Poslední názory

Dead Set je zkrátka... naprostá šílenost, která nemá moc logiky, má velmi mnoho samoobslužných scén a je to zkrátka něco, co asi nejde úplně popsat... ale je to fakt skvělé a úžasné. Velký vtípek na slavné soutěže typu Big Brother/Vyvolení, kam je zasazené velmi vážné téma zombie apokalypsy, navíc s rychlými zombíky, což je totální nightmare. Korunku tomu nasazuje, že se seriál rozhodně nebojí jít na to tvrdě a zabíjet kde se dá. Skončí dobře? Nebudu prozrazovat, ale konec mě dostal a možná i trošku smutně, ale zase velmi originální.

Super byl mix postav, protože sehnat takovou partu dementů na zabití, kterým ale fandíte, to je prostě klenot. Navíc to hloupé chování postav, to snad nejde ani hrát, nebo naopak jde jenom hrát, nemůžu si vybrat. :D

Když jsem se dozvěděl, že vznikne tento spin-off, tak jsem si říkal, že to teda rozhodně ne, že Simona prostě nikdo nenahradí. Nicméně Victor byl vážně povedená náhrada, i když to žádný krasavec není, a celkový příběh, i když lehce obšlehnutý, měl sílu.

Když už zmiňuji podobnosti v příběhu, máme tu podobnou partu přátel (první přiznání Felixovi/Simon Abby, zamilovaná kámoška/u Simona Leah), nicméně seriál dává mnohem větší prostor pro psychologii a vývoj, což bylo oproti filmu parádní. Mexické etnikum seriálu dodalo šťávu, hlavně rodiče, protože se jasně ukázalo, že ne každý má tak pohodové liberály jako Simon, což je zkrátka realita, a support postavy jako Felix, Lake, Pilar atd. rozhodně nebyli na škodu a nehráli druhé housle. Trošičku mi vadila Mia, protože je taková dost suverénní a asi se mi zkrátka jen nelíbí jak nepříjemně se herečka umí tvářit, ale nemám nic proti nikomu (taky mi vadil Andrew, protože je to arogantní blb, ale už to pomalu zavání tím, že jen nemám rád černochy, což není pravda!). Benji jakožto jediný gay ze školy (téměř), byl opravdu hodně jako ze Simona a je jedině štěstí, že byl poměrně mužný, protože ten, který byl v Simonovi, byl takový hodně divoký na mě.

Stopáž seriálu byla příjemná, i když bych klidně snesl víc a závěr první série byl tedy velice otevřený. Jsem rád, že předloha, která ve filmové podobě byla působivá, ale nedotažená, dostala prostor v seriálu a může se tak tahle problematika rozvíjet, protože si myslím, že to je dost příjemná a nenásilná forma jak šířit osvětu pro hetero i LGBT lidi. A co si budeme povídat, teen drama je zkrátka mé guilty pleasure (díky Andromache!).

ale bohuzel jak se rika, dabel tkvi v detailech...

1. serie...bylo to neco jineho, ale hned v prvni serii zdecimovali muj dlouha leta pestovanou predstavu o vylucnosti izraelskych tajnych sluzeb, specialnich jednotek (sledovaci drony fungujou jen v lichy minuty, zajistovani objektu a unikovych cest taky slabota atd.)
Bud je to zamer, aby palestince ukonejsili a presvedcili je o svem amaterismu, nebo je to jen chyba tvurcu...taktickych a velitelskych chyb jak maku v Afganistanu
2. serie byla navic jeste trochu nudna + zase par chyby
3. serie...zatim je to trochu akcnejsi, ale uroven tak nastejno

navic mam celou dobu binec v zid/arab...zidum staci namazat si kremem na boty vousy a jsou z nich arabove...obracene ani nic delat nemusi

rad poznam jinou tvorbu, naposledy jsem vydrzel vsechny serie Sorjonena (a treti dokonce ve finstine)...zivot v tyhle oblasti musi bejt fakt hardcore, je to fakt odlisna natura na obou stranach a asi bych si to obohacovani priste rozmyslel ;)

"Komedie" z politického prostředí, která upadá do šedého průměru. Hlavní problém je asi skoroabsence humoru a pro našince celková komplikovanost amerického volebního systému a jejich politiky vlastně vůbec. Pokud seriál něco vůbec ukazuje, tak asi jen to, že tahle funkce je jeden mnoho let dlouhej sprint, kde si nejde udržet čisté ruce.

Prečo toto ukončili ! Nechápem. Konečne niečo iné a oni to ukončia. Za mňa osobne aj filmy aj seriál výborná vec. Odporúčam tým, ktorí majú dosť seriálov na jedno kopyto.

Seriál, ktorá vykresli situáciu, ktorou si prechádza veľa študentov. V každom štáte, v každej škole, ale inak ! Samozrejme.

Seriál rozhodne stojí za pozretie. Nie je to úplne moja najväčšia srdcovka, ale stojí za to.

Ak by som to mala zhrnúť v jedom názore, bude to nasledovne. Prvá séria najzaujímavejšia. Herecké obsadenie počas celého seriálu je presne také ako má byť. Záporná postava maximálne nesympatická, sexy Justin, sympoš Clay a podobne :) Pre mňa, maximálne nesympatická Hana. Ktorej síce bolo naozaj ublížené, tak najviac jak len žene môže byť. Ale veľa krát to jej chovanie nebolo o nič lepšie ako tých druhých.

Druhá séria sa konečne poriadne rozbehla v druhej polovici. V tejto sérii som mala pocit, že to ide dole vodou, že to ani nepozriem do konca. Nakoniec to nabralo grády a ja som bola sama prekvapená na konci poslednej časti.

Tretia séria bola hneď po prvej pre mňa NAJ ! Nový príbeh, nové záhady, konečne hnusný ksitch preč hahaha.

Prišla štvrtá, posledná séria. Priznám sa, že do teraz neviem prečo ju vôbec natáčali. Prišla mi totálne o ničom, žiadny poriadny dej, len psychické zrútenie osôb. A keď konečne prichádza šťastný koniec, oni to zaklincujú ďalšou smrťou. Nemám slov. Naozaj. Prečo vôbec natáčajú silou mocou, keď už bol v podstate príbeh povedaný. Kludne by sa dala 3 séria natiahnuť o ďalších 5 častí a bolo by vybavené.

Podle me nejlepsi serial, jaky jsem kdy videla. Napeti, uzasne obsazeni, sledovala jsem s napetim.

Nejzajímavější je míra historického komplexu z období britské nadvlády, který se prolíná všemi díly. V seriálu se nezpívá ani netančí, což muselo být pro produkci obtížně prosaditelné, ale moc to nepomohlo. Ani slušný rozpočet nestačil k tomu, aby nebyly výkony herců na úrovni ochotnického divadla, triky nebyly mizerné, dialogy místy přímo debilní a hlavně - aby to nebylo nudné (s nechtěně komickými záběry - třeba na karnevalovou garderobu zombíků s rudými LEDdiodami v očích, působícími nemístným dojmem robotických loutek). Inspirace Piráty z Karibiku nepomohla. Režisér a scénárista by si měli hledat jinou práci.

Vřele nedoporučuji.

1. série - 75% - Stejně intenzivně, jako jsem se na seriál těšil, jsem s ním nakonec stejnou měrou i bojoval. Ne snad že by mě nebavil, středoškolské prostředí můžu vidět ve sto a jedné podobě. Ale snad právě proto, že jsem toho v teen žánru viděl hodně, mě překvapilo, jak v první polovině málokdy tne do tématu intenzivně a přesně. V kombinací s Clayovou neuvěřitelnou zdrženlivostí nebo téměř až retardovanosti, kdy kazety poslouchá snad výhradně po pětiminutových útržcích, neustále někam padá či něco rozbíjí, jsem občas ve vzteku či rozpacích schovával hlavu v dlaních. Jenže druhá polovina je dramatičtější a v mnoha ohledech i vyloženě nekompromisní a ani týden po zhlédnutí poslední epizody nedokážu některé scény dostat z hlavy. To platí jak o těch finálových a předfinálových, u kterých je jednomu nehezky úzko, ale snad ještě mnohem víc o jedné konkrétní, která v mých očích má největší šanci ukázat sílu celé látky. Právě při představě toho, co mohlo být, při vizi šťastného konce pro ústřední pár, která se nikdy nevyplní. Tam se ve mně spolu s několika soukromými slzami něco zlomilo a došlo mi, že i když mám se Třinácti důvody jeden obří problém, z hlavy mi Hannah s Clayem nikdy nevymizí. Oním problémem je bohužel samotný koncept kazet, promyšleného vyprávění a nenápadného obvinění všech přítomných s jednou logicky vysvětlenou výjimkou. Některá hovada si samozřejmě pocit doživotní viny zaslouží plným dílem, ale s faktem, že se někteří zúčastnění projevili víceméně pouze jako obyčejní, do sebe zahledění puberťáci, se vyrovnávám dost těžko. Právě oni budou muset překonat na páskách výtku o tom, že se stačilo jedinkrát rozhodnout jinak a všechno mohlo být v pořádku. Možná mohlo, ale nikdo, ani hlavní postava, si nezaslouží vynášet nad nimi takové soudy. Herecky jsou i ty zdánlivě malicherné situace podány dokonale (a ne, žádná situace není malicherná, když se na vás valí jeden malý zářez za druhým tak nepříjemně, že každý kradmý pohled od spolužáka berete chtě nechtě jako osobní útok) a Katherine Langford si zaslouží všechna myslitelná ocenění, jak dokázala sebemenší brnknutí emocí rozehrát k dokonalosti. Ale když Hannah na konci odchází ze školy a na pásce zní výčitka, že ji nikdo nechce zastavit, mrazí mě v zádech při představě, co může podobná scéna způsobit divákům a divačkám, kteří se právě nachází v kritickém věku a v nějaké hodně nešťastné životní epizodě. Technicky se téhle kolekci dá máloco vytknout, ale hodnotově nad ní kroutím hlavou doteď.

2. série - 90% - The People v. Bryce Walker. Občas mám pocit, že jistá skupina diváků si současnou kvalitní tvorbu ani nezaslouží. A po přečtení další salvy výroků na téma "Hannah se přece nic nestalo" nebo "Bryce je sympaťák, kterýmu by se mělo odpustit" si to myslím ještě víc. Nesouhlasím dokonce ani s tím, že je Třináct důvodů jen povrchní selankou pro přecitlivělé fňukny. Ne, ať má seriál kvality jaké chce, předkládá ve druhé sezóně myšlenky vždy primárně lidské, emocionální a pro každého empatického jedince i pochopitelné. Minnette, Langford a hlavně Alisha Boe navíc herecky vyzráli natolik, že ztotožnění s postavami je tentokrát ještě mnohem hlubší. Zásadní skok nahoru pro mě ale tvoří děj, kterého jsem se po ohlášení nového příběhu tuze bál, ale který už naštěstí neopakuje sporné tvrzení, že Hannah jinou možnost neměla, a místo toho se logicky důkladněji věnuje otázkám, jak jít dál a jak vůbec dokázat pokročit tam, kde nám je alespoň trochu dobře.

3. série - 80% - Potvrzení toho, jak moc je takhle odvážný počin důležitý. Problémů nejen dospívající společnosti, na které tým kolem Briana Yorkeyho poukazuje, je totiž taková hromada, že se nenajde epizoda, která by nechytila za srdce, nezamrazila nebo jenom neukázala na problém dostatečně varovným (ale naštěstí ne planě moralizujícím) prstem. Ne každá taková věc je potom při sledování příjemná, viz feministická skupina studentek, která svoje počínání myslí v jádru dobře, ale důsledky jejich chování jsou téměř katastrofální. Ale není právě taková každá teenagerovská snaha? Odhodlaná, často černobílá a pálící všechny myslitelné mosty byť pro jedinou hodnotu? Ještě kontroverznější je potom dění kolem samotného Bryce. Během prvních dvou sezón nebyl divák, který by slizkého hada Walkera nenáviděl více než já - a přesto jsem to také já, kdo se jeho charakteru zastává v očistném třetím roce. Snad protože mi (doufám) už není duševních -náct a dokážu na viníkovi rozličného zla nechat nějakou tu nit suchou. Nikdo totiž neříká (a ústy vyzrálého Justina Prentice ani sám Bryce), že odporné věci, o kterých se v seriálu mluví, neudělal, dokonce za ně konečně i přijímá odpovědnost a chce se napravit. A právě tady je největší křižovatka, na které se každý ze Třinácti důvodů právem zastaví. Na místě, kdy se Bryce chce očistit a napravit a zcela objektivně se mu to na několika z nich i daří, na jiných zase dost věrohodně ne, protože když v člověku něco nekalého zraje dost dlouho, nikdy se toho nejde tak úplně zbavit. Ale ta snaha tu je a nejde jen o sliby, ale i o činy a zatímco některé charaktery takovou změnu (minimálně dočasně) přijmou, jiní jí zcela logicky nevěří a mrzí mě, jak velké procento diváků takovému (v dnešní době dost zásadnímu) dilematu odmítá alespoň na chvíli naslouchat. Pro mě je právě tenhle postupně rozebíraný problém snad tím největším oříškem, který mi seriál dosud dal k rozlousknutí a plnou měrou jsem ho tvůrcům zbaštil, v neposlední řadě díky perfektně dovyprávěným linkám (Devin Druid jako Tyler je dech beroucí a chci věřit, že se dokáže vymanit ze současné škatulky) nebo vzhledem k žánru adekvátně atraktivním párům, kterým nelze než držet palce (už dlouho jsem nikoho tak nezbožňoval jako Justina s Jessicou). Abych ale jenom nechválil a osvětlil relativně střídmé hodnocení, musím zmínit nově příchozí, které jsem na chuť nepřišel. Všudypřítomná geniální Ani je jako instantní nejlepší kamarádka a součást party zkrátka nesnesitelná a jakkoli epizoda, která se zaměřuje na trojúhelník Bryce-Ani-Clay, je dost možná jedním z vrcholů seriálu, samotný terč obou postav považuji za omyl. Nedokážu zkrátka uvěřit tomu, jak snadno se do celého dění začlenila a jak silné city k ní oba zmiňovaní najednou začali cítit, což může být drobnou scenáristickou uspěchaností dění kolem ní, případně pak dojmem, že Grace Saif hraje všechny Aniiny polohy úplně stejně. Otázky nad finální sezónou jsou na každý pád dost velké. Na rozdíl od předchozí řady totiž nepřichází vyložený cliffhanger ani trauma a cesta zůstává téměř kompletně čistá.

4. série - 55% - Prudké dosednutí na zem. Jak kdyby poslední sezónu psala jiná parta, jak kdyby někdo hlavní postavy od základu vyměnil a z těch uvědomělých udělal nafoukané (Jessica), ze sympaťáků prázdné škatulky (Zach) a z vypravěče Claye pak dokonce narušeného jedince, kterému je pokaždé vše odpuštěno, i když jeho chování funguje na systému náhodných výbuchů a celé dění komentuje hluchými monology na téma "Fuck Love" nebo "Střední školu nelze přežít". Mrzí mě to o to víc, že jsem se seriálu vždy zastával, ať už pátral nebo poučoval a nadále ho považuji za napínavé varování pro všechny křehké duše. Proto nechápu, že na samém konci navádí k šíleným a bezhlavým činům, aniž by od nich odrazoval. Co všechno hlavním hrdinům projde, jaké šílené přešlapy bez špetky rozmyslu či logiky, nad tím zůstává rozum stát. Většinou je takové kroky dovedou k napínavému cliffhangeru, na který ale následující epizoda neodkáže a jen ho odbude dvěma větami. Když pak celá série funguje jen jako řetězec speciálů (slavnost, výlet, vzpoura, ples, maturita), navíc v konkurenci tří předchozích sezón, pokaždé nerozdělitelně spjatých ústředním tématem (kazety, soud, vražda), není to nic než smutné. Takhle odfláknuté rozloučení jsem nečekal a relativně se s ním smiřuji jen díky poslednímu dílu. Ten jediný ke mně mluví stejným jazykem jako staré časy. A snažím se moc nepřemýšlet nad tím, že by při pár kosmetických úpravách mohl být na třetí sezónu přilepen bez toho, abychom sledovali tvůrčí trápení devíti epizod před ním.

1. série - 100% - Je náramně snadné vzít koncept mírotvorné hlavní hrdinky a začít se smát ezoterickým významům, militantním veganům a vůbec vyrábět další prvoplánové humory. Protože jsem podobným směrům slušně vzdálený, troufám si říct, že se stačí jen na chvíli zastavit a snad každému musí být jasné, že OA žádný podobně návodný příběh nevypráví. Jako někdo, komu vadí, když se něco až moc snaží vymezit proti ostatním a být extra alternativní, rád vidím, že tohle je pravý opak. Seriál plný emocí, nenásilných zvratů a napětí tím tíživějšího, čím dál seriál postupuje a paradoxně i čím nenápadněji se tváří.

2. série - 90% - Od první do poslední epizody nevím, jaké hodnocení mám pokračování dát. Na začátku diváka až provokuje tím, že ničím neodpovídá na konec minulé sezóny a místo toho vrší lavinu dalších otazníků, později jen velmi neochotně pojí tři dějové linky k sobě, občas na diváka pomrkne (kapesní miniroboti), občas ho až zkouší z toho, co vydrží (Nina na pódiu v klubu), ale nikdy neucouvne před dalším možným krokem vstříc originalitě. Měl jsem tenhle seriál rád nejen proto, že byl jiný, to na mě ne vždy funguje. Ale že se rozvíjel do čím dál širších osnov a mrzí mě, že mohu jen slepě hádat, kde by časem skončil. Už to, jak drzým způsobem mi chrstl scénář do tváře poslední minuty sezóny a tím pádem i celého počinu, je tak trestuhodné a přitom odvážné, že doteď nemám slov. Brit Marling je osobnost o to větší, že věřila, že takhle neuchopitelný seriál by sledovala víc než jen hrstka věrných.