1. série - 90% - Kritiky odmítaný, diváky až překvapivě vysmívaný, pro mě ale téměř spásný. Zatímco takový Daredevil drží rovnováhu mezi akcí a dramatem a sahá tak na hranici, kam až seriózní komiks může dosáhnout, jeho následovníci Jessica a Luke byli mnohem více těžkým osobním (respektive ve druhém případě sociálním) dramatem a byť se u obou jednalo o skvělé počiny, začínal jsem pomalu cítit, že potřebuji oddych a změnu nálady, abych potřetí za sebou nemusel zase sahat až na dno sil. Možná právě proto teď za Dannyho oroduji všude, kam se jen vrtnu. Svoje vnitřní démony totiž chlapík s železnou pěstí má, ale nezapomíná u toho klukovsky blbnout, překvapovat a bavit přesně tak, jak si jen můžu od podobného konceptu přát. V kombinaci s fyzickým Tomem Pelphreym jako nevyzpytatelným Wardem, s životní kreací Davida Wenhama v kůži vševědoucího Harolda a hlavně s půvabnou Jessicou Henwick jako neodolatelnou Colleen jsem nevěřil, proč se právě na tuhle po všech stránkách vydařenou jízdu sneslo tolik špíny. Po pár negativních ohlasech se najednou hromada diváků pasovala na hodnotitele toho, zda je akce dostatečně špičková či uvěřitelná, což v případě těch komentujících, kteří o akční film nezakopnou, jak je rok dlouhý, působí více než směšně. Pro mě je ale akční stránka věci onou třešničkou na dortu, protože přináší víc rvaček, než předvedli předchozí dva Defenders dohromady a třeba zúčtování v dešti v předposlední epizodě je tak napínavou a osudově podanou etudou, že ve mně ono ticho rezonuje doteď. Iron Fist se stává nedílnou součástí budovaného příběhu a právě on může být tím vítaným kořením, které z budoucí týmovky udělá vrchol celého univerza.
2. série - 75% - Trochu dýchavičná snaha navázat na úplně všechny motivy z první série je sympatická, ale smutně nevychází v důležité oblasti hlavního záporáka. Davos, jeho zatvrzelý výraz a de facto jediný záměr a cíl toho budiž důkazem. Oproti tomu jsem až nadšený z toho, že zdánlivě nevděčný úkol pokračovat v životních strastech Warda a Joy zůstává snad i nejzajímavější linkou. Colleen totiž většinu času slouží jako morální kompas pro titulního hrdinu či pro celou čtvrť a na to navazující trable s gangy nemají šťávu a značí tak nepochopitelný příklon k nátuře typu Luke Cage. A to nechápu, protože mysteriózní fantastično bylo právě tím, co oddělovalo Dannyho od zbytku vesmíru a jeho minimalizace (či racionalizace, viz rituály) tak degraduje původní tvář seriálu. Přes to všechno je mi ale věčný blonďatý otloukánek pořád sympatický a držel jsem mu palce až do samého parádního konce. Ten sice s přimhouřením všeho, co mám, dokážu brát jako povšechný happyend, ale pomyšlení, že by další sezóna vypadala tak, jak naznačuje posledních pět minut, je při nepřekvapivém zrušení hodně hořkou pilulkou.
Neměla jsem v úmyslu na to koukat. Čekala jsem něco laciného s úmyslem šokovat. Ale když jsem o ten seriál ustavičně "zakopávala", rozhodla jsem se tomu dát šanci.
No, nešokovalo mě tam nic, očekávané téma je spíš jen ohrada, ten pravý děj se odehrává uvnitř. Příjemně mě překvapila psychologie postav, feministka ve mě jásá a nečekaně jsem si nejvíce oblíbila postavu, která je vedlejší a moc se tam nevyskytuje.
A kupodivu musím napsat, že by seriálu prospěla o něco delší stopáž.
Pro milovníky bdsm tam nic není, ale pro milovníky komedii s hlubším charakterem toho tam je dost.
Prokousat se začátkem bylo těžší než se mi líbilo. Samostatné epizody nebyly tak zlé, ale vůbec nedržely pohromadě. Měla jsem z toho pocit, jako by hlavní slovo na výsledné podobě seriálu mělo více lidí a ty se prostě nedokázali domluvit.
Ale, ALE! Druhá polovina seriálu se jako zázrakem udzravuje, seriál dostal formu a už tam ani není takovéto zbytečné vyplňování prostoru. Není to žádné originální veledílo, ale umí zaujmout probudit v člověku nadšení.
Taky tomu pomáhá, že se herci ve svých rolích už nejsou tak prkenní, asi se konečně vcítili do svých postav.
Ráda se podívám na další řadu, pokud bude.
Asi jako u každé antalogie je hlavní slabina seriálu to, že jednak každý díl vyvolává vlastní samostatný dojem, a také to, že každý má jiný vkus a něco člověku prostě sedne a něco ne. Společným znakem všech epizod je jistá míra psychologicky budovaného strachu a jakési filosofické poselství dílu, tudíž se nám nedostává klasická vyskakovací bubu lekačka, ale spíše zneklidňující a zpochybňující společenské drama - což je někdy škoda, protože u pár dílů by se vyloženě vyplatilo hrát víc na povrchní lekání, než do toho zbytečně tahat jakousi psychologii postav, která se ne vždy za hodinový díl podaří slušně zpracovat. Nicméně skvělý nápad, 12 měsíců = 12 dílů, parodie na každý svátek, nebo možná alegorie? Za svou cestu hororovým rokem zpochybníme seznamování se s lidmi, vlastní rodinu, příčetnost, přátele, lásku, život, politiku atd., a to je bezva, protože nás to donutí přemýšlet (jupí, že nežijeme v Americe). Vyloženě se na seriálu odráží, že tvůrce se podílel na hororech jako Uteč, Očista a nebo Paranormal Activity, protože to je přesně ten styl, co s tímhle seriálem dostanete - víceméně pořádně zamyšlená scenérie, která vás donutí přemýšlet a pochybovat... no a což o to, to je ten nejhorší strach, protože z lekačky se vzpamatujete po chvíli, ale když vám někdo takhle brutálně podkope důvěru v základní věci, můžete jen pochybovat a to se vás drží trošku déle.
Nicméně mínusem je to, že některé díly jsou doslova nuda nuda nuda a táhnou se neskutečným tempem... Asi nemá cenu díly nějak specifikovat, ale pro mě slabší jsou "Pooka!", "They Come Knocking" a "I'm Just Fucking With You"... Naopak pro mě hodně vydařené díly jsou "Down", "Flesh & Blood" a nebo "All That We Destroy". Určitě mrkněte na všechny a udělejte si vlastní názor, je to jen o stylu diváka, jinak seriál výrazné mouchy nemá, dost vydařený. :)
Začiatok minisérie ma okamžite pobavil a akýmsi triezvym tempom v humore pokračovala. Musím sa priznať, že gýčová hudba a čoraz zložitejšie a pritom otrepanejšie záplietky ma bavia časom menej a menej, stále však solídna oddychovka.
Tak jsem dokoukal pouze první dva díly z 1. série, do dalších se mi (bohužel) ani nechtělo. Na druhý díl jsem se podíval jen proto, abych viděl to "rozuzlení".. Žádný děj, žádné vyšetřování, najednou objasnění bez nějaké hlubší zápletky.. Škoda
Na seriál jsem se chtěla podívat už dlouho, ale vše má u mě čekací dobu. Nyní, když na něj konečně došlo, byla jsem vcelku mile překvapena.
Myslím, že nejvíce mě bavila první řada, ta třetí už mi místy přišla taková, nevím. Zajímalo mě, jak to všechno dopadne, vesměs mě vždy mimozemšťani nakonec odradí, avšak dokoukala jsem statečně až do konce, kde jsem hleděla, že by snad byla další řada a já si nevšimla??? A ona není!!!
To je pro mě velké zklamání a tady z článku, že byl seriál zrušen, ale bude nějaký uspokojivý konec jsem spíš rozčílená, protože uspokojivý konec by byl, kdyby Barbie v klidu nevyrušen požádal Julii o ruku a THE END. Ráda jsem viděla i další postavy, ale konec byl pro mě otevřený, protože nyní budu žít s tím, zda Norrie zachrání Joea a Jim s ostatníma zachrání znovu svět.
Jinak od začátku jsem nějak prostě měla Big Jima ráda, prostě záporáci jsou záporáci a to jak spolupracovali s Julií nemělo chybu, to mě bavilo nejvíc a hlavně jeho pes. :D <3
Seriál v první sérii šokoval. O kontroverzní témata nebylo nouze, navíc byly pojaty velmi "dospělým" pohledem a seriál se zaměřil skutečně na dané téma a nesklouzl k plytkosti jiných středoškolských seriálů.
Druhá série statečně navázala na předchozí a člověk prožíval podruhé to bezpráví, které se stalo a nemohl s tím pořádně co dělat a navíc cítil a viděl selhání právního řádu. To že Hannah byla najednou vylíčena v mnohem horším světle, že vlastně neměla takovou osobnost, jako v první řadě však bylo trochu zarážející a člověk už tvůrcům moc nevěřil, že se drží nějakého scénáře.
A třetí řada už je typická puberťácká slaďárna okořeněná jakýmsi vyšetřováním ztráty lidského života. Nová studentka mi hned od druhého dílu neuvěřitelně lezla na nervy. Provázanost všech postav je těžko uvěřitelná, stejně tak detektivní pátrání Claye... kdyby třetí série nebyla, líp by tvůrci udělali... A teď jsem si ještě přečetla, že se chystá čtvrtá. Ach jo :(
Když bych hodnotil ten seriál čistě bez akce, tak je to 0%. Tak slaboduchý příběh by se možná uchytil v 80. letech. Dneska se u toho jen plácám do čela. Ty akční scény taky nejsou až tak zajímavé, Iko Uwais by klidně mohl předvést víc.
Nezpochybnitelná quality-tv, která je v emocionálním i racionálním hledisku takřka nesledovatelná. S přibývajícím počtem epizod je totiž vytáčecí faktor vyhnaný z rozjitřené nespravedlnosti téměř k palčivému vzteku nad vší krutou křivdou a výsledným utrpením. Kvůli tomu tak pátou hvězdu už z principu nemůžu přihodit, jakkoli by si to fenomenální Stellan Skarsgård zasloužil každým (ne)mrknutím.









