Poslední názory

Jde vidět obrovské množství peněz, které nalil Netflix do korejského obsahu. Seriály a filmy se točí na plné obrátky a jako vždy, občas se něco povede více, občas méně. Juvenile Justice patří k druhé skupině, ale není to špatný seriál. Dívat se na to, co dokáží nezletilí "hajzlíci", je vcelku dobré. I na to, co se začne dít kolem nekompromisní soudkyně. Jen je to předloženo v takové nedovařené podobě. Částečně za to může slabá kamera a zvuk, která připomíná spíše levnou TV produkci a také schématické scény, které více klišé už být nemohou (např. věčně křičící šéf). Scény u soudu jsou pak podivné, kdy se 14 letý kluk v podstatě sám hájí, bez přítomnosti rodiče a mává před soudkyní lékařskou zprávou, že je schizofrenik. Jak se k ní dostal, když byl zavřený a matka stále nic nestíhala? Jistě, opět se tady přichází z obžalobou systému, kdy stále více mladistvých páchá násilné trestné činy a rodiče na své děti nemají čas, protože musí do úmoru pracovat. Ale tentokrát se Squid Game nekoná.

Co si budeme povídat, tohle je takový naivní seriál, kde se ani moc nevysvětluje cestování časem a prostě se stane, jen tak a jen v tomhle případě. Ani magie, ani sci-fi, ani nějaké přetížení sítě nebo mentální schopnosti, prostě se to děje a tečka. Cestování časem je přitom hrozné klišé, ale musím uznat, že tady to člověk moc neřešil a vcelku to fungovalo.

Přestože je hlavní postava dost nesnesitelná a chybí tam nějaký předěl mezi dospělostí a dětstvím - hlavní hrdinka se totiž chová jako patnáctiletá nezodpovědná holka pořád, tak postupně začne být sympatická a myslím, že minimálně do mladší entuziastické verze se člověk prostě musí zamilovat. Navíc jsou všichni herci fakt pěkní lidé a je to takový krásný vysněný svět, že by člověk ani nevěřil, že se to celé odehrává zrovna v Brazílii. Nevím tedy úplně jak v roce 2006 brali Brazilci homosexuály, ale celé to působí opravdu kouzelně a idylicky. Hodně dobrá byla dynamika přesunů z minulosti do přítomnosti a to, že divák prakticky nikdy nevěděl, jak jaká změna dopadne. Hodně dobře vychytali i vztahovou rovinu, kdy není jasné, s kým skončí hlavní hrdinka, stejně tak třeba dlouho není jasné, s kým skončí Carol. Některé postavy jsou dost stereotypní, jiné se zase velmi radikálně mění. Někdy je to dobře a opodstatněné změnou v čase, jindy to tak jasné není a člověk by řekl, že i když se mládež hledá, tak 17letý kluk nebude ve svých třiceti zase tolik jiný, jako když je Joel jednou laskavý páníček v barevné košili, jindy hippie vařič piva, co chce jen sex, a jindy boreček v kožené bundě, co pěkně žárlí. Ale zase je dobré poukázat, že formovat nás v životě může cokoliv a vlastně spíš vše.

Celý ten seriál je takový naivní a hloupoučký, barevný a zalitý sluncem a já musím říct, že mě po dlouhé době opravdu zaujal a bavil mě. Asi prostě mám pro tenhle typ seriálů slabost, i když to je hrozná osina v zadku, co se dá dělat. :)

Seriál není špatný, ale nenadchne ani neurazí. Jakmile se hlavní hrdinka přesunula z přítomnosti do minulosti a ke konci pilotu zpět do přítomnosti, tak jsem si řekla, už vím, co mi to připomíná. Film Přes noc třicítkou. Ale tady je rozdíl ten, že hrdinka necestuje do budoucnosti, ale zpět do minulosti, kdy jí je 15 let.

Postavy jsou od počátku až do konce nesympatické. Žádnou jsem si neoblíbila ani nějak cestu k jejímu či jemu srdci nenašla. Ale zase na zabití nejsou všechny postavy, takže se to dá. Stopáž je ucházející a dílů je jen šest, takže se to dalo skouknout. Díky otevřenému konci, uvidíme jestli bude i druhá řada. Pokud ano, tak té druhé řadě šanci dám, ale pokud druhá řada nebude, tak tady mi to upřímně ani nějak vadit nebude. :)

Celý seriál se mi líbil od počátku. Je to taková pohádka, kde zažijete, lásku, přátelství, rodinné pouto, zpět i sport spojen s nenávistí. I když jsem brzy tušila o jaké tajemství půjde, tak přesto jsem se těšila, jak na vše se přijde a jak to kdo vezme. :)

Postavy jsou vesměs sympatické všechny, až na tři postavy, které mi byly nesympatické už od počátku, co se v seriálu objevily. Ale bez nich by to byla nuda. :D Za zpěv jsem taky moc ráda, protože jednu písničku jsem si fakt dost oblíbila. Je chytlavá. :D A díky tomu otevřenějšímu konci se těším na pokračování, které by mohlo být, tak uvidíme. :)

Dnes už je těžké diváky zaujmout něčím novým, tomuhle dílu se to celkem daří, ale za jakou cenu ? Žena jako nájemný vrah už nepřekvapí a druhá žena, která ji chce chytit také ne, lesbické jiskření mezi nimi, no to už také není nic originálního ( teď mě napadlo, že jsem neviděla něco podobného s mužským obsazením, kdy by takto jiskřil s druhým chlapem 50-letý heterák :-) to by ještě lidi mohlo překvapit a věřím, že ty reakce by byly trochu jiné než když se jedná o ženy ). Takže z toho vzniklo něco jako když malé děti hrají na babu, jedna strana chytá druhou, když ji chytne, řekne "máš ji" a otočí se to. Lidé to tam hrají na více stran, nikdo z toho nedělá vědu, jede se dál. Takže děj je opravdu nepředvídatelný.
Viděla jsem první 3. série, jednu a půl série jsem byla celkem v pohodě, prostě zase něco jiného a s Villanelle je fakt legrace, jak umí originálně zabíjet. Po té první sérii mi došlo, že mi neřeknou, proč zabíjejí konkrétně tyto lidi, v tomto to odbyli krátkým nicneříkajícím vysvětlením. Takže jsem přetrpěla pár dílů do konce, dívala se na tu bizarnost, jak pracovnice jakési agentury, která byla celý život kancelářská myš, je najednou přijata jako agentka do velkého světa, no ale to MI6 stejně víceméně představovala jen jedna další žena.
Tam nejsou díry ve scénáři, tam jsou hrozné blbosti. Třeba i to, že jedno vraždící monstrum nechají vesele pobíhat, nulová snaha ji chytit, přičemž by stačily vzít otisky prstů, druhého vraha chytali okamžitě, to byla hned velká akce.
A jako třešnička na dortu, pro mne rušivý element, manžel Eve. Proč, pro všechno na světě, vypadá jako kopie Schimanského z 80. let ? Vlastně ještě hůř, celý takový nějaký zanedbaný, zarostlý s příšerným knírem. Jediné vysvětlení pro mne je, že chtěli nějak hloupě zdůraznit, že je Polák, a takto si moderního polského muže ( i když je jinak učitelem na střední škole ) představují. Prostě někdo, kdo nedávno vylezl z pralesa a není na té jejich vysoké anglické či americké úrovni. Záběry z Polska by tomu odpovídaly.

Všech osm dílů mám dokoukaných a mohu říci, že se mi tento seriál dost líbil. Krásná příroda, a i když byla občas napjatá situace, tak jsem se u toho dokázala pobavit. Hlavně díky Suchánkovi s Hoffmanem. :)

Postavy až na Kateřinu jsem si oblíbila všechny. Kateřina v jednom díle mile překvapila a čekala jsem, že by se mohla nějaký způsobem změnit. Bohužel po závěrečném díle první řady, názor na ni neměním a vadí mi pořád. Každý má nějaký ten svůj charakter, což chápu, ale s člověkem jako je ona, bych to dlouho nevydržela a zdrhla až na druhý konec republiky ne-li světa. :D

Případy byly pro mě docela předvídatelné. Vraha jsem povětšinou uhádla správně a někdy i dřív než byl závěr. A v pozadí je tu případ, který se nejspíš bude řešit v další řadě, pokud tedy další řada vznikne. Což doufám, že ano. :) Seriál sice nenadchne, ale ani neurazí. :)

Jak je to tedy s tím peklem? Pro děti si chodí čerti. A pro dospělé? Na tuto otázku se snaží, skutečně děsivým a brutálním způsobem, odpovědět tento seriál z jihokorejské produkce. Není tajemstvím, že v tom má prsty anděl smrti. Není od věci, že v tom je samozřejmě náboženství, dle kterého by motto seriálu mohlo znít asi takto. ´Žij spravedlivě, nebo tě zasáhne Boží hněv.´ Ale to samozřejmě není všechno. K tomu slouží také něco jako vládnoucí sekta, která toho zneužívá a ve svůj prospěch manipuluje strachem a zastrašováním. Z toho tak vzniká jediná otázka: Pochází stvoření posledního skutku opravdu od Boha? Námět seriálu především vzhlíží ke stavu věci a poukazuje na typické chování různých vrstev obyvatelstva. Dává najevo, jak se mění společnost, jak falešní proroci zneužívají danou hrozbu ke své moci v oblasti náboženství, a jak hlavně vzniká hrozba strachu a teroru, jehož jedinou legitimitou je něco, čemu málo kdo dává nějakou váhu. Zpracování je však docela těžkopádným artiklem. Převažují především dlouhé konverzační etudy, čímž jsou děsivé scény o to víc brutálnější, ale také z toho číší dojem, jakoby byly do sebe zapleteny dva námětově podobné filmy. Postavy v prvních epizodách jsou najednou v těch prostředních zaměněny za jiné, aby se do těch posledních zase vrátily. Logika? Ale jo, ta v tom je, jen je potřeba dějový vývoj opravdu pozorně sledovat. V těch konverzacích, pro mnohé značně nudných, je jedinečnost v informační hodnotě. Moralizační aspekt příběhu je jednoznačný. Poukazuje na nebezpečí náboženského fundamentalismu se zaměřením na holá fakt, jak lehce se dá manipulovat s lidmi. Pochybnosti jednotlivců o svém místě na tomto světě je tak plně na místě.

Páni! Tak to byla vážně jízda! Word of Honor jsem měl v hledáčku společně s Immortality a A League of Nobleman a byl jsem mile překvapen, že jej začali vysílat již v únoru. Měl jsem sice trochu pochyby o tom, jak se Simon Gong popere zrovna s touto rolí, ale hned první dva díly mé pochyby rozehnaly. Už totiž jen opening je velice povedený a já se už hned od začátku docela divil, že seriál zrovna v takovéto podobě prošel přes čínskou cenzuru. A divit jsem se nepřestal. Vztah dvou hlavních protagonistů pojatý jako soužití dvou spřízněných duší měl své kouzlo. A pro mě o to více, že tragiky v příběhu bylo snesitelné množství. Nebudu zde nijak zastírat fakt, že jsem z Word of Honor nadšený. Byť je zde vidět omezený rozpočet (hlavně u CGI efektů), tak vše ostatní bylo skvělé. Chemie mezi hlavními hrdiny, choreografie soubojů, kostýmy i příběh dělají z tohoto počinu top drama roku 2021 a jsem velice zvědav, jak s tím zamíchá plánované a neustále odsunované Immortality – 100%

Klube se nám tu hit sezóny? Uvidíme, pilot ukazuje silné stránky, ale i ty slabší. Děj se opírá o možnost blokace vědomí a oddělení od pracovních a soukromých vzpomínek pouhým opuštěním „místnosti“. Jde o proceduru, která má korporátní společností hlídaná pravidla, jenž vypadají na první pohled jednoduše, ale manipulovat s vědomím vždy nastolí obavy, že se tady nemusí hrát fér. Už první záběry přivedou diváka do budovy fy Lumen Industries, jenž má futuristický vzhled, byť design včetně techniky (PC aj.) je starší a odpovídá 90. letům. I hlavní postava Mark, při své první „akci“ používá papírový manuál a má problém se v něm orientovat, což neladí s představou technologicky vyspělé firmy. Celé podání postav a situací s nimi spojenými je takové strojené, odosobněné a přímo to křičí, že tady není něco v pořádku. Vždyť i o podání ruky musíte zažádat. Celkové vyznění podporuje i styl interiéru a exteriéru, kdy je vše s miminem předmětů, ulice bez lidí, parkoviště liduprázdné. A s tím vším se ztotožnit může být pro mnohé trochu náročné. Je evidentní, že ledacos tu zachraňuje, silné herecké obsazení, kdy i John Turturro tu hraje vedlejší roli (i když v rámci těch pár herců to je významné účinkování). Expozice jsou spíše delší, i tak se pomalu, ale jistě vždy vynoří něco záhadného. S objevením se Petea dochází k první informaci o nějaké zrůdnosti kanclu a divák může spekulovat, oč půjde. Severance stojí za pozornost, ale jde o psychologicky laděnou story, s thrillerovou zápletkou, která nesedne každému. PS. Ben Stiller jako režisér je taky zajímavý prvek.

50 %

Přestože je to na českou tvorbu moderní a "světové", tak je to vyloženě taková ta česká kravina, kde tak trošku hodně chátrá logika a v krátkém časovém sledu se snaží vyřešit všechny problémy světa. Přehnané drama o tom, že ten zlý je vlastně ten dobrý a naopak. Docela velkou svěžest tomu dává to, že to je celé prank a není to skutečně o tom, o čem se zdá. Spousta nelogických věcí se dá svést na paniku a strach, ale postupně se postavy uklidní, ale nelogičnosti pokračují. Všechny ty teen vztahy jsou fakt šílené a nerealisticky vykonstruované, ale když to porovnáme s americkou tvorbou, tak je to vlastně celé ještě docela v klidu. I když to bylo jak na houpačce a vesměs mě všichni štvali, tak musím uznat, že finální dynamika mezi postavami se i líbila. Celkově ta uvědomělá banda Nessa, Mája, Lukáš a Tonda byli vcelku fajn a zbytek se vyprofiloval jako ti "záporáci všedního dne", a i když je to hrozný kýč, tak seriál skutečně diváka "naučí", co jsou ty špatné hodnoty.

Hodně mě překvapila herečka Nessy, protože i když je taková drsně klukovská, tak je velmi sympatická a možná je na ní sympatické právě tohle. Celý seriál táhne a sice jsem ji nikde jinde hrát neviděl, ale myslím, že má dobře našlápnuto, i když prostě v Česku ty výkony nejsou nikdy nic moc u nikoho. Tonda mě štval a na konci asi neutrál, takže tam žádná adorace nebude. Mája je hodně hodně hodně přehnaná postava a otravná, ale vesměs s ní souhlasím, takže když se pak ukáže, že se i tahle přechytralá hlásná trouba může splést, dodá jí to dostatek lidskosti. Lukáš mě tam nudil a štval, ale postupně taky hezký vývoj, naopak Pavel je podle mě d*bil a Lukáše si ani nakonec nezasloužil. U něj ještě konkrétně vážně vtipné, že tak okatý gay je tam brán jako hetero až do "coming outu" v šatně. Možná bych ocenil mezi Pavlem a Lukášem více romantiky a ne to, jak po sobě vždy hned skočí. Na záchodech se Lukášek na Pavla hezky usměje, člověk čeká pusinu a ono jen kleknutí a mlaskání... eh. Byly by mnohem sympatičtější pár, kdyby tam bylo víc vidět to "Miluju ho od deseti let" a ne "Chci ho ojet od deseti let". Zbytek postav ignoruju, florbalisti jsou správní idioti.

Celkově opět žádná sláva, ale na českou tvorbu příjemný průměr... Finální scéna byla okouzlující, až na přehnaně hodně záběrů na zřejmě trošku postiženého spolužáka s králíkovskýma ušima (WTF??). No ale ten konec s Tondou, hrůza... Čekal jsem nějakou slaďárnu, že tam třeba přijde ta jeho virtuální holka s tím, že ji Nessa napsala, ale je to nakonec takový pokus o dramatické znepokojení na závěr. :D