Poslední názory

Četla jsem knížky a na seriál jsem se moc těšila.

Že jsou v seriálu nesrovnalosti oproti knihám mi nijak moc nevadilo a vlastně jsem počítala s tím že to nebude úplně přesná kopie knih.

Co mi vadilo víc bylo obsazení, konkrétně postava Clary. Herečka která Clary ztvárnila ve filmu se mi líbila mnohem víc. Clary v seriálu mi vůbec nesedla pořád jsem měla tendence je srovnávat a o to větší problém jsem se seriálovou Clary měla.

No a pak ten konec k tomu nemám slov ten mě zklamal úplně nejvíc

po první řadě (zkonzumováno v průběhu dvou dní) dávám plný počet. Tak skvělý seriál jsem už dlouho neviděla.
Všechno do sebe promyšleně zapadalo. Skvělí herci, ať už ti starší či ti mladí.
Dobře vykreslená atmosféra (taková známá, chtělo by se říci až domácká:-))). Charaktery aktérů načrtnuty několika mistrovskými tahy. Rozplétání příběhu přineslo několikrát ostrý zvrat,který zvýšil napětí.
Co víc napsat? Snad jen, že dobré zboží se chválí samo.

Skvělé a příjemné překvapení. Pokud jste viděli This is us nebo Million little things, ano, je to podobné stylem, jak říkají všichni a pokud aspoň jeden z těchto seriálů máte rádi, je velká pravděpodobnost, že tenhle taky. Vlastně takhle jsem se k tomu díky tipu dostala já. Na druhou stranu, nekopíruje to ani jeden z těchto seriálů (zatím) a je svým způsobem svůj.
Jsou tu extrémně sympatické postavy, které v pilotu letmo poznáte, ale kupodivu vám hned přirostou k srdci a docela dost se těším, až je poznáme do hloubky.
Líbí se mi znázornění vztahů. Jsou celkem normální a láskyplné. A často realistické. Třeba vztah Scotta a Robin je úžasný ve své normálnosti a realističnosti (jestli to tak lze nazvat), ale zároveň ta romantická linka tam furt je. Děti jsou úžasné a u každého se těším, jak se kdo vyvine. Co se týče Scottových a Robinových kamarádů aneb "council od dads", ti zatím ukazují největší potenciál a moc se na ně těším. Třeba Larryho a Olivera jsem si oblíbila hned a na Anthonyho jsem zvědavá.
Ano, seriál je citová vyděračka, ale zároveň se tvůrci tam snaží dát i nějaké prvky reality a zatím to na mě působí všechno dost vyváženě.
A tím se dostávám k mému oblíbenému tématu a to je zobrazení mužů v seriálu. Zbožňuji seriály a filmy, kde se věnují důležitosti jak mateřských, tak i otcovských vztahů. A tady na této rodině je to krásně vidět. A jsem ráda, že se tu ten mužský element bude rozebírat více do hloubky, protože mi přijde, že se na to občas zapomíná a víc se zdůrazňuje mateřský vztah k dětem. A jako plus Robin působí jako skvělá postava, takže to vypadá krásně vyváženě.
Takže po pilotu je mé hodnocení 90 %, tak zkusím se sem vrátit po celé sérii, jestli si seriál udrží tempo.

Jedna z najkvalitnejších reality show, ktoré som videla (hoci priznávam, nebolo ich veľa). Páčil sa mi mix praktických tipov, šitých na mieru pre konkrétne rodiny a súčasne zovšeobecnených pre ostatných. Ale asi zo mňa hovorí moje OCD (veď aj väčšinu ponúkaných rád dávno u seba praktizujem). Zároveň vedeli vytiahnuť z ľudí to najlepšie i najsmutnejšie, nie však prehnane dramatizované alebo prízemné.

Na jednu stranu bylo velmi pozitivní, že hned první série dostala takový rozpočet a celý seriál byl natočený kvalitně, a i efekty byly moc hezké, protože když ho porovnáme s podobnými béčkovějšími fantasy jako třeba Outpost nebo Shannara, tak ty jsou proti tomuhle katastrofa.

Jenže pak přišla strana druhá - amatérští herci nebo jen méně známí herci, což většinou kvituji, protože nepotřebuju v každém druhém seriálu vidět Cavilla, Cruise nebo nedejbože Arnolda, ale bohužel tady to byl takový mišmaš, kde půlka herců ušla a druhá půlka byla hrozná a neuměla hrát. Celý seriál se pak nesl na vlně podivné mimiky a výrazů a strnulých póz. Navíc hlavní postava mi byla nepříjemná a pak i spousta vedlejších, no po téhle stránce za mě nic moc. Také mi chyběl větší vývoj postav, bylo to celé takové narychlo a chyběla tam emocionalita a větší sblížení s postavami, těžko se tam nachází někdo výraznější, kdo by se stal favoritem.

Po dějové stránce chci říct jednu věc - nuda. Seriál se hezky rozjel, ale putování bylo celé takové o ničem a hodně předvídatelné. Postavy se tam motaly v kruhu, honily se navzájem, potkávaly a ztrácely, chyběla tomu nějaká pointa. A to ani nemluvím o finále, to bylo šíleně uspěchané, prostě nic nic nic a v posledních deseti minutách tam všichni naběhněte a jde se na to, ale ouha... Finále by se dalo shrnout následující rovnicí:

bubu + světýlko = happy end (vykrádačka Hvězdného prachu hadr)

Popravdě jsem očekával daleko ale daleko víc, když už celou dobu straší temnotou co stráví slunce a celou zemi pohltí a bla bla. Hlavní herečka navíc při finále prostě stála a divně koukala, byl to takový WTF moment jako "Tohle je jako fakt všechno? Šest dílů pro tohle?".

Čili na takové chill podívání dobré, pohodička, možná až trochu moc utahané a nudné, ale víc z toho asi nevymačkají, upřímně i doufám, že je tohle jediná minisérie a nebudou z toho dělat něco víc, protože nemůžu říct, že by se to nepovedlo, ale zázrak to rozhodně není. Slabší nadprůměr, protože narozdíl třeba od Shannary a Outpostu tohle prostě nemá srdíčko a nějak mě to moc nechytilo, do týdne zapomenu, že jsem to viděl. :)

Moc milé fantasy. Objevila jsem ho náhodně na Netflixu a v době karantény přišlo vhod. Myslím, že se bude líbit malým i velkým. Jasně, nebude to asi seriál na který budete léta vzpomínat, ale mě se prostě líbil. Moc pěkný příběh o chlapci, který musí předat dopis králi. Samozřejmě jsou tam tací, co si to nepřejí a tak ho čeká nejedna překážka. Co se mi líbí jsou neokoukané tváře a naprosto úžasné lokace. Jaké překvapení pro mě pak bylo, že se vedle Nového Zélandu natáčelo hlavně u nás. Také kvituju, že nebyly prolity hektolitry krve, jak je ve fantasy jinak snad nutností. Přesně akorát byla délka seriálu. Šest dílů dáte klidně za den. Knížku jsem nečetla, tak nemůžu porovnat. Za sebe se mi to ale líbilo. Nebylo to komplikované a jak jsem psala v úvodu, bylo to prostě milé a i na takové věci se člověk někdy rád koukne.

Daybreak jsem bral jako takovou americkou obdobu českého seriálu Skvrna, prostě podobné téma - apokalypsa, přežijí jen děti... a jelikož je Skvrna katastrofa, tak jsem od toho moc nečekal, ale opak byl pravdou.

Velmi zajímavý styl natáčení, kdy je každá epizoda natáčena perspektivou jiné postavy a celkově se dle postav mění i natáčecí styl a žánr je dá se říct stále docela jedinečný, a seriál tak dokázal obsáhnout obrovskou škálu stylů a emocí. Byl přiměřeně vtipný, přiměřeně ujetý a zároveň i vážný a dojemný. Celý děj se nese na takové chill vlně pohodičky, která je chytlavá a vtipná, ale stejně tak umí zaujmout, má zajímavé přesahy do vážné sféry a ukazuje i moc pěkné věci a ponaučení. Jako doopravdy, kam se hrabe česká Skvrna, kterou jsem tu obdařil 10 %, tohle má styl, smysl a skvělé herce.

Co se týče postav, tak Josh nebyl úplně top postava, mnohem lepší byla třeba Angelika, no ale bezkonkurenčně nejlepší byla paní učitelka Crumble, která to celé osvěžovala humorem a vážností sobě vlastní. Překvapivě mi celou dobu tak trošku vadila Sam, a nakonec se i ukázalo proč. To finále mě bude strašit navždy a asi mi to zničilo celý seriál, ale uvidíme, co z toho bude... tedy vlastně nic, seriál skončil, strčte si takový cliffhanger do háje. Ale celkový dojem seriálu mi to nezkazí, je velká škoda, že nebude druhá série, protože celý finální cliffhanger tak přijde vniveč + mutace, ale nebudu nic prozrazovat.

Byla to vážně taková kravinka, ale některé scény si budu pamatovat hodně dlouho, protože byly skvělé, zejména rozchod Sam a Joshe z osmého dílu, rozpomenutí slečny Crumble ze sedmého a armádu za hudebním autobusem v desátém. Jak píšu, je to taková blbůstka, ale rozhodně potěší a doporučuji se podívat, nebuďte moc zaprdlí a taky se někdy bavte. :D

Začínám si vážně oblibovat jednak antalogie a taky norskou tvorbu. Jasně, je to tak trošku kravinka, některé díly jsou lepší, jiné zase slabší. Celkově je to takové lepší Creepshow a podobné jako Dimension 404, ale má to své kouzlo. Pro mě silnější epizody jsou například ta s párty v chatě a nebo ta s psaním příběhů, horší pak byla paní učitelka a krádež patentu... ale moc se mi to líbilo. Celou sérii jsem sjel jedním dechem, a i když to nebyl produkt století, tak jsem se bavil a sledování bylo příjemné.

Norština mi nevadila a postavy byly příjemné, velká změna oproti profláklé USA, kde nejde o herectví a to, jak role sedne, ale o známé jméno za velké peníze. Naopak jsem poznával krásné Skandinávské rysy a moc sympatické a talentované postavy, Norsko začíná být v seriálovém průmyslu nebezpečně na špici, a je to skvělé.

Musím vychválit úžasnou úvodní scénu, kde řidič v autobuse zastaví jedné postavě, která uvede příběh, líbí se mi, jak na sebe v autobuse pokukují. Prostě je to celé skvělý nápad a moc dobře natočeno, nemám k tomu co víc říct. Bylo to fakt pěkné. :)

Upřímně jsem si myslela, že už jsem se dostala do fáze, kdy budu jen sledovat kvalitní americkou tvorbu, která nepřesahuje 80% hodnocení. Bohužel, ale časy se zase změnily a já opět píši recenzi na seriál, který jsem nesledovala týden co týden v televizi po dobu 5-ti let, protože mi to čas jinak kvůli práci nedovolil, nýbrž seriál, který mi ulehčuje ponorkovou situaci doma, která kvůli koronaviru momentálně nastala.
To, co mi tenhle seriál nabízí je právě to, co momentálně i hledám – láska, jednoduchost, a hlavně zabití času dlouhými a stále klišé monology. Je pravda, že hlavní hrdinka je naprosto neracionální bytost, jenž v každé situaci dělá jednu hloupost za druhou a vaše volání ,,nedělej to'' u obrazovky z vás vychází úplně zbytečně. Nakonec to však zachrání díky jednomu ze svých darů, které ji tvůrci nadělili (jako je antidotum bystrost či fotografická paměť). Pravda je ale, že pokud je někdo takto geniální, nemůže zároveň dělat taková dětinská rozhodnutí.
Koneckonců stejně ale za pozornost nejvíce stojí samotný Can Yaman. Vím, že tímto nehodnotím samotný seriál, ale pouze vzhled hlavního protagonisty, ale přiznejme si, že nejméně polovina úspěchu tohoto seriálu stojí právě za vzhledem tohoto herce. Myslím si, že žádný z amerických herců se se samotným Canem nedá srovnávat. Určitě je to způsobeno i jinou mentalitou a zároveň i tím, že v Turecku se za tak citlivou mužskou roli herci nestydí.
Nedáno jsem četla článek z tureckých hájů o tom, jak Turkové mají na romantické seriály dva odlišné pohledy. Buď je milují anebo nesnáší. Tento pohled je asi stejný všude, ale procento lidí, kteří ho nesnáší je u nás asi vyšší. Je to nejspíše dáno tradicí seriálů u nás. Navíc seriály tohoto typu nejsou jen o hlavní dvojici, ale právě o samotném životu v Turecku, který my úplně nedokážeme docenit. Jdou vidět kastovní rozdíly různých společenských vrstev, různé zvyky a tradice, které my ani občas nemůžeme pochopit či mentalitu a náboženství, které se prolíná snad v celém jejich životě.
Seriál zatím sleduji maratonově, ale docházím do hluchého bodu, kdy mám pocit, že se seriál opakuje a já brzo budu hledat jiný seriál tohoto typu. Přesto jsem chtěla napsat hodnocení zde. Je to moje Guilty Pleasure. Ale guilty pleasure takové, které jsem tomto období potřebovala, a to je hlavní důvod seriálů, jenž pod tíhou turecké produkce vznikají.

Je to také nijaké. Občas dáka vtipná scénka, občas sa vyskytne dáky zaujímavý príbeh, celkovo seriál pôsobí strašne amatérsky a ako keby vznikol medzi rokmi 2000 - 2005.
Čo mi vadí asi najviac je, že ak sa objaví problém tak sa vyrieši za epizódu.
Celé to pôsobí, že to bolo narýchlo zbúchané na kolene len aby jojka mala svojich vlastných oteckov.
Herci sú fajn, námet zaujímavý, ale nedoriešený.