Poslední názory

Tak tento seriál som pozerala ešte ako decko a čo si spomínam,vždy ma vydesil začiatok.Je o fotografke,ktorá mala ako násťročná nehodu a odvtedy si nepamätá udalosti,ktoré sa udiali pred ňou.Ako zrelá žena náhodou objaví fotografiu ženy,ktorá sa nápadne na ňu podobá.Začne po tej žene pátrať a kolotoč hrôzy sa začne roztáčať..klamstvá,vraždy.. Dalej spoilerovať nebudem,aj ked možno to už nikoho nezaujíma,pretože je to starý seriál.Nedávno som sa k nemu náhodou dostala,okamžite som si ho stiahla a hned aj pozrela.Také zaujímavé vidieť to aj dospelými očami.Mnohí herci a tvorcovia už nie sú medzi nami.A tá retro atmosféra.Ale fakt je,že na pár chybičiek je ten seriál na tú dobu naozaj kvalitný,mne osobne sa dosť páčil.Chvíľami som sa pristihla ako sa uškŕňam.Boli mi smiešne také prkotiny ako zastaralé počítače,telefóny,alebo účes hlavnej hrdinky :D A tie klišé ľúbostné scénky,ako u nás za komunizmu :D Kto má rád retro a kriminálky,určite odporúčam!

Po dlouhé době dávám nějakému seriálu s klidným srdcem (a bez přimhouření očí) 100 %. Tenhle seriál si mě získal už od prvního dílu - ano, zpočátku jsem byla vyděšená, jak Anne pořád mluví (jakože vážně pořád), ale postupem času jsem si na to zvykla. A upřímně - bez toho by to nebylo ono.

Jedna z věcí, která mě na tomto seriálu uchvátila, je vývoj postav. Všechny mají hloubku, jsou každá jiná, mají svá přání a tužby, své cíle i pohnutky. A především se vyvíjejí. Pochopitelně je největší vývoj vidět na Anne - zpočátku nechtěný a nemilovaný sirotek, bez sebevědomí, se proměňuje na mladou dámu, která ví, že má svou hodnotu, že je milovaná a chtěná. A ze svého dětského pohledu na svět, ve kterém zpravidla utíká do fantazie, se mění v někoho, kdo vidí svět takový jaký je, krásný i špatný, krutý i milující.

Postupně se v seriálu dotkli témat, v té době ožehavých a zapovězených, jako například práva žen, homosexualitu, indiány a další. Vzhledem k tomu, že má seriál pouze 27 dílů, tak to může vypadat, že bylo všechno nazdařbůh splácáno dohromady, aby stihli všechno, ale přišlo mi to tak nenucené a přirozené, že tomu nemůžu nic vytknout. Naopak, ve většině těchto případů, kdy například bojovali za práva žen - moci se smět vzdělávat, svobodně vyjadřovat a nebýt majetkem mužů, mi vyhrkly slzy do očí.

Abych pravdu řekla, dojatá k slzám jsem byla prakticky každý díl. Možná jsem stará plačka, ale tak krásný seriál jsem dlouho neviděla - dojemný příběh o...o všem. O životě.

A v neposlední řadě musím zmínit krásnou přírodu a hudbu, to se povedlo. Hodně. Anne s E na konci mi zkrátka bude chybět, její bezprostřednost mi přirostla k srdci. A myslím, že se do Avonlea určitě podívám ještě jednou, protože už teď mi chybí. A to, že jsem fňukala na konci asi ani nemusím zmiňovat...

Sice mi to trochu trvalo, než jsem se do tohoto seriálu dostala, ale pak to stálo za to. Postavy jsou vtipné, a i když zápletky jsou přehnané a spousta věcí je nereálných, jak to v těchto typech seriálů bývá, je to kupodivu kouzelné a dohromady to funguje.
June byla občas trochu moc hysterická a otravná, ale dohromady s Chloe fungovala perfektně. Chloe je nejlepší "bitch" ze všech seriálů, co jsem viděla a povrchní James je zatím moje nejoblíbenější postava, poklona hercům, protože jsem se fakt pobavila a věřila jsem jim každé slovo.
Celkově hodně dobrá oddechovka.

Lupin-a som dlho odkladal, až kým si nevyslúžil titul najsledovanejšiej novinky. To aj zaritého skeprita mainstreamu donúti uvažovať, či sa francúzom nepodarilo niečo velkolepé.

Zázraky sa ale nedajú. Už pilot naznačil akým štýlom sa seriál bude uberať. Nejaký divný mix francúzkej všehochuti. Komédia, dráma, krimi, ťažko povedať čoho je viac a čoho menej. Žiaľ prvý diel bol najlepší. V Lupinovi nenáchadzame žiadneho zdanlivo bezomylného Sherlocka, ani v hlavnej postave, ani vo veľmi otáznom scenári.

Našťastie má úvodná séria len 5 dielov. Po prave, keby seriál ukončili hneď happy endom, vyhli by sa nezmyslom v budúcej druhej sérii, ktorú už rozhodne nebudem sledovať. Aj tak ako oddychové sledovanie nie je na úplné zahodenie.

moc krásný seriál, i když je dětský a jednoduchý, ale moc zábavná oddechovka s originální hlavní zápletkou, ne tak zajímavými podzápletkami, ale se sympatickými a dobrými herci, celkem dobrou hudbou a pár velmi povedenými vtipy.
Celkově milá a vtipná oddechovka. V kategorii teenagerovských a dětských disneyovek je to určitě nadprůměr ve své kategorii a usmívala jsem se jak blbá při zhlédnutí seriálu na jeden zátah, ale i přes to, tomu nemůžu dát více jak 70 procent (i když je to pro mě guilty pleasure), když bych měla srovnávat s ostatními kvalitními seriály.

Pěkně zpracované. Všechny události měly svůj důvod a všechno se vším souviselo. V různých momentech se děj k něčemu vrací v podobě vzpomínek, díky kterým snadno pochopíte... Takže i když je každý díl na něco zaměřený, všechny epizody si vzájemně nahrávají a úzce spolu souvisí.

Příběh je velmi vtipně zpracovaný. Skvěle pracuje s detaily, mimikou postav, kamerou i hudbou. Provázejícím symbolem je létající peří, což pochopí ten, kdo animé zhlédne. Krásně podtrhuje určité momenty, které vám pomohou číst mezi řádky.

Velmi jsem se u tohoto animé bavila a pokud vás nepohoršuje vztah dvou mužů či erotické pasáže, budete se bavit také, protože scénář je fantastický :D

První série se mi líbila velmi, dávala jsem jí 100%, ale zpětně to přičítám jednoduše svojí oblibě Matthew Gooda. V druhé sérii se mi líbily jen některé scény a to zásadně ty, které se netýkaly hlavní romantické linky. Začalo mi lézt na nervy, jak je to jedno klišé za druhým, nedokážu si to představit už ani o chlup víc pubertálně ploché. Navíc se kupí nelogičnosti, v menší míře je klidně a ráda přejdu, ale co je moc, to je moc. Doufám, že se to v další řadě zvedne, oba hlavní herce mám moc ráda a pozorovat jak využívají svůj talent na scény typu já si kousnu a ty mi dáš hubana a budeme o sobě vědět všecko bolí.

PS:A co prosím dělají démoni? Víme co umí čarodějnice, víme co umí upíři. O démonech jsme se za dvě sezóny dozvěděli jen to, že hromadně vymírají na deprese a strašení ve věži. Jestli je tohle jejich jediná superschopnost, tak to vážně moc nevyhráli.

Nádherně zpracovaný příběh. Jen těžko hledám slova, která by vystihla mé emoce. Ale přeci jeden postřeh... Když jsem dokoukala první díl, pustila jsem si ho ihned znovu a seriálu dala instinktivně 100%. Po té jsem zhlédla všechny díly jedním dechem a skončila až ráno - ještě že je neděle a nemusím vstávat. Rozhodně nelituji. Nenapadá mě nic, co bych mohla vytknout. Naopak, na tenhle seriál se ráda podívám znovu.

The Fall jsem měla už nějakou dobu v merku, viděla jsem trailer a seriál okamžitě putoval do "Chci vidět", jen si tam chvíli musel počkat, než budu mít čas, přednost měly novinky, které jsem si potřebovala pustit přednostně kvůli anketám. Každopádně v úterý 2.2. přišel čas i správná chuť na tento seriál a před chvílí jsem dokoukala poslední díl - po celou dobu jsem nechtěla vidět jiný seriál, chtěla jsem žít ve světě Fallu.

Nechápejte mně špatně - ne, že bych zvažovala stěhování do Belfastu či jsem byla nadšená z představy škrtiče žen, to samozřejmě ne. V seriálu je popsáno zajímavé prostředí (zmiňovaný Belfast, "tvrdé" město, které není popisováno jen z hezké stránky - to pro mě byl závan originality v seriálech), které je dotvořeno rozmanitými postavami, které jsou lidské a tím uvěřitelné. Dělají chyby, policisté nejsou superpoldové s nadlidskými schopnostmi jak tomu bývá v amerických seriálech, herecké obsazení je špičkové - herci mají určité zvláštnosti, jsou i maličko oškliví někdy, ale velmi různorodí (jen když vezmu policejní tým kupříkladu) a to jsem velmi ocenila. Navíc jako divák s úchylkou na hlasy jsem si zde díky přízvukům přišla opravdu na své.

Někteří komentující uvádějí, že jim vadí promiskuita postavy Stelly Gibsonové (Gillian Anderson). Chápu, já s těmito jejími rozhodnutími také nesouhlasím, nicméně jak její postava sama řekla (teď parafrázuji, ona to řekla trochu jinak, ale smysl byl tento): "Když má one-night-stand muž, je všechno v pořádku, když ho má žena, tak se s tím nedokážete srovnat." Jiným "geniálním" postavám se takové jednání také trpí (třeba Dr. House, ten si dokonce objednával prostitutky). Pro mě to jen dokreslovalo její postavu, čím jsou její "dary" vykoupeny (samota, nepochopení, často cestuje, vlastně nikdy není doma, kolik má asi opravdových přátel, tak jak může mít nějakou skutečnou známost). Další fakt je, že to bylo vetkané do děje. Bez této vady by byla Gibsonová moc dokonalá a dokonalí lidé nejsou, neměly by být tedy psané ani dokonalé postavy.

S Jamiem Dornanem (hraje postavu Paula Spectora) jsem se setkala vůbec poprvé, ale celkem jsem se bavila, když jsem zjistila, že hrál ve 50 Shades of Grey, o čemž mám sice velmi malé povědomí, ale z úlomků informací asi tuším, o čem to je. Myslím, že svou roli hraje dobře. Těžko soudit, protože vlastně jeho postavu nikdy řádně nepochopím. Někdy jsem měla pocit, jako bych sledovala The Talented Mr. Ripley - Paul Spector pro mě také jednal nepochopitelně (teď nemyslím jeho fetiše a vraždy), svými lžemi nebo jednáním si znatelně přihoršil (např. vymyslí si aféru). Někdy bylo těžké sledovat jeho změny emocí nebo možná spíš nepřítomnost emocí, znuděný výraz (kulení očí na jeho šéfa) a to i vůči jeho rodině. A do toho pak začne recitovat nějaké básně. Pro mě nebylo dostatečně vysvětleno, proč jednal, jak jednal (zvrhlé a kriminální jednání). NICMÉNĚ - to je něco, s čím dokážu žít. Protože žádné vysvětlení přeci není dost dobré aby otci například vysvětlilo, proč je jeho dcera mrtvá. Možná to se tvůrci snažili říct - on nějaké vysvětlení (nebo dokonce ospravedlnění) ve své hlavě měl, ale nám normálně uvažujícím stejně nikdy nebude dávat smysl. Vlastně ho chápat nechci. Ale co mi fakt vadilo, byla jeho kačenkovitá chůze!

Když si pustíte britský seriál, musíte počítat s tím, že Britové "napětí" vnímají jinak než Američané. Napětí pro Američany (a bohužel pro většinu světa) znamená honičky, střílečky, rvačky, či násilí v jiném provedení, nahotu, sex, to vše patřičně podkresleno "nervydrásající" (nebo "nanervylezoucí", záleží na kvalitě snímku a skladatele) hudbou. Britové jsou umírněnější. The Fall JE strhující, ale prostě po britsku. Divák nevidí tolik ze samotných vražd, málokdy v seriálu někdo pobíhá a s nadšením kolegům říká, že právě vyřešil případ, žádné hádky či slovní přestřelky, vše se ubírá po centimetrech a převážně poklidném tempu. Nicméně neřekla bych, že je to nudné, jinak bych seriál nezkoukla za 4 večery - napětí pro mě přináší právě prostředí, psychologická stránka, zda vraha dopadnou, jak a za jakou cenu. Za zmínku také myslím stojí to, že ve Fallu se tolik nepřikrášluje (což mají Amíci ve zvyku většinou). Příklad: Při zpracování míst činu všichni nosí bílé kombinézy, mají zakryté i vlasy a mají ústenky, aby žádný důkaz neznehodnotili. Docela rozdíl od CSI, který je celý o sbírání důkazu z míst činů, že? Tvůrci by si mohli říct: "Potřebujeme, aby divák byl schopný od sebe postavy rozeznat, aby jim aspoň viděl do tváře, ústenky vynecháme." Ale osobně vyšší přesnost oceňuju.

Nicméně seriálu nemohu dát 100 %, na které to původně vypadalo. Seriál MÁ vady na kráse. Například jsem moc nechápala celou tu dějovou linku s Aaronem a tatíkem Monroem - čekala jsem, že bude nějak využitá v seriálu a ono nic. Taky mi trošku vadí, že jsme se nikdy pořádně neseznámili s prvními dvěma obětmi. Největším problémem je pro mě NEVYUŽITÝ POTENCIÁL. Napětí se DALO zvýšit. Když šmejdil v domech svých obětí, mělo mi bušit srdce, že někdo přijde domů a načapá ho tam. Víc tajností před ženou a dětmi (to celkem bylo v první sérii, ale pak zcela odpadlo). Více napětí při výslechu Paula. Třetí série je hrozně rozvleklá, taková...komatózní. Mám z toho pocit, jako by tvůrci nevěděli, zda je zruší či prodlouží a tak se báli děj rozlousknout na tu či onu stranu. Měla jsem trochu pocit, jako bych byla loďka na téměř klidném jezeře a nic se nikam nehýbalo. Skoro jsem si říkala, zda se tvůrci spíš nesnaží o spin-off ze zdravotnického prostředí Belfastu než o správné zakončení seriálu. Tvůrce byl po všechny sezóny stejný, ale jinak bych si myslela, že původní tvůrce utrpěl mrtvici a nikomu neřekl, jak to má skončit a všichni jsou bezradní. Pořád jsem si říkala: "Ano, chápu, že v reálném životě se takové věci při vyšetřování reálných případů stát můžou, ale proč by to TAKHLE někdo napsal na dramatického seriálu?" Cca v díle 03x04 mi svítala naděje, že přeci jen vědí, co dělají. Jako divák jsem závěrem okolo Paula zklamaná a mrzí mě, že neznáme "osud" ostatních postav kromě Paula a tak trochu Stelly a Jima Burnse. Přirostli mi k srdci.

+ znělka je superkrátká, jména účinkujících se objevují až při samotné epizodě, takže žádné zdlouhavé přetáčení (ocenila jsem při maratonu)
+ zvláštní hudební theme, které se k The Fall hodilo (i k jeho tempu)
- vadil mi zvláštní postup dr. Larsona (před psychologickým posouzením si nepřečte nezaujatou složku či lékařské zprávy, ale vyzpovídá hlavní vyšetřovatelku, která je pochopitelně zaujatá - jak objektivní pak může jeho posouzení být?) a absence bezpečnostních opatřeních na Klinice Foyle a v nemocnici, jedna sestra pracuje nonstop 4 dny?

Poznámka: Pokud vám některé věci nebudou dávat smysl, zkuste počkat, je možné, že budou vysvětleny.

Často bylo obtížné odhadnout, co se bude dít. Ale to nepočítám za vadu na kráse, naopak. Spíše mi trochu vadily dvě věci - občasná tupost hlavního hrdiny i ve chvíli, kdy si člověk říká, že "už mu to musí dojít", a pak jeho neznámý původ, který mě celou dobu zajímal a mohl poskytnout pochopení toho, proč je takový, jaký je. Pár posledních dílů se mi zdálo nudnějších, ale závěr seriálu to uvedl na pravou míru. Jinak jsem se často smála, ale i plakala, protože mě seriál vtáhl snadno do děje. V určitých bodech byl pro mě emočně silný, proto bych si ho asi znovu nepustila, ale jeho zhlédnutí doporučuji.