Tak tohle byla taková kravinka, která nemá moc dobrý příběh, nemá moc velký smysl ani nějaké velké poselství... Objevuje se démonické dítě, o kterém se neví, jestli je vtělením satana, démona nebo kletby. Seriál začíná i celkem tajemně a přináší jistou záhadu, ale vše pohřbívá hlavní postava, což je chronicky nemateřská uječená rádoby pohodářka, která nejenže absolutně nedává dítě, ale ani herectví. A nejsmutnější na tom je, že všechny ostatní postavy jsou snad ještě horší, takže i tahle hlavní mamina vynikne.
Postupné vysvětlování původu dítěte vede jen k více a více záhadám a víc neprozradí ani samotný flashbackový díl o jeho porodu. Celkově to nedávalo moc smysl a obzvláště finále, které se snaží být zbytečně předramatizované a vážné, přestože zbytek seriálu byl odlehčen vší tou nelogičností. Ještě že díly byly tak krátké, protože tohle by ve větším formátu nešlo rozdýchat...
This Way up je další z řady nenápadných britských seriálů, které balancují na hranici komedie a drama a rozhodně patří mezi ty povedenější. Aisling Bea (napsala scénář) hraje Áine a Sharon Horgan (spoluprodukovala seriál) její starší sestru Shonu. Áine se dává dohromady po nervovém kolapsu a její sestra jí pomáhá se postavit zpátky na nohy.
V úvodu to chvilku trvá než se to rozjede, ale tenhle sesterský vztah je fajnová záležitost. Nabízí skutečně vtipné momenty, kdy se musíte smát, ale zároveň stejně schopně servíruje i situace, kdy vám do smíchu ani trochu není. Určitě je třeba ocenit i to, že to umně pracuje s problémy duševního zdraví a přitom se vyhýbá ohraným klišé. Postavy jsou originální a při sledování jsem se bavil a rád bych sledoval dál, takže jen doufám, že čekání na třetí řadu nebude dlouhé.
Hru neznám, takže jsem ji nikdy nehrála ani neviděla. A anime mě zaujalo, tak jsem si to pustila. A anime se mi moc líbilo. Přišlo mi, že je zde zobrazeno 7 smrtelných hříchů podle bible (nebo jak to je). Jako je Pýcha, smilství, lenost a další.
Moc povedeno udělané a konec by se dal označit jak za uzavřený, tak i otevřený. Tak uvidíme jestli vznikne další řada či už nikoliv. :) Hudba zde byla skvělá a musím říci, že postavy ve směs byly fajn. Nebyla tam žádná, který by mi nějak extra vadila. Tak se nechám překvapit, jestli bude pokračování či nikoliv. :)
Kdo by si nevzpoměl na hry svého mládí rozhodně sledování toho to seriálu je zajímavá
+ zajímavý námět
+ 1 hra
+ po 1 dílů víc otázek než odpovědí
-/+ prvních 30 minut zajímavých ohledně psychologie příběhu ale nezajímavý h zdůvodu mále akce
- vyloženě nic
Zhlédnut první díl vzhůru na další
Jeví se to jako Eden, ale ve skutečnosti jde o sektu, která vymývá mozek vyvoleným. Takže bych řekla že místo Eden je to Peklo. Zpočátku byly ve směs všechny postavy nesympatické, nebo si člověk o nich nedokáže udělat přesnou představu. Ale ke konci jsem si pár postav oblíbila, nebo aspoň byly ve směs sympatické. :)
Prostředí se mi zdá úžasné i lákavé objevit se tam. Ale vědět, co to obnáší, tak radši nikam nejedu. :D Ale vidět toto prostředí na vlastní oči, to by stálo za to. :D
Seriál není špatný a jistý potencionál má. Pilot zcela na sledování úplně nenavnadí, ale když se tomu dá šance, tak se dá soudit, že jde o zajímavý děj, který je dá se říci takový lepší průměr. Má být i druhá řada a díky dosti otevřenému konci, se na druhou řadu podívám, nebo spíše dám ji šanci. :)
Další z absolutně zapomenutých anime seriálů 80. let odvysílaný v roce 1996 na programu Premiéra TV a navazující na předchozí seriál Příběhy z Javorového městečka. Oba seriály v době, kdy na našich obrazovkách běžely ušly mé pozornosti, z tohoto se mi poměrně nedávno dostaly do rukou alespoň tři dochované díly (11-13) s českým dabingem. Z tak malého počtu epizod je velmi obtížné objektivně posoudit a ohodnotit kvalitu. Sledovatelné to bezpochyby je, příběhy nejsou úplně hloupé, postavičky vcelku roztomilé, takže uděluji průměrných 60%.
Nejprve jsem od Blytonové shlédl pětici filmů Dobrodružství, které mi přišly velmi slabé a předvídatelné, místy trapné až kýčovité. Proto jsem dlouho otálel se shlédnutím Tajemných míst, které jsou kupodivu o třídu lepší. Filmy jsou celkem originální, napínavé, dobrodružné, přitom nikterak přehnané nebo fantasmagorijní. I dětští hrdinové jsou tentokrát poměrně sympatičtí, zvlášť ten s cvičeným papouškem, což by měl být u rodinných filmů základ. Jediné, co mi trochu vadí, že finální rozuzlení filmů je splácáno strašně narychlo, vždy v posledních dvou minutách. Dávám mírný nadprůměr 60%. K o rok později natočenému Dobrodružství jsem už méně shovívavý.
Nemůžu si pomoct, mně ty filmy připadají nezajímavé. Únos prince za účelem královy abdikace, šílení vědci a jejich chemické pokusy, kněžka ovládající bandu divochů, to vše je už velmi ohrané klišé mnohých jiných dobrodružných filmů. Chybí tomu originalita a pořádná zápletka s dějovými zvraty a momenty překvapení. Navíc ústřední dvojice, cestovatel a reportérka, mě dost iritují tím jejich trapným laškováním a vrkáním jak z červené knihovny, do dětských dobrodružných filmů bych to vůbec netahal. Shlédnout se to jakž takž dá, ale odvázaný z toho nejsem. Oproti Tajemným místům rovněž od Blytonové je tato pětice filmů znatelně horší. Dávám velmi slabý průměr 40%.
Je pravda, že se tento dokumentární seriál do jisté míry vyznačuje prvky zjednodušené senzachtivosti, aby vyhovoval masám navyklým komerci, nicméně provedení je lepší, než mívají americké dokumenty podobného typu. Alespoň tu není každých deset minut rekapitulováno, co bylo vyřčeno o chvíli dříve. Je dobře, že tvůrci se věnují i těm málo známým případům z historie, jako je poprava vikingského vůdce Ragnara Lodbroka hadím uštknutím, francouzský sériový vrah dětí Gilles de Rais nebo proces s rodinou hrobníků, která měla na začátku 17. století v Polsku za pomocí vyrábění léčiv z mrtvol šířit mor. Otázkou však zůstává, do jaké míry jsou tyto události pravdivé a zda vůbec některé nejsou zcela vykonstruované. Samozřejmě jsou tu reportáže i o mediálně profláknutých osobnostech krvavé historie, jako byli Vlad Țepeș nebo Alžběta Báthoryová. Mírně nadprůměrných 60%.
Z tohoto velmi dlouho nevysílaného Večerníčku si mnoho nepamatuji, pouze díl nazvaný Jak pomohli Zuzance se mi matně vybavuje. Nic světoborného to zřejmě nebylo, tuctový Večerníček jako stovky jiných. Mám ale tištěnou podobu, na začátku 90. let vyšla ve formě 132. čísla Ilustrovaných sešitů, tak si to třeba někdy připomenu a možná pak zvýším hodnocení z dosavadního průměru.









