Na tento seriál vzpomínám s láskou, neboť jsem ho jako celkem odrostlé dítě objevil na Déčku a zamiloval si ho. Tehdy jsem nevěděl, že existuje nějaký Doctor Who. I když se v SJA objevil. Bral jsem to prostě jako minulost postavy. I když se tam objevil ve svých dvou inkarnacích. Já jsem z nějakého důvodu nerozeznal Matta od Tennanta, a i když se bavil o své změnit, tak mi to nedošlo. Tehdy se mi líbili opravdu všechny epizody bez rozdílů.

V té době jsem měl ale stále blíže k dítěti než k dospělému. Nyní jsem seriál viděl s odstupem let a... nezaujal mě již tolik. Pokud nepočítám jeden lepší dvojdíl, který se objevil v každé sérii, tak je seriál spíše průměrné dětské sci-fi, které by zapadlo mezi dalšími. Nebýt zasazení do Whoniverse, neměl by asi takový úspěch, jaký měl. Trickster (Šejdíř) byla zajímavá entita, která by se za mě klidně mohla objevit i v Doctorovi. A Nejlepšími postavami, pominu- li Sarah Jane a camea jako například Jo nebo brigadýr, tak jsou jednoznačně Rani a Clyde. Chtěl bych, aby se tato dvojice ve Whoniverse ještě ukázala.

Čeho jsem si ale všiml, tak seriál měl potenciál růst a stávat se dospělejším spolu s diváky. Pátá série je mnohem lepší a temnější než první. A po tom, co jsem si přečetl, co mělo být v drué (nedotočené) polovině páté série, tak musím říct, že je velká škoda, že se to nestalo. To by bylo velkolepé.

Je škoda, že nás Elisabeth Slanden takhle narychlo v roce 2011 opustila. Tom Baker přišel o jednu ze svých nejlepších společnic (nepočítáme-li druhou Romanu :D)

Seriál jsem si užil, potěšily mě další návraty starých známých. Hodnotím 60% procenty, protože kromě posledních pár epizod a každému "lepšímu" příběhu v jednotlivých řadách se jedná spíše o průměr.

Pilot seriálu by som zhodnotila veľmi pozitívne. Predstavenie postáv, s ktorými sériu prežijeme bolo viac ako dostačujúce a miestami aj humorné. Čo sa toho humoru týka, tak sa mi páči, že nasilu ho nikde nepchali, skôr šlo o nenápadné narážky v rozhovoroch medzi postavami, nas ktorými sa niekedy nešlo nezasmiať. Hlavne teda pri Reacherovej povahe.

Ani neviem, či to brať ako mínus keďže najskôe trochu aj mojou vinou na mňa občas bolo v seriáli naraz priveľa informácií, v ktorých som sa strácala. Nakoniec som však všetko pochopila (občas aj vďaka priateľovi, ktorý ma uviedol do obrazu).
No väčšie mínus je už to, že príbeh seriálu mal pre mňa predvídateľný vývoj. Nejaký inštinkt mi napovedal, ktorá postava bude zlá alebo otočí strany, takže nakoniec som ani nebola nejako extra v šoku, keď sa to stalo. A vinník? Akosi som od začiatku tušila, že za tým bude práve ten človek. Niečo mi napovedalo. No možno to bol trochu aj úmysel autorov.

Akcie bolo v seriály viac ako dosť, dokonca niektoré scény boli dohnané až takmer do drastických extrémov, čo ja až tak nevyhľadávam. Ale ako celok hodnotím pozitívne. Myslím, že seriál by som zvládla pozrieť znovu. Minimálne túto prvú sériu. Na druhú počkám než vyjde a na základe toho potom upravím hodnotenie. Po prvej sérii 90%.

Edit:

2. séria - Za mňa možno príbehovo trochu slabšie. Príbeh nám tentoraz ukazuje trochu inú stránku Reachera. Oproti prvej sérii, v ktorej sa javí ako samotár v tejto sérii sa dáva dohromady so svojim starým týmom (alebo tým, čo z neho zostalo), aby vyšetril isté udalosti. Úprimne myslím si, že prvá séria bola kúsok viac zaujímavá, pretože mením svoje hodnotenie na 80%. Uvidíme, ako to bude ďalej pokračovať, no dúfam, že ďalšími sériami si to trochu napravia. :)

Přiznám se, že jsem čekala spíš seriál o rozdílech mezi životy bohatých a chudých, kteří jim doma uklízí, ale to se v seriálu vyskytuje jen okrajově. Hlavně je to o tom, jak může být těžké postavit se na vlastní nohy pro ženu a matku, která byla obětí emocionálního týrání. Oceňuju, jak tvůrci vykreslili všechno, včetně důležitosti prostředí, z kterého člověk pochází - že třeba pro holku vychovávanou matkou malířkou s bipolární poruchou je o hodně těžší najít si práci, protože se kvůli matce pořád stěhovaly a nedodělala si školu (upřímně se ve mě všechno bouřilo, jak vlastně mohla sociálka nechat někoho takového vychovávat dítě, ale zase je to přesně ona šedá zóna, kdy se de facto nic tak hrozného neděje, ale ve výsledku to může člověku pěkně podělat celý život), nebo jak potom "kopíruje" vzorce chování a nachází si partnera, který je alkoholik a zbývá jen krůček k fyzickému týrání. Nebo se mi hodně líbila ona plíživost emocionálního týrání (včetně toho, jak je pak těžké ho dokázat třeba policii, když nemá modřiny), jakože nenápadné otázky typu, že když jsou chudí, jestli opravdu musí mít svůj telefon apod. Nebo začarovaný kruh, kdy pro nárok na dotované bydlení musí mít práci, ale s malým dítětem úplně pracovat nemůže, když ho nemá komu dát pohlídat atd. Oceňuju herecký výkon Andie MacDowell (byť byla její postava fakt na zabití) a dobrá byla i hlavní představitelka, u které celou dobu skřípete zuby, protože její postava věří přesně těm lidem, kterým by neměla, a naopak nevěří těm, kteří by jí mohli pomoct, a dost často dělá jednu kravinu za druhou. Zkrátka ne úplně lehké podívání, ale dobře zpracované a rozhodně dobré téma k zamyšlení.

Velmi jsem si pořad oblíbila. Něco jako John Oliver, ale daná témata nejdou tak do hloubky a jsou podána s trefným humorem.
Celé je to mířeno hlavně na americkou kulturu. Nejde si to nezamilovat, je to provokativní, ale zároveň zábavný.
Každá epizoda se zabývá nějakým důležitým tématem a přináší tak osvětu společnosti.

Jeden z nejlepších seriálů, co jsem letos viděla. Nechtěla jsem, aby skončil. Bylo tam vše .. poutavý příběh, který se postupně rozplétá, nešťastná láska, skvělá výprava, perfektní práce s kamerou, kdy krásně navazovala minulost a přítomnost a celé to podtrhovala skvělá hudba.
Příběh je natolik silný, že mě z toho bolí na duši ještě teď. Dasiyah a Rukayah se řadí na první místo nejsilnějších fiktivních postav.

Už je to nějakou dobu, ale tuhle knihu, která byla velmi oceňována, jsem si mohl vychutnat v plném rozsahu. A zanechala ve mně určitě pocity, které tahle minisérie nedokázala zopakovat.

Je to příběh slepé francouzky a německého syrotka a od začátku víte, že se jejich cesty protnou a navzájem si ovlivní životy. Nicméně tady začíná první problém, který se zpracováním mám. Kniha má totiž hlavní postavy skvěle vypracované a snadno si k nim budujete vztah a to tady v podstatě neexistuje. Pár flashbacků sice dá možnosti nahlédnout do toho, jak se jejich cesta formovala, ale to mi vážně nestačí. Obzvlášť Wernerova část je slabá.

Pak je tady problém zpracování jazyků. Prostě nedovedu pochopit proč v dnešní době není tohle zpracované autenticky (francouzština a němčina) a místo toho se používá jeden jazyk, kterým mluví úplně všechny postavy (angličtina) a ještě si u toho špitají, že poslouchat francoužštinu na rádiu je nelegální (i když divák slyší jen angličtinu). A navíc tomu nedokážu odpustit ani závěrečné vyznění. Kniha jde totiž dál a konec rozhodně není tak prosluněný jako osvobození Saint-Malo. A právě ten knižní závěr vyvolává velmi silné emoce a divák o ně přijde.

Takže ano, je to jistě zajímavá minisérie, která stojí za podívání. Přeci jen je vidět, že do toho Netflix nacpal hodně peněz a zlákal jména jako Ruffalo nebo Laurie, jenže pokud jste měli již co dočinění s knihou, tak vás to zklame. Stejně jako mě.

Zajímavě zpracované ohlednutí za kariérou Robbieho Williamse. Dostatečně pokrývá jeho začátky s Take That, vzestup mezi hudební celebrity nejvyšší třídy a jeho sólovou kariéru. Robbieho jsem vždy registroval, ale nikdy jsem se nepátral po jeho soukromí, do kterého tenhle dokument dává nahlédnout.

Přijde mi, že Robbie je vcelku dost otevřený, když popisuje, čím si během své kariéry procházel. Určitě tam mohlo být zmíněno i víc věcí, ale to by se formát musel natáhnout o několik dílů. Snad jediná věc, která mi vadila, byl fakt, že Robbie prostě nerad nosí kalhoty.

Jinak mě tyhle minisérie od Netflixu baví. Sice jsem si užil fotbalového Beckhama nebo Arnolda o něco víc, ale i hudební Robbie má co nabídnout a to rozhodně nejenom jeho fanouškům. Docela jsem zvědav na to, kdo přijde na řadu další.

Neuvěřitelný! První anime adaptace, která ctí předlohu a s repektem ji rozšiřuje (ehm - zdravím Zaklínače). Materiálu pro nadcházející série je mnoho. Snad bude Netflix nakloněn, neboť nadcházející story arcs jsou opravdu někde jinde. Máme se nač těšit. (hodnocení S01)

Podobné reality show väčšinou unikajú môjmu zornému polu pri sledovaní serialoov. Na tento som sa však nechala namotať hlavne kvôli tomu, že som videla seriál, ktorým je show inšpirovaná.

V tomto prípade však v hre hráči skutočne nezomierajú (aspoň teda dúfam). Čo ma potešilo je to, ako použili rovnaké priestory, v ktorých sa odohrával seriál. Avšak ak by si niekto myslel, že je to nuda, pretože jednotlivé hry sa budú určite opakovať tak, ako to bolo v seriály, tak sa pletie. Dokonca aj samotní hráči sa spoliehali na niečo, čo nakoniec nebolo úplne tak. Čím teda trochu osviežili zážitok z pozerania. Prasiatko napĺňajúce sa peniazmi po každom vylučovaní nechýba, čo je síce len taký deobmý detail, ale buďme malicherní, prečo nie? :) Mňa tento detail potešil a nadchol. Rovnako tak ako aj hudba, ktorou je show doplnená. Ponechali hudbu, ktorú má určite každý spojenú so seriálovou verziou.

Ako veľké mínus beriem to, že producenti sa nesústredili viac na tie jednotlivé hry. Epizódu boli z môjho pohľadu zbytočne veľkou časťou vyplnené rozhovormi so samornými hráčmi. Chápem, že sa usilovali priblížiť nám ich a pochopiť ich životy a aj to, čo ich priviedlo k tomu prihlásiť sa do podobnej show. Avšak osobne mi to miestami prišlo až moc a popravde niektorých ľudí mi ani trochu nebolo ľúto. Niektorých zase naopak trochu viac.

Aj napriek rozťahaným epizódam samotné pozeranie nejde tak pomaly. No uznávam, že často som bola rozptýlená inými vecami - hranie sa na mobile, upratovanie a podobne. Za seba dávam teda 70%. Nebolo to úplne zlé, avšak ak by som to mala pozerať znovu, tak by sa mi už nechcelo. Neviem dokonca či nejakú pozornosť budem venovať druhej sérii hoci verím tomu, že ju dokážu spracovať zaujímavo.

Jednoducho mám pocit, že ľudia, ktorí stoja za touto show sa spoliehajú na to, že si to ľudia pozrú vďaka seriallovej verzii, ktorá mala veľký úspech. Toto sa so seriálom hold nedá porovnávať.

Po filmařské stránce není co vytknout. Dokonce i zacházení s časem, spočívající četném v dávkování střípků z různých období není matoucí, ale naopak - zvyšuje dynamiku a postupně odhaluje/vysvětluje části příběhu. Skvělé herecké výkony, exotické lokace a situování děje do sedmdesátých let (kdy se události odehrávaly i ve skutečnosti) doslova přilepí diváka k obrazovce (i když stále uvědomuje, že mu sledování nedělá dobře).

Viděl jsem (stejně jako většina Serialzoňáků) hodně kousků, kde byli lidé vražděni z nejrůznějších příčin a nejrůznějším způsobem. Antihrdiny byli vrazi až sadističtí vrazi, kanibalové, obecně extrémně zlí lidé, defektní jedinci, z jejichž činů může divák pociťovat nauseu a hrůzu, ale vždy to byli lidé (i když odporní), kteří disponovali alespoň do jisté míry emocemi. Byli jako poškozený stroj, ale stále je bylo možné (s trochou přemáhání) považovat za lidi.

V tomto směru je ale Serpant výjimečný. Vypovídají o něm slova jeho matky, která (v S01E07) o něm a jeho otci říká: "Pro ně je láska jen něco, co cítí ostatní. Dívají se a zjišťují, jak ji napodobovat. Ale vždy je jen hraná." Ve skutečnosti jde o všechny lidské emoce. Jako by byl hrdina jiný živočišný druh - zjevně nedisponuje žádnými základními emocemi, které jsou součástí definice člověka. Patrně z toho také plyne jeho naprostá ignorace obecně zažitého hodnotového žebříčku, kterým se do jisté míry řídí i ti nejhorší z nás. Zjevně se jednalo o jedince s těžkou poruchou limbického systému a nefunkční amygdalou, o ne-lidského jedince.

Vysoké IQ není vše, zejména když se stane jeho doplňkem ryzí pragmatismus bez korekce mravním kodexem (bez zpětnovazebních prvků - výčitek) a ambice. Potom se není čemu divit, že byl Serpant schopný kvůli vlastnímu prospěchu zákeřně a bezcitně manipulovat své okolí a z něj odstraňovat nehodící se jedince způsobem, hodným nácků v koncentračních táborech. Nejhnusnější nebyly vraždy, nakonec ani jejich způsob, ale systematické zneužívání lidské důvěry a "soucit", dosahující záporných hodnot - tedy proč, za jakých okolností a jakým způsobem k nim docházelo.

Charles Sobhraj je snadno dohledatelný ve WIKI. Bohužel, protože ani tam se divák úlevy nedočká, protože fakta se od seriálu až tak moc neliší - popisuje skutečně existujícího jedince.

Jsem si jistý, že se na seriál přes jeho nesporné kvality již nikdy znovu nepodívám.

I když mi je z něj doteď špatně, tak mu musím dát vysoké hodnocení - už jen proto, že je to memento, demonstrující, že i takoví jedinci se mezi námi pohybují.

Miniserie není zatížena wokeistickými prvky, které by v seriálu dějově ze sedmdesátých let diváky znechutily, děti květin (tvořící většinu postav z řad obětí) patřily ke generaci, která na rozdíl od té dnešní přesně ví, co má v rozkroku a homoideologie tehdy nebyla na pořadu dne :-)

Technikálie:
- Zaujalo mě, v jakých zemích sedí řičič auta napravo, kde vlevo a kde se v seriálu jezdí vpravo a kde vlevo. Zpětně si nejsem jistý, jestli to bylo ve všech případech O.K. - možná to byl důsledek přejíždění ze země do země.
- Záběry ze sex show v Bangkoku byly velmi "zjemněné", tak skutečně nevypadá. Pravděpodobně proto, že by pruderie diváků neunesla to, za čím jezdí miliony turistů.