The Republic of Sarah se ukázala být víceméně jakousi soap operou plnou vztahů, která je však naštěstí okořeněná podle mě docela originální myšlenkou městečka snažícího se osamostatnit a být nezávislým státem. Nebýt tohoto námětu, tak bych o seriál nejspíš ani nezakopl.
Bohužel se mi zdá, že tomuto nápadu není dáno tolik prostoru, kolik by si zasloužil. Jistě, prolíná se všemi epizodami a hraje důležitou roli. Ale až příliš prostoru je zde vyhrazeno osobním příběhům jednotlivých postav, které nejsou nijak extra zajímavé ani důležité. Dávné lásky, zrady, tragédie... Prostě takové ty klišé. Alespoň postavy jsou vcelku milé.
Mohlo by toho přesto být alespoň trošičku méně a více bych se věnoval tomu budování nového malého státu. Přetahovačky s guvernérkou se povedly, ale chtělo by to víc! Třeba se víc věnovat volbám při sestavování vlády, budování ekonomiky a infrastruktury. Většina těchto problémů se ale vždy jen letmo představí a nakonec se jen ukáže, jak se vyřeší. Zbytek vyplňují zmíněné osobní příběhy. Já fakt nepotřebuji vědět, s kým Sarah nakonec skončí ve vztahu, nebo jestli se usmíří s otcem. Ale někoho to třeba baví :D
Republic of Sarah mi celkově přijde jako takové jednoduché, naivní až sluníčkové dílo. Zápletky, jak už jsem popsal, nejsou nijak složité, propracované a herecké výkony rozhodně nepatří k nijak zvlášť výrazným, nebo působivým. Srdcovka z toho nakonec dost možná nebude, ale je to takové příjemné, milé a nenáročné sledování na zabití volného času. Za mě takový trošku lepší průměr.
Pose je balzám pro uměleckou duši, která dokáže ocenit spoustu skvělé hudby, pozlátkovou módu a tanec. Jenže není vše zlato, co se třpytí a tento seriál to dokáže připomenout. V tom je jeho síla. Kontrast mezi přáním a realitou, svazující konvence, ale také příležitosti, které posouvají život lidí klikatou cestou osudu, vše tu je. K tomu Running Up That Hill od Kate Bush (a další odkazy např.model od Halstona, Vogue a Madonna, Studio 54) a srdíčko zaplesá. Pěji i chválu na vypointované dialogy, které se na bálech mění, díky ostrým jazýčkům, v koření zábavy. Ta je prošpikovaná jak vážným tónem, tak i humorem, vše v harmonii s příběhem. A herci? Jedna báseň. Tento seriál, kde hlavní slovo má LGBT komunita, je jednoznačně z ranku MUSÍŠ VIDĚT.
Jak se objeví herci jako B.B. Thornton, nebo William Hurt, tak to zpozorním. A vyplatilo se. Thornton jako brilantní právník, kterého jeho ego dohnalo a on se ocitá na pokraji společnosti, je 100% přesvědčivý. Když se objeví případ, kdy se na druhé straně ocitne jeho bývalá advokátní kancelář neváhá a jde se "mstít". Ale protivník v podání W.Hurta, je ten nejtvrdší v branži. Nezaváhá, ani když si má ušpinit ruce. Souboj zatvrzelých právníků nabere směr, kde jde o život. V posledních epizodách, kdy vše graduje do finále, napětí houstne. Nezapomíná se ani na rozebrání osobních motivací, které jsou motorem jejich jednání, především McBridea. Takže troše psychologie neutečeme, tady to občas zaskřípe, ale to vůbec nevadí, protože v dalších minutách opět někde číhá záludná právní klička.
Ano opravdu. Opět skvělá práce Netflixu. Jsou věci, které by se pravděpodobně v manželství a ve vztahu dělat neměly. Přesně tímto to vše začíná, kdy si manžel hlavní hrdinky přečtěte její on-line deník a zjistí, že vzpomíná na bujarý život předtím než se stala na plný úvazek matkou a ženou v domácnosti. To by nevadilo, ale další věcí je její vzpomínání na pestrý sexuální a emocionální vztah s jejím bývalým a to uvádí manžela do pochybností a pomalu jisté krize. Seriál je úžasný, dialogy, postavy vše funguje a vizuálně to je také dobré( ten hezký střešní byt). Je to i napínavé, protože stále čekáte a přemýšlíte jak to nakonec dopadne a konec překvapil.
Tři bývalé prostitutky utíkají před šéfem, aby začali nový život. A šéf se svými kumpány jim je samozřejmě v patách. Akční minisérie s neobvyklou stopáží každé epizody nepřesahující půl hodiny svým námětem v podstatě nepřináší nic nového. Ozbrojené sexy dívky jdoucí tvrdě za svým tu už bylo mnohokrát. I Quentin Tarantino takový námět použil. Seriál však přináší daleko větší možnosti ve vývoji děje, situací i charakterů. Dramatizace až na malé výjimky spíše vázne, neb je celý koncept pojat více v zábavné formě. Videoklipový styl takřka každičké scény připomíná estrádní show, ve kterých nechybí hlášky ani cílené myšlenky. Akční scény vyznívají patřičnou brutalitou, nechybí ani drogová a sexuální závislost. Nic se však nebere vážně. Proto je lepší nepřemýšlet nad nelogičnostmi určitých situací. Mladá bývalá prostitutka umí perfektně řídit motorku a bagr? A kde vlastně získali střelecké zkušenosti? Při přepadení dodávky vezoucí peníze si počínají jako zkušené profesionálky. Ne, o tom se u popcornové zábavy, obzvlášť tohoto druhu, prostě nepřemýšlí. Jen se nechá unášet dějem a bavit se, čemuž napomáhá dobrý soundtrack poskládaný se známých hitů. Příběh obsahuje dvě dějové linky. Ta hlavní samozřejmě počínání děvčat na útěku a počínání pronásledovatelů. Druhá je poskládaná z retrospektiv jasně dávající informace o všech zásadních postavách a o souměrných událostech před daným útěkem. Některé díly seriálu nejsou tak razantní, jak by si mnohý mohl představovat, avšak svým způsobem je to dobře. Nelze pořád uhánět kupředu. Občas něco potřebuje svůj čas. Celý příběh je vyprávěný jednou z nich a celé je to tedy koncipováno jako čirá zábavná akční show, krapet se dotýkající tarantinovského obalu. A španělským tvůrcům se to povedlo.
Konečně seriál, který není o nemocnici se stovkami melodramat, které opakují ty stejné vzorce, byť v jiném kabátu. Od začátku to je téměř, jako v seriálu Columbo. Víme, kdo je "vrah" a kolegové, doktoři (Baldwin a Slater) se ho snaží odhalit. Jmenuje se Duntsch (solidní Joshua Jackson) a je egoistický, nebo jen sebevědomý? Přeceňuje se, nebo ho okolí podceňuje? A takto jeho postava balancuje mezi těmito polohami, které vedou ke střetům a pacienti mezitím krvácí víc, než by měli. I umírají, ale vždyť to je normální. Nebo ne?
Vždy hodnotím seriál až po jeho dokoukání, ale...
Šla jsem do toho s vědomím, že je to 12 epizod (pro mě zákusek) a že to za jeden den dám. A taky dala. Ale jak sem byla zaskočená, když se děj nijak neukončil a nepřišlo žádné rozřešení. Bylo mi jasné, že něco není v pořádku.
Ačkoliv podle informací na stránkách Netflixu vyšla i 2. řada téhož roku (plánovaná 3. byla zrušena), tak sem ji ke zhlédnutí nikde nenašla. Trochu škoda, zajímalo mě, jak některé rozehrané děje dopadnou. Pod tímto světlem je tedy mé hodnocení trochu irelevantní. Nicméně zaměřím se na to, co jsem viděla.
Námět byl zajímavý a celkem i smysluplně uchopený, ale nešťatsně zpracovaný. Šlo nejčastěji o sečné zbraně a jejich život - důvod jejich stvoření, pouto s majitelem, krása, ale i ničivá síla a neovladatelnost toužící po krvi a zabíjení. Během 12 epizod je představeno několik zbraní a sorta lidí, kteří jsou v tomto boji o dobro zainteresováni. Objevuje se tu postava, která je sice v názvu seriálu: Gai, ale není mu věnován dostatek času, jak by se u hlavní postavy slušelo. Spíše zapadá mezi všechny ostatní.
Informace byly servírovány zdlouhavě, roztříštěně a člověk si musel stále v hlavě držet několik dějových linek, aby si byl schopný dát 1 a 1 dohromady. Domnívám se, že to byly důvody, které asi postupně diváky odradily a před třetí řadou seriál pohřbily. Je to škoda.
Dlouho jsem přemýšlela nad hodnocením, protože tohle zpracování nebyl tak úplně můj šálek kávy. Ne, že by mi vadily bojové scény, mám je ráda, ale chvílemi to bylo takové přehnané i na to, že je to fantasy.
Výtvarné zpracování bylo trochu neobvyklé přesto celkově velmi pěkné. Postavy měly načervenalé nosy a zvětšené a též načervenalé horní části uší. Nejdříve jsem to považovala za příznak opilství, ale po chvíli mi došlo, že tímto stigmatem trpí všechny postavy. Asi autorův rukopis? Nebylo mi to úplně příjemné, ale zvykla jsem si na to.
Prvky přátelství i rivality provázely celý děj, který se točil kolem nekonečných soubojů za účelem splnění jakéhokoliv přání tomu, kdo zvítězí v turnaji. Bojové scény, krom přehnanosti jenž mě bohužel vždy uvedla do reality, byly pěkné a nápadité. Taktéž oblečení postav bylo rozmanité, což bylo fajn, protože se mi pak nikdo s nikým nepletl.
Dost mne zaujala hudba, kterou jsem si vyhledala. Druhá drobnost, kterou bych vytkla a za co též tak trochu strhávám bodíky, je lehká chaotičnost příběhu. Obzvláště ke konci jsem pociťovala zmatek a nejasnosti a to vrhlo stín na mé dojmy.
K seriálu jsem se dostala, když bylo na světě 8. sérií. Po prvních dílech jsem si říkala, že to na nás všechno sypou hned zkraje, že poslední série už nutně musí být nastavovaná kaše. Mýlila jsem se, naštěstí. Jsem v půlce 7. série a stále je to plnohodnotná jízda, napětí, zvraty.
Co se týká kriminální práce a zápletek kolem chytání zločinců, tak tam, kde jiné podobné kriminálky končí, se Black list teprve rozehřívá, protože mají něco ( nebo tedy někoho ) navíc, toho okouzlujícího prevíta Reda :-). Ten sice "spolupracuje" , ale také má své zájmy a jde si za nimi.
Oceňuji i vedlejší, originální postavy, zábavné a "své", a je to snad první seriál, kde opravdu vnímám i hudbu, ta je pro mne většinou tak vedlejší, že ani nevnímám, že tam nějaká hraje.
Hodně dlouho mi zážitek kazila představitelka Elizabeth a i postava Elizabeth v seriálu, někdy bych s ní fakt silně zatřásla :-). Ale je to jen můj osobní pocit, a zlepšilo se to. Ovšem velmi to vynahrazuje James Spader, pěkných pár let jsem ho v ničem neviděla, také chyba, kterou napravím.
Po 8. sérii se vracím upravit názor. Je to trochu spoiler, pro toho, kdo je na začátku seriálu. Takže - ještě nikdy jsem neviděla takto šíleně napsanou postavu jako je Liz. Veškerá chuť s ní zatřást mě přešla, tady už jsem si pořád dokola říkala, proboha, tak už někdo jakkoliv odpravte tu zrádnou sobeckou mrchu ( no místo mrchy si myslím jiné nadávky :-) ). Protože to je pořád dokola, dělá si co chce a zneužívá přátelství všech, stále dokola ji omlouvají a tím mě už začínají také rozčilovat, protože ona jen proto, že chce nějaké odpovědi, je ochotna riskovat život desítek lidí. Zastřelit málo. K Redovi se chová jako 3 leté dítě, ví, že ji má rád a vše jí odpustí a ona stále zkouší jeho oddanost a lásku, ohrožuje ho na životě a dokola a dokola zrazuje, i za cenu, že riskuje vlastní život ( tady je sobecká vůči dceři ) a Red ji musí neustále zachraňovat.
Po rozpačitém, nejistém a ne úplně dobrém začátku se seriál nakonec docela pěkně rozvinul a celkem podařeně i skončil. Nicméně asi bych Slovany hodnotil jako seriál plný protipólů.
Děj tu popisovat samozřejmě nebudu, abych nespoileroval, nicméně mohu říct, že mnohdy byl předvídatelný, plný klišé, ale občas tam byly také světlé chvíle. Stejně tak postavy. Některé postavy byly přesně jak podle nějakého návodu - tyranský vládce, zlá macecha, chytrá, milá a mocná hlavní hrdinka, která je však zároveň totální outsider. Ale opět, jiné postavy byly pojmuty dobře - Čarad, Vlad, možná Beľo... Ty klišé postavy nicméně bohužel spíš převažovaly.
A opět, plné protipólů bylo i celkové zpracování seriálu. Efekty byly většinou spíše vtipné, kamera to chvílema taky moc nedávala, ale například výprava a kostýmy byly zdařilé, závěrečná bitva se taky celkem povedla.
Možná se mohli trošičku víc věnovat uvedeným historickým zvykům, jako byly postřižiny, nebo slunovrat, víc je představit, ukázat.
Těžko říct, jak zhodnotit herecké výkony, asi to moc nejde srovnávat se světovou tvorbou, kterou známe zejména z USA, ale zase to bylo nesrovnatelně lepší se současnou tvorbou typu Ordinace, Ulice...
Seriál měl tak trochu tendence být velkým fantasy pro dospělé, takže nechyběla krev a nahota, ale přesto to na mě paradoxně často působilo spíš jako pohádka :D
Asi bych Slovany úplně nehejtil, ale nějaké vychvalování si bohužel také nezaslouží. Je to takové 50/50.









