Netflix přinesl další animovanou pecku - tentokrát zasazenou do světa řecké mytologie. Blood of Zeus je jako stvořené pro víkendové binge -dynamická, krvavá a stylově odvyprávěná jednohubka, která vzdává hold klasickým mýtům, a přitom přidává vlastní temný twist.

Silné stránky seriálu:
Už první minuty vás vtáhnou skvělou animací, která naprosto sedí k božskému prostředí antického Řecka. Styl je temný, epický a výtvarně povedený. Největší highlight? Hudba. Soundtrack podbarvuje klíčové momenty tak dokonale, že si budete připadat jako při sledování staré dobré hollywoodské eposy - a finální bitva o Olymp? Čirá animovaná extáze.

Příběh má pevnou kostru a směřuje k jasné pointě - nikdy nenaser zhrzenou ženu, zvlášť když je to Héra. Využití božských intrik, polobožských hrdinů a démonických sil funguje překvapivě dobře a nepůsobí jako jen recyklace klasiky.

Kritika:
V prostřední části se děj trochu vleče, některé epizody by šlo zkrátit nebo svižněji vystavět. Postavy jsou sice archetypální, ale občas by neuškodilo více emocionální hloubky. Na druhou stranu - je to akční mytologický animák, takže to funguje.

Závěr:
Blood of Zeus je povedený animovaný epos, který má styl, šťávu i sílu. Ať už jste fanoušci řecké mytologie, nebo jen hledáte akčně laděnou fantasy s božským přesahem, tenhle seriál vám dopřeje parádní podívanou. Doufejme, že i druhá řada bude stát za to - zatím má zaděláno velmi slušně.
Hodnocení: 70%

Filmy s nájemným zabijákem Šakalem mám ráda (nejvíc asi ten s Brucem Willisem, ale i stejnojmenný film ze 70. let), a tak jsem byla zvědavá i na seriálové zpracování a musím říct, že jsem víc než spokojená. Šakal Eddieho Redmayna je super profík a hned v pilotu vám svými schopnostmi vyrazí dech (stejně jako v úplném závěru jeho klient na chatu), dokonce až tak, že jsem měla velký problém mu ve druhé epizodě odpustit celkem školáckou chybu s unikátním, a tudíž snadno vystopovatelným batohem, a byla jsem z toho poměrně znechucená, protože to neodpovídalo jeho schopnostem z pilotu (až jsem uvažovala, jestli vůbec budu ve sledování pokračovat, ale zvědavost byla nakonec silnější), po dalších epizodách jsem pochopila, že to byl ústupek v zápletce, aby nebylo pochyb o jeho národnosti a mohla se do toho míchat MI6 :-). Za mě osobně je Šakalovou největší slabinou manželka s dítětem a jejich chování, přičemž občas mělo slabinku i chování samotného Šakala, ale chápu, že se tvůrci snažili ukázat „lidskou“ stránku zabijáka, což se jim myslím celkem povedlo, protože to budí dojem, že je to vlastně jen práce, nemluvě o tom, že deset hodin je poměrně dlouhá stopáž, kterou je třeba nějak vyplnit, příp. si nachystat možné pokračování pro druhou sérii. Jinak nejslabším článkem celého seriálu je podle mě jednoznačně dějová linka s agentkou MI6 Biankou, ta mi byla vyloženě protivná a nemohla jsem si pomoct, ale vycházela mi z toho jako mnohem větší hajzl než nájemný zabiják (paralela s jejich osobními životy, které trpí pod nánosem lží a nepřetržité pracovní doby nešla přehlédnout). A ano, pochopili jste správně, že ačkoli je to trochu zvrácené, fandila jsem u seriálu Šakalovi (a dokonce jsem mu fakt držela palce, aby trefil UDC, byť jsem proti němu nic neměla, zkrátka jen proto, že jsem chtěla, aby Šakal splnil svůj kontrakt :-). Je pravda, že po špičkovém pilotu pak seriál zejména v druhé polovině trochu ztrácí dech a jak se nabalují komplikace, děj se nepříjemně rozplizává, ale v závěru se zase chytí, a byť to má své mouchy, byla jsem spokojená, vždycky jsem v napětí očekávala další epizodu a byla zvědavá, jak to nakonec dopadne :-). Za mě tedy povedený thriller s aktualizovanou zápletkou na současnou dobu, ve kterém Šakal předvede pár opravdu špičkových triků.

Seriál jsem si pustila na jeden zátah a upřímně všichni, od otce přes Jamieho až po policisty, si zaslouží všechna ocenění, která nepochybně přijdou.

Na jednu stranu chápu, že by si asi ostatní přáli trochu jiné zakončení, ale poslední díl (ač má tady nejnižší procento oblíbenosti) mě úplně rozsekal. Bulela jsem od prostředku do konce a musela jsem ještě čekat přes celé titulky, dokud jsem se trochu neuklidnila.

Jedna věc mě ale zaujala a to ve druhém díle, kde policistka správně říká, že většinou se směřuje pozornost na pachatele a mírná ironie toho, že vlastně celá minisérie je výhradně o pachateli a prožívání činu ne rodinou oběti, ale rodinou pachatele.

V moři fantasy seriálů, které se často podobají jako vejce vejci, Carnival Row vyčnívá jako originální, stylová a až překvapivě aktuální podívaná. Kombinuje fantasy svět s prvky viktoriánského noiru a servíruje nám příběh, který je nejen vizuálně ohromující, ale také tématicky hluboký.

Silné stránky seriálu:
Seriál nabízí unikátní směs žánrů - temný neo - noir, dobrodružné fantasy, detektivku, romanci i politické drama. Svět víl, faunů, monster a lidí je bohatý a neuvěřitelně uvěřitelný. Vizuální ztvárnění, výprava a atmosféra viktoriánské Anglie (točené navíc v Česku!) je naprosto dechberoucí - kulisy sedí jak prdel na hrnec.

Herecké výkony překvapí - Orlando Bloom tu podává jeden ze svých nejlepších výkonů, a Cara Delevigne je jako víla Vignette drsná i zranitelná zároveň. První série přináší silný, dobře vystavěný příběh, který se nebojí velkých témat.

Kritika:
Druhá série sice mírně ztrácí tempo a místo osobních příběhů klade větší důraz na politické nuance a systémová témata. Ne každému sedne pomalejší rytmus, ale ti, kdo hledají hloubku a metaforu současného světa, si přijdou na své. Občas by si ale zasloužila trochu pevnější dramaturgické vedení.

Závěr:
Carnival Row je seriál, který si nehraje na divácky přívětivé fantasy, ale jde vlastní cestou . temnou, elegantní a často nepříjemně pravdivou. Ostrá kritika všech možných -ismů (fašismus, komunismus, absolutismus i xenofobie) je podaná s citem i razancí. Škoda, že se dočkal jen dvou sérií - ale i tak se jedná o pozoruhodné dílo, které si zaslouží víc pozornosti, než se mu dostalo.
Hodnocení: 80%

Po sérii nešťastných hraných pokusů oživit legendární galské hrdiny přichází Netflix s animovaným seriálem, který působí jako svěží vítr. Asterix a Obelix: Souboj náčelníků ukazuje, že tahle značka stále má co nabídnout - když se drží svého přirozeného formátu.

Silné stránky seriálu:
Seriál exceluje tam, kde má - v kresleném podání. Styl animace je moderní, ale zároveň věrný původnímu duchu komiksu. Humor je svižný, plný popkulturních narážek, nadsázky a vtipných momentů, které pobaví malé i velké diváky. Asterix a Obelix mají opět šmrnc a jejich dynamika baví, jako kdysi.

Také potěší, že tvůrci nesklouzli k trapnosti nebo přehnané moralizaci, ale zachovali zdravou dávku satiry, která vždycky dělala tuto značku výjimečnou.

Kritika:
Formát rozdělený do epizod může místy působit rušivě - zejména ve druhé a třetí epizodě, kde děj lehce zpomalí a některé momenty ztrácí na tempu. V určitých chvílích se zdá, že by celkovému zážitku více slušel klasický celovečerní film. Přesto tyto slabiny nepřebíjí celkově pozitivní dojem.

Závěr:
Souboj náčelníků je příjemným překvapením a po delší době zábavným návratem k tomu, co dělá Asterixe a Obelixe nesmrtelnými. Není to dokonalé, ale po řadě slabších pokusů rozhodně vítané. A hlavně - opět je to zábava.
Hodnocení: 70%

Politický thriller Noční agent přichází s napínavým mixem konspirací, akce a tajných služeb, ale bez zbytečně přepáleného testosteronu nebo superhrdinských schopností hlavního hrdiny. Naopak - právě jeho civilnost, zranitelnost a důvtip dělají ze seriálu něco víc než jen další špionážní jednohubku. Po dvou sériích je jasné, že Netflix se vydal solidní cestou.

Silné stránky seriálu:
Hlavní hrdina Peter Sutherland v podání Gabriela Bassa je trefa do černého. Není to nadsamec, co postřílí celý Kreml holýma rukama, ale empatický agent, který se snaží zorientovat v síti lží, podrazů a politických her. Právě jeho lidskost, a občasná pochybnost, dodává seriálu věrohodnost.

Zápletka je chytlavá - mix FBI, Bílého domu, dvojitých agentů a hrozeb, které sahají až k vrcholům moci, dokáže udržet pozornost. Navíc to celé příjemně odsýpá. Když už přijde na akci, je syrová a napínavá, nikoli přehnaně hollywoodská.

Kritika:
Občas je ale děj tak spletitý, že se divák může snadno ztratit - hlavně v druhé sérii, kde motivace postav chvílemi nedávají úplně smysl nebo se ztrácí v přemíře jmen, lokací a zájmů. Některé pasáže působí vyloženě výplňově a zbytečně natahují celkovou stopáž.

Také chemie mezi postavami není vždy stoprocentní - chvílemi by to chtělo víc emocí, méně šablon.

Závěr:
Noční agent je příjemné překvapení v žánru politických thrillerů - napínavý, chytře napsaný a přitom uvěřitelný. Díky civilnímu hlavnímu hrdinovi a povedenému tempu se jedná o seriál, který se vyplatí sledovat. Není to dokonalé a místy to drhne, ale jako celek je to zatraceně povedené. A ano - cliffhangery vás nutí mačkat další díl.
Hodnocení: 80%

Za mě to má podobný vibe jako Srdcerváči.

Young Sheldon je rodinný sitcom, což o něm asi říká všechno podstatné. Krátká stopáž příjemně utíká, vtipy jsou někdy slabší, ale většinou přirozené, a zasazení do osmdesátých let je prostě super. Obsazení se moc povedlo, a přestože titulní postava si rozhodně neodnesla cenu oblíbenosti, Iain Armitage má na malého Sheldona padnoucí obličej. Mezi nejoblíbenější postavy se každopádně zařadila Missy hraná talentovanou Raegan Revord, a v podstatě všechny vedlejší postavy, které příběh geniálně doplňovali a jejichž herecké obsazení bylo nadmíru uspokojivé. Seriál si možná někdy pustím jako zvukovou kulisu do pozadí (podobně jako si pouštím TBBT), ale jinak se k němu asi znovu vracet nebudu. Nicméně příjemný počin.

Ten koncept vyřazování a zvolení vítěze pomocí kruhu je vcelku zajímavej, je to dost o náhodě. A upřímně mě vůbec nenapadá jakou strategií by to člověk chtěl vlastně hrát. Nicméně je to dost průměr, i když druhá půlka je o něco lepší. Nejlepší na tom je ten cool kemp, kde jsou. Doporučuju originál zvuk a rychlost na 1,25. 1. série - 55%

Rosalindu jsem viděla jen tak pro zábavu nedávno a jen posledních asi 20 dílů. Ty dialogy jsou strašné... a hlavní hrdina mi nějak chemicky k té Rosalindě nejde. :-) Ale ona byla krásná. A nakonec to celé dobře dopadlo :-D