Sitkom, který se nestydí za to, že je. Ale co. No právě sitkom! A proklatě zábavný.
Sitkom, zvláště ten americký, bývá zřídkakdy považován za kvalitní kulturní počin. Jde to tak daleko, že nejoceňovanější sitkomy posledních let jsou v USA takové, které jsou minimálně z poloviny výtečné (Taková moderní rodinka, Parks and Recreation). Případně ty, kterým se povedlo klasická sitkomová témata (tedy vztahy, ať už rodinné, či partnerské) oživit méně všeobecnými motivy (např. věda a gekovská fakta v Teorii velkého třesku). Jinými se moderní sitkom především snaží nevypadat jako sitkom. Představíme-li si pod pojmem „sitkom“ kousky jako Dva a půl chlapa nebo novější 2 Socky, kde dosud nechybí dokonce umělý smích těžko to považovat za ztrátu. Kam si ale současný divák dojde pro ne zcela výplachový relax typu kultovních Přátel? Inu, třeba k Nové holce.
Seriál, na který dokonce producentsky dohlíží Brett Baer, jeden z výkonných producentů Joeyho, nepříliš úspěšného pokračovatele Přátel, se sice uměle nesměje ani se neustále nezavírá ve studiových kulisách, jinak jde ovšem o čistokrevný sitkom. Pod vedením scénáristky komedie Hlavně nezávazně (2011), Elizabeth Meriwether se točí kolem partičky různorodých spolubydlících, jejich vztahů, pracovních a milostných úspěchů. A víc se nekomplikuje. Scénář je sice prosycený inteligentně absurdním humorem, vypráví o banalitách obyčejného života, kde událostí bude spíše než let do vesmíru stěhování nebo svatba.
Toto sebelimitování všedností pochopitelně v důsledku znamená, že překvapivé jsou maximálně jednotlivé gagy, nikoliv zápletky, díky kvalitnímu obsazení nicméně nemá divák pocit, že by sledoval jen kolotoč dějových vzorců, jak je lenivý scénárista vyčetl z učebnic. Jak název napovídá, původně chtěl seriál stavět hlavně na Nové holce Jess/Zooey Deschanel (500 dní se Summer, 2009) a její roztomilostí/komediálnímu talentu. Postupně si však i ostatní herci vydobyli prostor, takže dnes je skutečně na místě srovnání s Přáteli. I proto, že bychom našli pár/nepár kopírující milostné patálie Rosse a Rachel – s Deschanel ho tvoří svérázný flákač Nick Jake M. Johnson (Jurský svět, 2015). I další postavy jsou postavené na stereotypech, přesto působí přirozeně, ať jde o přehnaně čistotného metrosexuála Schmidta (Max Greenfield), Cece (Hannah Simone) coby divočejší protiklad k Jess anebo prostě šíleného Wilsona (Lamorne Morris). A pokud to náhodou nestačí, nemá Nová holka problém pomoci si speciálním hostem, jakým byla kolem sté epizody například Megan Fox. Což roličky Brada Pitta a Bruse Willise v Přátelích sice netrumfne, leč rozhodně je to dobrý start.
Kingpin je ve vězení, ale také přichází Punisher. Druhá řada seriálu o komiksovém "ďáblovi z Hell´s Kitchen" se ptá, jestli spravedlnost měla být slepá.
Ani Netflixu se nevyhnul trend současných obrazovek a kin, který velí adaptovat vše komiksové. I u tohoto přesyceného podžánru nicméně internetová streamovací služba objevila mezeru v nabídce – vybírá si hrdiny, na které se zatím nedostalo, nebo takové, jejichž premiéru jinde zpackali. Ty první zastupuje Jessica Jones, jež se časem vrátí s ohlášenou druhou řadou, ty druhé Daredevil.
Projekt vznikající pod záštitou Drewa Goddarda, autora Chaty v lesích, hororové události roku 2012 sice v premiérové sérii zopakoval řadu klišé, co se vývoje situací a postav týče, nicméně i tak dal s přehledem zapomenout adaptaci z roku 2003. „Ďábla z Hell´s Kitchen“, jak superhrdinskému alter-egu slepého a o to vnímavějšího právníka Matta Murdocka přezdívají, doprovodil k restartu patřičně syrovou atmosféru a s takovou civilností, jak jen to podobná látka umocňuje. K tomu první řada nabídla souboje, jež propracovanými choreografickými řetězci připomínají mistrovské akční scény a nadmíru sympatické herecké obsazení. Na nedávno odvysílané druhé sérii je potom chvályhodné, že se výše zmíněné nesnaží jen zkopírovat a znásobit, ale posouvá svého hrdinu dál.
Ačkoliv platí, že první série byla v jednotlivostech silnější a i těch několik málo scén s Wilsonem Fiskem (Vincent D´Onofrio) připomíná Daredevilovi (Charlie Cox), jak se jmenuje jeho opravdová nemesis, nováčci bezchybně plní účel nadhození nesmrtelného superhrdinského dilematu. Totiž otázky, kdo má právo brát spravedlnost do vlastních rukou a kam až by pro ni měl zajít. Druhá řada je dlouhým rozhovorem – tu vedeným slovy, tu pěstmi – mezi nikdy nezabíjejícím Daredevilem a ve své schopnosti účinnějším Punisherem (Jon Bernthal), případně Daredevilovou někdejší láskou, vražedkyní Elektrou (Elodie Young).
Zejména posila ze seriálu Živí mrtví představuje hlavní plus nových epizod. Třebaže z hlediska věrnosti komiksové předloze je na tom Bernthalovo ztvárnění nezastavitelného likvidátora zločinců ještě o stupeň hůře než D´Onofriův Kingpin, nelze jeho buldočímu výrazu upřít efekt. Díky jeho bezohlednosti jdoucí doslova přes mrtvoly se navíc s Punisherem dostává problematika samozvaných strážců zákona před soud. A Murdock se vedle nových hrozeb pro New York musí vypořádat i se zmenšujícím nepochopením svých blízkých pro Daredevila.
... po pilotu se na další díly nepodívám:) Je to spíš o tom, že jsem se zařekla, nekoukat na seriály, které mě opravdu nechytnou. Před pár lety bych tomu šanci dala, ale teď mam watchlist celkem napraný. Seriál je profesionálně zpracovaný, zápletka docela zajímavá, nechybí pár drsnějších záběrů. Chyběla mi ale taková ta touha zjistit, co bude s postavami a příběhem dál.
Doporučuji asi lidem, kteří mají rádi drsné drama (s nějakou tou akcí), než těm, kteří rádi prožívají "pohádkový" příběh s oblíbenými postavami:) Rozhodně jsem se ale u pilotu nenudila, to bych zase byla k seriálu nefér.
HBO zkouší po Terapii znovu resuscitovat tuzemskou seriálovou tvorbu. Nečeskost je ale téhle pseudoseverské krimi na škodu.
S českým seriálem se to v současnosti má snad ještě hůř než s českým filmem. Ty tam jsou časy, kdy tuzemské seriály skrývaly – pravda, často angažovaně – minisérie televizních filmů na vysoké řemeslné úrovni, plné schopných herců a se smysluplným scénářem.
Jakkoliv se najdou výjimky (Okresní přebor, internetové projekty, částečně První republika). Momentálně český seriál stojí především na levných produkcích nekonečných seriálů, anebo – což může být ve svých důsledcích ještě horší – na ambiciózních adaptacích zahraniční tvorby.
Zachraňovat českou seriálovou scénu penězi a nápady zvenčí se jala zejména kabelová televize HBO. Napoprvé to nedopadlo vůbec špatně a Terapie, formát s izraelskými kořeny, zafungoval díky Karlu Rodenovi a Petru Zelenkovi výborně. Pro druhý takový pokus (Hořící keř mezi seriály nepočítejme) si HBO vyhlédla norskou kriminálku, snad v naději, že tím bude moci konkurovat mysteriózním detektivkám České televize typu Vražd v kruhu. Český Mamon je ovšem,inu, málo český.
Těžko říct, nakolik jsou za to odpovědní tvůrci a nakolik limitace licencí, nicméně zápletka v odkrývání spiknutí jedné ryze kapitalistické sekty převoz do Prahy téměř nepřežila. Scénář motající se v kruhu a vnucující svým postavám nepřirozené dialogy je tragický, většina rádoby dramatických zvratů v něm zase komická. Někteří herci včetně Matěje Hádka v roli ústředního novináře i méně okoukaných tváří se sice s mizerně napsanými postavami zvládají poprat velmi obstojně, ale pro obsazení čítající Vyorálka nebo Malého je vesměs podobného scénáře škoda. Stejně tak režisér Vladimír Michálek (O rodičích a dětech, 2007).
S podporou hudby Karla Havlíčka balí příběh do napínavě stísněné atmosféry spíše navzdory okolnostem. Největší ránu ale Mamonu zasazuje zobrazení Prahy coby neživého města pečlivě designovaných lidí i budov. Podobně jako se Terapie zamkla v ordinaci jednoho psychiatra, uvěznil kdosi Mamon na stránkách katalogu Ikea, v nelidsky chladném bezčasí, do něhož jen občas probleskne opravdová Praha. Což je vzhledem ke snaze rozšířit severské mysteriózno i o trochu té kritiky porevoluční ekonomiky velmi výrazný zápor.
Ano, Mamon působí světověji než ostatní české seriály, ale jde o světovost povrchní a papundeklovou. Prozrazující vysokou investici do něčeho, co při jednom nasvícení může být severská krimi, při dalším moderní český seriál, ale na denním světle zůstává pouze snobským polotovarem seriálového formátu.
Tohle určitě není cesta, jakou by se tuzemská tvorba měla ubírat.
Chce totiž zachránit Kennedyho. Je jednou z nejzajímavějších adaptací Stephena Kinga za dlouhou dobu.
Kolik událostí bylo pro dějiny lidstva natolik klíčových, že by v okamžiku, kdyby se odehrály jinak, nebo se dokonce neodehrály vůbec, mohly zcela proměnit podobu dnešního světa? Těžko s jistotou říci, zvláště když vezmeme v úvahu efekt motýlích křídel slibující dalekosáhlé důsledky i u těch nejnepatrnějších podnětů. Přesto se spisovatelé sci-fi literatury, do níž podobné myšlenky patří především, na několika stěžejních dějinných momentech shodují.
Respektive většinou souhlasí s tím, že k nim patří druhá světová válka a atentát na prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho. Zatímco vizi Philipa K. Dicka, která ukazuje, co by se stalo, kdyby spojenci prohráli válku, připomněl loňský seriál The Man in the High Castle, ke Kennedyho smrti se vrací aktuální seriálová novinka – adaptace knihy Stephena Kinga, Dallas 63. Pod dohledem Kinga samotného a v produkci režiséra sedmé epizody Star Wars, J.J. Abramse či autorky oblíbeného seriálu Mrtví jako já (2003 až 2004) Bridget Carpenter se 11.22.63 vydává několik let před osudovou střelbu.
Středoškolského učitele literatury Jakea (James Franco) totiž jeho přítel 1L (Chris Cooper) přemluví, aby portálem v čase cestoval do roku 1960 a tři roky na to se pokusil změnit minulost.
Po úvodním tápání utopeném v béčkově přímočarých dialozích, kdy v reakci na zjištění, že se minulost může změnám bránit, padají čistě hloupé věty jako „Minulost, že ti dala rakovinu?“, se postupně rozvíjí dílo plně využívající potenciálu knižní předlohy. Na jedné straně inteligentně pracuje s dobovými fakty, reáliemi i konspiracemi, na té druhé mu nechybí klasické kingovské mysteriózno, jehož vlivem toto převážně detektivní drama zvládá přirozeně přejímat i prvky thrilleru, či dokonce hororu.
Velmi dobře potom funguje obsazení Jamese Franca do hlavní role, protože v kontrastu s neokoukanými tvářemi (až na Chrise Coopera) Franco „v minulosti“ skutečně působí nepatřičně a nikdy tak docela nezapadá. Přičemž v něm 11.22.63 našlo toho silného a výrazného tahouna, který minulému kingovskému seriálu (Pod kupolí, 2013) spíše chyběl.
Což ale neznamená, že by snad ostatní herci a herečky nedosahovali jeho kvalit – zaujme zpovzdálí sledovaná nemesis Lee Haevey Oswald (Daniel Webber) či Jakeova femme fatale, školní knihovnice Sadie (Sarah Cadon). Ostatně jen díky ní i divák pochopí, proč Jake tak málo dbá na efekt motýlích křídel.
Hodněkrát jste si již mohli připomenout, že na přesunu některých talentů a peněz z kin na televizní obrazovky má lví podíl stanice HBO. A že jeden ze seriálů, který tenhle trend svého času podpořil, nese jméno Impérium – Mafie z Atlantic City. Víte ale, že drama o gangsterech prohibiční Ameriky, u jehož zrodu stál sám Martin Scorsese, se v roce 2013 dočkalo britské odpovědi?
Seriál Stevena Knighta, scénáristy Špíny Londýna nebo Východních příslibů, na pohled skutečně působí jako „anglické Impérium“. Také se odehrává ve dvacátých letech, také je o gangsterských vzestupech a pádech. Peaky Blinders nicméně pracují s podstatně syrovější atmosférou, méně politikaří a na rozdíl od Impéria se nesnaží o až tak rozvětvené vyprávění – zatímco Nucky Thompson se dělí o prostor s jinými postavami. Thomas Shelby je jak hlavou ústřední rodiny/gangu, tak hlavní postavou, která má vždycky první a poslední slovo. Knight nemá ambice realisticky postihnout, jak vypadalo birminghamské (a v dalších sériích třeba londýnské) podsvětí. Naopak ho mnohem víc zajímá postava válečného veterána z kočovnické rodiny, který si tvrdohlavě vydobude všechno, co mu pro jeho původ zpočátku nenáleží. Přičemž ve třetí sérii vrcholí kmotrovské dilema, zda vlastně Shelby a jeho příbuzní dokáží uniknout před tím, kým jsou.
Na papíře je to samozřejmě neobjevený námět, avšak Peaky Binders se s ním zvládají vypořádat natolik osobitě, že přerůstají i onu přezdívku „anglické Impérium“. Můžou za to dvě věci. Jednak forma jdoucí proti jakékoliv dobovosti a například zpomalující bitky v dobových kostýmech do video klipové efektnosti, jednak skvěle napsané a hlavně zahrané postavy. V Peaky Blinders se sešla herecká špička, takže Thomase Shelbyho například ztvárnil Cilian Murphy, Scarecrow Nolanova Batmana a Josef Gabčík chystaného Anthropoidu o atentátu na Hendricha.
Vedlejší role potom obsadila taková jména jako Tom Hardy (Jurský park). O jejich výkonech přitom nelze říci nic menšího, než že svoje postavy utrhli ze řetězů. Dalo by se argumentovat, že snaha podkopat tradiční přístup ke gangsterským eposům je v Peaky Blinders často přehnaná a třeba zvláštní soundtrack takovému názoru spíše dává za pravdu. A stejně tak by žádný historik asi nesouhlasil s teorií, že existoval gang, který si na čepice našíval žiletky, aby je pak mohl používat jako zbraň.
Drzost, s jakou si Peaky Blinders tuto teorii uvádějí do praxe a řežou do obličeje soupeře i kultovní díla žánru, je ale tak působivá, že vás bude zajímat jen datum premiéry čtvrté a páté řady. Už teď je jisté, že obě vzniknou.
You're the Worst... Podle názvu jsem si říkala, že to bude konečně seriál, kde to nebude tradičně kluk+holka se zamilují a hrozně moc spolu budou chtít být, ale samozřejmě se objeví nějaká zápletka, proč spolu nemohou být... Ze začátku to i vypadalo že to tak bude. A pak BUM! Holka má pořád nějaký problémy, proč s ním nemůže být a on se pořád snaží s ní být a chvíli spolu jsou a pak se hádají... No prostě trapná nudná klasika. Zpočátku zábava a teď jen monotonní nuda.
Seriál, kde člověk nemusí moc přemýšlet. Prostě jenom koukat a bavit se nad jednoduchým humorem. Na páteční večer po těžkém týdnu naprostý ideál!
Po zhlédnutí první série se mi seriál opravdu líbil a většinu času jsem se i bála, i když se jednalo spíš o chvilkové "lekavé" scény. Musím ocenit, že v druhé sérii je zcela nová zápletka a netáhne se pořád to stejné drama, jako například v Pretty little liars, ale hororem bych to opravdu nenazvala. V první sérii jsou ještě jakési hororové scény, ale druhá série je spíše romantická, vztahová, občas se stane něco rádoby děsivého. Nejevětším a nepřekonatelným problémem je pro mě herecký výkon Evy Green. Podle mého neuvěřitelné přehrává, do role Vanessy Ives se absolutně nehodí. Ale když to vezmu kolem a kolem tak seriál špatný není. Koukat se na něj dá, zpracování starého Londýna je povedené.
Romantické, ale ne hloupé! To se vidí málokdy. Všechny zákonitosti žánru dodrženy - od nádherné krajiny, umístění v dávném čase, spletitých bojů dobra se zlem, nenaplněné lásky, šťastné lásky překonávající intriky nepřátel po bídu chudých. ( Chvílemi jakoby prokmitl Dickens.) Podáno vkusně, nevtíravě a nanejvýš poutavě. (Nenudila jsem se ani okamžik.) Krásná hudba, jedinečné herecké výkony Aidana Turnera a Eleanory Tomlinsonové ( to není správné, to není slušné, to není fér, takhle vypadat!!!) v hlavních rolích. Vedlejší role jsou napsány i zahrány neméně skvěle. Každá postava je vypiplaná a prostě jim to všechno baštíte. Vše - od námětu, přes krajinu, představitele i hudbu po výpravu, kameru a střih - se povedlo, všechny zámky zapadly přesně, všechny kamínky sedí přesně tam, kde mají. Bohatá pastva pro romantickou duši i oči.
V tomhle seriálu se "furt něco děje". Nemáte chvilku na oddech! A ty slibné propletence příští! Třetí řada jeví se mi světýlkem v příštím roce. Jupííí!
I třetí řada si, díkybohu, udržela svou vysokou úroveň. Hrdinové nám trochu zestárli a dospěli. Ale zase ne natolik, aby přestali dělat vylomeniny a netýrali svá srdce.
Čtvrtá řada svým předchůdkyním ostudu věru neudělala.
Odehrává se více v Londýně a v politických kruzích, ale hrdinové, poučeni životem, zůstávají věrni svým lidem i zásadám.









