Poslední názory

Rodinka jede na ostrov, kde chce v klidu trávit Vánoce a Vánoční svátky. Ale co po jejich příjezdu na ostrov, se z poklidného ostrova stává nebezpečný a dosti živý ostrov.

Děj je úžasný, kde najdete, rodinou idylku i rozepře (hlavně ta matka mi vadila, když Josefine brala stále jako malou holku), lásku, přátelství a dá se říci i nenávist. Bylo to napínavé a ze začátku jsem se i lekla, když skřítkové utočili. Ale když jsem poznala charakter postav, tak ve mě spíše převládal vztek vůči postavám (hlavně vůči jedné). Takže jestli tam bylo něco strašidelnějšího, tak jsem spíše fandila skřítkům, Josefině, Casperovi a Liv. Ti jediní my byly nejvíce sympatičtí. :)

Hudba byla dokonalé a díky závěru, který je dosti otevřen, doufám, že pokračování bude. :) I ke konci jsem si na ten dánský jazyk zvykla. :D

Porota z Masterchefa ve složení Kašpárek, Punčochář a Forejt mě při sledování soutěže baví, takže jsem byl docela zvědav na to, jak bude vypadat nový produkt, který se vysílal po hlavní soutěži.

A myslím, že se to docela vydařilo. Podaří se ukázat neznámá místa a představit zajímavé lidi. Hlavní trojice mezi sebou soutěží o nejlepšího kuchaře a vždy přichází se zajímavými jídly. Funguje jim to, protože je na nich vidět, že je to baví a že jsou to dobří kamarádi. Chvílemi to působí strojeně a vtipy nefungují úplně pokaždé, ale jinak je to vcelku příjemný dovětek k Masterchefovi. Nedovedu si ale úplně představit, že by to dokázalo fungovat samostatně.

Druhá série funguje stejně jako první - dobrý doplněk k Masterchefovi. Tentokrát je tam více hostů, protože polovinu dílů chybí Radek Kašpárek, ale myslím, že jeho náhrazení jsou dostatečně zajímavá.

1. série - 70% - Ve spoustě aspektů typický seriál HBO z nultých let. Hodně se nadává, obnažuje a dost nekompromisně se odstraňují libovolné postavy, jakmile to jen trochu vypadá, že je jejich situace nahnutá. Po stránce napětí přichází to nejlepší ve chvíli, kdy se ke slovu dostávají ti nejrozporuplnější nebo rovnou nejprohnanější, daleko menší zábava je pak rozpoznávání vedlejších mužských postav, zcela zaměnitelných zarostlých špinavců, kde jsem si takřka celou sezónu nebyl jistý, zda je identifikuji správně, nehledě na to, že většina z nich se motá téměř kolem Alova podniku. Jako celek je prolog slibnou, ale po stránce zábavnosti trestuhodně proměnlivou klidnou jízdou charakterově zabahněnou hlavní ulicí, ve kterém zatím seriálovou legendu vidím jen okrajově.

2. série - 80% - Přímočaré od prvních minut, polidšťující téměř všechny neřády a výtečně stavící hlavní figury pro menší i větší půtky o moc, o místo na slunci nebo zkrátka jen o jeden den, co nebude stát za starou belu. Celá druhá kapitola (a zároveň trochu překvapivě i nejvyrovnanější období celého seriálu) by byla ještě lepší bez velkého množství vedlejších postav s minimálním dopadem na děj, ale chápu, že právě díky nim je obraz plně funkčního města dokonalý. I bez výraznějšího dopadu finálních epizod konečně dostávám to, co jsem od začátku chtěl. Melancholickou návštěvu špinavého saloonu, kde možná strávím nejlepší noc svého života - a nebo mezi dveřmi koupím jednu mezi oči.

3. série - 60% - Tak krásná dějová premisa o spolčení bandy nesmiřitelných pro vyšší dobro - a ve výsledku nejslabší sezóna, která děj neuvěřitelně drobí. Na každou napínavou scénu nebo vzletnou rozpravu připadá alespoň jedna epizoda místních figurek a ať se zrovna jedná o Toma, Hostetlera, Steveho nebo Fieldse, jsou všichni tak demonstrativně nedůležití a ukřičení, že jsem jen kroutil hlavou a nechápal, proč právě tohle přišlo tvůrcům jako adekvátní rovnováha k Alovi, Trixie nebo Bullockovi. Velkou ranou do vazu je pak poslední díl, který podle očekávání nefunguje nejen jako finále seriálu, ale dokonce ani jako finále sezóny. Tři minuty osudových loučení nevyváží pocit promarněné šance a pocitu, že se na úkor hlavních postav nemuselo dávat nepřiměřené množství prostoru herecké bandě v asi nejlínější lince vůbec. Jsem moc rád, že jsem se po dlouholetém odkládání k seriálu dostal až ve chvíli, kdy má k dispozici vymodlený závěrečný film. Při představě, že po třech letech dostanu takovou ránu do vazu, mi není moc příjemně.

Jsou nabídky, které se neodmítají. Takže když tvůrce Panství Downton stojí za fotbalovou pohádkou z končící Viktoriánské éry, musím být u toho. Ale i přes obvyklou štědrou výpravu a Escottovu krásnou hudbu tentokrát nejde o zážitek, který by se mohl rovnat výletům k rodině Crowleyových. Na místních trávnících se totiž na zvraty a emoce moc spěchá. Než se mi dostanou hlavní postavy pod kůži a vyznám se v nich trochu lépe než dělením na bohaté a chudé, už se jim v životě dějí zásadní zvraty a hned první epizoda po mně evidentně chce emocionální zapojení, kterého zkrátka v tu chvíli ještě nejsem schopen. Později už jsem hlavním hrdinům samozřejmě držel palce víc, zejména protože Kevin Guthrie je sympaťák a skutečnému Suterovi je i dost podobný. Bohužel jeho protiklad z vyšších vrstev je na tom hůř, protože Edward Holcroft je sice patřičně sportovně založený, ale lorda z přelomu devatenáctého a dvacátého století mu pro jeho nedbalou eleganci nevěřím ani na moment. Když se k tomu přidá i řada historických odchylek, které onu šikovně vystavěnou a až rodinnou atmosféru kalí (přitom zbytečně, protože i při dodržení reálií by bylo vyprávění dostatečně poutavé), je z toho jen jednorázová exkurze do střetu fotbalových a společenských hodnot, které ze mě vyprchá s posledním kopnutím do míče.

1. série - 80% - Jen těžko věřit tomu, jak je při vší svojí naondulovanosti a neonové ozářenosti GLOW přirozený, životný a silný tak jako odhodlání hlavní hrdinky. Právě díky elánu Alison Brie a chladně fascinujícímu charizmatu Betty Gilpin utíká celá wrestlingově-televizní snaha téměř sama a i přes absenci zapamatovatelných momentů funguje jako překvapivě pozitivní seriálový společník i ve chvílích, které pozitivní rozhodně nejsou. Snad jen kdyby mi všechny (byť nenásilně podané) vztahové a rodinné zvraty nedocházely tak dlouho dopředu (u mě, diváka, který se rád nechá překvapovat téměř jakoukoli pointou, věc vskutku nevídaná), užil bych si Gorgeous Ladies ještě víc.

2. série - 85% - Nejsnadnější binge pokračuje. Nepamatuji jiný seriál, u kterého bych si druhou sezónu po sobě zkusmo chtěl pustit první epizodu, abych o pár hodin později uznale pokyvoval hlavou nad tím, jak se daná sezóna povedla. A že se ta druhá povedla o chlup více. Podzápletky už totiž nestojí na překvapivých odhaleních a vyladěné herecké výkony mi tahá dolů právě jen to nešťastné téma. Wrestling je sice dostatečně nosný a zvratů mají díky němu holky v zásobě nepočítaně, ale právě pasáže, které se v prvním i druhém plánu věnují samotnému zápasu, zabraňují GLOW v raketovém vzestupu k nejzářivějším hvězdám.

3. série - 90% - Právě ve chvíli, kdy se zdá, že se seriál v atraktivním prostředí casina a neonů rozpadl do série historek party holek, má pro mě největší sílu. Postavám už jsem totiž zalezl pod kůži natolik, že každá emocionálnější chvilka na mě má slušný dopad a i charaktery, které mi jsou v porovnání například s Debbie úplně jedno, ke mně dokáží promluvit. Paradoxně právě ve městě zábavy dokážou Ladies mluvit nejtišším a zároveň nejpřesnějším způsobem, ať už v klasické rovině, nebo v překvapivě časté potřebě speciálů (výměny, Hollywood, Vánoce). To, že Netflix neodolal vlastní vlně rušení seriálů po jejich třeti sezóně, je pro mě i po letech neodpustitelné.

1. série - 75% - Byl jsem si jistý, že v pilotní epizodě do mrtě vytěžený koncept charismatického ďábelského hláškaře po boku skeptické detektivky musí hned záhy přestat fungovat, ale naštěstí jsem se pletl. Tom Ellis sice sází všechny fóry ve většině případů na stále tu samou, Bohu a morálce se vysmívající notu, ale nějakou záhadou mu to bez jediného zaváhání věřím a díky jeho neutuchajícímu poživačnému pohledu vypínám každý díl s téměř až povznesenou náladou. Právě ústřední hrdina a jeho dynamika se všemi postavami (v čele s Amenadielem v podání nestárnoucího televizního veterána D.B. Woodsideho) jsou tím hlavním důvodem, proč je reálné, že se Lucifer může na obrazovkách držet pěkných pár let. Snad se nezbytné epizodické kriminální zápletky zbaví své otravné průhlednosti a zbytečnosti, protože pak by pekelný klavírista mohl dorůst do pozice zasloužené nadpřirozené trvalky.

2. série - 85% - Mnohem větší prostor pro nadpřirozenou rodinku znamená i nemalý skok v kvalitě směrem nahoru. Způsob, jakým hlavní hrdina dokáže shodit i ten nejklišovitěji vypadající případ z libovolného prostředí, si v ničem nezadá s nejlepšími hláškami zlatých sérií Castla a v kombinaci s božskou linkou se jedná o dost možná nejvtipnější podívanou této sezóny, které hledí drtivá většina sitcomů jen hladově zírá na záda. Vyšetřovací peripetie se dobrovolně minimalizovaly do pozice sotva viditelného nutného zla a díky neutuchajícímu elánu všech zúčastněných zase o něco víc věřím tomu, že tady se narazilo na zlato.

3. série - 90% - Ve svých začátcích vyprávěl seriál souvislou linku v kriminálním duchu, loni se naplno začal věnovat nadpřirozeným kulisám a letos se mu to povedlo zkombinovat. Nejdůležitější ale je, že se to týká i kvality. Jak pátrání po identitě Hříšného muže, tak všechny eskapády, které z něho vzešly, mě utvrdily v tom, že Lucifer dozrál. Do počinu, který ustojí všechny nezbytné propriety epizodické kriminálky, aby zároveň dokázal být spolehlivou zábavou s dostatečně emocionálními momenty (vede po všech stránkách povedená epizoda The Angel of San Bernardino a samozřejmě i finálová A Devil of My Word). Henderson a Modrovich zkrátka vědí, kam seriál vést a nebýt toho, že na (vzhledem k pozdějšímu foxovskému zrušení) nepochopitelně štědré ploše čtyřiadvaceti, potažmo šestadvaceti (!) epizod k hluchým místům chtě nechtě dojít musí, sahal bych po drobné úvaze po nejvyšším hodnocení. I takhle pro mě ale třetí Luciferův rok zůstává nejpřekvapivější událostí sezóny a to, že se přeci jen dočkáme vymodleného pokračování na Netflixu, značí, že kvalitativní růst nemusí být u konce.

4. série - 85% - Možná jsem po všech slibech, kdy se na křídlech streamovací služby mělo startovat div ne s R-kovým ratingem, čekal až přílišný odpich od dosud viděných témat a schémat. Ve výsledku se totiž po pauze vracíme víceméně tam, kde jsme se s hlavními hrdiny rozloučili. Takového přirozeného navázání si cením, na druhou stranu s odstupem nechápu úlevná prohlášení tvůrců o tom, že se nemusí za každou cenu držet konceptu epizodické kriminálky, protože snad kromě dvou výjimek od ní není upuštěno ani tentokrát. Na ploše pouhých deseti epizod se ani nestačím nadechnout radostí, že je Tom Ellis zpátky ve svém živlu a už příběh spěje k neodvratnému konci. Spěje tam ovšem s tak silnou posilou, že svoje původně střídmé hodnocení opět nadhazuji trochu výš. Zatímco ostatní se poctivě drží dobře známých charakterových mantinelů (Chloe) nebo jen mírně vybočí stranou (Amenadiel), nováček Eva je zázrakem, který prosvítí doslova každou scénu. Obsazení Inbar Lavi je tak nakonec překvapivě tím nejlepším, co se mohlo seriálu stát. S rozhodnutím udělat pátou sezónu tou poslední jsem rozhodně nesouhlasil, protože právě Lucifer je jedním z mála seriálů, u kterých si dokážu představit, jak kráčí dál ještě mnoho let, ale za možnost uzavřít všechno podle dlouhodobého plánu klobouk dolů vstříc Netflixu a za rozhodnutí přidat ještě nějakou tu epizodu navíc pak dvojnásob.

5. série - 85% - Nebudu lhát, první část mě zaskočila. Přinesla sice fascinující postavu Michaela, která snad definitivně dokazuje, jak královským hercem Tom Ellis je, zároveň ale ztrácela skoro všude jinde. Osudovost pouta hlavní dvojice se získává v předvídatelných zvratech, vedlejší postavy jsou vedeny po podivných dějových zákrutách (Ella) a třeba taková Maze mě neústupnou "nikdo mě nemá rád" polohou lezla docela často na nervy. V části druhé je ale všechno jinak. Dennis Haysbert přinesl do seriálu božský klid a tleskám odvážným tvůrčím rozhodnutím, jakkoli ani muzikálový díl, ani předfinálový zvrat nejsou vyslovenými trefami do černého. Je to ale posun k novým možnostem, což je přesně to, co první osmičce epizod chybělo. Za poslední kapitolu, která má být dárkem pravověrným fanouškům, jsem opravdu rád. Zároveň zcela výjimečně cítím, že je na odchod ten pravý čas.

6. série - 90% - Je nádhera, když se seriál nebojí změnit svoji tvář a Luciferovi se to povedlo na výbornou. Udržel si styl, povětšinou i nadhled a dokázal přinést více humoru, snad i vyrovnanější melodramatickou linku a na samém konci i něco navíc. Až se mi nechce věřit, že právě tahle kapitola byla původně jen smělým nápadem, který nikdy neměl být realizován a nakonec je z něj dost možná nejlepší sezóna. Tom Ellis už se doufám chystá na nějakou oscarovou roli, ale co dokázal z původně trochu zaměnitelně působicí show udělat jen svým hereckým umem, nad tím mi ještě dlouho bude zůstávat rozum stát.

Musím sa priznať, že tento seriál som dlho odkladala. Veľa ľudí mi ho odporučilo, no z nejakého dôvodu som sa na to stále neodhodlala. V podstate ma ani názov veľmi nezaujal a preto som si ani neplánovala pozrieť o čom presne tento seriál je. Náhodne som si ho po nejakom čase pustila a zistila som, že ma naozaj zaujal. Filmy a seriály z budúcnosti majú svoje čaro, pretože môžeme vidieť, kam by sa ľudia radi dostali a čo nás možno (ale nemusí) čaká. Osobne mám rada seriály, ktoré majú premyslenú dejovú líniu, sú plné zvratov (niekedy možno predvídateľných, ale stále sú to zvraty :) ) a majú veľmi kvalitné vedľajšie postavy a efekty. Tento seriál splnil všetko. Dejová línia je zaujímavé spojenie detektívky vo futuristickom svete plnom korupcie, sebectva a predovšetkým obrovského množstva peňazí za ktoré si môžete kúpiť všetko. V tomto prípade aj nesmrteľnosť. V tomto seriály môžeme vidieť ako dokážu peniaze a zvrchovaná moc zkorumpovať každého a dať mu pocit "božstva".
Na druhej strane môžeme vidieť, že aj napriek povrchnosti a skorumpovanosti vtedajšieho sveta, sa vždy nájdu "bojovníci za spravodlivosť". A presne títo bojovníci sú moja "šálka kávy" :) Zbožňujem tvrdých a nekompromisných osamelých vlkov, ktorí pre boj za správnu vec dokážu odložiť svoje vlastné potreby. Aj keď možno nie všetky :)
Každopádne, tento seriál má skvelé herecké obsadenie, prepracovanú dejovú líniu a predovšetkým (a myslím si, že toto je dosť podstatné) má ten seriál kvalitné dialógy, ktoré majú hlavu a pätu. Za mňa skvelý seriál.

Už název varuje, že tihle skřítci nebudou jen roztomilí. Hned úvodní scéna první epizody, kdy stříká krev dá jasně najevo, že tyto Vánoce pohodové nebudou. Rodina s dvěmi dospívajícími dětmi se je rozhodne strávit na ostrově, který je dost opuštěný, bez routeru a jiných vymožeností. Podivná nehoda odhalí, že na ostrově nežijí jen lidé. Tím se rozjede hororově laděný sled událostí a skřítci vycení tesáky. Tvůrci na maximum využívají všech prostředků v rámci žánru velmi zdařile,o napětí není nouze. Jen mi tak trochu kazí zažitou představu o Vánocích a skřítcích.

Dokoukáno a teda masakr. Neznám prostředí, kulturu ani zvyky místa, kde se seriál odehrává, takže nemůžu soudit, jak byl např. konec realistický nebo přehnaně nafouknutý. Z našeho pohledu může holka dostat zaracha, když jde za školu na rande. Ale v arabských zemích to klidně může být na pokraji trestu smrti, opravdu nevím, takže nebudu soudit.

Každopádně seriál krásně ukazuje, co s člověkem může udělat šikana. Mariam byla hodná obyčejná holka, chytrá, talentovaná. A jen kvůli třem hnusným namyšleným fiflenám se z ní stala prázdná schránka schopná čehokoliv. A ty její kamarádky? Žádná se hrdinky nikdy nezastala a přišlo mi, že šli skoro pořád proti ní - když ony chtěly pomstu, vtáhly Mariam zpátky do akce, i když to chtěla vzdát. A když pak hrdinka byla odhodlaná dotáhnout plán do konce, tak z toho obě vycouvaly a ještě jí podkopávaly emočně nohy. Nehledě na to, že nejen že ji nepodpořily, ale také dovolily, aby s ní holky ve škole mávaly, aby se jí všichni smáli a aby ji sami její rodiče zostudili, a to vše zcela neprávem.

Upřímně se vůbec nedivím, že hrdinka zašla tak daleko. V našich očích je to možná přehnané, ale nikdo si nedokáže představit, jak podobné terorizování každý den s člověkem může zamávat. Zvlášť s člověkem, který má rozházenou psychiku a musí pravidelně brát prášky a chodit k psychiatrovi. Varování tady navíc bylo dost. Bohužel i dospělí v příběhu hodně krutě selhali. Ředitelka školy mohla holky hned na začátku potrestat, ale kvůli svému postavení a zvučných jménech rodičů dala přednost samotné prestiži školy před blahem studentů... a takhle to dopadlo.

Vůbec se nedivím, že se z Mariam stal člověk, kterým se stala. Neměla žádnou oporu, nikoho, kdo by při ní stál a dal jí důvod snažit se být svým nejlepším já. Hrdinka kolem sebe měla neustále pouze zlost, zášť, naschvály, krutost. Není divu, že šla ve stejných kolejích. Budiž to příklad pro všechny, kteří mají nutkání někoho ve svém okolí shazovat, podkopávat mu nohy. Chovejte se k lidem tak, jak chcete, aby se chovali oni k vám. Jinak se vám to může vymstít stokrát tolik.

Nejen Anglie má bystrého detektiva, ale i Finové. Detektiv Sorjonen má totiž metody tréninku mozku, kdy si je schopen prostřednictvím vizuální projekce v hlavě poskládat střípky k případu, který vyšetřuje. Ze všech vizuálních podnětů včetně fotek, videa si vytváří tzv. paměťový palác, takže dokáže propojit věci v čase. K tomu perfektně ovládá psychologii, takže se stačí podrbat na hlavě, nedívat se z příma do očí a už má jasno. Tím je předurčen k vyšetřování brutálních vražd a závažných kriminálních činů.
Z osobních resp. rodinných důvodů se rozhodne přestěhovat z hlavního města do zapadákova jménem Lappeenranta, kde by měl mít větší klid. Jaké to překvapení, když se potřebný klid nedostaví a i v tomto městečku poblíž hranic s Ruskem se objevují mrtvoly. A zrovna tady vznikne nejvybavenější speciální policejní jednotka z dotací EU.
Se Sorjonenem přichází typické trademarky, které se vžili pod označením "severská kriminálka" tj, deprese, kam se podíváš. Počet úsměvů, spíše pousmání, za všechny série se dají spočítat na prstech jedné ruky, manželce se vrátí rakovina, dcera mu zatknou jako podezřelou z vraždy, jeho parťačka je pak agentka ruské služby FSB s temnou minulostí . K tomu ambientní hudební podkres, zvuky, pochmurná nálada (psycholog nemůže chybět).
V každé sérii je jeden případ roztažený do několika epizod, takže např. v té první jde o 11 epizod, řešící 5 případů. A právě to, jak jsou dějově poskládané je největší plus seriálu. I proto se tvůrcům hodil spíše okraj Finska, než hlavní město, jelikož mohli lépe "prodat" Sorjonenovy schopnosti. Hold v Lappeerantře nejsou kamery na každém rohu a zároveň se může využít i okolní scenérie a děj zamotat vazbou na ruskou stranu. A i když se při řešení případů více mluví a akce je minimální , přesto se díky krátkým scénám daří vytvářet dynamičtější děj, tady se nekecá 3-5 minut o nesmrtelnosti brouka. Akční stránku paradoxně na sebe bere přeci jen už starší parťačka Sorjonena, agentka Ruské kriminální služby (FSB) Lena, která dostala roli tvrďačky (tady to mohlo být lepší). V průběhu vyšetřování se vždy objeví další linie, která na první pohled s případem nesouvisí, ale od toho tu je "hlavička pomazaná", která to nakonec spojí a musím uznat, že tohle se fakt povedlo. Jistě, všímavý divák pozná, že se tady nehraje úplně fér (např. až na jednu vyjímku se neřeší alibi podezřelých), ale to ničemu nevadí. A kde jinde uvidíte scénu, kdy si při výslechu podezřelé Sorjonen začne před ní stříhat nehty na nohou?
Samotná postava Sorjonena je zajímavá, odlišuje se méně obvyklými výrazovými prostředky, hlavně když využívá svou paměťovou techniku a také střídmou mluvou. Ostatní herecký ansámbl mu zdařile sekunduje, velmi dobře jsou vybrané dcery jak Sorjonena, tak Leny. Po technické stránce je tady také vše v pořádku, dokonce od druhé série je seriál trochu barevnější. Samozřejmě jsou epizody resp. případy, které se budou líbit více, či méně např. End Game z první série nebo The Rite Of Spring z druhé jsou skvostné. Je i chvályhodné, že Sorjonenovi hlava občas vypne, tím se přeci jen trochu polidští. Jen, jak to bývá u takových seriálů normální, v třetí sérii už dochází ke stereotypu. A na mně je té depky až moc. Asi už začínám být trademarkem severní kriminálka "přejezený", obzvlášť po britských skvostech jako Line Of Duty či Unforgotten.