Konečně jsem se ve watchlistu dostala k tomuto seriálu, nepochybovala jsem, že by byl hrozný, kvůli Freddiemu, protože jsem s ním viděla Batesův motel a tam toho psychouše dokázal také dobře zahrát, takže jsem se na to celkem těšila a byla jsem zvědavá, jak tento originální kontent bude proveden. Opravdu nemá jen hezkou tvářičku, je to pan Herec, roli autistického doktora jsem mu celou dobu věřila a jeho problémy s ním prožívala. Další obsazení je také skvělé, nemám k seriálu jedinou výtku.

Když začnu pozitivy, je třeba říct, že Harrow je pohodička. Seriál je prostě zábavný pro každého, kdo má rád procedurálky. Rozhodně bych vyzdvihla herecké výkony, špatní herci se tam moc nenajdou. S tím souvisí i postavy, které jsou všechny tak nějak zajímavé, dobře napsané a uvěřitelné. A epizodní případy taky nejsou špatné, jako někdo, kdo viděl opravdu spoustu kriminálek, musím říct, že ne vždycky vím, kdo je vrah a jsem i občas překvapená nějakým zvratem, což už se mi, po tom množství krimi seriálů, děje hodně málo.

Než začnu vyjmenovávat pár nedostatků, které mě v seriálu trochu otravují, ráda bych řekla, že vcelku je to seriál nenáročný a zábavný. A jako oddechovku můžu fanouškům krimi seriálů doporučit.

Jedna taková negativní věc, která ovlivňuje můj zážitek je překvapivě Ioan Gruffudd. Abych pravdu řekla, na seriál jsem začala koukat kvůli němu. Oblíbila jsem si ho ve Forever (škoda, že ten zařízli, tam šlo podle mě o mnohem lepší seriálový kousek) a po jeho ukončení mě mile potěšilo, že Ioana budu moct vídat někde jinde. Aby mi nebylo špatně rozumět, herec je to dobrý, má ale jeden nešvar a to je jeho soucitný výraz, který v seriálu nasazuje co minutu. Znáte to, když si všimnete nějakého tiku na člověku a pak vás začne vytáčet? :D

Pak mám v seriálu ještě problém s průběžnou příběhovou linkou. Je to prostě trošku moc přitažené za vlasy. Takové bláznoviny jsou v seriálech většinou vidět až tak v páté sérii, kdy už tvůrci nevědí coby. Dá se to přežít, když nad tím člověk moc nepřemýšlí.

S tím zároveň souvisí i fakt, že ho pořád z práce nevyhodili. Neustále se tím v seriálu straší a řekněme si na rovinu, jak by asi mohli vyhodit patologa v seriálu o patologovi. Vzhledem k bláznivým příběhovým linkám hlavní postavy a jeho rodiny nadělal v práci tolik průserů, že už by dávno letěl. Vzhledem k výše uvedenému faktu, že jde o hlavní postavu víme, že to není moc pravděpodobné, tak proč to pořád omílají nevím. Mohli udělat nějakou kličku jako třeba v Castle (který se zná se starostou a tak má protekci) a nemuseli to řešit vůbec. Nebo by se to všechno vyřešilo, kdyby neměl tak šílené osobní příběhové linky.

Páčko a pěkné pokoukání všem.

Co působilo jako výplň a snaha o zdržování seriálu na divácky i akčně nejvděčnějším místě, se nakonec ukazuje jako ta vůbec nejlepší sezóna. Dokazuje navíc, jak chytře je celý koncept nastavený, kdy je jedno, že víte, jak to s jednotlivými postavami bude o pár let později, kam se dopracují nebo jak skončí, protože přes všechnu krev a zdánlivě samoúčelný sex a utrpení měl tenhle příběh vždycky v první řadě silné charaktery a s tím související upřímné emoce. Takže když přibude někdo nový, tak jen netrpělivě poposedávám v nervozitě, jak (moc špatně) daný nováček dopadne. Oproti již legendární první sérii vedou Bohové ještě o chlup díky tomu, že se nemusí hledat ve vizuální stránce, nemusí hnát dopředu a naopak svoje tvůrčí klady dokonale znají.

Blood and Sand - 90% - Myslel jsem, že s touhle volbou jsem se netrefil. První díl je totiž prázdný v dialozích, podivně nesoustředěný v představení hlavních postav, směšný v tricích - a pak už je jenom lépe. Capua v sobě totiž skrývá silné charaktery, šokující zvraty, nečekané ztráty ve všech hierarchických rovinách a děj gradující téměř nesnesitelně. Tvůrci se nebojí dotlačit diváka do polohy, kdy se na další krvelačně podaný zápas chtě nechtě musí těšit, až takhle silně a přesně seriál útočí na nízké pudy, aby ale hned vzápětí vháněl slzy do očí nemizejícím soucitem. Andy Whitfield byl král, který i když některé chvíle neuhrál herecky, tak charizmatem pokaždé. Hmatatelná zášť vůči Crixovi nebo Batiatovi v poživačném Hannahově podání byla tím největším pokladem, která seriál táhla k vrcholu hned v jeho začátcích.

Vengeance - 80% - Velký respekt tvůrcům za to, jak statečně se se vším vypořádali. Bezmála z poloviny totiž sledujeme nový seriál, kde naštěstí zůstaly městské intriky a pokusy o rozptýlení davu (byť arénové souboje anonymních postav byly velkým omylem). Bloudivá dobrodružství hlavní skupiny baví jen proměnlivě a s přimhouřenýma očima. Zranitelná statečnost původního představitele titulního hrdiny je pryč, Liam McIntyre se snaží seč může, ale hlavně v této sezóně je věkový rozdíl vůči Whitfieldovi nepříjemně patrný a rušivý. Co je ostuda, je Naeviino přeobsazení. Nikdo samozřejmě nemohl očekávat, že bude Cynthia Addai-Robinson své předchůdkyni podobná jako vejce vejci, ale tohle je takový rozdíl, že by snad bylo lepší nechat její postavu zemřít a Crixovi najít lásku zcela novou. Takže i když v polohách hereckých, scenáristických i dobrodružných Pomstě něco chybí, bohatě ji zachraňují dva faktory. Prvním je rozevlátý bohém Gannicus, který se do party dostavil z prequelové arénové perly a dotváří tak prvek, který statečnému povstání dosud chyběl. Tím druhým jsou dvě závěrečné epizody. Ty totiž nejsou ničím jiným než vznešenou, krvavou a nemilosrdnou antickou tragédiií se ztrátami na životech, kam se podíváš. Neuvěřitelná záležitost právě proto, jak nepřipraveného mě v tu chvíli seriál zastihl.

War of the Damned - 70% - Do poslední sezóny jsem vstupoval s mrazením v zádech, protože s příchodem Marca Crassa se mi vybavily i za školních let hltané kapitoly dějepisu. Až jsem občas nemohl věřit, jak rychle se ze skromného příběhu doutnajícího povstání stala velkolepá válečná strategie. Seriál se bohužel vyvíjí lépe jako celek, než že by něco podobného zvládly i jeho postavy. Všichni jsou na začátku právě tam, kam dojít měli (statečný alkoholik Gannicus, věčně zamilovaný válečník Crixus, zadumaný stratég Spartakus a bohužel i bojechtivá hydra Naevia) a kolem téhle čtveřice se děj točí až trochu v kruzích. Opět je potřeba mít příběh v jednom konkrétním bodě, tentokrát je jím město Sinuessa. Tady se Válka zbytečně zastavuje a až do chvíle, než na jeho zdi zaútočí Římané, se jedná o vyčkávací taktiku Crassovu i tvůrčí. Nefunguje to, hromada nových postav divákovi k srdci nepřiroste, tím spíš, že tuší, že se na obrazovce příliš neohřejí a ve většině případů je čeká další rychlý konec. Až od vánice jsem se ale dokázal naladit na příslušnou notu a začal pociťovat, že právě tady je začátek konce. Mrazení s vědomím, kdo všechno zemře nebo by zemřít měl, je ochromující a poslední epizoda Victory, jakkoli mě netrefila přímo na komoru, je více než důstojným završením. Byl to příběh statečných mužů, velkých pánů a krásných žen (Mira, Ilythia, Seppia nebo Sibyl braly dech). K dokonalosti mu chybělo dost, přesto jsem za něj moc rád, že překročil svůj stín jako údajného seriálového přiživení se na fenoménu 300. I am Spartacus.

Neobvyklým způsobem zpracované téma studentské lásky. Dva se do sebe postupně zamilují, ale protože je to pro ně nové, tak si to nechtějí přiznat a už vůbec ne vyznat se protějšku. Naopak vymýšlejí strategie, jak přimět k vyznání lásky toho druhého. Svou roli v tom hrají i společenské rozdíly - bohatá dívka s chladným srdcem a chudý mladík, který si vše snaží vybojovat svou pílí.
Díky neústpnosti, aby předešli zklamání a strachu z odmítnutí nebo ztrapnění se, si zažívají soustavné peklo, ale i kopce zábavy. Tedy tu zábavu si užívá spíše divák. Během děje nahlédneme do historie a osudů lidí ve studentské radě. Vztahy mezi nimi se prohlubují a stávají se postupně přáteli.

Seirálem nás provází hlas vypravěče, který se mi zpočátku jevil otravný a nepříjemný, protože jsem díky tomu těžko rozpoznávala, kdo si co v duchu myslí. Ale po pár dílech jsem tomuto způsobu přivykla. Též komentáře se přesunuly více na hlavní hrdiny. Nakonec byl vypravěč v pozici někoho, kdo uvedl vždy na pravou míru (nabonzoval) to, co si postavy ve skutečnosti myslí, nebo jak to opravdu bylo, i když něco jiného říkají.

Na tenhle seriál jsem se vrhl po úžasném zhlednutí neskutečné bomby zvané ,, Happy ! ´´ Asi v domnění podobného žánru jsem si tenhle seriál vlastně vyhlédl. Ne že by byl špatný, byla to normální pohodovka a docela milá. Bohužel jsem to chtěl srovnávat s dříve zmíněném Happy! a to bohužel nelze.

Lovesick je jedno z největších překvapení, které jsem poslední dobou sledoval. Původní nápad je vcelku originální. Hlavní hrdina musí kontaktovat svoje bývalé, aby jim řekl, že má chlamydie. Přesto, když jsem si to pouštěl, tak jsem si myslel, že půjde o další tuctovou romantickou komedii, ale nestalo se a já se dobře bavil.

Mám rád britské série a tahle je vtipná, navíc je to takové přirozené a ze života. Co mě na tom ale nejvíc bavilo je fakt, že se postavy skvěle vyvíjí. Speciálně druhá řada má několik silných momentů a Abigail je skvělá postava. Obsazení je taky fajn. Dovedl bych si představit ještě další pokračování po třetí řadě, ale k tomu už nejspíš nedojde. Jsem rád, že to na mě na Netflixu vyskočilo a doporučuji dál.

Na načiatku seriálu sa ocitáme v už rozbehnutom deji. Pred krátkym časom na zem dopadli záhadné trosky, možno časti mimozemskej lodi, ktoré majú silné, rôznorodé, nepredvídateľné a potenciálne nebezpečné vlastnosti. Vyšetrovaním ich vplyvov a nachádzaním dalších sú poverení britská agentka Finola Jones a americký agent Bryan Beneventi. Pri vyšetrovaní narážajú na ďalšiu skupinu, najskôr nájomných žoldnierov, ktorí sa snažia artefakty získať. Jednotlivé diely sa zväčša zaoberajú nejakou anomáliou spôsobenou novo nalezeným artefaktom, popri čom sa rozvýja aj hlbšia dejová línia objasňujúca pozadie agentúr a záujmových skupín.
Myslím si, že sa jedná o skvelý nápad, žiaľ spravovanie je otázne už od začiatku. Osobne sa mi príliš nepáčia ani hlavné postavy a ich herecké výkony. Dej mi príde miestami zbytočne zdĺhavý a konanie agentov nepochopiteľne amatérske. Čo povzbudzuje v ďalšom sledovaní je hlbšia dejová línia a možné zneužitie artefaktov a anomálií, ktoré spôsobujú skupinov, pre ktorú pracujú nájomný žoldáci ako aj samotné vládne organizácie. Kiež by sa táto dejová línia bola hlavné a nie okrajová. Pôvodné hodnotenie 70% som po štyroch dieloch zmenil na 60% z dôvodu zdĺhavosti a patetickosti.