Bylo to napínavé, občas nejednoznačné a hodně dlouho se tvůrcům dařilo skrývat hlavní motiv únosců letadla, což bylo super. Ale přiznám se, že po asi dvou epizodách mi začaly všechny ty žabomyší války a strkanice na palubě splývat a ztratila jsem pozornost, takže za mě osobně by stačilo méně epizod, jít víc k jádru, než se pitvat v nekonečné přetahované a šuškání mezi pasažéry (a tím pádem velkému množství postav), protože Idris Elba by to v pohodě utáhl sám. Závěrečná epizoda to naštěstí solidně zvedla a napumpovala diváky adrenalinem, škoda že ty ostatní z ní neměly trošku víc, aby to nebyla taková soap opera.

Na seriál pěli všichni chválu, a tak jsem měla celkem velká očekávání, ale výsledek mi přišel trochu rozpačitý. Tom i Hugh hrají své role dobře, nicméně scénář mi přišel v některých momentech malinko naivní až prostoduchý (nevím, jestli je to tím, že knižní předloha už leccos pamatuje), např. od bývalého vojáka bych čekala jiné reakce a jistou předvídavost než v pilotu (jakože co čekal, že se stane, když předal ony materiály dál?), ale naštěstí se to v průběhu seriálu zlepšovalo. Jinak mi přišlo, že to bylo takové hodně natahované a občas jsem měla problém jim ty psycholocké hry uvěřit (ale opět to může být předlohou, kdy dnes už jsme zvyklí na trochu jiné tempo a ražení postav). Jo a taky mi přišly nepřirozené ty Jonathanovy pletky se ženskými, jako by se autor snažil držet předobrazu Jamese Bonda, jenže zbytek příběhu tomu zrovna neodpovídal, takže mi to přišlo lehce mimo. Závěrečná epizoda to bez debaty celé hodně vylepšila, konečně došlo na nějakou akci a postavy naplno ukázaly drápky. Naprosto souhlasím s názorem Foresta a přiznám se, že mi to přišlo trochu škoda, celou dobu jsem měla pocit, že kdyby to pojali jen malinko jinak a moderněji, mohlo to mít pěkné grády.

Miniseriál na zajímavé téma, které bohužel kvůli stopáži a zvolenému žánru zůstává nevytěženo. Určitě je potřeba vidět všechny díly, protože každý díl se na danou problematiku dívá jinou optikou a postupně sestavuje celistvější obraz.

Hlavní protagonista Honza prochází postupně vývojem a na jeho příběhu je patrné, o čem celý tento svět mužského seberozvoje je. A je toho mnohem víc, protože to je jen podmnožina tzv. Manosféry, která je plná takovýchto příběhů a kontroverzí. Byznys, který parazituje na lidských potřebách, nekvete jen v ulicích, ale je ho plný internet.

Nechtějte ani vědět, jak hluboko ta králičí nora vede, abych tak nějak parafrázoval Red Pill, o který se PUA opírá. Více o tomto světě a seriálu - https://mindtuber.cz/pickuperi

Seriál byl vlastně dobrý s dobrým příběhem,a dalo se na to koukat. Co ale nedávám, je prznění postav. Merlin je černoch z pátého století. Už jen chybělo, aby Sasové přišli ke konci v podobě Hunů nebo Kartágijců se slony.

Já když jsem byl malý tak jsem milovál kobru 11. Rád jsem poslouchal starou skladbu od Erdoğan Atalay a René Steinke jak hrali užasne. Chtěl jsem i učinkovat v kobře 11 ale nikde jsem nevíděl ohledene castingu je to škoda že jsem pana Erdoğan Atalay nepotkal rád bych mů poděkoval za moje dečtví že jsem mohl sedet a dívat se jaký má herecke nadaní nejlepší bylo poslední čast jak je svojí dcerou.A chtěl bych poděkovat všem kteří na kobře 11 pracovali a který měli odvahu za rizkovat a a velký podekovaní ma Erdoğan Atalay. Je to škoda že je to už 25let od první ho epizody a velký poděkovaní je i že jsme se dívali na užační serial kobry 11.

Představte si, že je možné vytvořit rozsáhlé texty, jejichž artikulace naprogramuje lidskou mysl. Podle toho, jak jsou formulované a do jakého příběhu je vložíte, výrazně posílí některé vlastnosti/schopnosti/duševní pochody - vzpomínky, zlobu, sílu, štěstí, trpělivost... Spisovatel Gromov vytvoří z jednotlivých textů knihy, mizerné, poplatné době vzniku (éře bolševika), knihy, které prakticky nikdo nečte a jsou rychle zapomenuty.

Časem se ale náhodou ukáže, že (a jak) jejich hlasité přečtení krátkodobě funguje na posluchače a přinese jim naprogramovanou vlastnost. Postupně vzniknou skupiny čtenářů (knihovny), většinou tvořené defektními osobnostmi, kterým přináší předčítání vyrovnání s jejich problémy. Jednotlivé knihovny jsou organizovány do jakéhosi řádu, který se řídí vlastními rules a má radu, která je jim nadřazena. K tomu někde existuje jedna "nadkniha", která má být nejmocnější a o kterou bude svedený lítý boj.

Knihovny mezi sebou brutálně bojují středověkými zbraněmi (střelné zranění se hůře naranžuje jako smrt nešťastnou náhodou). Bojuje se o knihy, moc, existenci a postavení, masakry jsou na denním pořádku, krve a mrtvých je nepřeberně.

Potud to vypadá jako tuctová fantasy s poměrně originálním nosným nápadem. Jenže celým seriálem se jako kouzlo nechtěného prolíná druhá rovina, pro pozorného západního diváka daleko podstatnější. To, co má podprahově vymývat mozek ruského diváka odhaluje cosi o tom, jaký národ žije na východ od Dněpru. Je tím nasycený celý seriál, ale přímo to praští do očí v posledních minutách series finale. Rus není traumatisovaný bolševickou minulostí, ale tím, co je v normálních zemích součástí mizející historické paměti národa. Pro Rusa je to včerejšek, ne-li současnost. Kult "Velikoy otechestvennoy voyny" je součástí života, myšlení a snů, stejně jako pocit trvalého ohrožení. Hrdina na úplném konci seriálu zahodí možný nadějný život a navždy se izoluje, aby svým působením chránil ruskou vlast proti veškerému myslitelnému zlu, proti všudypřítomném hrozbám (obdobně končí Stalker od Strugatských, ale tam jde o prospěch celého světa).

Vyobrazená specifika života současných východních slovanů (Rus by patrně mluvil o "osobennosti russkoy zhizni") jsou sice nadsázkou, ale - ale až tak moc ne. Mám s tím zkušenosti.

Co potěší? Žádní homosexuálové, lesby, transsaxuálové, zachraňování planety a migrantů. Dokonce tam nehraje žádný černoch :-)

Zlatý věk je ryze zábavný seriál, který klouže po povrchu a dramatičtější scény jen naznačuje. Prostě příjemná, ničím nerušená podívaná. Plusem je, že se aspoň občas opře o dobové skutečnosti, jako je výstavba brooklynského mostu, zavádění elektřiny T. Edisonem a další. Ale nejvíce,jak to u konverzačních seriálů bývá, záleží na hercích. A tady je vše v nejlepším pořádku. I po stránce vizuální, kde se to hezkými kostýmy jen hemží, být někdy jdou znát exteriérové "omalovánky". Dost prostoru dostává i postavení afroameričanů, ale tady maximálně teče krev z nosu. Jinak je seriál jedním velkým klišé počínaje chudými, konče bohatými obyvateli New Yorku. To pak způsobí, že tu jsou sympatické postavy, ale nikdo, kdo by přirostl k srdci. I když stárnoucí sestry k tomu mají blízko.

Vždycky jednou za čas se dostanu k tomu, že mě zaujme český seriál a tentokrát padlo mé oko na Oktopus. Odložené případy mě baví a na českou verzi jsem byl docela zvědavý, navíc Miroslav Krobot je herec, který má charisma.

Líbí se mi netypické charaktery hlavních postav, které nemají potřebu se líbit za každou cenu. Kapitán Dítě je takovej divnej pavouk, co nemá potřeba si něco dokazovat, ale svou práci má vlastně docela rád a má motivaci ji dělat dobře. Navíc je jasné, že za roky u policie bude mít v šuplíku pár případů, které pro něj mají osobně větší význam než jiné. Ke spolupráci dostavá mladou policistku, která působí chladně a odměřeně. Zkrátka ideální pracovní pár.


A světe div se, ono jim to společně docela funguje. Některé případy jsou zajímavější než jiné, ale jako celek mi série vychází v dobrém. Nejvíc to samozřejmě táhne závěrečný případ, který je osobnější než ty ostatní. Vůbec by mi nevadilo, kdyby tomu ČT nadělila pokračování.

Jsem rád, že jsem se dočkal pokračování. Hlavní dvojice mě pořád bavila a tentokrát jsme dostali náhled i do jejich osobního života, aby se příběh obohatil a netočil se jen kolem vyšetřování. Musím říct, že v úvodu mi to přišlo slabší než v řadě první, ale postupně se ukázalo několik dílů, které reputaci zachránily a napravily. Chce to více dílů jako Albertov a Divoký kůň a pak bude vládnout naprostá spokojenost. Doufám, že přijde i řada třetí.

Tady se mi australská produkce trefila do noty až nečekaně dobře. Mám rád retro seriály a tenhle nabízí náhled do zákulisí zpráv ještě z doby, kdy světu nevládnul internet, takže to má úplně jiný nádech než zpravodajství dnešní doby. 

Přitáhla mě k tomu hlavně Anna Torv, kterou mám rád už od doby Fringe, ale obsazení mě celkově baví. Konec osmdesátých let nabízí spousta zajímavých příběhů a o kontroverze není nouze. Perfektní set, dobová výprava a zakomponování skutečných příběhů tomu dává velký šmrc, ty osmdesátky z toho prostě přímo sálají. Navíc to dokáže vtáhnout a chcete sledovat další epizodu, abyste věděli, co se bude dít dál. Vztahy mezi postavami se vyvíjejí a zbytečně se nepřešlapuje na místě.

Já jsem po dvou sériích velmi spokojený a těším se na to, až dorazí pokračování. Jsem rád, že to BBC zařadila do vysílání, jinak bych se k tomu nejspíš nikdy nedostal a to by byla docela škoda.

Závěrečná třetí řada mě bavila a seriál skončil na vrcholu, bez výrazně slabších míst, což je vždy třeba ocenit. Dlouhou dobu to vypadalo na sebedestruktivní jízdu v podání hlavních hrdinů a jen jsem čekal na to, jak špatně to dopadne, aby mě tvůrci překvapili.

Katastrofa je taková typická anglická záležitost, která se trochu řízla americkým pohledem na věc. A ještě aby ne, hlavní hrdinka je Sharon (původem Irka), kterou naprosto nečekaně zbouchne Američan Rob, během svého výletu do Londýna. Rob se k situaci rozhodne postavit čelem a vrhne se do katastrofálního vztahu po hlavě, což vede ke spoustě zajímavých situací.

Je vidět, že si Sharon Horgan a Rob Delaney psali ty postavy přímo pro sebe, protože to působí tak přirozeně jako málokterý seriál. Humor je ostřejšího řízu, což rozhodně nebude vyhovat každému, ale pokud vás zaujme, tak zůstanete až do konce a určitě si ho užijete. Přijde mi, že to ke konci už nešlapalo tak dobře, jako na začátku, ale pořád to byla slušná podívaná.