Ano, první je jen jedna. Telenovela. Sledovala jsem ji dost poctivě v pubertě, ale už tenkrát jsem zuřila, že jsou díly, kde se prakticky nic nestane, že je to strašně roztahané... Tady je v seznamu, že má 13 epizod! Poboha měla jich nejméně 220 a hlavní hrdinka se tam pořádně objevila snad až v půlce :-) Přitom příběh je dost zajímavý. Ještě si vzpomínám, jak moje mamka šílela z toho, jak si hlavní představitelka pořád odhazuje pár vlásků z tváře (ale musíme jí přiznat, že takovou hřívu blond vlasů by bral leckdo).

Viděla jsem málo telenovel, protože to není můj žánr. Ale tahle jediná se mi docela líbila. Jako první jsem protrpěla Manuelu - protože jestli někdo tvrdí, že viděl tak 1 z 10 dílů a o nic nepřišel, to byl přesně tenhle případ. Jenže já byla holka a pořád jsem čekala, že už v tom dalším díle se to přece nějak posune...Esmeralda ačkoli v ní mluví hlavní postavy strašně pateticky, tak docela odsýpá, ženský tam jsou krásný, chlapi až na výjimky taky, je komu fandit, Melesio je správně trdlo... Prostě to je takové milé. A ani ne přehnaně dlouhé :-)

Když už jsem viděla Děcko, „musela“ jsem si pustit i Náhradníky, od kterých jsem konečně čekala nějakou tu komedii. A Náhradníci skutečně jako komedie míněni jsou, byť tam samozřejmě je i nějaký ten vážnější podtext, jenže já osobně nemám tenhle styl zoufalých komedií, resp. komedií založených na bezmoci postav, moc ráda (dost mi to připomínalo třeba film Baba na zabití s Drew Barrymore a Benem Stillerem). Zápletka jako taková je hodně praštěná, byť se to tvůrci snažili podat přirozeně, a ústřední manželská dvojice ve své snaze nenaštvat tchýni splétá čím dál složitější pavučinu lží, aby mohli využít pro početí svého dítěte náhradní matku z Gruzie, a komplikují si tak život (rozhodnou se, že manželka bude předstírat těhotenství), čímž se vytváří až absurdní situace, které měly být pro diváka vtipné (a věřím, že někdo se i smál), ale na mě tohle působí spíš strašně depresivně a beznadějně. Nicméně musím uznat, že Iva Janžurová svoji roli tchýně a důchodkyně, která je zvyklá všem do všeho a za každou cenu kafrat (rodinou počínaje a řemeslníky konče), byla neuvěřitelně věrohodná (a možná o to depresivněji na mě seriál působil :-). Místy sice ve zrychleném posunu, ale dokoukala jsem seriál do konce. Jako ano, Alice Nellis je tam z toho znát (má na svědomí scénář i režii), ale prostě mi úplně nesedlo to pojetí.

Musím uznat, že komedie od Channel 4 mě docela baví a přijde mi, že mají včdy docela zajímavé a originální téma (We are Lady Parts, Everyone Else Burns nebo i Big Boys) a stejně tak je tomu i u Big Mood. Přeci jen každý seriál nemá hlavní postavu, která má problémy s duševním zdravím.

Hlavní hrdinky jsou fajn obsazené, jak Nicola Coughlan tak i Lydia West, mě bavily už v jejich předchozích seriálech a jsou skvělé i tady. Ale mám problém se vztahem jejich postav, protože mi přijde, že byl hrozně destruktivní a nechápu, proč by vlastně byly kamarádkami. Tentokrát mě ta komedie trochu míjela a navíc ten závěr je dost depresivní, takže za mě se to tentokrát nepodařilo.

Jediná, kdo to táhne (+10%) a je aspoň trochu normální, je Misty. Jinak je to jen nekončící soutěž o to, kdo zrovna bude větší kráva. Ztráta času a bolest sledovat.

Přestože jsem z pilotu zrovna odvázaná nebyla, další epizody se mi dostaly pod kůži a seriál jsem nakonec hltala s neuvěřitelným nadšením. Některé scény jsou sice občas až brutálně naturalistické, ale lékařský seriál předpokládám musí uspokojit i tyhle divácké choutky :-). Mně se líbilo, jak se postupně rozkrývaly životní příběhy jednotlivých lékařů a jak se vyvíjely jejich vzájemné vztahy, sympatie a antipatie. Bavilo mě ten mumraj sledovat, ani chvilku jsem se nenudila (nevím, jestli jsem se po pilotu naučila ten nesrozumitelný doktorský žargon plný latiny ignorovat, nebo ho pak v další dílech trochu upozadili, každopádně mi to prostě přestalo vadit), naopak mě pořád dokázalo něco překvapit či šokovat (jako když nespokojený pacient napadl personál) a vždycky jsem se těšila na novou epizodu. Hlavní lékař, doktor Robi, kterého hraje Noah Wyle, je velký sympaťák a líbila se mi taková ta jeho lidská moudrost a empatie. Z ostatních postav stážistů, lékařů a sester mi byl občas někdo sympatičtější, někdo méně, a v průběhu se to pak ještě měnilo, jak vycházely na světlo některé skutečnosti, v každém případě bylo komu fandit, a to je pro mě jeden ze základních kamenů :-). Závěr seriálu (asi poslední tři čtyři epizody) byl pak neskutečně napínavý a opravdová adrenalinová jízda, takové grandiózní finále, po kterém coby divák nechcete, aby to skončilo, a doufáte, že se podaří natočit druhou sérii :-)

Většinou tenhle typ seriálu/filmu miluju a sjedu to na jeden zátah. Ale tady se to moc nedaří a u každého dílu sem usla.
Seriál postrádá drive, nepřeberné a poměrně nudné tlachání s milionem postav a ještě s prostřihy tribunálu jsou opravdu recept na uspávání, neuškodilo by zkrátit stopáž.
Ale i tak sem to dokoukala do konce 💪🏻 ale znovu už ne.

Upřímně jsem čekala, že to bude vtipnější, nebo aspoň romantičtější. Atmosférou a humorem mi to připomínalo Bridget Jonesovou, akorát je to slabší odvar a chybí tu herecké hvězdy v hlavních rolích, byť zápletku opepřili přítomností jakože slavného herce. Přiznám se, že mi úplně nesedí tahle jejich rádoby romantická linka, kdy hlavní hrdinka střídá partnery častěji než ponožky a sex na jednu noc je pro ni de facto hobby (nevím, jestli je v angloamerické kultuře tahle promiskuita běžná, ale mě to prostě hlava nebere). Je to takové trošku bláznivé, sem tam potká hlavní hrdinku větší či menší trapas a jako ano, je to koukatelné, ale že by to bylo bůhvíjak vtipné, to říct nemůžu (přece jen éra Bridget Jonesové mi přijde, že už je trochu vyčpělá). A přitom potenciál by tam podle mě byl, jen by to chtělo vzít za jiný konec. Za mě po první sérií končím, tak trochu jsem těch šest epizod do konce protrpěla – pořád jsem čekala, že se to zlepší, a pár celkem pěkných (a i romantických) scén tam bylo, jenže vážně jen pár – víc zkrátka vidět nemusím.

Dalekové... na nich to stojí a padá. Bohužel.

Nedokáží utáhnout celý seriál. Celý event Time Lords Victorious jsem neviděl, tak nevím, jestli to nemá nějakou návaznost na něco jiného, ale takhle samostatně jsem si to moc neužil.

Animace otřesná, příběh celkem plochý.

Původně jsem se tohohle seriálu trochu bála, protože co si budeme povídat, španělská produkce má svoje specifika a většinou mi nesedí. Příručka mladé dámy je ale příjemně oddychová, neskutečně barevná (v tom si myslím, že tkví srovnávání se seriálem Bridgertonovi) a jako nenáročná romantika mi perfektně sedla do nálady, když jsem chtěla koukat na něco milého, co mi příliš nezavaří mozkové závity. Líbily se mi občasné záběry na město (nejspíš Madrid) a parky. V některých momentech se sice objevuje tíhnutí k telenovelám (zejména u vedlejší dějové linie s kamarádkou hlavní hrdinky a matkou jejího milého) a do určité míry musíte přistoupit na pravidla hry tvůrců (čili nijak zvlášť o tom nepřemýšlet a prostě si užít chvilku bezstarostného sledování světa přes růžové brýle), ale nic z toho mi nebránilo zhltnout seriál při víkendovém bingewatchingu :-) Jen ten konec mě trošku naštval – přece jen si mohli nechat pro další sérii menší škvíru, a ne rovnou vrata dokořán :-)