Poslední názory

Už strašně dlouho mě nic tak nechytlo, to tajemno, napínavost a sympatické postavy, za mě určitě i originální příběh a nápad s klíči, rozhodně se pustím do čtení knih než vyjde druhá série, to napětí prostě nevydržím :D

V roce 2006, když seriál vyšel, se hned po odvysílání Heroes stal jedním z největších televizních pořadů v Americe. Po kritiky oslavované první sezóně, osmi nominacích Emmy a zlatém glóbu pro nejlepší televizní drama bylo na začátek druhé sezóny naladěno neuvěřitelných 17 milionů diváků. Rychlý posun vpřed o čtyři roky a pořad, který se měl stát novými Ztracenými, se ocitl na pokraji zrušení a samotné oznámení o ukončení proběhlo tím nejhorším způsobem a to na prezentaci NBC, tedy tři měsíce poté, co byla odvysílána poslední epizoda 5.serie, která se nakonec ukázala jako poslední epizoda seriálu.

V té době to byla docela lukrativní franšízna (NBC prodávalo veškerý merch, tedy zboží související s hrdiny, od časopisů a grafických románů po akční figurky a oblečení), ale pořad sledovalo už pouze 4,4 milionu a nebylo divu, že NBC citovala rostoucí výrobní náklady a klesající hodnocení jako důvod pro zrušení show. Tyto dramata bohužel mají vždy menší budoucnost na pokračování.

Přesto i podle standardů americké televizní tvorby byl zánik Heroes poměrně rychlý. Bylo hned jasné, že po první, detailně vykreslené první sezóně, ve které se vše postupně spojilo a hlavní slogan se nesl: „Zachraň roztleskávačku, zachráníš svět“, už nic nebude stejné.

Bohužel, jak příběh postupoval, ukázalo se, že téměř dokonalá první sezóna byla něco jako anomálie. Od katastrofálního množství času, které Hiro strávil v pasti ve starověkém Japonsku, až po stále více směšné síly, kterými se Peter Petrelli i jeho nemesis Sylar obdařovali, vyšlo najevo, že Hrdinové jsou jen přehlídkou pod vlivem své vlastní mytologie.

I přesto pozitivní bylo, že tvůrce pořadu, Tim Kring, zůstal i po zrušení na vzestupu. Poděkoval všem svým fanouškům a na sítích řekl, že „dokončuje diskuse (s NBC) o řadě způsobů, jak udržet vesmír hrdinů naživu pro jeho fanoušky“, což se částečně ukázalo v méně úspěšném spin-offu (Heroes Reborn).

Asi se nedokážu dívat na seriál, kde s klidem vyřknou větu "Slyšíš ten křik plameňáků? Je období jejich páření." Asi si za to můžu sama, protože jsem se dívala s českým dabingem, ale fakt se to nedá.

Tohle je příklad seriálu, který nevěděl, kdy skončit. První série byla fajn, ale postupem času se z toho stala infantilní blbost. Tohle bych žánrově přirovnal tak možná k Teletubbies.

Westworld byl zkrátka překvapení, které se tak nějak nečekaně vyklubalo na HBO a nikdo moc nevěděl co čekat. Bude to western, nebo sci-fi... Kdo ví, no ale co se z toho nakonec stalo. První série byla úžasná, krásný divoký západ, pokojná atmosféra, spousta objevování, drobné záhady. Druhá série už je taková hodně divoká a třetí už je plnohodnotné sci-fi. Co se týče záhadnosti, první série byla bizár, ale dávala hlavu a patu. Sice mám rád složitější věci, ale přiznám se, že druhá série pro mě byla úplně mimo a dodnes úplně nevím, co se to tam vlastně dělo. Třetí série už je umírněnější, vše dává smysl a graduje.

Co se týče postav, Dolores je prostě krásná, ale má své mouchy. Naopak Maeve je skvělá postava, ale nějak jsem ji ve třetí sérii přestal fandit. Trošku mě štve William, nevím proč, je asi tak trošku předimenzovaný a nepříjemný. No ale kdo je můj favorit, tak jednoznačně Charlotte, a je jedno, jestli jako sama za sebe, nebo jako výtvor, je prostě skvělá.

O kvalitě musím říct jedině to, že seriál je kvalitní velice, ale vyhnul bych se nějakému přirovnávání, jak každý pořád "kovbojské GoT" apod. To je podle mě kravina. Ale ve svém oboru a žánru je to asi jeden z nejlepších seriálů současnosti. jen by to nemuseli tak přehánět s tou zamotaností a tajemstvími a zvraty, někdy toho je na mě opravdu moc. :D

Ze začátku jsem byl pořádně na rozpacích, protože Superstore má tendenci rovnou naskočit na akci a to tak trošku bezkontextově. Navíc mi u prvních dílů přišlo, že to není ani pořádný vtipný sitcom, ani dost kvalitní drama, takže to byl takový mix, ze kterého se nakonec vyklubal inteligentní sitcom, který není přecpaný nekvalitními, trapnými a zbytečnými fórky, ale drží si napůl vážnou a napůl vtipnou úroveň.

Je až k nevíře, jak moc mi postavy sedly, až na nějaké drobné excesy mi nikdo nevadil a na všechny jsem si zvyknul a stala se z nich taková má parta. I hostující postavy byly fajn a ve výsledku nebyl nikdo otravný, a to dokonce ani Jeff ne!

Co se týče zápletek, líbí se mi kombinace hodně vtipných a tak trošku kravinových zápletek, a do toho vážnější témata a osobní rovina. Někdy mě ale zaráželo, jak rychle a obecně dokážou scénáristé nějaké zápletky natočit a zpracovat. Ústřední téma vztahu Jonaha a Amy, které jsem několik sérií očekával a snil o něm, bylo nakonec docela odbyto, no a pak takové zkratkovité scény - Amyino těhotenství apod. Hodně významné zápletky významně ovlivňující a komplikující děj a je to tam nato šup a pak zase honem pryč. :D

Superstore jsem si zamiloval, ostatně vše, co má pět sérií, se vám zaryje pod kůži. Je to taková oddechová pohodička, která je jednak vtipná, ale i klidná a zajímavá.

Never Have I Ever je jeden z takových těch otravných teen drama žánrů, co se dá natočit buď otřeně nebo skvěle. V tomto případě ale seriál dopadl úžasně. Je sice do jisté míry klišé a přecpaný politicky korektními postavami, ději a odkazy, ale všechno dobře fungovalo a výsledný efekt bylo takové zahřátí na srdíčku a někdy to byla vážně sranda.

Všechny postavy byly super, ústřední trio OSN bylo skvělé. Ze začátku mi trošku vadila Devi, nebo ne ze začátku, prostě vždy, když se chovala jako blbka, a to bylo často. Fabiola a Eleanor byly dobré support postavy, ale v samostatných scénách o ničem. Upřímně nesnáším Paxtona, nevím proč... ale Ben, hehe, já to tušil od začátku, jak to dopadne! Krásné bylo zapojení postižené Paxtonovy "sestry", to bylo hrozně super a nenucené.

Co se týče děje a zápletek, ono to tak nějak všechno šlo do sebe, problémy náctiletých, ale zároveň velká sranda a uvolněnost. Některé scény byly takové divné, přehrávané, ale vypadalo to jako pěkně dramatická indická kultura. :D Ae třeba vztah Kamaly? To byla fakt WTF scéna, celou sérii za něco bojuje a pak prostě čus...

Výsledek mě tedy opravdu mile překvapil a těším se na další sérii, doufám, že na stěhování nedojde a těším se na milostný trojúhelník. :3

Seriál jsem si pustila víceméně náhodou, bez jakékoliv povědomosti o korejské seriálové tvorbě nebo hercích, prostě totálně nepolíbená tímhle žánrem. A ono z toho bylo skoro překvapení roku.
Věrohodnost reálií nejsem schopná posoudit, takže jsem neměla problém jim to celé baštit, tu severokorejskou podlézavou mentalitu a materiální zaostalost, tu na hlavu postavenost celého jejich zřízení a všechna ta třesknutí, když na sebe Jih a Sever narazí, ať už ve scénách Se-Ri versus Posádka 5 nebo později Posádka 5 versus Soul, stejně jako jemně zdůrazňovaný kontrast mezi rodinnými vztahy v obou zemích.
Stopáž je poměrně vražedná, ale nějak mě tady všechno bavilo a jednotlivé složky příběhu mi připadaly mile vyvážené. Humor je úderný, v některých scénách bych řekla až devastační - namátkou pilotní honička přes pole, diskuze o definici napadení, lázně v Soulu, auto s SPZ 729, ST a pivo s tetkama, prohlídka novomanželského bytu, komando v oblecích... Každá dala mojí bránici pěkně zabrat.
Romance má grády jako blázen, přestože si osudoví milenci většinu času vystačí s dlouhými pohledy z očí do očí na metr od sebe a když už přijde pusa, je to na evropské poměry vrchol cudnosti. Akce má ze všech složek podle mě nejblíž k utopii, zejména ke konci série, ale to jsem schopná odpustit a spolu s několika vyložně nelogickýma nebo přehranýma scénama připsat na vrub odlišné kulturní mentality.
Ještě bych se ráda zmínila o pro mě neokoukaném formátu flashbacků, který se mi osobně hrozně líbil, a opakování scén z jiného úhlu pohledu nebo doplněných o události, které zpětně zcela posouvají jejich významy. Nakonec mi to celé přišlo moc hezky promyšlené a poskládané, a to na příbězích oceňuju. A když přidám ještě pár procent za hudbu a hodně pár procent za několik opravdu výjimečných vedlejších postav (soudruzi z jednotky, pojišťovák, manželka staršího syna), dělá to celkem...

Tak jsem to dal na jeden zátah. Ukázaka vypadala v pohodě, premisa tak nějak taky. Nečekal jsem nic vědeckého, spíš jednoduchou zábavu. Jednoduchá zábava to je, ale bohužel neuvěřitelně hloupá, kdy se postavy chovají nesmyslně (někdy i jako idioti) a dochází tam k hodně podivným věcem čistě pro dramatičnost. Každopádně hned v první epizodě pobavil dialog:

- Ty jsi solární fyzik?
- Ne. Jsem klimatolog EU. Trochu to souvisí.

To, že ta katastrofa svými projevy nedává smysl, je to nejmenší. Nejvíc mi tam vadilo právě chování těch postav a to, s čím se občas potýkaly. Nesmyslné hádky, nesmyslné změny názorů, nesmyslné motivace.
Příklad hned z úvodu. Všude jsou samé mrtvoly, v letadle jim taky někdo zemřel, no a co neudělají, když mají po přistání chvilku na doplnění zásob a podobně? Jdou ho zakopat do země, protože je to prostě muslim.
Každopádně velká výhoda je, že to má jen 6 epizod (není to příliš uzavřené), které mají každá kolem 35 minut. Napětí tam je, bohužel vykoupené těmi nesmysly. Pokud nad tím člověk dokáže přimhouřit oči, lze k hodnocení podle mě 10-20 % přidat.

Jsem docela ráda, že jsem asi očividně pořád cílovka teen seriálů, protože tohle mě hodně chytlo. Naprosto nečekaně, o to víc intenzivně.

Bylo to jako sledovat turecký Skam, až teda na ty dvě dějové linie. Možná bych to přirovnala spíš k takovému mixu Skamu a Élite. Dostali jsme se do životů středoškoláků v Istanbulu v 90. letech, zatímco druhá linka je sledovala v přítomnosti. Na jednu stranu je tohle na tom něco jedinečného, co to odlišuje od obyčejného teen příběhu, na druhou mi docela vadilo, že v podstatě odtušíte, jak na tom budou hlavní hrdinové “v budoucnu”.

Z důležitých postav mě nikdo neštval, naopak jsem si je spíš oblíbila (největší borec byl rozhodně Osman a jeho podnikání :D) a upřímně mě zajímalo, jak si povedou dohazující i dohazovaní, takže jsem přirozeně klikala na další epizodu, až jsem to sjela maratonem. Kromě skvělých (a předvídatelných, co si budem) romantických linek tam taky najdete úžasný soundtrack (ten devadesátkový, anglicky!), krásný Istanbul a to jííídlo! to mi kolikrát jedly oči. A co mě hodně překvapilo, časté zajímavé až poučné hlášky, které v seriálu hojně najdete. Číst to jako knihu, tak si je normálně poznačuju.
Asi jediné (takové malé bezvýznamné) minus je, že turečtina není úplně nejvíc uchu lahodící jazyk, no ale za mě pořád lepší, než ta otřesně nadabovaná angličtina (já ten jazyk studuju, miluju, ale dabování jim fakt nejde).

Na závěr možná trochu SPOILER, tak pozor: Není to rozhodně čistě feel-good seriál, řekla bych o jeho atmosféře “hořkosladká”. Hrdinům budete fandit a přát si happyend, ale někde uvnitř budete tušit, že ten asi nepřijde. No a ten konec? Tohle jestli nedostane druhou sérii, tak mě zabte.