Tak brilantní komediální seriál, který se otírá o postavení žen vs muži a umně si střílí z židů, tady ještě nebyl. Hodinové epizody uplynou ani nevím jak a v každé epizodě se je čemu zasmát. Nejde o humor za každou cenu, není to sitcom, ale o přirozené vztahy dané doby, jejichž značná část "přežívá" dodnes, podané s ironií a nadhledem, jenž se ladně proplétá s dějem. Přičemž všechny série jsou na vysoké úrovni (poslední viděná je 4.) a to není vůbec lehké. Klobouk dolů před všemi, kteří seriál stvořili.
A potom alespoň pro mne dobře vystavěný sled událostí, flashbacky do minulosti...pořád se něco děje. Jako mínus vidím drastickou proměnu u dcery, kdy v prvním díle totálně ztuhla v kritické situaci, a pak asi po přečtení odsuzujících komentářů v sociálních médiích někde v sobě našla sakra pořádný kus odvahy v následujícím ději. Kolikrát by se ani James Bond nemusel stydět :-).
Pro mne je plusem také Toni Collette, mám ji ráda už od Little Miss Sunshine, takže seriálu, kde má hlavní roli, rozhodně dám šanci.
Je to hodnocení po 1. sérii, nevím, jak chtějí dále pokračovat, už mi to přijde hodně odhalené a vysvětlené, já bych to klidně takto uzavřela.
V Anglii prostě umí vytvořit milý soutěžní pořad jako nikde jinde. Jak už název napovídá, tak se soutěž veze na úspěchu The Great British Bake Off. Akorát s tím rozdílem, že se nevaří, ale kreativitě se nechává volný průběh při práci s keramikou. Sám nejsem manuálně zručný, takže mě baví sledovat, co dokážou obyčejní lidé vytvořit během zadaných úkolů.
Původně se vysílalo na BBC, ale bylo po několika řadách ukončeno. A já jsem začal sledovat až obnovenou verzi na Channel 4 od čtvrté řady, kdy nastoupila jako hlavní moderátorka Siobhán McSweeney (Derry Girls) a porotci jsou Keith Brymer Jones a Richard Miller.
Jde z toho ten samý pocit jako z Bake Off - soutěžící jsou na sebe milí, navzájem se podporují a pokud mohou, tak si i pomáhají. Hodnocení se vždycky snaží být pozitivní a když se něco opravdu povede, tak nemáte problém to poznat na Keithovi. Handshake Paula Hollywooda je nahrazen slzou Keitha Brymera Jonese.
Soutěžní pořady jako je tenhle prostě potřebuju občas vidět, abych si odpočinul od každodenní negativity. Je to vítaná varianta relaxu a show, která si bez pochyb zaslouží nálepku "Feel Good TV". Navíc nemůžu dostat z hlavy písničku Making Time od The Creation a když jí slyším, tak vím, že je čas na další epizodu.
Pokud bych měl doporučit pár tipů na odlehčenou podívanou pro sobotní odpoledne, tak Ritmo Salvaje patří k nim. Spousta pop music, tanečnic a solidní choreografie. Jako vždy nesmí chybět touha po lepších zítřcích, které předchází spousta zklamání. A jelikož jde o Kolumbii, tak tu máme i drogy a k nim zhrzenou tanečnici, která nedostala roli Julie v tanečním shakespearovském spektáklu. A taky se dočkáme pořádné rvačky v klubu. Co více chtít pro vypnutí hlavy, no ne? PS. Názor jsem napsal po pilotu.
No vida, další seriál z Indie, na který se dobře dívá. Nedávno jsem psal recenzi na povedené Hluboké černé oči, na které jsem se dodíval a druhou sérii si nenechám ujít. Podobnou kvalitu přináší i Hra na slávu, která odkrývá pozlátkový svět Bollywoodu. Dělá tak sice opatrně, situace moc nedramatizuje, ale je v tom vcelku přesvědčivý. V rámci sledování populární herečky nahlížíme do jejího soukromí a její rodiny v momentě, kdy se ztratí, důvod zmizení však není jasný. V retrospektivě dostáváme trochu pomaleji dávkované informace o dění kolem hlavní postavy, které se poté prolíná s policejním vyšetřováním a reakcemi rodinných příslušníků na tuto situaci, přičemž policejní vyšetřování hraje vedlejší roli, děj si více všímá hlavní postavy a hlavně poukazuje na stav, kdy není vše zlato, co se třpytí. Postupně se dostávají na povrch informace, které mohou být důvodem zmizení Anamiky. Ty jsou podávány postupně a s každou epizodou přibývá i podezřelých. Velmi musím pochválit herecké výkony, nikdo nic nepřehrává, emoce jsou přesně podány. A i když nejde o strhující drama, svůj půvab seriál má.
Seriál, kde sa objaví postava teploša, alebo lesbičky je u mňa hneď u konca. Abnormalita alias choroba jednotlivca, ktorá je prezentovaná ako niečo super pre ľudí, je zvrátenosť. Či sa to objaví v seriáloch, alebo vo filmoch, u mňa dostáva hodnotenie 0. Nahneval som Ťa, mám iný názor ? Zvykajte si...
Když řeknu, že nesnáším dokumenty, a následně si uvědomím, že tady jedu na Netflixu vraha kočičáků, podvodníka z Tinderu a další podobné dokumenty řekl bych až staronového žánru realistického psycho-krimi-dokumentu, tak je mi stydno. Nicméně pro mě osobně má tenhle žánr dvě vlastnosti. 1. Příšerně mě odrazuje a nechci na něj za žádnou cenu koukat. 2. Když už se donutím si ho pustit, tak u toho brečím, vztekám se, nadávám a sjedu to maratonem za jednu noc.
Téma nejhorších spolubydlících mě ze začátku pobavilo, myslel jsem, že to bude možná i komedie, než jsme viděl první díl. Popisek jsem nečetl, takže jsem ani nevěděl, že to je dokument. Trošku mě zklamalo, že to je vše na jedno brdo o vrazích a podvodnících. Ne že bych čekal, že tam bude i něco vtipného, ale myslím, že spektrum nejhorších spolubydlících může mít i jiné nepříjemnosti než vraždy a pokusy o ně. Nicméně jak říkám, od prvního dílu u toho bulím, protože přece jenom každý ta oběť byla opravdu chudák, co dojel na něčí faleš, navíc jde často o lidi, co se skutečně nemohli bránit a je mi jich všech hrozně líto. Jsem rád, že díky dokumentu se o nich i obyčejní vidláci v České republice mohou dozvědět a poučit se. Dokument sice na jednu stranu oživuje staré rány, ale jak správně podotýká jedna z obětí, dělá to i proto, aby se ostatní poučili a dozvěděli pravdu, protože mnoho z těch pachatelů je na svobodě nebo je třeba brzy propustí. No a další věc je, že obětí může být skutečně každý, i já mám podobnou zkušenost, kdy u nás squatoval týpek, co se pokusil znásilnit ségru a pak nám kompletně vykradl dům, než navždy zmizel. Po tomhle seriálu mám pak skutečně chuť nechat si na každého potenciálního nájemníka, ne nájemníka, na každého potenciálního známého, vyhrabat jeho trestní rejstřík.
No ale když odhlédnu od té velmi silné emotivní stránky, která na mě působí a všechnu tu tíhu reality, která je ve filmařině potřeba, tak i celá technická stránka je velmi dobrá. Ono do tohohle žánru nejde zavést nic příliš inovativního, prostě tam pustíte rozhovor s obětí, pár fotek nebo video a jde se dál. Tady mě příjemně potěšily animace různých situací, které nebyly zaznamenané, i když to žádné novum taky nebude, ale celkově to na mě působilo svěžím moderním dojmem roku 2022. Filmaři se prakticky neangažují a nechávají mluvit aktéry, ti se nesnaží příliš přehrávat a střídají vcelku upřímný brekot s úsměvy nad vzpomínkami na lepší časy. Pro mě to je celé velmi příjemná záležitost a těším se na další dokumenty z dílny Netflixu, i když "dokumenty nesnáším". :)
Tak tohle je bizár, ale bohužel ne v tom pozitivním slova smyslu. Seriál se snaží napodobit a vystavět vlastní WTF momenty, stejně jako má hraná verze, ale tady to tak nějak nefunguje a nesedí. Antalogická podoba a velmi krátká stopáž pak z toho všeho dělají změť nahodilých skečů, které jednak nejsou vtipné, zároveň nijak moc nerozvíjí universum, navíc často jsou fakt nesmyslné a bez nějaké větší pointy. K čemu tedy vlastně jsou? Těžko říct...
Na seriálu mě už od začátku zaujala i dost ujetá animace, která není příliš kvalitní a ne moc dobře podtrhuje to vše okolo. Je nezajímavá a rozhodně neupoutá, je sice speciální a nevídaná, ale nudným a negativním významem.Co se týče jednolivých epizod, rozhodně mám favority, ale i tak jsou dost špatné, no a zbytek, to je podle mě absolutní dno. První příběh beze slov taková klasika, nic extra, ale neurazí, i když příliš nenaláká. Skvadra okažených superhrdinů ve druhé epizodě docela bezvýznamné, ale lehce pobavilo. Třetí příběh vycházející z komiksu to v sobě docela měl a čtvrtý příběh o tom, jak chceme, aby nás lidé viděli, už byl docela dobrý, ten by mě i ke sledování nalákal. Pátý příběh příšerný a nevkusný... Šestý příběh docela fajn, až na to finále s nepříjemnou Nubian-baby. To o těch asijských důchodcích byla nuda, ale přesto docela divný bizár. No a poslední epizoda o počátcích Homelandera byla co do kvality animace i příběhu asi nejlepší a měla docela i význam pro propojení s hraným seriálem.
Těžko říct, kde hledat pojítka s hranými The Boys, protože se i nechce věřit, že by Deep měl výkalovou sestru apod. Tedy do jaké míry to je celé kanonické a do jaké je to jen nepovedený vtípek, který se snaží jet na ujeté vlně seriálu, ale jako celek katastrofa. Několik jednotlivých epizod bych vypreparoval a zanechal, některé bych sprovodil ze světa a jejich záznamy naházel do sopky.
Óó, tak tohle je milé překvápko. Pilot naladil, atmosféra a téma ve stylu Black Mirror. Kdo by se obával, že zvolené téma na celý seriál nevydrží, bude brzy vyveden z omylu. S každým dalším dílem se atmosféra prohlubuje a seriál vás vtahuje hloub a hloub... Po shlédnutých 4 dílech se nemůžu dočkat toho dalšího.
Budování atmosféry pomáhá minimalistické pojetí, "prázdnota" kanceláří, ponurá stylizace. Každá postava je originál a herecké obsazení mi sedlo absolutně parádně. Není postava, která by mi neseděla.
Za pochvalu stojí také hudba, která podkresluje celé depresivní vyznění. Zaujala i úvodní znělka, která navnadí na celý díl.
Doufám, že mě seriál svým rozuzlením nezklame, ale popravdě i kdyby zklamal, dlouho mě u ničeho nemrazilo právě tak jako u Severance. Za mě palec nahoru.
Seriál mé pozornosti nemohl uniknout, vždyť na jeho tvorbě se podíleli tvůrci Homelandu a v hlavní roli Toni Collette (ta teď nějak frčí) jako Laura. A hned musím říct, že jde o největší klad seriálu. Námět si seriálový štáb „zkopíroval“ z filmu Dějiny násilí, kdy hlavní postava zasáhne u tragické události a stane se hrdinkou. Jenže se zároveň ocitne v celostátním vysílání a to není dobře. Následující hodiny a dny po události dramaticky zasáhnou do života jejího a 30 leté dcery Andy. Kostlivci ve skříni začínají vylézat. To, co se děje, dokáže upoutat pozornost, ale občasná zkratkovitost, která účelově zakrývá nedostatky (jako když se jí pokusí zabít cca 130kg chlap a nevidíme jak se do domu dostal, jen záběr, jak přehodí Lauře plastikový pytel přes hlavu. Pak zabijáka později vidíme zastrčeného ve skříni-jak ho mohla odtáhnout, když měla těžce poraněnou ruku?). Poté se děj soustředí na dceru, kterou matka donutí k útěku. Ta se pak postupnými krůčky dostává k střeženému tajemství matky a z téměř neurotické ženy se stává odhodlaná žena, jenž nemá problém vytáhnout zbraň a podvodně se dostat do vězení. Ale ani v jejím příběhu to není úplně stoprocentní. Nakonec se obě pouští do osobního souboje s nepřízní osudu, což mně sice dokázalo připoutat k obrazovce, ale určitá roztříštěnost ve stylu vyprávění celkovému vyznění nesvědčí.Hold kvalita Homelandu nebo zmiňovaného filmu Dějiny násilí se nekoná, ale dívat se na to dá.








