Fenomenálny kúsok: zdrvujúci, desivý a nekompromisný. Seriál roku 2019.
Tak jo, někdo už to říct prostě musí. Mám rád zaklínače a knížky obecně, takže když se někdo pustí do převádění knížky do filmu / seriálu, bývám hodně přísný. A tady jsem ve 3 dílech, které jsem tomu dal, viděl hodně svévole.
Co bylo nejhorší, bylo samozřejmě obsazení. O politicky korektním přebarvování už nemá ani smysl se nějak rozepisovat. Hlavní hrdina rozhodně měl daleko do otřískaného a věčně chudého zaklínače, spíš takový vymydlený manekýn, hodící se spíš na Marigolda. Ciri byla daleko starší, než by měla být, vždyť při vypálení Cintry měla být tak malá, že si pamatovala jen útržky. Myšilov byl druid. Přišel vám ten dvorní čaroděj s vybranou etiketou a draze vypadajícím ohozem jako druid? A tak bych mohl pokračovat.
Dalším velkým problémem pro mě byl nulový smysl pro důležité detaily. Tak rovnou Geralt - Byl by takový problém, tomuhle mutantovi pořídit aspoň pořádné čočky, jako proslulé zaklínačské kočičí oči? ...Nebo aspoň druhý meč? :P A jaký smysl mělo natáčet Blaviken a vynechat úplně tridamské ultimátum? Vždyť o tom to celé bylo. Atp.
Kdybych se dokázal oprostit od toho, že to není Zaklínač jak ho známe, ale jen značka, byl by to asi docela dobrý seriál. Uznávám, že všechno co mi na něm
vadí souvisí s tím, že se nedrží předlohy. Takže vy, kdo to zvládnete nebo je to vaše první setkání se zaklínačem, užijte si seriál :)
K předloze jsem se nikdy nedostal, i když Gaimanova tvorba mě vcelku baví, takže jsem uvítal seriálové zpracování. Začnu obsazením, které je skvělé. Milovaný Doctor David Tennant ve spolupráci se stejně skvělým Michaelem Sheenem jsou ve svých rolích naprosto skvělí a hlavně se perfektně doplňují. Navíc vedlejší role pro známé tváře jako Hamm, Offerman nebo Whitehall také potěší. Hudba je také trefně vybraná, ale ono se těžko dá něco zkazit s Queen. A velký palec nahoru jde i za intro, které připomíná hravé klipy od Of Monsters and Men.
Příběh o apokalypse byl možná ze začátku trochu rozvláčný, ale postupně vtáhl a hrozně bavil díky chemii hlavní dvojice. I když finále jako takové nebylo tak epické, jak by si jeden představoval. Britský humor z toho šplouchá po vlnách a pokud vás baví, tak si to užijete. Moje dva nejoblíbenější okamžiky - první je dokonalý průřez dějinami ve třetí epizodě a druhý je při neotřesitelné víře v milované auto. Bonus navíc je, že jde o minisérii, která se nebude zbytečně natahovat.
O to víc mě překvapilo, že přišla další řada. Ta sice nezklame, ale vysloveně nenadchne. Co bylo dobře, to zůstává. Chemie Tennanta a Sheena nejde nahradit a seriál stojí a padá na jejich interakcích, v okamžiku, kdy ani jeden z nich není na scéně (což je málokdy) tomu něco chybí. Vedlejší postavy jsou tentokrát slabší, ale hudba je opět skvělá a hlavní slovo si pro sebe ukradne Buddy Holly s Everyday, což je trefa do černého. Druhou sérii jsem prostě nečekal a i když pobavila, tak je o stupínek níž než ta předchozí, snad to závěrečná třetí řada dobře zakončí.
Bylo to celkem fajn, ale nějak nemám chut se dívat na pokračování. Tohle zrovna nebyl šálek mého čaje.
Jak jsem poznal vaši matku...
Pro mě to byl vždycky jen trapný sitcom. Jeho utržky jsem tu a tam zahlédla v televizi a nahraný smích mě odrazoval. Jenže...
Pak jsem se do něj zničehonic pustila na vejšce. A musím říct, že přišla bomba. Jsem teď asi u osmé série a tak dlouho jsem u ničeho nevydržela. Nějaké díly jsou slabší, u jiných zas brečím smíchy. Je to fajný pokoukání. Do hlavních postav jsem se rychle zamilovala. A nemůžu se dočkat, až Ted konečně najde matku svých dětí! :)
Zázrak z devadesátek, který by se už dnes neprosadil. Ani ne tak z důvodu opadnutí zájmu o obří roboty, ale čistě protože je svůj. Za následek to má nejproměnlivější nálady, které jsem kdy v anime viděl. A mě stejně tak baví úvodní poťouchlý lechtivý fanservis i neustálé pubertální pištění, jako přitahuje dobově přesná rozevlátost. Dokud je Evangelion jenom mladistvá mecha akce prokládaná hláškami nebo naivními epizodickými klišé (ať jdou hrdinové do školy na dovolenou nebo doslova kamkoli, pokaždé se budou muset utkat s Andělem), je to více než slušná zábava, na kterou se dívá samo. Po přerodu do vážnější roviny, která postupně graduje do náročné psychologie či thrilleru pak seriál definitivně dostává své pověsti nezapomenutelného a hlavně nezaměnitelného zakladatele jednoho subžánru. Tenhle skok od věčných úsměvů a shazování sebe sama navíc přijde z dílu na díl a o to větší dopad na diváka má. Scénář se v tu chvíli nebojí v očekávání největšího akčního inferna doslova couvnout do mysteriózní detektivky nebo introspekce hlavního hrdiny a z podobných dilemat až do samého závěru vykukuje jen velmi neochotně. Úplný finiš asi svého času musel vyrazit všem dech a i přesto, že jsem na něj byl připraven, stejně mi z neustálého chaotického drmolení a duševního sebepoškozování šla hlava kolem. Jakkoli bych si konec představoval jinak (ať už ten seriálový nebo filmový), zůstávají Shinji, Rey i Asuka jedinečnou vzpomínkou.
Jeden z nejatraktivnějších komiksových vesmírů obývají tři dekády po jeho nejzásadnějším příběhu jen proměnlivé zajímavé nové charaktery, vypráví se více než rozvážným tempem a ústřední témata, dříve tak neodolatelně rozprostřená napříč společností, se slévají k tolik kritizovanému, ale paradoxně žánrově průzračně pojatému rasismu. Tak dlouho jsem se snažil na novou strážcovskou atmosféru naladit, až byl téměř konec. Pokaždé mě rozčarovala zbytečná nepochopitelná vsuvka, která jen pozvedla moje obočí, místo toho, aby mě nutila zajímat se, jaká bude pointa. Zamrzel mě i černobílý flashback, který může přinášet střihových nebo režijních nápadů, kolik chce, ale ve své podstatě neodpovídá na nic, co bych chtěl vědět a "jenom" odvážně podrývá dávné teorie, které ale byly vždy jen teoriemi a nikdy ne pravdami. Ale ani přes zmíněnou odvahu se jak předloze, tak její vypulírované filmové adaptaci nikdy docela nepřiblíží. Respektive přiblíží, na pouhou jednu epizodu, konkrétně rozhovor v baru. Právě při něm poprvé a naposledy naplno cítím ono mrazení v zádech a očekávání možného i nemožného, jakkoli jsem se nejednou musel trpce zatvářit při směru, jaký právě tahle stará známá milovaná i nenáviděná postava míří. Na druhou stranu Jean Smart je dech beroucí a vy-víte-komu dodává vrstvy, o kterých jsem netušil, že se v ní skrývají. Jenže co naplat, po nepřekvapivém a smutně zdlouhavém finále mám jasno o tom, že z téhle události ve mně převládá zklamání. Když je pokračování nejsilnější ve chvílích, kdy vzpomene nebo na scénu vrátí původní postavy a ty nové mě většinu času zdržují od toho, co mě doopravdy zajímá, je něco špatně.
Som veľkým fanúšikom Jasona Bourna a film The Bourne Legacy doteraz odmietam akceptovať ako pokračovanie a vnímam ho ako úplne iný film, preto som tvrdo rozmýšľala, či si mám seriálovú verziu pozrieť. Rozhodne ma to nesklamalo, aj keď zatiaľ neviem, akým smerom sa to bude celé vyvíjať. Oceňujem, že pri bojí muž-žena, zatiaľ nerobia zo žien super bojovníčky, ktoré hodia 100 kilového chlapa o stenu, príde mi to celé dosť reálne a dobre spracované. Rozhodne budem v sledovaní pokračovať.
S týmto seriálom som strelila troška vedľa. Nedajú sa mu uprieť kvality, ale proste to nie je môj štýl. Takže v podstate nič zlé o ňom napísať nemôžem. Je to vtipné, aktuálne, sarkastické a pre mňa mierne deprimujúce, jedným slovom: britské.
Seriál je o neočakávanom rozchode a o živote po ňom, o tom, že netreba páliť mosty a neprispôsobiť celú svoju existenciu jednému človeku. Lebo frajeri prichádzajú a odchádzajú, ale dobrá kamarátka je proste dobrá kamarátka. Priznám sa, že som sa nezasmiala ani raz, čo na to, že to má byť komédia nie je úplne najlepšie, ale pozeralo sa to celkom dobre. Závislosť si síce nevybudujem, ale k seriálu sa ešte asi vrátim, keď bude nejaké "hluché obdobie".









