Poslední názory

Spousta dat, faktů a mluvících hlav. Jenže se nejedná o dokument, ale o krimi drama, které si pod sebou podřezalo nejednu větev. S výjimkou čtvrtého dílu jde totiž o nedramatickou a uzívanou parafrázi na všechno, co bylo kdy o hlídkujících špinavých poldech k vidění. Radost mi udělala jediná věc, která mě ale zároveň k minisérii vůbec přivedla. Nepřekvapivě je to Jon Bernthal. V roli tvrďáka, co má na srdci měkká místa, která mu ale nebrání v tom být většinu času na facku, je obsazen tak přesně, až to hraničí s klišé. Bohužel jeho chování je stejně jako v případě většiny kumpánů ode zdi ke zdi. Třikrát za zloděje, rasisty nebo zkrátka hejsky, jednou pak za kajícného slušňáka. Právě za onu nekonzistentnost a zbytečnou nelinearitu klíčových událostí zůstávám v hodnocení dole. K tématům korupce, Black Lives Matter nebo hierarchie přehlížených přestupků nebylo nového řečeno nic.

I když se kapitola z Westview může zdát pro celkový vývoj univerza jako nevýznamná, je to právě exkurze do zámořské televizní komediální historie, která poprvé definitivně překračuje žánrové mezníky. Ano, v klíčových chvílích se opět jedná o marvelovku, která musí mít akci nebo souboj, ale stěžovat si na takovou vlastnost je to samé jako vyčítat epizodě seriálu, že se věnuje danému tématu a ne cizím postavám či dějům. Fascinuje mě, jak přesně jsou jednotlivé subžánry vystihnuty, jak rychle se na každou novou hru dokážu naladit i to, jak rychle dokáže ze znepokojivých obrazů i zamrazit. Elizabeth Olsen si za Age of Ultron nebo Infinity War zasloužila ukrást show sama pro sebe a jsem moc rád, že vedení MCU tohle přání vzalo doslova.

1. série - 85% - Esence kvalitního rodinného dramatu, kde se pro dojemnou momentku nebo hloubavý všeobjímající monolog nejde daleko. Od pilotního dílu, který si diváka namotá falešně návodným konceptem, jsem měl hlavní postavy pod kůží, zejména obdivuhodné rodiče Rebeccu a Jacka. Těsně za nimi se stále nachází i troubík Kevin, který mě sice svými osudy baví téměř nejvíc, ale jeho neustálé chybování, kdy se ve vztahových i rodinných peripetiích chová jako slon v porcelánu, už od jistého bodu překračují hranici klukovin a hraničí s nefalšovanou blbostí. Celá tahle parta sympatických osobností ale nejlépe funguje jako celek a protože i přes do mrtě těžená citlivá témata nikdy neklouže k sebeparodii, fascinuje mě tenhle fenomén stále víc, i kdyby jen tím, jak je pro širokou veřejnost těžké jeho bezelstnosti odolat.

2. série - 80% - Na to, s jak šablonovitě působícím příběhem se hraje, mají tvůrci dost odvahy popírat veškerá očekávání. Pointy předkládají bez přehrocených situací, diváky přiměřeně milovaného Kevina nechávají činit jednu botu za druhou a tvoří z něj nepokrytě sobeckého fracka v obou dějových liniích - aby v nečekaných momentech vyprávěli osudy vedlejší postavy nebo klidně i rodinného auta. Příjemná sázka na jistotu, kterou aby v dnešním seriálovém světě plném rušení či nevyrovnané kvality pohledal.

3. série - 85% - Moc mě baví sledovat, jak neuvěřitelně pevnou pozici si zdánlivě ničím nevybočující seriál dokázal na americkém televizním poli vybojovat. Ani ve třetím roce nejde o nic víc, než "jen" o dokonale zahranou a prostorem pro jednotlivé postavy zkušeně vybalancovanou rodinnou vztahovku, která dokáže díky parádním hrátkám s flashforwardy přijít s nejedním překvapením a jindy naopak celý díl zaonačit jako ten nejobyčejnější sedánek starých známých. Kdybych neměl pocit, že se tvůrci sami zbytečně zdržují flashbacky skrz celé epizody (což po takové době už místy postrádá smysl), krotil bych maximální nadšení jen velmi těžko.

4. série - 90% - Příjemně stabilizované na nejzazší hraně rodinného dramatu právě tak, abych dostatečně často slzel a zatínal pěsti, ale abych zároveň dokázal ocenit, že se do oblasti soap zapadá čím dál hlouběji. Já jsem za to rád, protože to v praxi znamená o to méně speciálních epizod, ale když už takové přijdou, mají svoje místo dostatečně ospravedlněné (viz Randallova dokonale využitá After the Fire). Kdyby se tvůrci nebáli nechat s velkou slávou vítané nové postavy v ději o něco déle a hromadně s nimi nešeredili, cílili by tentokrát snad úplně nejvýš. I tak ale s radostí jásám nad dosud nejlepší sezónou, která zůstává jedním z posledních úkazů dnešní streamům čím dál nakloněnější doby a nutí mě napjatě hledat týden co týden novou epizodu.

5. série - 90% - Neopakovatelný úkaz čistočistě rodinného seriálu, který vzdělává, poňouká a radí už úplně ve všech oblastech včetně stokrát přemletých covidových témat - a přesto neotravuje, neunavuje a téměř výhradně baví. Dost možná nejlepší sezóna, která mě má v každé pointě či překvapivém nakročení do budoucnosti dokonale omotaného kolem prstu, aby mi právě těmi odhaleními lámala srdce. Justin Hartley byl sympaťák vždycky, ale způsob, jakým se vedle oceňovanějších kolegů "vyhrál" k dokonalosti, mi opakovaně bere dech.

6. série - 85% - Splněné přání všech tvůrců. Finální osudy postav, leckde načrtnuté nebo odvážně prozrazené už několik sezón nazad, konečně docházejí posledních point, seriál je prodloužen na dostatek let dopředu přesně tak, aby se daly plánovat drobky do obrazů z budoucnosti včetně falešných stop. Až se nechce věřit, že všechno do sebe zaklaplo, že ty správné momenty mě dojaly k slzám, ať už šťastným nebo truchlivým. Sázek na jistotu bylo dost, proto ve výsledku relativně střídmé hodnocení, ale naopak finále je překvapivě civilní a poněkud nepřekvapivé, tedy opak všeho, co divák mohl čekat. A taková epizoda The Night Before the Wedding plnila přání, o kterých jsem nevěděl, že je vůbec můžu mít. Konec This Is Us může znamenat další kapitolu v předělu amerických seriálů, kdy se jedná o dost možná poslední kousek, který diváci milují a zároveň sbírá nominace na Emmy, aniž by musel být vysílán na streamu nebo na kabelové televizi. Rád bych se pletl, protože starým pořádkům odvykám jen nerad, podobně jako ústřední rodinka, která bude s kloboukem Poutníka Ricka a videokazetou Policejní akademie 3 slavit nejspíš ještě za sto let.

Místy vtipné, občas úsměvné ale celé tak trochu zbytečné.
Možná myšlené jako výplň mezi filmy.

Zvláštní, že až do sledování dokumentu jsem o Woodstocku 99 nějak výrazně neslyšel. Přitom tam byl line-up snů, který by lákal i mě. The Offspring, Limp Bizkit nebo Red Hot Chili Peppers v té době na vrcholu sil.

Na začátku přišla skvělá myšlenka - zopakovat legendární festival. Jenže pak už se to začalo kazit. Jen těžko se vám podaří zopakovat atmosféru "míru a lásky", když máte line-up plný rockových a metalových hvězd. I tak to však pořád může být skvělý festival, pokud by byl dobře zorganizovaný. Jenže to se nestalo a když k tomu připočtete i fakt, že na všem se bude šetřit, aby byl profit co největší, tak je recept na katastrofu na světě.

Pro dokument se podařilo oslovit široké spektrum lidí. Vyjádří se k němu účastníci, reportéři, organizátoři, hlavní hvězdy, ale především i dva hlavní promotéři akce. Je pro mě šokující, že ti dva ani po letech nepřiznají špetku zodpovědnosti a dokážou ostatním (a hlavně sami sobě) lhát o tom, kdo za ten provar byl zodpovědný. Jen těžko pak můžete vinit Freda Dursta, že dal rozzuřenému davu přesně to, kvůli čemu tam přišli. Co vlastně čekáte, že se stane, když na závěr festivalu rozdáte svíčky tomu samému davu?

Oceňuji, že to rozebralo celý festival den po dni a věnovalo se to tomu, co se tam dělo. Zpočátku hlavně hudebně, ale následně i tomu, jak to dopadlo. Podle mě dobře a poutavě zpracovaná dokumentární minisérie, která stojí za vidění. Je tady odpověď na otázku - Jak vypadá davová hysterie?

„Temný případ´ (2014 - 23) úspěšně udal nový směr a tak tu po seriálu „Jedna noc´ (2016) máme další minisérii, která opět v žádném případě nenechá na pochybách. I když celý koncept nevyniká originalitou, scénář byl po psychologické stránce, a to včetně ohledně přirozeného chování, reakcí a skryté chytrosti, zpracován naprosto ukázkově. Vedené dialogy se mohou zdát zbytečně dlouhé a pro někoho nudné, ale v právě v nich je kouzlo okamžiku. Taron Egerton a především Paul Walter Hauser podali úctyhodný výkon. Oba plně pochopili charaktery svých postav a tak doslova a do písmene sehráli hluboký konverzační koncert. Oba své role nehráli. Oba svými reálnými předobrazy doslova žili. Psychologický labyrint konverzací děsí, znechucuje i lituje. Narušená a podrážděná mysl ovládaná pudy často až mrazivými se sklonem k patologické lži nutí zpochybňovat jakoukoliv jistotu nad danými skutky a přesvědčení. Na konci jsou ukázány fotografie skutečných aktérů skutečného případu, na jehož základě to celé vzniklo. Psychologické vězeňské drama v minisérii, na který se dlouho nezapomene.

V první řadě chci upozornit, že jsem absolutní neznalec komiksové předlohy či jejího autora, k seriálu jsem se dostal jednoduše proto, že fantasy (které mě hodně navnadilo).

Ale nyní už k samotnému snímku a... Jsem spíše zklamaný.
Odhlédnu od toho že většinou nejsem fanouškem příběhů obsahujících silné duchovní prvky (Bůh, vymítání ďáblů...), protože to je přece jen má osobní preference, ne chyba seriálu, že ano.

Zase neříkám, že mě takový příběh nedokáže zaujmout vůbec. Bohužel, zde se to nekonalo. Ten děj byl hrozně pomalý a ponurý. To nemusí být nutně špatně, ale v tomto případě... To bylo spíše vleklé a nudné a to už špatně je.
A to i přesto (zde vidím ohromný paradox) že se v rámci série stane poměrně hodně věcí - ale tak nějak povrchně, útržkovitě, nesouvisle a místo toho seriál obsahuje dost scén, či dokonce celých dílů v podstatě o ničem. Kdyby se raději věnoval pořádně hlavnímu ději a budoval třeba napětí nebo dal víc prostoru vedlejším postavám...
Ale místo toho, jsem takovým dílem odehrávajícím se v restauraci se seriálem víceméně seknul. Pár následujících dílů jsem sice narychlo proklikal, jestli jsem náhodou o něco nepřišel, ale bohužel musím říct, že nejspíš ne.

Abych nebyl jenom negativně kritický, tak zmíním i nějaká pozitiva, kterých jsem si všiml. V první řadě je to postava hlavního hrdiny. Tedy možná spíše jeho představitel, protože ho hraje výborně a na tu roli se perfektně hodí. Z postav pak zaujme ještě havran Matthew, jeden z mála elementů, který rozbíjí takovou tu monotónnost a ponurost. Ale tím za mně zajímavé postavy asi končí.
A potom bych rád vyzdvihnul vizuál, který byl zpracovaný fakt parádně.

Jenže, i kdyby byl vizuál a efekty sebelepší, tak je vlastně k ničemu, pokud vás nezaujme příběh a jeho zpracování.
Strašně váhám, jak hodnotit, ale na nějaké dobré hodnocení to opravdu nevidím. (Sorry!)

Ale tak nebylo to to nejhorší, co jsem kdy viděl.

V čem vidím asi největší nedostatek je scénář. I když v něm byly občas světlé chvilky, tak ten děj byl jinak celkem chaoticky zpracovaný a nekonzistentní, jakoby to natáčeli... No, ne úplně amatéři, ale spíš lehce pokročilí začátečníci :D
Co také docela brzy udeří do očí, je zjevná inspirace u La Casa de Papel. Jenže s Papírovým domem to absolutně nejde srovnávat.

Co se týče postav a hereckých výkonů, žádný objev se rozhodně nekoná, pár herců hrálo docela podprůměrně, zbytek byl poměrně obstojný (spíš průměrný). A o tom, jak byly napsány jednotlivé postavy, se dá říci úplně to samé.

Poslední věc, kterou bych tu asi blíže rozepsal je téma rasismu. Což je jedna z věcí, které jsem se zde obával asi nejvíce, vzhledem k premise děje, kdy běloch jen tak zastřelí neozbrojeného černocha a také tomu, jaké zvěsti jsem slyšel o rasismu v Jižní Africe - tak trochu jsem čekal, jestli to nebude ještě horší, než americké antirasistické agitky. Kupodivu nebylo. Tedy samozřejmě, nějakých narážek a scén jsme se dočkali, ale nějaký extrémní woke nátlak jsem z toho většinou necítil. Ono taky ten rasismus hrál v příběhu tak trochu druhotnou roli.

Celkově bych tedy řekl, že se jedná o relativně zajímavou akční podívanou, která by ale mohla být daleko, daleko lépe zpracovaná.

Milé, zlaté, roztomilé... Tak dosť ale nič extra. Rozprávočky nie sú ani výrazne vtipné, vizuálne okúzľujúce, ani nemajú nejakú hlbšiu pointu. Dajú sa ale pozrieť bez psychickej ujmy a pocitu straty času. Je to jednoducho priemerný priemer, ktorý by nám nechýbal v prípade absencie, ale ani človeka neznechutí. Jednoducho z niečoho Disney žiť musí a hĺbavé úvahy o živote to nebudú.

Čo je mi však skutočne ľúto, že príbehy vôbec nevyužili ani prostredie, ani postavu. Prakticky sme si tam mohli prekresliť Groota na Krtečka a vesmírnu loď na zajkov vozík a o nič by sme neprišli.

Čekala jsem to více hororové. Po efektivní stránce bohužel za mě taky nic moc. Postavy vesměs nesympatické, takže i tragická událost mi nevyhnala slzy do očí a to jsem velký cíťa. :) Ale jako plus zde vidím, že se zde zmiňovala a zaměřovalo se to na slovanskou mytologii a taky ta hudba v pozadí se mi dost líbila. :D

Takový slabší průměr bych řekla, že tento seriál je. Konec se za mě otevřený, takže jestli bude další řada s pokračováním, tak to mi zvědavost nedá a budu se dívat. Ale jestli pokračování nebude, tak u tohoto seriál takovýto otevřený konec mi nevadí, takže uvítám obě varianty. :D Uvidíme a nechám se překvapit. :)