detektiv inspektor, dělá čest svému jménu. Gentleman každým coulem. Svým podřízeným je spíše mentorem a přítelem a přesto je zvládá. Jejich případy jsou zajímavé a neotřelé, syrové a tíživé. Podle románů napsaných panem Alanem Hunterem. Kdo má trpělivost na pomalejší tempo vyprávění, bude spokojen.
Pam & Tommy je jeden z těch nejočekávanějších seriálů, které začátek roku 2022 nabídl. Obzvláště pak pro nás, kteří jsme v devadesátkách vyrůstali a Pamelu v jejích rudých plavkách si dobře pamatujeme. Navíc se zaměřuje na kontroverzní aféru kolem Pamely a Tommyho Lee, což je dostatečně zajímavé téma.
Seriál je skvěle obsazený a když jsem viděl první fotky z natáčení, tak jsem nemohl věřit proměně Lily James a Sebastiana Stana do hlavních rolí. Obzvláště pak Lily, která je k nepoznání a prostě se z ní stala Pamela. Kromě hlavní dvojice dostane dost prostoru také dělník Rand v podání Setha Rogena. Toho obyčejně moc nemusím, ale do téhle role mi sedí tak, že si v ní nedovedu představit nikoho jiného. U obsazení mě pak obzvláště potěšila také vedlejší role pro Nicka Offermana.
Jsem rád, že jde o uzavřenou minisérii a tím pádem vím, že dostanu celý příběh. Překvapilo mě, že začátek je zaměřen hlavně na Randa, ale to se postupem změnilo a pozornost se přesunula na Pamelu a Tommyho. I když Rand je pro příběh důležitý, vlastně ho celý uvedl do pohybu, takže dávalo smysl zapojit i jeho linku.
Ty účesy, hudba a celkově ta atmosféra, i tohle byly devadesátky a dýchlo to na mě tou správnou nostalgií - To se jim vážně podařilo zpracovat. Asi bych se obešel bez šílených scén (Tommyho promluva k penisu), ale ve finále jsem vlastně spokojen s tím, co jsem od minisérie dostal.
Pořad měl svojí kvalitu a stál za něco, dokud si v něm Tuna nezačal prosazovat svůj megalomanský kult a neudělal z toho prachobyčejný pořad na šíření strachu a strašení lidí.
Poutavý náhled do historie a zákulisí české hudební scény. I když ne všichni interpreti byli zrovna mým šálkem kávy a některé jsem dokonce ani neznala, v každé epizodě jsem se dozvěděla něco nového, zajímavého (i třeba jen nějakou souvislost), což bylo rozhodně přínosem.
Will you search through the lonely earth for me
Takový nenápadný, ale neskutečně milý seriál, jsem ani nečekal, když jsem ho začal sledovat. Detectorist vypráví příběh dvou chlapíků, kteří mají netradiční zálibu. Chodí po polích s detektorem kovů a hledají "poklady" a díky tomu vytvoří televizní poklad, který stojí za nalezení.
Climb through the briar and bramble
Mackenzie Crook a Toby Jones jsou skvělí herci, ale nikdy jsem neměl potřebu je vyhledávat. Coby Andyho a Lance na ně ale nedám dopustit, protože jejich souhra je dokonalá. Mackenzie Crook si navíc celý seriál sám napsal a zrežíroval, takže klobouk dolů.
I’ll be your treasure
Nečekejte salvy smíchu, ale milý humor, který vytvoří ten pocit, že na konci epizody chcete zapnout další a vrátit se do toho jejich světa, kdy najít kroužek od plechovky stojí za to. Ono vlastně všechno je tady dobře, souhra perfektně divných vedlejších postav, opakované vtípky (Simon & Garfunkel) a dokonalá hudba.
I’m waiting for you
Mám radost, že jsem tenhle seriál našel a vím, že se k němu s chutí vrátím. Teď si totiž nedovedu vybavit jiný, který by ve mně vyvovalal takovou záplavu příjemných pocitů. Vážně není těžké si DMDC oblíbit a zamilovat, jak já jsem jim fandil, aby něco našli.
I’m waiting for you...
Tak tohle je pro mě velmi milé překvapení, které dospělé, ale vtipně, reaguje na docela chabý výběr a menší množství romantických komedií, které by nebyly totální odpad.
Alice je velmi sympatická a nepříliš komedicky pokřivená postava, která mi sedla a myslím, že se v ní hodně lidí najde, a přesto není absolutním klišé. Její život je dost uvěřitelný a realistický, což je pro logický a úspěšný seriál důležité. Taky je to asi první seriál ohledně televizního průmyslu, který by mě bavil a zaujal a ukázal pozadí natáčení soutěžních pořadů v docela reálném pohledu (ne jako třeba UnReal apod.). Navíc Italové jsou fakt pěkní lidé, takže se na to i dobře kouká a má to takový mladicky vyzrálý náboj, takže se ve svých pětadvaceti letech nestydím, že to sleduju.
No a celkový astrologický náboj byl docela sladký, nechci říct naivní, ale taky byl uvěřitelný. Alice se na základě zkušenosti a rad od Tia začne zajímat o astrologii a neděje se žádná magie... Prostě jí ty věci vychází tak nějak jako každému, kdo si přečte horoskop a nedozvíme se, jestli horoskopy sedí všem a každý se v nich najde, nebo jestli skutečně mají nad Alicí nějakou moc. Nicméně já se přiznám, že přestože horoskopy nečtu, tak charakteristika na mě sedí a seděla na mě i ta, kterou říkal Tio. To je mimochodem hezká kompozice, že v každém díle vypráví o nějakém znamení a objeví se nějaký muž daného znamení a ne nutně něco s Alicí má. Časové skoky mezi díly jsou plynulé a ne moc dlouhé, takže to mi nevadilo. Vlastně nemůžu nají žádné výrazné mínus. Seriál má skvělou hudbu, je vtipný, je natáčený moderně a má krásné prostředí Itálie. Je to romantické klišé? Ano. Vadí mi to? Ne. :D
Z počátku jsem to tak kriticky nebral, po pilotu bych dokonce dal třeba takových 60-70 %, ale postupně se z toho stalo vážně zvěrstvo a já v podstatě nevím, jestli to byl záměr nebo ne. Úplně první problém je, že to je svět který nedává smysl. V minulosti a středověku, jak sami uvádějí, se používají sociální sítě a různá technika, v přítomnosti se to tam zase tolik neliší. Ono to není špatné, udělat pohádku, kde i v minulosti fungují pravidla současnosti a mísí se tam čas, ale tady tomu tvůrci nevystavili žádná smysluplná pravidla a byla to obrovská změť, taková neurčitá časově nezakotvená bublina v čase a prostoru. A to už podle mě funguje problematicky, protože se nedají vystopovat žádná pravidla logiky a tvůrci prostě nevytvořili funkční časoprostor. Druhý problém jsou odkazy na pohádková klišé, která někdy fungují, jindy nefungují a někdy se jde i úplně proti nim. Stopy záměru jsou tak neznatelné, že těžko říct, jestli to někdo plánoval, nebo jestli někdo vzal klasické pohádkové klišé a snažil se ho přepsat do nějaké modernější husté a komické podoby, ale zůstala mu tam hluchá místa. Takže z hlediska narace a celkové výstavby dost podprůměrné.
Naopak mě docela pobavily postavy. Přenos těch historických charakterů do přítomnosti sice nic moc, ale třeba Diego byl fakt sexy a záběry na jeho jocksové pozadí asi mohly nabudit ženské publikum. Celá ta dospělá stránka seriálu se mi líbila a asi splnila účel a fungovala komicky. Ženské postavy už fungovaly trošku hůř, ale princezna měla poměrně co nabídnout, včetně té karikatury feminismu a politické korektnosti.
Co už ale byl problém byla celá ta zápletka okolo modrého draka, která prostě nebyla zajímavá, a když se odendají všechna kouzla a komičnost pro dospělé, tak z toho vznikla v podstatě Princezna ze mlejna. V tomhle ohledu to bylo slabé a já popravdě nevím, jestli bych chtěl vůbec vidět další možnou sérii...
Dvě série o masovém vrahovi Mickym Taylorovi mají stejný potenciál, jako předchozí celovečerní snímky. Jsou to jen další etudy jeho vražedných skutků, které právě v seriálové podobě slibují větší dějovou rozmanitost. Je toho ale docíleno? V první sérii ano, v té druhé se to již stáhlo do ponuré přímočarosti. Je i hodně často znát úmyslná natahovanost děje, což tomu moc nezadá. Hlavní devizou však je, že se o Mickym už dozvíme jádro jeho skutků. Tedy to, proč tak vlastně činí. Seriály jsou skutečně jen pro silné žaludky a hlavně fanoušky současných slasherů. První série je tedy dějově propracovanější, druhá už naopak přímočará a pošramocená kodexem BLM a LGBT… , což je zcela zbytečné. Každopádně obě série filmy dobře doplňují.
Ano, také patřím mezi ty, kteří si s chutí pustili nový Star Trek. Discovery je s každou sérií horší a s Picardem přichází známé prostředí, byť přeslazené nostalgií. Což je trochu na škodu, protože cílené zaměření se na setkání se "starými přáteli" trochu zdržuje děj (nepřispívá tomu ani skutečné stáří Patricka Stewarta). Ledacos vylepšuje zápletka a téměř filmový look seriálu. Na jásot to není, ale jsem rád, že seriál vzniknul.
Aby nedošlo k mýlce, tak nejde o typicky hraný seriál, ale reality show, oblečené do seriálového kabátu. Parta japonských komiků, jenž hrají nějaké postavy v rámci určeného formátu, má za úkol rozesmát, nebo naopak. A tak v pilotu si hrají na školáky, kteří ve školních lavicích vykládají osobní story a snaží se být vtipní a občas jim to i vyjde (prostě taková Partička). Ale povětšinou ne, mnohdy jde o věci, kterým se asi Japonci řehtají, ale my nemáme moc šanci je pochopit. Děj je navíc stupidní. Co mně hodně otravovalo byly proslovy „obecenstva“, takže se to bilo s dialogy herců, a prostřihy na komentátory, kteří se za každou cenu tváří nadšeně (to taky známe). Takže pokud někoho zajímají japonští komici a pár dobrých fórků k tomu, tak si seriál pusťte, ostatní můžete jít dál.









