Seriál se inspiroval historickými událostmi z Korey (myslím že 1300 něco) a nakombinoval to s návštěvou z našeho století. Líbilo se mi pozorovat odlišnou kulturu a odlišné chování lidí té doby. A samozřejmě romantický příběh hlavní dvojice, ale i chování mezi králem a královnou. Protože jsem si nadšeně něco z historie vygooglila, trochu jsem se bála, jak to pro naši dvojici dopadne, ale vyřešili to šalamounsky, a tak může mít duše romantika klid a historik to taky zvládne.
Mo Najjar, který se pohybuje na pomezí dvou kultur, tří jazyků a tuny keců, je vlastně pohodář, který se snaží dodržovat americké zákony, jelikož je před vydáním občanství po 22 letech azylu. Jenže život mu trochu jeho plány podkopává, což je zdrojem humoru, který sice není nijak crazy, ale občas se trefí do nálady. Nakonec nejvíce baví „kecy“, v kterých se skrývá ironie, jenž reflektuje současné dění ve vztahu k emigrantům. Vlastně nejen to současné, ale i v rámci 22 letého života Mo. Dokonce i narážky na náboženství jsou fajn, ale tvůrci se rozhodně nepouštějí do konfliktní disputace. Pořád se drží zadání pobavit a neurazit. Nechybí tu ani srdíčko, trocha lásky, gangsteři a celé to vcelku drží pohromadě. Jako jednohubka na víkendové odpoledne fajn.
Budu se snažit dělat, že nevidím tu podobnost s How to Sell Drugs Online (Fast), ale bude to pořádně těžké, protože sice jsem nějak neřešil, kdo je tvůrce apod., ale je to tak na jedno brdo, že to víc snad ani nejde. Problém je ale v tom, že tohle je asi tak o pět řádů níž, než výše zmíněná německá klasika.
Děvčátka jsou takové dvě pipinky ze střední, které chodí popíjet, kouří a dělají vlastně asi všechno, co naši středočkoláci. Nehodí se k nim ale vyzáž, která vypadá jak z dětského seriálu od Disney (nevím, jestli to je nějaká móda Lolitek nebo co). Možná už chápu, proč se do rolí středoškoláků běžně obsazují třicátníci a víc, protože tyhle dvě dvacátnice vypadají na dvanáct. Nicméně sympatie bych hledal těžko... Zoe je hysterka, nervní a otravná. Becca je zase na přes držku 24/7. Bohužel ani Tryst to tam nezachraňuje, i když vypadá jako prvotřídní smažka, což se asi hodí.
Tématicky přenesená nelegální činnost na občanky je docela dobrý nápad, ale když se z toho stane monster byznys, kdy se vyrábí občanky prakticky každému na potkání, stovky denně, to už bylo přes čáru. V How to Sell Drugs se řešilo zabezpečení, policejní pátrání apod. Tady se neřeší vůbec nic a všechno vzkvétá, i když holky tisknou občanky ve škole, v copycentru a prakticky každý vidí, co dělají. Logika v tomhle strádá a sice se s oběma očima zavřenýma dá na seriál kouknout jako na teen komedii, ale dojem to neudělá. Možná je až strašidelné, že cílovka téhle nelegální dramedy je tak nízko, co si ty děti asi o zákone budou myslet...
Svůj názor píšu v době, kdy mám za sebou zhruba polovinu 3. řady. A to, co mě na Orvillu bavilo zejména v první řadě, toho postupně ubývá. Tedy vtipu, nadsázky,...
Orville začal v první sérii jako klasická parodie (na Star Trek) a já si ho opravdu oblíbil. Ne, že by se jednalo o šílenou jízdu, kde se za břicho popadáte od začátku do konce... ale mělo to styl humoru, který mi sedí. A zároveň děj jednotlivých epizod nebyl vůbec špatný.
Bohužel, už v druhé řadě se Orville postupně stával méně Orvillem a více Star Trekem. A ve třetí řadě mám pocit, že už koukám jenom na kopii Star Treku. Vše, a tím myslím naprosto vše (vybavení, interiéry, myšlenka hvězdné federace, cizí rasy - zejména Krillové-Klingoni,...), to vše je prostě a jednoduše převzato ze Star Treku a přepoužito v Orvillu. Prakticky žádná vlastní myšlenka. Pokud by se jednalo o parodii, v pořádku. Ale až na pár vtipných scének už není o parodii ani řeč. To, co nejvíce připomíná parodii, už jsou jenom ty hloupě vypadající uniformy a výběr jednotlivých herců do daných rolí.
Taková škoda. Vážně jsem měl (a asi i stále mám) Orville rád. Koukat na něho budu dál... je to fajn optimistický seriál na sobotní dopoledne. Ale zároveň budu trochu smutně vzpomínat na tu první sérii, protože to je to, čím Orville měl zůstat.
Závěrem - snaha o vytvoření romantického vztahu mezi doktorkou a Isaacem, tedy umělou formou života bez emocí... to je hodně špatná část dějové linky. Tak, jak je Isaac vykreslen, tak mi přijde, že stejný smysl by dávalo asi to, kdyby se snažila doktorka o romantický vztah s myčkou na nádobí... >|
Nejdřív označím žánr: akční-komedie alá devadesátky pro všechny věkové kategorie.
Fantastické obsazení až mě překvapuje kolik původních herců dokáže zopakovat svoje role. Neznám žádný seriál, nebo film který by vytáhl tolik původních herců po 30 letech a oni zahráli v takovém stylu.
Stoupající tendence během každé série... přirovnal bych ke Hře o Trůny. Kdy se začalo pomalu u jednoho stromu a skončilo u monumentálních bitev. Každá série přidává pod kotel. Pokud je pravda, že to má skončit 6. sérii (zatím) tak to bude nářez.
Neznám žádný seriál na trhu, který by v podobném tématu tak zářil. Je to jednoznačná špička.
Navíc tenhle seriál má jednu věc... za 50 dílů tam byl jen jeden homosexuální pár a vydržel snad dva díly a byli to dvě ženy. Je to jediný seriál od Netflixu, který nám necpe diverzitu sexuality a humor si nebere servítky. Skoro bych až řekl, že to vypadlo z HBO. Rasová diverzita naprosto správná. Jsme v LA. Zrovna tam mi sedí.
Vytěžení žánru na maximum. Romantická komedie, která umí být opravdově romantická (a tudíž i přemýšlivá, tuze dojímavá a plná velkých gest) a stejně tak moc i komediální (a tudíž i k zbláznění absurdní). Toradoru jsem po dlouhém odkládání absolvoval až čtrnáct let po jejím vzniku, kdy už byla ozvěnou minulosti, ale tím spíš jsem se do jejího bezhlavého světa okamžitě s nadšením propadl. Školní anime jsou krásným subžánrem a Ryûji s Taigou patří na jeho úplný vrchol. Nadšení, se kterým se tvůrci vrhali do všech kalendářních příležitostí v čele s Vánoci jen tak někdo nenapodobí.
Ukřičené opakování několika vtipů s předvídatelným dějem a nepochopitelnou kombinací černého humoru a grafického znázornění právě takových lékařských nezdarů, které jsem nikdy graficky znázorněné vidět nepotřeboval. Obsadit jako starší verzi hlavního hrdiny Jona Hamma mi zpočátku přišlo nepochopitelné, ale postupem času se Radcliffe do své budoucnosti otiskl až neuvěřitelně. Škoda jen, že se tak muselo stát právě v téhle nesympatické sestavě ztracených duší. Na jeden dobrý vtip připadnou klidně dvě epizody mých nechápavě přimhouřených očí.
Nesourodá skupina lidí spojena výstřelem. Zajímavě rozvinutý koncept klasické detektivky přesunutý do sociálního dramatu ale selhává od prvního do posledního dílu. Propojit přesně uvažující vyšetřovatelku, rozervaného politika, šikanovanou vojenskou důstojnici nebo farářku s nedořešenými osobními vztahy sice slibuje komplexní pohled na společenskou krizi Velké Británie, ale v praxi jen nahazuje témata jak vystřižená ze včerejších zpráv. Mnoho zúčastněných tak slouží jen jako věšák na palčivé otázky včerejška i dneška, ale nikdy do sebe nezapadnou jinak než jako slepé uličky.
Tento seriál už mám ve watchlistu od roku 2015 a dostala jsem se k němu až teď, po 7 letech. Trošku jsem se bála, že téma "teenage drama" mě už nebude zajímat, přece jenom, předtím jsem k tomu měla blíž. Příběh se už od začátku rychle rozjíždí a téma je velmi zajímavé. Ve výsledku musím říct, že seriál se celkem povedl a kdyby byla druhá série asi bych se na ní taky podívala. Škoda, že amíci si to brali moc osobně a přitom takové situace jsou ze života, představte si, že i děti mohou mít vážnou nemoc, ba i umřít. Dospívající herci byli sympatičtí, nikdo mi tam přímo nevadil, dokonce je i zajímavé sledovat, jak se tito mladí herci po x letech posouvali ve své herecké kariéře a jsem celkem překvapená, že dost z nich toho pak už moc netočilo.
Tohle je takový ten typ hloupých komedií stavějících na hloupých lidech a absurdní frašce, ale zároveň je to osvěžující oddechová zábava na nudné večery a rychlé maratony. Přesně takovýhle typ humoru mají jenom Francouzi, Španělé nebo Italové. A já mám tuhle vlnu rád, i když je docela primitivní. No a v podstatě proč ne...
Hlavní hrdinky jsou asi největší plus/mínus seriálu. Léa je prostě šílená, otravná zoufalka, který hrozně otravuje a je hrozně nesnesitelná. Člověk sice pak na konci má potřebu jí fandit, hlavně kvůli tomu ex apod. Ale koukat na ni je opravdu náročné. Manon má příběh docela zajímavější, ale hlavně zpočátku, postupně se stává nudnější a nudnější. Celý ten rap mě vůbec nezaujal. Je to trošku kontrastní, jedna začíná jako oblíbenější druhá a postupně se to přesouvá. jasnou výhodou ale je, že vyšlo jen šest dílů. Víc bych tomu nedával, takhle to bylo vše dobře zakončené a pěkně obsáhlé.
Docela bych si i dal další sérii, takže určitě v seriálu chci pokračovat, ale velký dojem taky nenadělal. Byl trošku odosobněný a humor byl příliš přehnaný, takže to nebyla srdcovka jako třeba Astrologický průvodce, ale potenciál to má. Dejte větší důraz na detox a protagonistky, menší na zbytek rodiny a přehršel (ne)humoru a bude to paráda. :)









