Dark je první velký hit německé produkce na Netflixu a trvalo mi dlouho se k němu odhodlat. Slyšel jsem o něm totiž tolik dobrého, že jsem se bál zklamání. Ale úplně zbytečně, seriál si hraje s mým oblíbeným cestováním v čase a je ve svém vyprávění hodně chytrý. I když se zdá, že to nedává smysl, tak do sebe všechno vlastně docela solidně zapadá. Ano, jsou tam chybičky, ale nic velkého, co by mě vysloveně rozčilovalo.

Něměčtí herci pro mě jsou neokoukaní a i na němčinu jsem si po chvíli zase přivyknul. Nejvíc se mi líbil soundtrack, výběr hudby byl na jedničku a uhranulo mě i to depresivní počasí, kdy ve Windenu snad nemají den, kdy by nepršelo. Sledování postav napříč několika generacemi vypadalo složitě, ale vlastně nebylo až těžké.

Do závěrečné třetí série jsem se musel trochu nutit, nebo přesněji spíš v jejím průběhu. Měl jsem trochu problém spolknout otázku jiné reality, ale nejspíš to už jinak uzavřít ani nešlo. S čistým svědomím mohu doporučit každému, kdo má rád zamotené příběhy a koho baví cestování časem.

Kolik dnešních diváků přečetlo alespoň jednu knihu od Wellse? Z dnešního pohledu jsou archaické, soudobý čtenář by měl problém, aby se prokousal do konce, i když se jedná většinou o útlé knížky. The War of the Worlds byla poprvé publikována v roce 1898(!) a zcela pochopitelně odráží tehdejší sociální uspořádání a normy.

Námět byl několikrát adaptovaný (a také posloužil jako motiv), ale vždy byl přizpůsobený době/divákovi v době natáčení.

Tato adaptace je jiná - je tak trochu Wellsovým strojem času, divákovi v 21. století přináší kolorit dob, kdy Británie (Anglie) byla světovou velmocí. Jistě, zpracování je pomalé, starosvětsky romantické a nezvykle pochmurné, popsané společenské konvence jsou dnes nemyslitelné, není doslovným přepisem předlohy, mzáci nejsou dokonale CGI zpracovaní, ale - atmosféra (pocit, dojem...) je stejná, jako ta, která byla vyobrazena Wellsem.

Doctor Who (2005) byl jeden z mých nejoblíbenějších seriálů, byly doby, kdy jsem se nemohl dočkat dalšího dílu. Bohužel s každou další řadou přibývalo to, čemu se za bolševika říkalo "angažované umění".

Lehkost dokonale vyváženého žánrového mixu se postupně vytrácela, mistrovsky napsané scénáře se někdy po S10 začaly stávat poněkud nepřehlednými, obsadit Joddie do první (a doufejme, že poslední) ženské role Doctora bylo nešťastné, exploze wokeismu byla smrtící.

Poslední změna showrunnera přinesla mírnou naději. Jenže - jak se ukázalo - vše je jinak (názor je napsaný jako reakce na S02E01, resp. S15E01 – The Robot Revolution).

Natáčení působící dojmem, že se odehrálo v Jihoafrické republice s využitím tamních herců, bezkonkurenčně nejhorší herecký výkon protagonisty a scénář, pohybující se na hranici debilní parodie přispěly k tomu, abych se s velkou lítostí s Doctorem rozloučil. R.I.P.

Tak tohle mě teda nebavilo. Možná kdyby měl seriál tak čtyři epizody, ještě bych to se zatnutými zuby zvládla, ale takhle po třech dílech končím, je to neuvěřitelná nuda. Koncept svérázné prvotřídní detektivní vyšetřovatelky, která jen vyslýchá nepřebernou plejádu vedlejších postav a pozoruje, je fajn do dvouhodinového filmu, ale u osmihodinového seriálu by to chtělo něco víc. Přijde mi, že tvůrci vůbec nevyužili potenciál výjimečného prostředí Bílého domu, vůbec s tím místem nepracují a vlastně se nijak na případu nepodílí (nebo minimálně ne v prvních třech epizodách). Taky mě nebavil ustavičný střih, kdy se vlastně celý případ rozplétá retrospektivně na základě svědectví před „soudním tribunálem“ amerických senátorů, jejichž handrkování a poznámky neustále odbočují z děje a dost ruší. A nebavilo mě ani ono obrovské množství možných podezřelých, kdy se na obrazovce promenáduje plejáda snad stovky vedlejších postav, které by mohly, ale taky nemusely mít s vraždou něco společného – upřímně, nevyznala jsem se v nich, protože žádná z postav (kromě oné vyšetřovatelky ála Sherlock Holmes) nemá pořádně čím zaujmout a nijak nevybočuje z davu všech ostatních (a mihnutí slavných tváří jako Kylie Minogue nebo Hugh Jackmana to nezachrání). Takže za mě neuvěřitelná nuda a hodně přestřelená stopáž, po pilotu ztrácí seriál dech, vyprchalo i pošťuchování hlavní vyšetřovatelky s agentem tajné služby a seriál nemá co nového nabídnout, takže mě po třech epizodách vlastně ani nezajímá, kdo je vrah, resp. po pár epizodách kvůli všemu tomu střihu a snaze být cool jaksi zapomenete, že cílem celého toho cirkusu je vlastně najít vraha :-(

Na tenhle seriál mě nalákala rubrika Novinka pod lupou a musím říct, že autistická archivářka Patience je skvělá a oblíbila jsem si ji hned od začátku. Sympatická byla i detektiv Bea Metcalfová a sbližování Patience s forenzním technikem bylo neskutečně roztomilé. Líbilo se mi, že se seriál snažil věrně zobrazit problémy lidí s poruchou autistického spektra (jako když měla Patience problém odejít z kanceláře šéfa, dokud jí to vysloveně neřekl, nebo že některé situace fakt nedává a prostě uteče), a hodně sympatický mi byl i vedoucí jejich terapeutické skupiny a fakt, s jakou skepsí mluvil o neurotypicích (tedy lidech bez poruch autistického spektra) stylem, že třeba nechápe, co na něčem mají, nebo jak je těžké pro neurotypika vybrat dárek :-). A moc pěkné je i prostředí historického anglického městečka Yorku se všemi těmi cihlami, historickými budovami a obrovskou katedrálou. Jenom mi přišlo, že celé vyznění seriálu je takové hodně teskné až smutné (nejspíš se to odvíjí už od molové melodie v úvodních titulcích). A pak mi vadil ten useknutý konec, po šesti epizodách skončí, jako by příští týden měl navazovat další díl, ale kde nic, tu nic, což mi přijde škoda, protože v tuhle chvíli není jasné, jestli bude seriál prodloužen pro další série, a přitom mě jeho sledování dost bavilo – ano, občas to bylo díky Patience a jejímu zájmu o kriminalistiku až dost morbidní (např. v epizodě se zmizelým tělem z márnice), a občas jste museli přimhouřit oči nad chybějící logikou a fyziologií (viz opět márnice nebo epizoda s antraxem), ale jinak to byla milá kriminálka s přidanou hodnotou v podobě autistické asistentky vyšetřovatele.

Za mě právem nejdiskutovanější seriál poslední doby. Je to mrazivý thriller, který divákovi nic nevnucuje, spíš jakoby dokumentárně sleduje průběh a dopady obvinění třináctiletého Jamieho z vraždy spolužačky na jeho nejbližší okolí a snaží se nastínit možné důvody, i když zrovna v tomhle ohledu bych si nechala líbit něco podrobnějšího nebo aspoň víc popisného (pořád si nějak nedovedu představit, že by šikana a odmítnutí mohly stačit, aby člověk někoho zavraždil, a to dokonce ani při návalu vzteku, tedy jakože v afektu, což tady bylo lehce sporné, protože pochybuju, že Jamie běžně chodil s nožem v batohu). Jinak za mě byly nejsilnější epizody, kde figuroval právě Jamie (nejvíc určitě třetí epizoda, pak asi ta první, druhá a nejslabší byla čtvrtá epizoda, i když chápu, že se tvůrci chtěli zaměřit i na to ne příliš často zobrazované „potom“ a každodenní život jeho rodiny), jeho mladý herecký představitel vystřihl psychopata jak víno, až z toho šel fakt strach. Adolescent je seriál, o kterém budete ještě dlouho přemýšlet a jen tak ho nevyženete z hlavy, mně například uvízly zejména dvě věty, které jsou celkem brutální – první je Jamieho tvrzení v první epizodě, že neudělal nic špatného (a to dokonce i po odhalení videa), a druhou je zoufalé prohlášení otce přemítajícího ve čtvrté epizodě o tom, kde udělali při výchově chybu, že byl Jamie přece svém pokoji, a tak si mysleli, že je v bezpečí (jakože se nepotuloval nikde s nějakým gangem). Děsilo mě zobrazení britského školství – to tam skutečně i u takhle relativně malých dětí panuje taková džungle a neúcta k učitelům a dospělým obecně? Líbilo se mi, že si tvůrci pohráli s diváky a ukázali, že zatčení náctiletého kluka, který celou dobu fňuká, není příjemné ani policistům, protože každý druhý má doma dítě stejného věku, a obdivovala jsem jejich procesně bezchybný přístup, kdy fakt trpělivě vysvětlovali a poučovali. Stejně tak mistrné bylo použití sympatické postavy psycholožky, která se snaží o Jamieho nestranný posudek a vypadá to, že je vlastně na jeho straně (nosí mu jeho oblíbené kakao a sendvič), a pak to její reakce v závěru epizody rozseká na cimprcampr a vy si říkáte, že to bylo podobné jako když ošetřovatel lvů krmí své svěřence před tím, než jde do klece. Jo a mimochodem dost děsivé bylo i to, že z rozhovoru s Jamiem nebylo úplně zřejmé, jestli si uvědomoval, co to vlastně znamená, když svoji spolužačku zabil a jaká je to tragédie (jakože už nikdy neobživne). Zkrátka fakt hustý a vůbec se nedivím, že to chtějí promítat ve školách.

Co si budeme, vajíčka bez slaniny by měly o takových 10-20% nižší hodnocení. Seriál plave na pomezí mezi vážnosti seriálu Supernatural a komičnostní seriálu Ash vs Evil Dead. A i při malé stopáži okolo 25 minut na díl se ke konci seriálu zdají být epizody už trochu delší. Naštěstí to celé zachraňuje povedené finále. I tak se člověk nemůže zbavit dojmu, že nehrát tam Kevin Bacon, seriál by si nepustil. P.S.: Bacon je vpřekladu špek či slanina a vše již bylo snězeno Jolene Purdy.

Podle ukázek to vypadalo na odlehčenou krimi zábavu ozvláštněnou záhrobím, ale ve výsledku to bylo vlastně úplně o něčem jiném, než jsem čekala. Například jsem nečekala tolik nadpřirozených jevů, démonů a příšer. Myslela jsem si, že to prostě bude seriál o vyšetřování příčin smrti duchů, kteří nemohou najít pokoj a vyhledají proto pomoc mrtvých detektivů. Navíc jsem si říkala, že vtip by mohl být právě v té interakci mezi duchy a živými (podobně jako třeba v seriálu Ghosts nebo tak) a dost mě překvapuje, že duchy vidí každá druhá postava a hlavně, že se duchové můžou bez problémů a omezení projevovat fyzicky, jakože hýbat s předměty nebo dokonce bránit živým lidem v pohybu. A celkově i ty jejich případy mi nepřipadaly nijak zvlášť zajímavé nebo něčím výjimečné, hlavní dvojice detektivů mi ve výsledku taky nebyla bůhvíjak sympatická, nemluvě o tom, že ani tady se tvůrci nevyhnuli současným nešvarům, takže jeden z hlavních hrdinů musí být gay, další je lesba a jen ten jeden jediný hetero detektiv má aspoň maximálně gay look (údajně za to můžou osmdesátky). Jediným vtipným prvkem byly kočky mluvící s duchy a pak ještě ona japonská studentka. Ve výsledku to na mě působilo, že je to určené pro teenagery (a mě to tudíž neoslovilo, protože už do téhle věkové skupiny nespadám), protože to bylo takové přebujele až psychedelicky barevné a plytké a šablonovité, bez větší hloubky. Seriál jsem nakonec dokoukala jen jako kulisu k jiné činnosti a vůbec se nedivím, že to nebylo prodlouženo pro další série.

Původní seriál Motherland mě bavil sledovat, i když to chvilku trvalo než jsem si zvykl a u Amandaland je to vlastně dost podobné.

Amanda byla ta nejotravnější postava seriálu a nebyl jsem si jistý, že je dobrým krokem z ní udělat hlavní postavu spin-offu. Amandu je totiž opravdu jednoduché nenávidět, ale postupně jsem si uvědomil, že v tom je její síla. Po první epizodě jsem si říkal, že nevím, jestli pokračovat a po té šesté si říkám, že doufám v další sérii.

Všechny nové postavy dobře fungují a jsou obsazené skvělé, osobně jsem rád, že je tady Siobhan McSweeney (Derry Girls).

Netuším, jestli takhle se chová autista, občas to trochu haprovalo, někdy jí něco vadí, někdy ne. Ale v celku mě baví, když někoho podceňují a on jim pak ukáže a natře. Řešení hádanek je taky bezva, takže proč ne. Víc mě baví ale ta vyšetřovatelka.
Je to vlastně ten formát alá Mentalista, kde někdo z venku pomáhá řešit případy, protože má nějakou specializaci nebo jiný pohled viz High Potential, Castle atd.