Původně jsem chtěla dát jen 90 %, protože jsem tam neměla žádnou hlavní postavu, kterou bych si vyloženě zamilovala, ale to mi nakonec nepřišlo fér a nechala jsem plnou palbu, protože tenhle dokument se ČT opravdu povedl. Moc se mi líbí všechny ty letecké záběry a pěkně je připravený i doprovodný komentář. Člověk se dozví spoustu zajímavostí o koutech naší malebné země, o kterých třeba předtím neměl ani tušení, nebo se naopak pokochá starými známými místy z nevšedního úhlu. Určitě se budu k tomuhle seriálu vracet, až budu hledat inspiraci, kam vyrazit na výlet, a možná si ho občas zopáknu i jen tak, pro lepší náladu (zvlášť ty epizody z míst, která znám). Za mě Řeky z výšky rozhodně předčily očekávání a nemám absolutně co vytknout.

Nemůžu se zbavit pocitu, že scénář psala umělá inteligence podle nějakého schématu. Jeden případ v současnoti, jeden případ v minulosti. Za 45 minut, to je frmol. I to by ovšem šlo přežít, je dost takových seriálů, které se v každé epizodě drží schématu, ale tady je k tomu ještě nesympatický a necharizmatický hlavní hrdina. Nevím čím to je, ale nepasuje mi tam vůbec. Jak herec tak postava, je to nějak prostě špatně.
Výtvarné umění mám celkem ráda, seděla by tomu spíše delší stopáž a trochu více rozebrat ta díla. Ne jenom přijít a říct, tohle je padělek, to poznám a tohle je cenný obraz, protože mám ten pocit. Škoda.

Začátek seriálu Mozaika mi přišel hodně vtipný, zejména mě bavili Josefíková s Nedbalem coby dvojčata, kteří působili, že jsou na sebe opravdu napojení a hezky spolu beze slov drželi basu (ten Michalův nádech poznání, když všichni okolo kvůli rentgenu řešili, jestli náhodou nemůže být Madla těhotná, byl k nezaplacení). Zhruba v první třetině je to zkrátka trhlá rodina, kde každý strká každému nos do života a všichni řeší všechno společně. Prostřední část, kde se rozvíjely jednotlivé příběhy a řešily se víc každodennosti, se přiznám, že mě trochu nudila a nasazovala jsem rychlejší posun sledování (což překvapivě nijak zvlášť nevadilo, až jsem si říkala, že ty dialogy tam jsou opravdu rozvláčné a samá pauza). Na můj vkus tam totiž bylo asi příliš mnoho postav (i když v tomhle ohledu mi přišel název seriálu hezky metaforický – že rodina je vlastně jakousi mozaikou) a tvůrci se nimrali v osudu každého z nich a ještě nabalovali širší rodinu, což prostě BYLO zdlouhavé a ne vždy zajímavé. Nicméně závěr (poslední asi tři nebo čtyři epizody) pak byl zase pro změnu brutální (bez mučení připouštím, že jsem plakala) a nabitý dějem a myslím si, že ať už jste lehce praštěné Madle fandili, nebo vám trochu lezla na nervy jako mně, stejně vás ten konec rozbije. Za sebe tak můžu říct, že to možná chtělo zkrátit stopáž nebo trošku eliminovat škálu postav, protože takhle byla ta síť na diváky roztažená až moc doširoka a zahrnovala všechny myslitelné i nemyslitelné cílové skupiny (staré, mladé, gay, hetero, ty, co marně touží po dětech, i ty, kteří kvůli dětem neví, kam dřív skočit) a zákonitě jsou tam pak hluchá místa, pokud k některé z nich nepatříte. Kdybych na to měla koukat v reálném vysílání a čekat vždycky týden na další epizodu, myslím, že bych to po první třetině vzdala. Jinak je to ale hezky lidské s milým pohlazením po duši, jak to Alice Nellis umí.

S ohledem na to, že jde údajně o seriál založený na skutečných událostech, to není zrovna lehké pokoukání, celou dobu jsem si říkala, jaký to musel být šok, když se Melissa někdy v patnácti dozvěděla, že její otec je sériový vrah, a jak se s něčím takovým člověk vůbec vyrovná. Tolerovala jsem pak kvůli tomu i sem tam nelogické či zvláštní chování postav, protože jsem si vždycky říkala, že bůhví, jak by člověk reagoval, kdyby si prošel tím, čím Melissa a její rodina. Každopádně mi přišlo, že je seriál dobře natočený, snaží se nastínit celou věc ze všech možných úhlů, takže divákům ukáže reakce Melissina okolí, když byla teenager a vše se provalilo, i třeba současnou chtivost po true crime senzacích nejen mezi mladými, ale i mezi bohatou vrstvou (Melissin šéf ji například pozve na večeři k sobě domů de facto jen kvůli tomu, aby ji mohl předvést svým vlivným známým). Tvůrci ukazují i přiohýbání skutečnosti na kamery nebo rigidnost právního systému, kdy z politických důvodů nechtějí vyšetřovatelé přiznat chybu apod. Za mě tedy zajímavý seriál, kterému nechybělo několik plot twistů a překvapivých momentů, stejně jako ďábelsky úlisný Dennis Quaid, který byl chvílemi až strašidelný (a zejména to, jak měl v hlavě nastavené, co je podle něj správné a co ne, a byl schopen Melissu z fleku odsoudit za něco, co by normální člověk/rodič chápal, a na druhou stranu se jí pak pořád snažil svým způsobem chránit, takové trošku manipulativní jo-jo chování). Seriál byl dostatečně napínavý a ani chvilku jsem se u něj nenudila (jen někdy nevěřícně kroutila hlavou), takže spokojenost, byť to teda tématicky není nic, na co bych se s gustem koukala znovu a znovu dokola :-)

Nijak dlouho jsem seriál nevyhlížel a nechal jsem se na něj nalákat hlavně trailerem. Mě se prostě líbí to ponuré Skotsko, ten jejich přízvuk a byl jsem rád, že jsem viděl i pár povědomých tváří. Až později jsem zjistil, že je to založené na dánské kriminální sérii a ta Skandinávie je z toho příběhu cítit, což je dobře. Nevím, jestli je výhodou předlohu znát, ale i bez její znalosti mě zpracování bavilo.

Tyhle kriminálky mě baví. Jeden zamotaný příběh na celou sérii, který se zvolna rozjíždí, aby měl divák šanci se seznámit s postavami, a postupně graduje až ve velké finále, které stojí za to. Hlavně u závěrečných dílů byla nutnost dalšího sledování vysoká. Dept Q u mě zabodovalo a těším se na to, až zpracují další knihu.

Doctor Who byl pro mě vždy srdcovou záležitostí, hltala jsem každý nový díl, but no more... Neříkám, že se některé díly nepovedly (např 1x6 Dott and bubble), ale kvůli snaze obsáhnout snad všechna myslitelná aktuální témata dnešní doby, aby se všichni cítili zahrnuti a všem hnutím bylo vyhověno, už seriál tlačí dost na pilu a to jednoduché kouzlo kamarádství, společného dobrodružství a vzrušení z objevování nových končin je pohřbeno někde vespod. Neříkám, že se na nové díly, které ještě přijdou, někdy nepodívám (kvůli Billie Piper), ale rozhodně se na ně nebudu těšit tolik, jako když byl doktorem David Tennant nebo Matt Smith...

Dosť dobrý špionážny romkom. Ale riadne krátky. Nedostatočne ukončený.
Diváci si môžu len domyslieť, ako by dej ďalej pokračoval.
Chcelo by to ďalšiu sériu, kľudne aj viac.

Dánský seriál Niterná tajemství sliboval napínavou zápletku a silné drama, ale bohužel očekávání nenaplnil. Hlavní postava, která měla být nositelkou napětí i odvahy, působí spíše pasivně a nesympaticky – i přes zásadní informace, které má, se nedokáže postavit svému manželovi, což diváka frustruje. Detektivní linie, která zprvu slibovala překvapení, se rychle vyčerpala a viník byl téměř od začátku zřejmý. Seriál tak postrádá moment překvapení i gradaci. Závěr působí nedotaženě, jako by tvůrcům došla odvaha nebo nápady. Škoda – potenciál tu rozhodně byl.

Seriál celkově super je to první seriál z komiksového prostředí který jsem shlédl celý,akorát mě mrzel ten konec superman přeci neumírá podle mě mělo mít trošku otevřený konec.

Pohled do naší komunistické minulosti, kdy si právě takové charaktery jako Standa Pekárek užívali své nejlepší období. Někomu může vadit, že hlavní postavou je takový sebestřední frajírek, kterého rozhodně netíží svědomí a tak když se mu to hodí, poví něco STB, hlavně pokud z toho sám má nějaký užitek. Takové to asi bylo a takoví my češi prostě jsme.

Kryštof Hádek byl jako Standa Pekárek skvělý a ostatně obsazení se tady povedlo velmi dobře. Skvělý je i Tomáš Jeřábek jehož Horáček je vlastně hrdinou příběhu.

Tohle se České televizi podařilo a je to rozhodně jeden z těch lepších českých seriálů poslední doby. V takovéhle kvalitě klidně víc. Navíc připomenutí těhle dob, které se někteří snaží vrátit a nebo si je neustále chválí, je třeba.