Jsem po operaci kolene a když je to už dávno pasé, právě jsem se dostala do období, kdy můžu dohánět resty.
Po shlédnutí všech serií najednou s čistým svědomím říkám, že je to mazec. První serii jsem hltala, vše surové, až perverzně přitažlivé, o což se samozřejmě nejvíc postarala neuvěřitelná manipulace Carola a s ním téměř myšlenková shoda Hardyho.....nemám, co vytknout.
Druhá série byla skvělá a říkala jsem si: " Carol je břídil...." . ale jen asi tři díly a ve chvíli, kdy se dostali do sekty jsem se modlila, aby to už FAKT skončilo, ale jak jsem tady tak četla, jsem téměř jediná, která byla unesena třetí sérií. Tu jsem celou shltla za jediný den. Ano, souhlasím, že Rayen je pošuk, který vše dává sám, ač nemusí ( jsem matka a jako správná lvice....chápu)... :-)...takže jsem i přivítala ten konec a docela mě mrzí, že čtvrtá série není, mohla být ještě zajímavá, páč Kevin Bacon je PAN HEREC a mě baví ho sledovat konečně v trochu kladné roli.... dávám 100%
nebo jiné činnosti. Bohužel.
Asi chápu, že chtěl Netflix tak nějak navázat na Making a Murderer, podívat se na věc z jiného úhlu, ale díly jsou velmi hit and miss. Dost záleží na na vrahovi, kterého zpovídají, ale také na rodině oběti a dalších. Občas se tvůrcům povede dostat se do hloubky, opravdu se podívat na to, co může člověka vést k tomu někoho zabít, ale povětšinou tento prostor odsouzení vrahové používají k ústnímu průjmu o tom, jak sice někoho zabili, ale vlastně jsou v podstatě nevinní.
Já seriál sleduju jedním okem a poslouchám jedním uchem a i tak mě to po třech dílech přestane bavit a musím si dát pauzu. Takže asi tak, no.
Jinak ale oceňuju, že Netflix nenechal vše jen na výpovědích samotných odsouzených, ale ukazuje nám i druhou a třetí stráku věci - jak zločin viděli policisté/státní zástupce/obájce, a jak ho viděla rodina nebo komunita oběti. Člověka to taky donutí přemýšlet nad tím, proč se některé velmi často se opakující indikátory (domácí násilí především) neberou ve společnosti vážně. Dost možná by se předešlo nejedné vraždě.
Asi u žádného jiného seriálu jsem nezažila takový propad mezi první a druhou sérií.
Zatímco první série má celkem zajímavou zápletku, sem tam nějakou tu vtipnou hlášku a dobré herecké obsazení, v té druhé zbylo už jen to obsazení. Nevidím zde žádnou souvislost s první sérií, i když ta se třeba ještě ukáže, ale na to se mi nechce čekat. U prvních dvou dílů druhé série jsem se ani jednou nezasmála, naopak mi hlavou běžela jen otázka: "Na co to sakra koukam?" Takže myslím, že to do konce opravdu nevydržím.
Kdyby zůstalo jen u první série, mohla to být příjemná oddechovka na víkend.
Po první sérii bylo mé hodnocení 70%, tu druhou bych hodnotila tak 10%, takže celkově za 40%.
Nedívejte se na to. Myslím to vážně, opravdu. Nedívejte. Se. Na. To.
Miluju lékařské seriály, je to takové moje prokletí - jak někde vidím bílý plášť, už si dělám popkorn a beru si dovolenou, ale Medical Police se vymyká všemu co jsem doposud viděla. Ano, jedná se o komedii, či spíše parodii, ale úroveň vtipu je tak ubohá, že mi bylo trapně i za ně. Za tvůrce, za herce, za údržbáře i za uklízeče, kteří po natáčení vysávali zbytky sebeúcty účinkujících. Snaha o zparodování všech aspektů vedla k tomu, že to na mě působilo jako řada zdánlivě navazujících scén, které ovšem byly zdramatizované až do takové míry absurdity, že jsem jen nevěřícně kroutila hlavou a říkala si proč? Proč tento projekt proboha někdo schválil? Není to ani vtipné, ani úsměvné, ani zajímavé.
Pravda, hodnotím po prvním dílu, více jsem nezvládla. Možná za zbytek série získali řadu významných cen, ale nemám odvahu to zjišťovat, opravdu ne. Nevermore.
Tento seriál mě kupodivu nadchnul. Zápletky byly zajímavé a bavily mě. Přestože řešení případů ne vždy bylo realistické a hlavně časově zvládnutelné za 5 dní, přece jenom je to seriál a nemůžu čekat úplnou realitu. Hlavní postava byla boží a to přesto, že byla kráva, stejně jsem si ji oblíbila. A celkově na mě postavy působili sympaticky.
Je velká škoda, že to bylo ukončeno, protože zůstalo spoustu otázek, co se jako stalo. Pokud se dopředu smíříte s tím, že konec série vás nemusí uspokojit, tak doporučuji.
Překvapivě dobré... překvapivě mi vůbec nevadila italština, byla fakt skvělá a po chvilce jsem se přiučil spoustu slovíček. Ani tomu nebylo těžké rozumět nějak mezi řádky, protože se neustále opakovalo hlavně slovo bambino, které zaznělo během šesti dílů asi milionkrát jenom... Ale ne, vážně Italové mají talent. V seriálu jsem spatřil něco, co bylo ve starých amerických seriálech a už se to vytratilo, takový panenský náboj tvorby, jak kdyby to, co v USA už dávno zdegenerovalo, bylo v Itálii zrovna v rozkvětu. Historicko-fantastický seriál s moc příjemným obsazením (většina postav měla ošklivé obličeje, takže se do středověké/novověké Itálie hodili) a krásným prostředím.
Příběh sice asi nebyl nějaká originální pecka, to ostatně nic historického většinou, ale přeci jen uměl zaujmout a chytit. Celý seriál jsem zhlédl během jedné noci jako maraton. Moc se mi líbila klasická zápletka náboženství x čarodějnictví, tady navíc okořeněno vědou a pokrokem. Děj nebyl ani příliš bohatý,co se týče nějakých zápletek, ale dramatický byl dost a každý díl končil zajímavým minicliffhangerem, takže lákal na pokračování. Spojení se zajímavou a moderní hudbou se vyplatilo, podobně jako v seriálu Britannia, který s tím začal.
No ale co je teda velké mínus... poslední díl, celý... Seriál šlapal jak měl, všechno bylo fajn a najednou přijde finále a všechno zničí. Jednak děj absolutně nedával smysl a spousta věcí se děla prostě jen tak proto, že se to hodilo, ale hlavně ty efekty... ach. Kouzla byla moc pěkně udělaná, neagresivně, neuměle, prostě docela se hodily ke klidné historické atmosféře, a najednou tady, v posledním díle, nastoupil nějaký všeuměl, co neumí na počítači vyrobit barevný kruh a místo něj udělá malou diskotéku plnou umělých nepřirozených nehezkých triků a zničí celou atmosféru. Trošku to napravilo rozuzlení okolo Valentina, ale zase to zničilo rozuzlení okolo Ady... takže z finále rozporuplné pocity. Tak nějak se dá lehce předvídat, o čem bude další série, takže možná vynechám, ale rozhodně je to podle mě kvalitní tvorba (a moc hezké mladé čarodějky).
Tak abych byla upřímná, seriál mě nijak nenadchnul. Nevím zda jsem už rozmazlená akčními přestřelkami a jiným druhem vyšetřování. Nic méně dám ještě pár dílů, třeba mě to něčím více upoutá a změním pak názor. Uvidíme.
1. série - 85% - A long time ago we used to be friends. Moje věčně unikající fata morgana. Že jsem ji nakonec dostihl až po třicítce mi přijde jako ironie, protože jiné teen fenomény, byť o něco starší (Dawson's Creek, Roswell), znám více než dobře a třeba takový One Tree Hill, který vyrazil mezi televizní konkurenci jen o rok dříve, dodnes považuji za vrchol nejen žánru. Kdyby se ke mně dostala ve správný čas i Veronica, mohlo jít klidně o nejlepší seriál mého života, přesto jsem si první seznámení užil až neuvěřitelně. Chová se totiž na dobu vzniku až překvapivě devadesátkově a zároveň fascinuje tím, že předběhla dobu. Nápadité i obyčejnější zápletky bez problémů kombinuje s dlouhodobými linkami, z nichž některé s klidným svědomím nechá spát třeba půl sezóny - a o to triumfálněji se k nim ve výsledku vrací. Rob Thomas byl zkrátka novátor a já až po letech doceňuji, jak je možné, že má fanklub Kristen Bell dodnes takovou sílu. Se zpožděním dobrých deseti let také začínám chápat, proč svého času znělo napříč fandomy a seriálovými fóry jméno Jasona Dohringa, a to navzdory tomu, že mě herecky zdaleka nepřesvědčil a všechno bohapustě nechává odehrát svoje přirozené charisma a rošťácký výraz. Herecky jde o vůbec roztomilou sebranku, protože i důležitější charaktery (Duncan, Wallace) jsou minimálně v úvodu zahrané přinejlepším úsměvně, ale o to víc mě baví jak nadšení všech zúčastněných, tak obsazení vedlejších rolí. Zatím se snad nenašla epizoda, ve které by se neobjevil host, kterého znám z jiného seriálového počinu a ve Veronice se jenom nesměle oťukával. Nejvíc potěšil v malé roli můj oblíbený gauner Theo Rossi nebo matadorka Alyson Hannigan. A když pak vezmu celý seriál kolem a kolem, ničí mě už teď, že zůstalo jen u tří případů.
2. série - 85% - I thought our story was epic, you know, you and me. Spanning years and continents. Lives ruined, bloodshed. EPIC. Když jsem říkal, jak mě mrzí, že se dočkám jen tří regulérních sezón a tím pádem tří případů, netušil jsem, kolik linek dokáže do jediného roku scenáristický tým napěchovat. Autobus, kóma, krysa, děti, Jackie, Terrence, Woody, Gia, chlamydie, finanční podvody, zakrývání stop, gangy, FBI, útěky přes hranice, podcasty, zvraty v soudních rozsudcích, nevlastní rodiče, vlastní rodiče a spousta hormonů v pouhých dvaadvaceti dílech? Zlaté "previously on", protože v těch desítkách stop, které někdy vedou do dokonale slepé uličky a jindy se triumfálně slijí v příhodně padnoucí vysvětlení, bych se býval ztratil snad na samém začátku. Tu kombinaci tajemství, sarkazmu a v pravý čas přišpendleného melodramatu nemůžu než obdivovat, jakkoli je občas vedlejších postav a linek, které si zabírají hromadu prostoru (Wallace chvíli div ne jako samotář, jindy jako všudypřítomný donchuán), přece jen moc.
3. série - 85% - Why bother with something not good just because it's something? Dlouho to vypadalo, že se změnou prostředí přišel i zdánlivě nevyhnutelný kvalitativní krok dolů, ale jednalo se naštěstí jen o první story arc. Násilník na vysoké je sice zdánlivě vděčné téma, ale snad i vlivem silného návalu nových postav, kde ty původní jen ztuha hledají svoje místo, působil poněkud vynuceně. Symbolicky s nervy drásajícím rozuzlením případu a začátku (vražedného) případu nového je zpět nejen stará dobrá Veronica, ale co se týče napětí, hereckých výkonů Kristen Bell nebo dokonalých sarkasmů (Logan, Mac) či dialogů (Veronica a Keith), jedná se k mému překvapení o jasný vrchol seriálu. Škoda, že tenhle do poslední nitky komplikovaný uzel nebyl rozmotán až v posledním díle a poslední záhada tak sice svého rozřešení dojde, ale na malém prostoru působí téměř až nepatřičně. V neposlední řadě pak musím říct, že když jsem celé dlouhé roky odmítal Veronicu kvůli tomu, že nikdy nedostala řádný konec, měl jsem pravdu. Finále je sice nabité událostmi či poněkud nečekanou (ale nikoli nevítanou) nostalgií po samých začátcích, zároveň ale k nějakému úplnému rozuzlení nejen nedospěje, ona k němu ani nevykročí. Melancholická nálada samozřejmě subžánru so-cal noir sluší, ale zůstat tehdy jako divák na dlouhé roky viset právě v letním dešti, to by pro mě byl až nesnesitelný očistec.
Veronica Mars (2014) - 80% - Na snímek, který původně měl být na koleně dělaným dárkem pro fanoušky až neuvěřitelně precizní práce. Rozhodnutí rozvinout případ v období kolem školního srazu sice považuji za nešťastné, protože se motá kolem postav, na které nikdo moc nevzpomíná - a ti praví přihrávači Wallace, Mac a Weevil mají (tak jako v každé velké zápletce) roli jen symbolickou, ale osobní rovina funguje dokonale. I přes až překvapivě bohatou účast Pize, který mi nikdy k srdci nepřirostl. Snad právě proto je ale natolik do očí bijící, kdo že byl pro Veronicu vždy tím pravým a s kým ji drtivá většina diváků vždy bude chtít vidět, přestože analogie s další dávkou drogy působí překvapivě přesně. Jak řekl sám Jason Dohring, "higher highs, lower lows". V podobě minisérie by vše fungovalo asi ještě o chlup lépe, ale věřím, že sedm let po zrušení seriálu jako takového musel tenhle bonbonek působit jako živá voda pro všechny Marsmallows.
4. série - 70% - Sympaticky balancující na hraně odlehčené pátračky z dob klasického seriálu a dospělých nálad filmu, naštěstí většinu času v prvním případě i díky novým přírůstkům (Matty je zlato) nebo pohledům do minulosti. Přestože jsem ale třetí sérii maratonoval jen pár desítek hodin před nečekaně časným zveřejněním nových epizod, někteří z těch, kteří si cameo role střihli, zestárli natolik, že jsem se až po nějaké době mohl plácnout do čela a chápat souvislosti. Tím spíš jsem ale za tolik (mnohdy skutečně nečekaných) návratů rád. Škoda ale, že se tak děje v příběhu, který si musel vypůjčit i tak otřepané propriety, jakými jsou mexické kartely nebo politický kandidát, které se pravidelně objevují snad v každé procedurálce posledních dekád. Narušuje to (a bohužel neodůvodněně) parádní pocit, který jinak z Neptune, jakožto místa krásného i nebezpečného, pořád vyzařuje plnou silou. Velké díky proto za soustředění se na nejoblíbenější tři charaktery. Špíčkování mezi Veronicou a Keithem je totiž snad ještě čistším komediálním zlatem a vztah s Loganem zase dospěl do bodu, kdy řešené problémy jsou vážně problémy a ne jen melodrama. Klidný Logan s vyzrálou tváří Jasona Dohringa je perlou, kterou jsem čekal a které se mi dostalo v ještě větší než myslitelné míře. Návrat je to tedy téměř s plnou parádou, byť Rob Thomas za ty roky ztratil onu lehkost, se kterou vytahoval z rukávu jednotlivé zápletky a zvraty a i to je důvod, proč je revival o krok slabší než školní sezóny. Co se týče finálového (a v emocích opravdu dokonale fungujícího) dílu, kroutím i několikátý den po zhlédnutí bezradně hlavou. I po opadnutí prvního vzrušení a vysvětlení, proč se muselo stát to, co se stalo, uvedené důvody neberu a nechápu. Jak mi byly záměry hlavního tvůrce vždy sympatické, za pět minut dvanáct s ním kontakt ztrácím.
Well done, UK, well done!
Seriál asi opravdu není pro každého, neb předpokládá základní orientaci ve světové politice, ekonomice a mezinárodních vztazích. Jelikož všechny zmíněné věci sleduji a řadím je i mezi své koníčky, seriál mě naprosto nadchnul a během jednoho měsíce jsem ho zkoukla raději hned dvakrát, abych mi nic neuniklo.
Věřím ale, že si seriál užijí i diváci, kterým politika zas tolik neříká. Seriál se točí okolo britské rodinky a ano, jak bylo zmíněno, rodina je velmi 'progresivní' (gay, lesba, trans atp), což já tedy považuji za velké plus, jelikož to alespoň odráží reálnou situaci a dává to hlas lidem, kterým se prostoru stále tolik nedostává. Co ale na seriálu oceňuji nejvíce, jsou uvěřitelné postavy s uvěřitelnými motivy a vzory chování. Nikdo není černo-bíly, všichni jsou tak trošku sobci, všichni myslí hlavně na sebe a svoje dobro a všichni prostě jdou za tím, čemu věří. Postavy se během těch 6 epizod opravdu posunou, ne vždy k lepšímu, a ne vždy naprosto logicky, ale je to uvěřitelné a dramaticky efektivní.
Suma sumárům, já jsem si seriál naprosto užila, proto ho hodnotím, jak ho hodnotím a doufám, že bude druhá série. Jo a taky doufám, že to takto s námi nedopadne. HOWGH.
Milý, vtipný seriál, hranice vkusu nepřekračující. Myslím, že má i skrytý výchovný potenciál.
U mne dokáže navodit dobrou náladu. U některých pasáží se velmi hlasitě směji, čímž pohoršuji ženu, která to nesleduje.









