Trochu překombinované, ale vcelku koukatelné. Má to spád a atmosféru. Jen ta hlavní hrdinka pořád zírá stejně, tak nevím. Že bych jí zrovna fandila. Byla urputná až na půdu. Nevím kdyby v tom nebyla osobně angažovaná, jestli by něco vyšetřila. Netušíme jestli je schopná, protože působí tak vystrašeně od začátku do konce.
Nadšená nejsem, ale koukat se na to dá.

Nechápu to, jak může být Agatha Christie tak nudná? Obsazení - bomba, lokace - bomba a přesto je to opravdu nuda na druhou. Asi to chtělo budovat nějakou zlověstnou atmosféru či co, ale to se fakt nepodařilo, navic úpravy v příběhu taky postrádají logiku a chtěla bych vidět, jak to pochopí někdo, kdo nezná předlohu. Dokoukáno ze zvědavosti.
Chtěla bych to vidět s těmi stejnými herci, ale ne takto.

to, mě napadlo po zhlédnutí všech dílů. Ten závěrečný díl byl pro mě TOP. Jsem ráda, když seriály končí dobře. Člověku to pak vlévá optimismus do žil... Tedy, aspoň mě ano. Srážku s realitou zažíváme každý den, tak proč se na pár dílů nepřesunout k něčemu cudnému, milému a zábavnému. Každý díl mne neuvěřitelně bavil. Protože to má i kriminální zápletku, byl tento seriál chvílemi i napínavý. Herci byli velmi sympatičtí a odvedli dobrou práci. Můj milý lhář má vlastně všechny prvky, které má dobrý seriál, dle mého názoru, mít. Doporučuji jej všem, kteří si chtějí odpočinout od reality všedního dne.

V pilotu to sice mělo své mouchy, ale vypadalo to dobře a byl mi sympatický hlavní hrdina – geniální matematik a tak trochu mimoň, který se ocitne na prahu objevu super vzorce. Jenže s dalšími epizodami jsem měla pocit, že spousta věcí začíná postrádat logiku (jako můžete být lehce asociální vědátor, ale i tak vám musí být jasná společenská pravidla a třeba to, že vloupat se do kanceláře svého právě zesnulého vedoucího bude mít své následky a netvářit se pak ublíženě jako jeliman, když mě za to chtějí vyhodit ze školy, resp. z práce) a prostě mě to už tolik nebavilo. Moc nepomohly ani ty věčné tajnosti, které tvůrci dělali ohledně jeho vzorce – nikde vlastně nebylo řečeno co, nebo jak hledá, a k čemu to vlastně může být dobré, nebo proč je to tak důležité/nebezpečné, to byly jen samé náznaky a sem tam věta, jak se díky tomu nabourá do naprosto libovolného systému (docela by mě zajímalo, jak by něco takového bylo jen díky řetězci prvočísel možné). Nevím, jestli se tvůrci báli, že by to divák nepochopil, ale za mě se měli pokusit alespoň o nějakou zjednodušeně stravitelnou teorii, takhle jsem totiž měla pocit, že ani oni sami neví, o co se tam vlastně jedná, a tím pádem celá zápletka ztrácela na věrohodnosti a opravdovosti a bylo to zkrátka jen mlácení prázdné slámy, které se chvílemi snažilo vypadat akčně a drsňácky. A hrdinka z terénu tajné služby, kterou našemu matematikovi tvůrci přihráli na pomoc, byla podobně špatně uvěřitelná a chvílemi vyloženě naivně hloupoučká (logicky, když mého nadřízené odstřelí poté, co se vedení ptal na víc detailů, je nejlepší nápad hlásit své nejvyšší nadřízené, kde přesně jsem a co se chystám udělat). Za mě tedy ve výsledku poměrně velké zklamání, tvůrci nedovedli vytěžit ze zajímavého tématu (a příp. propojení na historii arabské matematiky) nic, co by stálo za to, konec byl už úplně jen změť nesmyslných a mnohdy náhodných rozuzlení (viz třeba ten vedoucí katedry), bylo to roztříštěné, zmatené a nelogické a časem vyprchalo i ono líbivé prostředí univerzity v Cambridge. Škoda :-(

1. série
MVP - Amanda
MVP pro mě - Amanda

2. série - Niklasův hovor tchýni 11/10, Karin je správně praštěná. Jakob je frajer a Karolina je docela hrozná ženská. - 82%
MVP - Karin a Niklas
MVP pro mě - Nathalie

3. série - Bohužel to začne být dobrý, až odpadnou ty páry, co se rozejdou, což je těsně před koncem. Polovina kluků vyběhne s holkama a polovina holek vyběhne s klukama... - 65%
MVP - Fabian, Aron

Tak jo, hlavní hrdinka Klára mě štvala pořád stejně jako v pilotu (viz můj příspěvek do NPL), až si říkám, že láska je sice krásná věc, ale nevím, jestli by chtěl člověk vyrůstat u matky, co neustále nemá peníze ani na základní potraviny a od bezdomovectví ji i její děti dělí jen několik šťastných náhod. Jinak je to ale natočené dobře, takže mě bavilo sledovat osudy ostatních párů, které si chtěly Klářino dítě osvojit, a smekám i před Vladimírem Polívkou v roli manipulativního násilnického exmanžela. Postava pana Čápa z OSPODu v podání Ondřeje Malého mi byla po celý seriál sympatická a líbilo se mi i to, že se seriál zabývá celkem vážnými tématy a ukazuje všechny možné i nemožné druhy rodin. Jinak sympatická nakonec byla i influencerka, která byla většinu pilotu na ránu (i když ty její anglické výrazy uprostřed českých vět mi skřípaly v uších pořád) a svým způsobem i její Hubert. Zkrátka vztahovka zaměřená na mateřství a rodinu, která se České televizi celkem povedla.

Nejsem žádný sportovní fanda, ale tenhle seriál mě bavil. Je to svižné a zábavné, a i když už jsme onen klasický scénář s nepravděpodobným hrdinou viděli nesčetněkrát, zvládli to tvůrci a Kate Hudson v hlavní roli zahrát tak, že jsem jí nepokrytě fandila. Pár epizod, kde dostali větší prostor její trochu praštění bratři (včetně onoho nově objeveného nemanželského latinobratra), mi sice připadalo slabších a víc mě zkrátka bavila Isla a její řešení problémů týmu, ale jako celek to byla fajn oddychovka. A občas se mezi řádky objeví i lehce feministické naťuknutí (jakože situace, které by se Isle jako muži nestaly, např. když pozve hráče na večeři, aby si s ním diplomaticky promluvila o tom, že nemá hanit jejich nového týmového sponzora Sephoru), což byl milý bonus. A oceňuju i závěr série, který nedopadl úplně podle očekávané šablony a nechal tak spoustu prostoru, o co bojovat v další sérii, kterou si určitě nenechám ujít.

Příšerně pomalé a dost nudné, obě manželky nejsou moc dobře obsazené. Hlavně Audrey. Kay má dost hrozný "brownface" makeup. Celkově herecké výkony nic moc, Anjelica velký špatný.

Tu sexuální scénu na schodech si mohli odpustit.

Musela jsem si pak pustit Nultou hodinu z cyklu slečna Marplová, abych si spravila chuť.

Filmy od Pixaru jsem měla vždycky ráda, takže zkouknout jejich nový seriál byla víceméně povinnost. Z pilotu jsem měla poměrně rozpačité pocity, protože jsem od animáku nečekala až tak těžká témata (neustálý tlak na výkon dětí a očekávání úspěchu ze strany rodičů) a depresivní vyznění, ale po shlédnutí všech epizod se to trošku zlepšilo, a i když seriál pořád řeší poměrně vážné věci (např. když děti trochu suplují rodiče a řeší finanční trable apod.), ve výsledku tam byla i naděje. V pilotu mě trochu zarazila animace připomínající postavičky z Aardmana (viz Wallace a Gromit nebo Ovečka Shaun), ale pak při sledování mi došlo, že podobně bambulovité byly vlastně i postavy v Konečně doma. Epizody mají zhruba dvacet minut a každá je vyprávěná z pohledu jiné postavy, takže celý seriál pak tvoří jakousi mozaiku. Za mě osobně asi nebyla úplně ideálně zvolená pilotní epizoda, ale jinak to bylo dobré a sledování mě vlastně bavilo. A říkám si, že vlastně asi není od věci, když se i v animácích řeší vážnější témata :-)

Tento seriál s vojenskou tématikou mě bavil od začátku do konce. Ukázal, že i vojáci jsou jen lidé. Já bych být voják nemohla. Nemám ráda rozkazy. Ale tak nějak po tomto seriálu dokážu pochopit, že někomu dělá tohle prostředí dobře. A pokud se mohou spolehnout na lidi kolem sebe, mají vyhráno. Skoro. Škoda, že další série nebude. Mohli tomu dát ještě šanci.